Už neumíme číst?

 Dnes bude dlouho slibovaná reakce na článek, který vyšel na Seznam zprávách na začátku listopadu. "Neudrží pozornost ani 15 minut. Češi pořád kupují knihy, ale už je neumějí číst." 

Titulek se zdá být na první pohled takový protimluv. Pořád kupujeme knihy, ale už nemáme čas si je pořádně v klidu přečíst. Kde je tedy chyba? Poprvé v novodobé historii prý přečte průměrný Čech méně než deset knih ročně. Tak to tedy musím s hrdostí konstatovat, že patřím mezi ten nadprůměr - já pořád přečtu ročně více než deset knih - podle databáze knih, kde jsem registrovaná, jsem jich za loňský rok přečetla šedesát sedm. 

Je pravdou, že co chodím do práce, není už na čtení tolik času. Když jsem chodila do školy, tak jsem i přes učení a odbornou praxi četla paradoxně mnohem více. Ale můj problém poslední dobou je ten, že mě málokterá knížka osloví. Vezmi si z knihovny deset knížek, a přečtu třeba jen čtyři, protože zbytek mě prostě nezaujme, nebo nemám nakonec ani chuť začít číst. 

Zajímavých je i oněch patnáct minut zmíněných v nadpise. Tolik minut je totiž průměrně potřeba, abychom se pořádně začetli. A pro někoho je i oněch patnáct minut luxusem, který si ve svém volném čase prostě nevyhradí. 

Myslím si o sobě, že jsem velký čtenář. Čtení je od mala můj koníček, uměla jsem plynule číst už ve školce, a od té doby se stalo čtení mou vášní. Domácí knihovničku jsem znala nazpaměť, takže jsem další knížky půjčovala od známých, a nakonec přišel ten úžasný den, kdy mě máma poprvé vzala do obecní knihovny, kde jsem se zaregistrovala. 

Od té doby jsem četla víc a víc. Dokonce tu bylo období, kdy jsem domů z knihovny nosila dvě plné igelitky knížek - hlavně tedy o prázdninách. V knížkách se otvíral svět plný fantazie, všemožných příběhů, lásek, strašidelných příběhů, no a nejvíce mě bavily dobrodružné historky o Indiánech. 

Jak jsem začala dospívat, pořád jsem četla, ale už méně. Hlavně tedy s příchodem na intr. Do knihovny jsem tehdy přestala chodit. Sice jsme měli na intru menší knihovnu, ale výběr byl dost žalostný, takže jsem to vzdala. 

Když jsem nakonec začala studovat další školu v místě bydliště, znovu jsem začala hodně číst. Můj oblíbený žánr je v současnosti horor a detektivka, ale mám ráda i společenské romány. Co moc nečtu jsou historické romány a ženské romantické slaďáky, ale občas tedy výjimku udělám. 

Většinu knížek co čtu tak mám z místní knihovny. Doma se mi také kupí stohy nepřečtených knih, ráda nakupuji v antikvariátech, ale občas samozřejmě i v kamenném knihkupectví. Nové knihy kupuju ráda, ale velkým problémem je cena. V současnosti stojí nová knížka kolem tří až čtyř stovek. Samozřejmě se dají koupit i levnější kousky, převážně ty, které mají například poškozený obal. Ale často jsou ve velké slevě bohužel knižní braky... 

Čísla jsou ale podle odborníků jasná. V letošním roce uvedlo 27 procent populace, že letos nepřečetlo ani jednu knihu. Před pěti lety to bylo jen 22 procent. Takže tu máme pětiprocentní nárůst nečtenářů... V současnosti neznám ve svém okolí nikoho, kdo by pravidelně četl, jako já. V rodině byla velkým čtenářem moje babička, ta i přes pokročilý věk a špatné oči pořád hltala jednu knížku za druhou. Ale ani máma, táta nebo bratr nečtou.

Můj přítel taky moc nečte. Leda tak zprávy na internetu. Ale i přesto se mu snažím občas z knihovny donést něco, co by si mohl přečíst. Má rád UFO a různé záhady. Jenže málokdy jej něco zaujme. Většinou začne číst, pak začne knížkou listovat, a nakonec ji už nedočte. Mám pocit, že se mu spíš nechce číst, než že by ho to vyloženě nebavilo. 

Právě zprávy na internetu jsou také podle odborníků dost velkým problémem. Konkrétně tedy dezinformace. Pro většinu lidí totiž pořád platí ono - "co je psáno, to je dáno" - a přesto nejede vlak. V tomto ohledu mě také fascinuje můj přítel, který věří fakt kdejaké kravině, kterou si přečetl někde z neověřených zdrojů. Už se mu ani nesnažím jeho pravdu vymlouvat - většinou stejně pozná sám, že věří nesmyslům, ale nějakou dobu to trvá.

Čtení knih má ale spoustu benefitů, o které ti, kteří v životě nepřečetli ani jedinou stránku, přicházejí. Rozvíjí se slovní zásoba, podvědomě se zlepšuje pravopis. Myslím tím to, že třeba já, když jsem psala na základce diktát, už jsem přesně věděla, co tam bude za měkké nebo tvrdé i/y. Tím, jak mám načteno, tak už to prostě vidím před sebou, jak to má být správně. Rozumíte, jak to myslím? 

A hlavně také při čtení pracuje moje fantazie. Příběh se přede mnou odvíjí, a já si představuju jednotlivé hrdiny a situace jako na plátně imaginárního filmu, který vidím před sebou. 

Pocit ze čtení mi nemůže nahradit ani poslech mluveného slova, byť je to čím dál populárnější trend, a ani elektronická kniha. Když čteme cokoliv na displeji, rychlost čtení je nižší než při četbě knihy. To je další odborníky prokázaný fakt.

Krom toho, že četba přirozeně zvyšuje intelekt, tak má i jiné zdravotní benefity. Dokonce zlepšuje imunitu. Při četbě se totiž mozek naladí na tzv. alfa vlny. Mysl je v přítomnosti, bez rozptylujících myšlenek. Duševní pohoda, která alfa vlny doprovází, zlepšuje i kvalitu spánku, imunity, učení a pomáhá k lepšímu zdraví. 

Je to opravdu tak, že při čtení se vždycky uklidním, naladím se tak nějak do pohody. Rozhodně se mi taky lépe usíná, když čtu před spaním napínavou knížku, než abych si pročítala nesmyslné a negativní zprávy na mobilu. 

Láska ke čtení a knihám je něco, co se nedá nikomu nutit. Každý si na musí přijít sám, objevit ten krásný svět fantazie tištěného slova, který žádný sebelepší film či seriál nemůže nahradit. Pevně doufám, že to s mladou generací a čtením knih ještě nebude tak zlé. Je skvělé, že třeba knihovny pořádají různé akce pro děti - u nás v obecní knihovně se pravidelně pořádá Noc s Andersenem nebo Knížka pro prvňáčka. Tady dokonce každé dítě dostane na rok registraci do knihovny zdarma, otázkou ovšem je, kolik dětí toho následně využije... 

Pod článkem je diskuze, a líbí se mi jeden názor, který je také nejvíce "osrdíčkovaný." S dovolením si jej dovolím ocitovat: 

"Existuje prostý návod, jak najít na čtení knih víc času. Podle zprávy Global Web totiž prožije každý typický uživatel internetu každý den 2 hodiny a 24 minut na sociálních sítích a diskutováním na messengerech. Věnovat tento čas četbě, přečetli bychom prý za rok více než dvě stě knih! Zní to triviálně, leč dokáže to málokdo z nás..." 

Není na tomto názoru velký kus pravdy? Když se odřízneme od sociálních sítí, internetu, a dokonce v tom krajním případě i od televize, hned by bylo na čtení více času! Je to na každém z nás, co si vybereme...

Zde přidám odkaz na článek, z kterého jsem čerpala informace: 

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-neudrzi-pozornost-ani-15-minut-cesi-porad-kupuji-knihy-ale-uz-je-neumi-cist-239251

Co si o tomto myslíte Vy? Souhlasíte s tím, že Češi čtou méně a méně? Myslíte, že stačí patnáct minut na to, abyste se pořádně začetli do knihy? Nejsou nové knížky na pultech knihkupectví někdy zbytečně předražené? Máte doma elektronickou čtečku, nebo posloucháte knihy ve formě mluveného slova? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥