Konec března

 Jaro už máme pár dní tady, alespoň dle kalendáře, ale venku to tak zatím moc nevypadá. Sníh sice nenapadl, lyžařská sezona u nás na horách nejspíš definitivně skončila, ale dnes je pošmourno, a zítra má pršet celý den. 

Tento týden byl pro mě dost náročný. V rodině jsme měli úmrtí, zemřela mi sestřenice, v jednačtyřiceti letech. Doma po ní zůstal desetiletý synek a dvouroční holčička. Sestřenice více než rok a půl bojovala s rakovinou, ale nemoc byla nelítostná, nepomohly ani chemoterapie, ani ozařování, a v poslední řadě ani alternativní léčba. Moc si vážím své švagrové a bratra, protože byli s Anetkou do poslední chvíle, pomáhali s hlídáním holčičky. Švagrová je zdravotní sestra, tak se o Anetku starala do poslední chvíle, a taky díky ní mohla v klidu odejít doma, obklopena rodinou, jak si to přála. 

Navštěvovali jsme se párkrát do roka, o svátcích a narozeninách, ale stejně to hrozně bolí. Anetka byla hrozně hodná holka, užila si jedno nepovedené manželství a konečně našla toho pravého, se kterým se jí povedlo mít vytouženou holčičku, a přišla taková strašná rána. 

V rámci rodiny jsme vybrali pro holčičku nějaké peníze, a moje švagrová ji má strašně ráda a často si ji bere na hlídání. Bolí mě z toho srdce, tak malé děvčátko potřebuje maminku, život je někdy strašně nespravedlivá svině, pořád na to musím myslet... 

Ode dneška jsem zase sama doma, přítel odjel pracovně do Německa. Je mi smutno, mám sice ráda svůj klid, ale to mi vydrží na chvilku, a už bych chtěla miláčka zase doma... 

Julča roste jako z vody, hodně jí, a přes den toho už tolik nenaspí. Zato v noci spí hezky, chodíme spát kolem deváté večer, na jídlo se vzbudí tak kolem jedné, a pak až kolem čtvrté nebo páté, ale to už obvykle vstáváme, jsme s přítelem ranní ptáčata. 

Ranní pohledy do postýlky. Julinka si teď hodně hraje s nohama- ráda s nimi bouchá do hraček, nebo si je zapře do šprušlí u postýlky a řehtá se na celé kolo. V čele postýlky má šedivý mantinel s hvězdičkami, a za ten se s oblibou schovává a je to velká legrace. 

Na schovávanou si Julča hraje moc ráda - už i v postýlce se překulí na bříško a prozkoumává, co všechno je kolem, a hlavně je to o moc zajímavější pohled! Vždycky jdou vidět jenom ty velký kukadla, a pak až Julinka. 

Od spolužačky ze střední se mi zase naskytla dobrá koupě. Ještě když jsem byla těhotná, prodala mi kolotoč na postýlku, polštářek, pár oblečků a deky. Minulý týden mi napsala, že zase prodává další věci, co už její holčička nevyužije. 

Tohle krásné pěnové puzzle je parádní - jedno menší už sice mám, ale tohle je větší, všechny dílky jsem ani neposkládala, mám je schované. Skládací plastové kroužky jsou taky fajn, dál mi prodala ještě dečku na focení - nevím, jestli budu používat, protože už mám plastové kartičky s měsíci a dalšími miminkovskými milníky, ale uvidím. Ale Julince největší radost udělal nafukovací válec s krtečkem, ten si okamžitě zamilovala a vydrží si s ním hrát dlouho. 

A mě zase radost udělalo látkové nosítko na miminka. Už jsem s Julčou byla takto dvakrát v obchodě a jednou v knihovně. Ale je to pěkná makačka, takhle Julinku nosit, je opravdu těžká, ale moc se jí to líbí. Konečně zajímavější pohled na svět, než v kočárku, a benefitem je i naše vzájemná blízkost. Na krátké přechody je to ideální, ovšem na delší trasy bych si netroufla.

Julinka mi dělá jinak velkou radost, je to moc hodné miminko, popláče si jen občas večer před spaním. Jednu noc ji bolelo bříško, to měla prdíky, ale stačilo položit na bříško, bolení šlo ven, a pěkně usnula. 

Ve středu mi taky volali z policie, kvůli tomu pokousání psem, které jsem tam byla ohlásit. Chlapec spáchal hned dva přestupky, jednak tím, že psi neměli náhubky - sice byli na vodítku, ale přesto byli bezdůvodně agresivní - a pak taky samozřejmě to, že ujel, vůbec se nezajímal o to, co jeho psi provedli, a ještě mi sprostě nadal. 

Takže mi přijde dopis od správního řízení, kam se budu muset dostavit. Nevím, co tam po mě budou chtít, ale doufám, že mi ten kluk bude muset proplatit ty peníze za pohotovost, kam jsem musela hned dvakrát. Ale hojí se to dobře, nezanítilo se to, takže fajn. Jen ta psychika se hojí hůř, fakt mi nedělá dobře, když na mě začne štěkat nějaký cizí pes, a že jich tady u nás na vesnici lítá po venku bez vodítka a často i bez páníčka docela dost. Já si beru Žofku na vodítko vždy, i když se jdeme jen venčit před bytovku. Pro jistotu. 

Snad se v dubnu zase oteplí, bude více svítit sluníčko, a nastane krásné jaro. 

Přeji Vám pěknou neděli a příjemný vstup do nového pracovního týdne, děkuji za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥