Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 376 Déšť smývá stopy

 Autor: Mikaela Bley 

Žánr: Detektivní, Thriller 

Mé hodnocení: 50% 

Obsah: Třiadvacátý květen nezačal ve Stockholmu nijak výjimečně, snad jen ten déšť, který vytrvale skrápěl ulice, už byl pátý den v kuse poněkud otravný. Stejně to vnímá i zkušená reportérka Ellen Tammová. Redakce TV4 se od rána zabývá zprávami o počasí, začíná docházet k sesuvům půdy, a jediné další vzrušení představuje dopolední přestřelka gangů, při které zůstal jeden těžce zraněný. 

Až o půl deváté večer vybuchne v redakci pomyslná bomba. Dnes odpoledne zmizela z Královské tenisové haly osmiletá holčička Lycke. Okolnosti zmizení jsou více než podivné. Hala se zrovna opravuje, navíc prší, a hodina tenisu byla zrušena, o čemž rodiče prostřednictvím emailu informoval trenér. Jenže ani jeden z rodičů si jej jaksi nestihl přečíst. Nebo to tedy alespoň tvrdí policii...

Harald a Helena Hookovi, rodiče Lycke, jsou už několik let rozvedení, ale jejich vztahy jsou mírně řečeno napjaté. Helena nemůže bývalému manželovi zapomenout to, že si našel mladší ženu a založil novou rodinu. A současná Haraldova žena Chloe zase nemůže vystát tu jeho minulou rodinu, což se promítá i na jejím vztahu s Lycke. 

Ellen se vydává i s celým štábem do Královské tenisové haly. Na místě je už samozřejmě několik policejních hlídek spolu s vyděšenými rodiči. Tedy - na první pohled vypadají vyděšeně. Ale Ellen se nemůže zbavit pocitu, že nikomu kolem na pátrání po Lycke příliš nezáleží. Proč neposlala policie více hlídek? 

Novináři sice nemají právo se policistům míchat do práce, Ellen přesto připadá, že někdo nechce, aby se dívka našla. Je to přeci malé dítě, je pozdě večer, a vedoucí komisař navíc rozhodne, že se hledání zastavuje až do zítřejšího rána. Jenže to už může být Lycke kdovíkde... Noc se rychle přehoupne ráno a po dívce žádná stopa.

A žádné nové informace neposkytne Ellen ani její tajný policejní informátor. Případ má v redakci naprostou prioritu a prakticky se nedělá na ničem jiném. Ellen musí bohužel bojovat s nepochopením svého šéfa Jimmyho, mezi těmito dvěma to totiž pořádně skřípe, a to i kvůli kopačkám, které od něj před časem dostala. Nikdy vlastně pořádně nepochopila, proč se s ní Jimmy rozešel... 

Pátrání postupuje jen velmi pomalu a zdá se, že Lycke nebyla snad u nikoho pořádně oblíbená. Ve škole neměla žádné kamarády, vlastní rodiče si ji přehazovali jako horký brambor a pořádně se dívce, kterou poznamenal rozvod rodičů velmi bolestně, nevěnovali. 

Policie je opravdu neschopná, rodiče lhostejní a chovají se velmi podivně, jako by něco skrývali, a šance na nalezení dívky každou hodinu klesají. 

Je snad Ellen jediná, komu na Lycke záleží? Snaží se jednat profesionálně a neztratit hlavu, jenže tento případ se jí osobně dotýká i díky tragédii, kterou zažila v minulosti, a díky tomu se teď vynořila jako ošklivý kostlivec ze skříně. 

Není přeci možné, že by Lycke zmizela bez jediné stopy. Jedná se o únos, vraždu, nebo se děvčátko rozhodlo "jen" utéct z domova? A  co když je pravda mnohem temnější a bolestnější? Jedno je jisté - neústupný déšť smývá stopy, kterých je i tak pomálu... 





Hodnocení: Severské detektivky mám moc ráda a ty švédské obzvláště. Déšť smývá stopy jsem si už před několika měsíci objednala z Restoria, online antikvariátu. Upřímně, moc se mi do čtení nechtělo, zvlášť proto, že tam figuruje téma zmizení malé holčičky, ale jelikož jsem nenašla doma vhodnější titul, rozhodla jsem se dát knížce šanci. 

Ze začátku mě to chytlo. Jen mi přišlo už jako takové velké ohrané klišé, že hlavní hrdinka si s sebou nese tajemství z minulosti, které souvisí s aktuálním případem... Ale jak postupovalo pátrání, byla jsem čím dál více otrávená. Nechápu, jak mohli být policisté a všichni okolo tak laxní k zmizení malé holčičky. 

Nejotravnější mi přišla Chloe, ta byla úplně mimo, její chování mi doslova pilo krev. Bylo evidentní, že Lycke neměla ráda, ale chovala se jako příšerný sobec. Harald a Helena se sice snažili hrát roli milujících rodičů, ale bylo evidentní, že tu dívku neměl prostě nikdo rád, což mi přišlo na celém tom příběhu nejvíce děsivé. To opravdu musí někteří lidé zmizet, aby o ně blízcí projevili zájem? 

Styl vyprávění nebyl úplně špatný, příběh byl čtivý, ale bohužel příliš neodsýpal a na můj vkus se strašně moc táhnul, až se stával nezáživným. Nakonec byla Ellen taková ta hrdinka, co celý příběh rozsekne, ačkoliv se k tomu připletla jakoby omylem. No a samotný motiv pachatele nebyl úplně špatný, ale chtělo to ještě trošku rozvinout.

Knížka má téměř tři sta stránek, ale rozhodně mohla být o rovnou stovku kratší. Příběh se vyvíjel slibně, bohužel je kolem moc nepodstatné omáčky, což mi v detektivkách hodně vadí. A chyběla mi pořádně hustá atmosféra, jaká se v severských detektivkách hojně vyskytuje, a napětí tu také bylo pomálu. 

Dávám padesát procent, jedná se o podprůměrnou detektivku, vyložený brak to není, ale nic nijak oslnivého také ne. Nemastné, neslané, do pár dnů zapomenutelné. 

Dnešní recenzovanou knížku bohužel doporučit nemůžu, půjdu ji věnovat do knihobudky, třeba se někomu trefí do vkusu, ale já čekala mnohem více.

A co Vy? Máte rádi severské detektivky? Máte nějakého oblíbeného autora? Vadí Vám v detektivkách absence napětí? Napište mi do komentářů! 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já mám detektivky ráda všeobecně a ty severské mezi ně určitě také patří. Občas se musím poohlédnout i po jiném žánru, krve bývá někdy dost 😁 Holky, moc vás zdravím, pá 😀😘

    OdpovědětVymazat
  2. Já čtu detektivky hodně, takže i ty severské :). Tuhle tedy neznám a neznám ani autorku

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....