Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 332 T.M.A.

 Autor: Martin Němec, Juraj Herz 

Žánr: Horor, Mysteriózní, Novela

Mé hodnocení: 40%

Obsah: Marek má na první pohled vše, co by si mohl přát. Slibně rozjetou kariéru v kapele, kde hraje na kytaru, o dobré přátele a peníze také nemá nouzi. Ale jednoho dne už toho všeho má dost, a znenadání opustí všechny své jistoty a rozhodne se vrátit do zapadlé vísky, kde prožil dětství. Chce si totiž splnit svůj dávný sen a začít malovat obrazy, vstřebat do sebe tu atmosféru samoty, a taky dát dům, který pomalu chátrá, trochu do pořádku. 

Jenže když Marek přijede na místo, cítí, že je něco v nepořádku. Jakoby byl dům zahalen do vlastního ticha - kolem nebzučí hmyz, nezpívají ptáci, není prostě nic slyšet, což jen přidává na ponuré atmosféře místa. Ke své smůle zjistí, že je něco s elektrikou, pojistky ne a ne nahodit. Vydá se tedy do místní sámošky, která jakoby zamrzla v čase, a kde se místní scházejí místo v hospodě. 

Místní jsou k nově příchozímu nepřátelští, a atmosféra podstatně zhoustne ve chvíli. kdy Marek prohodí, že teď bude nějakou dobu bydlet na samotě u "Švarcštajnů." Ale elektrikáře se mu sehnat nepodaří. Když se vrátí domů i s menším nákupem, čeká jej překvapení. Elektrikář Bouchal už dává elektriku do pořádku, a za pár minut už staré zářivky prosvětlí celý dům. 

Zdá se, že kolem domu se pohybuje nezvaný vetřelec - nebo je to jen šustot spadeného listí...? Další dny se Marek věnuje úklidu, ale také začíná pomalu malovat. Jenže jeho obrazy, kdysi tak veselé a nápaditě barevné, se nyní proměnily v temné abstrakce s náznakem gotiky. Jakoby dům vyzařoval jakousi podivnou, temnou auru! 

Marek se postupně seznamuje s místními. V hospůdce se dozví, že na místě, kde stojí jeho rodný dům, kdysi bylo rituální pohřebiště, a za války tu mělo sídlit gestapo. Dokonce tu má být i jakýsi obětní kámen! Jenže nejsou to jen typické "hospodské" žvásty? 

V celkem nepřátelském prostředí starousedlíků si Marek najde jedinou spřízněnou duši, a to pošťačku Lucii. 

Postupně Marek propadá čím dál víc temné energii domu. Téměř nevychází ven, nebere nikomu telefon, a maluje čím dál šílenější obrazy. Vybavují se mu totiž věci z minulosti, před kterými chtěl utéct, dávná tragédie jeho rodičů, a pak také události z roku 1944. Proč se domem nesou německé písničky hrající z rádia, které je vypojené ze zásuvky? A co se vlastně skrývá ve sklepě, na jehož dveřích stojí zlověstný německý nápis VERBOTEN

Dokáže Marek zvítězit nad tímto Bohem i lidmi zapomenutým místem, nebo se stane další obětí temného domu? Jeho svět zvolna pohlcuje hladová a všudypřítomná tma...



Hodnocení: T.M.U. jsem si koupila při své poslední objednávce z knižního antikvariátu. Už kdysi jsem totiž slyšela o stejnojmenném filmu, který jsem ale dosud neviděla, měla jsem jen zafixováno, že se jedná o horor.

Na přebalu knížky je informace, že novela vznikla podle stejnojmenného scénáře. Čili nejprve film, potom až kniha - na konci je pár fotografií, které jsou z filmu, který byl natočen v roce 2009. Byla jsem zvědavá, jak se mi knížka bude líbit - horory jsou něco, co na filmovém plátně čeští tvůrci moc neumí, tak jsem očekávala spíše průměr. 

Hned na začátek musím zmínit, že jedná opravdu o novelu - krátký příběh. Písmo je trochu větší, a obsah je celkem sto stran, plus fotografie z filmu. Dá se tedy zhltnout za jeden či dva deštivé večery - právě teď na podzim celkem ideální čtení. 

T.M.A. se čte poměrně rychle. Ale styl psaní mi úplně nesednul. Jedná se o horor, ale ten strach jaksi autoři nedokázali moc přenést ze stránek knihy až na čtenáře. Atmosféra je místy strašidelná, ale pořád to působí tak nějak moc násilím našroubované na sebe.

K postavám si nelze utvořit moc vztah - jsou ploché, bez náznaku nějaké hloubky. Dialogy místy postrádají úplný smysl a logiku. Ale co mi vadilo nejvíc, byla časová orientace v ději - já vůbec nevím, jak dlouho Marek vlastně byl v tom starém domě, jen bylo očividné, že je podzim. Dost mi ta prázdná místa v ději vadila. 

Historická vsuvka, která má mnohé vysvětlit, působila místy až směšně, dobové reálie také moc neseděly, takže v tomto ohledu zklamání. Pěkná zápletka byla ta z Markovy minulosti a to, jak to vlastně ovlivnilo budoucnost, ale velká škoda, že to nebylo rozvinuto trochu podrobněji...

Závěr byl takový... No nevím, jestli úplně typicky hororový, ale tak nějak jsem ho čekala, takže žádné velké překvapení. Problém této knížky je, že byla napsána až poté, co už byl natočen film - tedy podle scénáře. 

Pro mě moc kostrbaté, bez fantazie, nudné ploché postavy, sice fajn náznaky hororové atmosféry, ale to na dobrou knížku nestačí. Dávám dnes tedy čtyřicet procent, a rozhodně knížku doporučit nemůžu. Dnes večer se plánuji podívat na filmové zpracování - je dostupné ke shlédnutí na YouTube, takže jsem zvědavá, jak se mi bude líbit! Ale vzhledem k tomu, že má aktuálně na csfd.cz pouhých třicet devět procent, tak to bude srovnatelně kvalitní s knihou... 

Ale uvidím! 

A co Vy? Viděli jste horor T.M.A.? Máte rádi knihy, které jsou napsané podle filmových scénářů? Zaujala Vás recenze? Máte rádi české a slovenské horory? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥






Komentáře

  1. Kdysi dávno jsem T.M.U . viděla , byla jsem hodně natěšená , ale přišlo zklamání . My Češi obecně moc horory moc neumíme nebo aspoň dle mýho názoru , ale něco se občas zase hodně povede i u nás - třeba takovej film Travis z roku 1996 je naprostej luxus a zatim ho pro mě z naší domácí produkce nic nepřekonalo .

    OdpovědětVymazat
  2. Hned na začátku článku jsem si říkala, že je mi to nějak povědomé, že jsem viděla film, protože se mi při čtení ten dům úplně vybavil a zmínka o válečné minulosti to potvrdila. Ale vůbec už nevím, kde jsem to viděla. V kině určitě ne, spíše na nějakém nosiči. Na závěr mne překvapilo, že byla kniha napsána podle scénáře a né naopak. Z filmu si pamatuju hlavně ty záhady v domě, které opravdu hororové byly, ale pak související válečné scény a boje mi spíše přišly divné, jakoby oživaly mrtvoly....Dalo by se říci, že mi v paměti zůstal hlavně ten Markův příjezd k domu a první záhady a pak to mám v mlze, asi to nezaujalo.

    OdpovědětVymazat
  3. Tyjo tak to je škoda. Začátek mě navnadil a jako ty jsem zaregistrovala existenci toho filmu, párkrát jsem si vždycky řekla, že to musím vidět, a ještě jsem se k tomu nedostala. A krátká knížka by byla ještě lepší. Ale s tím, jak to popisuješ, to asi shánět nebudu.

    OdpovědětVymazat
  4. Zápletka zní dobře, tvoje hodnocení už výrazně míň... Škoda

    OdpovědětVymazat
  5. neznám :) a ani mě to neláká :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...