Přeskočit na hlavní obsah

Půlroční výročí

 Kdyby ještě fungovala doména blog.cz, letos v červenci by můj starý blog oslavil už dvanáct let. To už by byl docela slušný věk, vlastně by to byl takový začínající puberťák. Jenže bohužel blog.cz již neexistuje, a protože jsem na staré doméně tyto výroční články nepsala, proč nezačít zrovna teď?

Nikdy nevíme, jak to dopadne s bloggerem, ale myslím, že má mnohem větší potenciál než blog.cz.

Blogovat jsem začala asi v jedenácti. Přivedla mě k tomu kamarádka, která měla svůj blog o hře The Sims, a mě přišlo jako dobrý nápad si taky založit blog. Založila jsem si ho právě na blog.cz. A protože v té době frčely cool holčičí blogy plné zkopírovaných obrázků a růžových designů - tehdy byla mým největším dílkem na blogu kusovka - jeden obrázek vložený do článku, tehdy to opravdu frčelo... Nebo řetězáky - kolující obrázek s nějakým poselstvím, pod který se bloger podepsal, vložil tam klikací adresu svého blogu, a tím si udělal reklamu.

Blogů jsem vystřídala celkem dost, většinu jsem po nějaké době zrušila, když mě omrzely. Nakonec jsem zůstala právě u adresy zoma.blog.cz. Ze začátku jsem na blog přidávala také jen obrázky zkopírované z internetu, případně videa, ale časem jsem se propracovala k psaní vlastních článků, a dokonce jsem byla ke konci fungování blog.cz i v autorském klubu.

Bohužel když odešel Standa, který tehdy blog.cz a přidružený blog, Srdce blogu spravoval, celé to šlo pěkně z kopce. Nejprve přišla administrátorka, tuším, že to byla Bára, a to už měl blog.cz své dobré dny definitivně za sebou. Vázla komunikace, přibývaly technické problémy, a když nakonec po ní funkci převzala Hanka, vypadalo to, že se vše v dobré obrátí.

Blogerům bylo dokonce chvíli odpovídáno na dotazy, byla jakási snaha obnovit autorský klub, mimochodem podle dost zvláštní ankety, kde si mohl každý de facto naklikat svoje hlasy, ale blogy se nakonec na titulní straně trochu obměnily, ale bohužel aktivita upadala, noví členové přidávali články jen sporadicky, já se třeba snažím psát alespoň dvakrát týdně, ale je to samozřejmě každého věc, všichni nemáme pořád čas a náladu na psaní.





V roce 2020 však byly technické problémy už neúnosné. Už ze začátku roku byl zázrak se vůbec přihlásit, a mám pocit, že někdy od března, shodou okolností kdy byla vyhlášena první karanténa kvůli viru, to bylo vůbec nejhorší. To bylo pěkně ironické. Spousta pisálků byla zavřená doma, a když chtěli psát, prostě nemohli, pro mě byl třeba blog tehdy velkou radostí a psaní mi pomáhalo i psychicky, tak to mám ostatně i teď, v této nelehké době.

Problém byl v absolutní nekomunikaci s vedením, na emaily nikdo nereagoval, a párkrát vyšlo na Srdci blogu několik omluv s tím, že se celý server přesunuje na nové servery. Jenže to už začala být ohraná písnička, ale já přesto dál vytrvala.

Až do července 2020,kdy byl ohlášen konec celého blogu.cz. Musím přiznat, i když se to dalo čekat, byl to pro mě šok. Nevěděla jsem, co mám dělat. Psaní miluji. Nevěděla jsem si rady s přesunem blogu, na blogger jsem už sice měla účet, ale byla jsem z toho, jak je to tu jiné, zmatená.

Nejprve jsem tedy zakotvila na doméně 1blog.cz, kde mám pár článků, ale nejsem tam moc aktivní. Kdyby mi tenkrát nenabídl pomoc Magicmax, který mi to tady vylepšil a trpělivě mi vysvětloval jak na to, asi bych se na to celé vykašlala. Ale představa, že už nebudu psát na blog, byla hrozně bolavá. Baví mě to, zrelaxuji se u toho a skvěle se vypíši ze svých pocitů, nebo se snažím zajímavě psát o věcech kolem sebe nebo o tom, co mě baví.

Na Facebooku jsem se přidala do skupiny Blogeři z blog.cz, kde nás je sice jen pár, přesto jsem díky tomu našla zajímavé blogy a hlavně vím, kam se přesunuli někteří mí blogoví přátelé. Přednedávnem tam padla diskuze na téma obnovení blog.cz. Jedna slečna by moc chtěla, aby blog.cz znovu fungoval.

Jenže to by nemělo už asi žádnou cenu. Jednak z důvodu, že by spousta uživatelů už neměla v blog.cz žádnou důvěru, a už jsme si myslím každý našli doménu, která nám vyhovuje a jsme tu spokojení. I blogger má občas malé výpadky, mám někdy problém s načtením obrázku, ale s těmi problémy blogu.cz se to vůbec nedá srovnat.

Nakonec jsem si tu zvykla, naučila jsem se spoustu věcí - měla jsem zbytečný strach, kdybych věděla, že to tu bude fajn, přestěhovala bych se už dávno a ušetřila bych si spoustu nervů.

Co je ale zajímavé. Jak jistě spousta z vás ví, blog.cz vlastnila již několik let společnost TV Nova. Od té doby to už nebylo úplně ideální. Na webu aktuálně.cz jsem ale narazila na zajímavý rozhovor, kde nějaký pán mluví o tom, že na blog.cz se prakticky programátorsky vůbec nesáhlo. Což je docela šokující, vzhledem k tomu, jak se nám administrátoři nestyděli lhát o údajných přesunech na nové servery, a jen nás planě ukliďňovali.

Dokud blog.cz vydělával Nově alespoň nějaké peníze, udržovala ho jen setrvačností při životě, ale jak opadal zájem uživatelů, přestal se jeho provoz prostě vyplácet, a Nova se rozhodla jej stopnout. Je to škoda, ale život je plný změn, a přechod na novou doménu byla docela zásadní, přesto vítaná změna.

Tento blog za pár dní oslaví půl roku, a já doufám, že to není první větší výročí! 

Přikládám odkaz na výše zmiňovaný rozhovor, pokud byste měli zájem na něj mrknout:

https://video.aktualne.cz/dvtv/cermak-konec-blogcz-blogy-nikomu-zily-nervou-ale-pro-mnoho-l/r~76130c4ad67111eaa7deac1f6b220ee8/

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. Také jsem vytrvala až do úplného konce a od srpna jsem tady. Jsem spokojená a doufám, že se osud blogu.cz nebude opakovat ☺

    OdpovědětVymazat
  2. Jak vidím, ty jsi, co se blogů týče, ostřílený kozák. To já na blogy jen chodila, nebyl čas, byly přrednější věci . Tady jsem si blog založila nedávno. Jsem ráda, že na blog.cz jsem nic nezakládala. Ale nedělám si iluze, všude je to o penězích, o majiteli a možná ani ti administrátoři neměli pravdivé informace, tak to dneska chodí, oni byli jen tím kolečkem v mašinérii. Kdoví, jaký bude blogger, vše se mění a člověk je na posledním místě. Zanikl původní chat na Lidé, pak i ten, co se vůbec nepovedl, zrušili nám Spolužáky a nyní i hry, prý kvůli konci podpory Adobe R. Bez náhrady a ne každému je to jedno. Já myslím, že už dost vzpomínek a hořekování na blog.cz, jeho úloha skončila, začala nová etapa a jděme dá.l se vztyčenou hlavou. ☺

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem na blog.cz byla mnoho let. Nejvíc mě však naštvalo, když se mi při přihlášení objevila hláška, že blog byl zablokován pro nevhodný obsah. Při tom jsem tam měla pouze fotografie z vlastní tvorby, z výletů po ČR. Nic nevhodného nic vulgárního nic rasistického. Nechápala jsem Psala jsem administraci, ale nereagovali a za pár dní blog.cz, zrušili zcela. To už jsem naštěstí měla blogger, ale neměla jsem obsah zkopírovaný, tak že jsem o plno článků přišla. Ještě jsem poslední půlrok mnoha blogerkám s tímto novým blogem pomáhala a nakonec si omylem ten původní blogger zrušila. To mě naštvalo nejvíc, že jsem si svojí neopatrností při podávání rad ještě sama zničila vlastní práci. No nevadí. Život jde dál. Vše se dá napravit. Dokud nejde o život jde... Přeji Ti krásné zimní dny v pohodě a ve zdraví.

    OdpovědětVymazat
  4. Dvanáct let! To je skutečně úžasné číslo :-) Tedy všechno nejlepší a hodně inspirace a tvůrčí radosti do dalších let :-)
    Za sebe musím říct, že mi nejvíc chybí titulní stránka blogu.cz, na které byly vidět nové články. A taky mě trochu čílí systém komentování na bloggeru. Ale jinak si na nové blogové bydliště nemůžu vynachválit, funguje naprosto hladce, což je po blog.cz skutečně příjemná změna :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Bylo to na blog.cz krásné. Ale já se snažím dívat jenom vpřed. Aneb jak praví klasik:
    "Čo bolo, to bolo, terazky som majorom."

    OdpovědětVymazat
  6. Všeho do času, Jan pánbůh na věky...

    OdpovědětVymazat
  7. Jéémine, taky si pamatuju, jak jsem byla ještě takové děcko, to kopírování a řetězáky, no to byly časy :D Je mi líto, že blog.cz skončil, nějak s tím bloggerem nejsem pořád kamarádka, nejde mi tam nastavit, co bych chtěla no.. a nemůžu na to přijít a štve mě to.. :D

    OdpovědětVymazat
  8. Z puberty ses vrátila do kojeneckého věku :). To však my všichni.
    Po odchodu Standy blog.cz neuvěřitelně upadal, ale všechno zlé je k něčemu dobré a díky manželům Rybenským se přechod hodně usnadnil a s novým prostředím jsme se rychle sžili.
    Hodně zdaru do dalších let s blogem.
    A díky za ten odkaz na rozhovor, ten si hned pustím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tom videu je asi nejzajímavější informace, že firma Jyxo prodala Blog.cz za 100 miliónů. Za takové peníze něco koupit a pak se tomu vůbec nevěnovat je hodně zvláštní.

      Vymazat
  9. Taky jsem začínala na blog.cz. Ale já utekla asi dva roky před úplný koncem. Dorazilo mne vkládání reklam do článku k titulním fotkám...

    OdpovědětVymazat
  10. 12 let tak to už je něco, já mám za sebou pár let, ale jsem ráda, že jde všechno jak má, i s trochou odpocivaciho období

    OdpovědětVymazat
  11. I já byl na blog.cz do posledních chvil (dokonce ještě nějakou dobu po nich :-)). Ale od začátku roku už jsem měl svůj nový blog na blogspotu, který jsem používal jako záložní a pojišťovací právě pro případ, kdy by se můj domovský blog úplně rozsypal. Že to ale nakonec bude tak brzy a tak ostudně, to jsem si nemyslel. Každopádně gratuluji k 12. narozeninám, mě shodou okolností čekají za pár dní :-).

    OdpovědětVymazat
  12. Ja som na blogu cz bola skoro 13 rokov : kus života! Moc ma naštvalo, keď nám sľubovali že blog nezrušia, potom to ale urobili. Stihli sme si preniesť všetko, teda komplet články s obrázkami, akurát komentáre sú navždy stratené. Prenesené obrázky ale miznú, sťažujú sa na to viacerí. Neviem prečo tomu tak je. Niekto ich bude do článkov postupne dopĺňať, niekto sa na to vykašle. Ja sa budem snažiť dať blog do poriadku ale potrvá to, pretože za tie roky sa tam nahromadilo článkov s obrázkami viac ako veľa. Nuž, chce to čas.
    Verme, že blogspot nám niečo podobné nevyvedie! 🌞

    OdpovědětVymazat
  13. Tento článek mi připomněl, kolik kdysi zaniklo blogů po ukončení bloguje.cz, právě ptoto, že spousta z nás nevěděla, jak se přesunout a zabydlet jinde... Byl to velký stres a spousta blogerů to zabalila, což je fakt škoda.
    Naštěstí taky se našla dobrá duše, která připravila návod na přesun a aspoň části z nás se to povedlo - za což jsem moc ráda. Píšu sice s velkými výkyvy v čase, ale vždy se na blog velmi ráda vracím a loni mi taky pomohl hodně.

    OdpovědětVymazat
  14. Já jsem tady taky spokojená - mrzí mě, že jsem nepřešla dřív, ušetřila bych si spoustu nervů. Blog neměl dlouhou budoucnost, což mi došlo až tady, kde to všechno jde jak má a není to tu jedno nemilé překvapení za druhým.

    OdpovědětVymazat
  15. můj blog by letos oslavil třináct let, tak moc mě mrzelo, když ohlásili konec... doufala jsem, že založené blogy by mohly zůstat a být dostupné alespoň ke čtení... bála jsem se, že přijdu o blogové přátele, a pak mi ani nešly přenést články a nic :/ pomocí podpory na blogu se mi přenesla jen část blogu, ale nakonec mi to pomohl vyřešit manžel a přenesl mi pro mé účely celý blog i s komentáři u článků :) a o přátele jsem také nepřišla, přesunuly se naštěstí jinam a já mohu dál číst jejich články :)

    pokud by se blog.cz vrátil v nějaké podobě, souhlasím s tebou... už by v něj nebyla důvěra, člověk už buduje něco jiného a noví uživatelé by možná raději zabloudili jinam :)

    OdpovědětVymazat
  16. Byla jsem na Blog.cz jen krátce, co mě ale nejvíc těší, že mé oblíbené blogy z Blogu.cz mám možnost číst i na Blogspotu.

    OdpovědětVymazat
  17. Ahoj,
    já si od začátku platím vlastní doménu a jsem moc spokojená. Není to žádná horentní suma, cca 150 Kč za rok, a nemám žádné problémy. Měj se krásně!
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  18. Jak kdosi psal - než se starat o server, je jednodušší ho zrušit. I když, kdyby se o něj někdo staral, možná by byl i větší zájem. To, co píšeš, sedí snad ve všech směrech. Od vývoji od kusovek k vlastním textům, přes dobrý rozjezd blogové domény ke krachu. Bohužel, odraz dnešní doby, kdy se likviduje všechno, co mělo nějakou cenu.
    Návrat blogu.cz, myslím, není možný. Pokud by vznikl, už by se tam asi přihlašovali noví - a zcela jistě ne ti, kteří z blogu odešli. Bylo dost pracné se přesunout na nové domény a dost pracné se trochu vyznat v nastavení. Když se tím člověk proboxuje, už to měnit nechce.
    Dvanáct let blogování - to už je fůra let. Nezáleží, že to bylo na blogu a teď jsi na blogspotu - je to prostě věc, které věnuješ spoustu osobního času.
    Doufám, že blogger bude stálejší a že nás jednoho krásného dne nezastihne podobný záskok.
    A přeji dobré blogování!

    OdpovědětVymazat
  19. Jeee, já na blogu byla asi nějakých 16 let, z toho ten můj poslední by měl teď asi 10 let výročí. :)) Měla jsem blog ráda. Ale blogspot je také fajn.

    OdpovědětVymazat
  20. Také jsem vydržela až do konce a bylo mi líto, že končí, i když bylo jasné, že se to někdy stane. Výpadky byly opravdu veliké.
    Taky jsem se bála změny, nejsem moc technický typ. Ale naštěstí jsem to zvládla a moc se mi na Bloggeru líbí. Ještě, že jsme měli možnost přestěhovat se jinam :) také by mi psaní moc chybělo.
    Leník

    OdpovědětVymazat
  21. Včera jsem si četl vzkaz: „Víťo, víš, že si ve videu nějakýho menšího youtubera?" A mě mírně potěšilo, že se něco děje, ale nepotěšilo mně to tak u srdíčka, jako tvá zmínka v tomhle článku. Jsem moc rád, že jsem pomohl. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula