Přeskočit na hlavní obsah

Krásně nám to nasněžilo!

 Letošní listopad je opravdu diametrálně odlišný od toho loňského. Zatímco vloni bylo v listopadu ještě spousta slunečných dnů, kdy jsem chodila hodně na procházky a fotila, tak letos je listopad pěkně chladný, mrazivý a sychravý.

Ale nijak mi to nevadí, příroda má svůj koloběh a celé je to přirozené, takže tak to má být. Osobně mám raději trochu chladněji, třeba i doma, nesnáším, když je přetopeno. Topíme dřevem v krbových kamnech, což se absolutně nedá srovnat s teplem z plynového kotle. Samozřejmě doma topíme každý den, dřevo máme do zásoby ve sklepě. 

Je hrozně fajn se s šálkem horkého čaje uvelebit u kamen, číst si, nebo koukat na telku. 

Od začátku týdne bylo opravdu škaredě, foukalo, pršelo, a v noci z neděle na pondělí padal déšť se sněhem, který ale hned roztál, ráno už po něm nebylo skoro ani stopy. Zato dnes ráno mě čekalo sněhové překvapení! Zjistila jsem to paradoxně ne pohledem z okna, ale pustila jsem si na mobilu Facebook, a tam kamarádka zrovna fotila ulici při venčení pejska. 

Tak jsem měla hned velkou radost, že napadl sníh. Vloni skoro žádný sníh nebyl, Vánoce byly na blátě, tak letos to snad bude jiné! Ranní cesta do práce byla pěkně mrazivá. A snad i kvůli problémům se sněhem nám v práci hned třikrát po sobě vypadla elektrika, ale naštěstí je to už v pořádku. Ale směna utekla dnes moc rychle, a už jsem se těšila domů, plánovala jsem jít na procházku. 




U autobusové zastávky, kam chodí děti ze školy, je i moc pěkně opravené dětské hřiště. Jsou tu klouzačky, prolézačky, deváťáci tu každý rok sází svůj památný strom, když se loučí se školou. Já sem chodím často hlavně kvůli malé knihobudce, kam nosím knížky na výměnu. 

Zaběhla jsem ještě rychle do obchodu, a už jsem pospíchala domů se trochu ohřát. Trochu jsem poklidila, oběd byl uvařený ze včerejška, a jelikož je teď doma přítel a krásně všechno pouklízel, rozhodla jsem se ještě zajít si na procházku za náš činžák, kde je pole a přilehlý les.


Pěkný kontrast sněhu a listí na asfaltce - teď mě mrzí, že jsem to listí nevyfotila z trochu jiného úhlu...





Na procházku jsem vyrazila sama, bez Žofky, a proto se ke mně připojila kočičí kámoška. Je z nedaleké chaty, vídám ji poměrně často, ale málokdy mám šanci si ji pohladit. Dnes však byla opravdu přítulná, lísala se ke mně, a doprovázela mě pěkný kus. Jen bylo teda umění ji vyfotit, protože byla neustále v pohybu, a samozřejmě si nic nedělala z toho, že chci mít pěknou fotku!

Úžasná kočička, opravdu. 



V dálce jde vidět trochu i mlžný opar. Nešla jsem dnes moc velký kus, protože byla fakt zima, zábly mě ruce, takže jsem se obrátila a šla domů. Teď už nesněží, ale zima je tedy pořádná - teploty se dneska pohybují kolem mínus dvou a tří stupňů. 

No, zdá se, že pěkně podzimní dny jsou definitivně pryč, a budou už jen plískanice a mráz. Ale začíná období těšení se na Vánoce, které jsou sice až za měsíc, ovšem supermarkety plné vánočních ozdob a kolekcí na stromeček nám jen tak nedají zapomenout, že už se to blíží!

Procházka byla fajn, byla jsem sice trochu vymrzlá, ale to spravil horký čaj. Doufám, že ten sníh ještě pár dní vydrží, ale nedělám si iluze, určitě se zase mírně oteplí, a bude po sněhu... A mně by vůbec nevadilo, kdyby ještě trochu nasněžilo.

A co Vy? Také u Vás napadl sníh? Nebo na první sněhovou nadílku teprve čekáte? Máte rádi sníh a zimní čas? Byli jste také dnes někde na procházce? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný mrazivý den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Liss to je moc hezký článek i fotografie. Také u nás nasněžilo, ale pokud vydrží, tak je pořekadlo " Kateřina na sněhu - Vánoce na blátě"... a sv.Kateřiny bude v neděli. Tak se necháme překvapit. Měj se moc hezky.

    OdpovědětVymazat
  2. U nás ještě nenapadnul a mohlo by to tak zůstat - nejsem fanoušek sněhu kvůli vozíku . Stačí málo a už hrabe a klouže . Sníh mě prostě limituje a docela hodně .

    OdpovědětVymazat
  3. To se máte, že napadlo. Tady je teda listopad mnohem teplejší než loni, to mrzlo, byla vážně zima, letos až dneska byla celkem pocitově zima a po sněhu furt ani stopy. Ale chtěla bych.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc hezké...U nás je také bílo, ale je to jen poprašek . Dnes vydržel, protože celý den mrzne, ale má do toho pršet.

    OdpovědětVymazat
  5. Téda, to je sněhu. U nás dneska padalo něco mezi deštěm a sněhem a byla pěkná kosa, jak říkají Vlaši, myslím, že kousek dál na Východ v Rožnově pod Radhoštěm už je také sníh. Na Radhošti určitě.

    OdpovědětVymazat
  6. U nás nasněžilo poprvé v neděli, ale dlouho to nevydrželo, protože bylo nad nulou a pak ještě začalo pršet. Teď je mráz, tak snad taky trošku napadne:)

    OdpovědětVymazat
  7. U nás zatím sníh není a klidně by to tak mohlo zůstat. Nikdy dlouho nevydrží a ten marast po něm je dost nepříjemný. Dneska je už je docela zima a hlavně fouká strašně studený vítr, už jsem vytáhla kulicha 😀

    OdpovědětVymazat
  8. Kočky si vždycky dělají, co chtějí...
    A to se mi na nich líbí.

    OdpovědětVymazat
  9. Já dneska donesl ještě bedle a dokonce i malé praváky. Těch praváků by bylo možná ještě víc, ale to bych si musel vzít do lesa hrábě, jsou ukrytí v listí a hledají je divočáci. To že nebylo víc mi ale nevadí, já stejně nejraději bedle.

    OdpovědětVymazat
  10. Tak Praha na sníh zatím čeká. A když jsem nahlédla do svého loňského článku o listopadu, tak loni v listopadu v Praze malinko nasněžilo. Ale ještě není listopadu konec a má se ochladit, tak třeba bude pocukrovaná chvíli i Praha.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula