Přeskočit na hlavní obsah

Nic není nafukovací

 Ještě před avizovaným uzavřením všech obchůdků a hlavně knihoven jsem stihla navštívit obecní knihovnu. Zásobila jsem se hromadou knížek a časopisů, a právě v jednom letošním vydání časopisu 100 + 1 jsem narazila na zajímavý námět na článek.

Přemýšleli jste někdy nad tím, kolik vlastně může Země uživit lidí? A existuje hranice přelidněnosti naší planety? A co když jsme ji už dávno překročili...

Když si teď pustím online statistiku lidí na planetě, to číslo je opravdu obrovské. Letos se třeba narodilo přes 1 700 000 lidí, a dnes aktuálně 194 000 a nějaké drobné. To jsou sama o sobě obrovská čísla, ale celkem nic ve srovnání s tím, kolik je vlastně lidí na naší matičce Zemi. 7 800 000 000 - toto číslo jsem zaokrouhlila. Čili něco přes sedm miliard, a blížíme se rychlým tempem k miliardě osmé. Zkuste si to jen představit. To číslo je opravdu velké. A podle prognóz v příštích desetiletích rychle poroste.

První miliardu lidstvo pokořilo ž v roce 1804, a to díky revoluci a vyšší životní úrovni. V roce 1900 to bylo už 1.6 miliardy. V roce 2000 6.1 miliard, a do roku 2060 je prognóza taková, že už nás bude něco málo přes deset miliard. Jenže tady to začíná být už trochu problém.

Planeta je totiž přelidněná už nyní. Více lidí rovná se více jídla, více elektřiny, více lékařské péče. Mimochodem, pokud by na Zemi žili jen "průměrní" Američané, Země by uživila jen 1.5 miliardy lidí... Průměrný Američan totiž jí až za deset Čechů, ne-li víc. Například před šesti lety bylo v Americe až přes osmatřicet procent obézních žen.

S tím, jak se zvyšuje životní úroveň a podařilo se vymýtit spoustu nemocí, které dřív lidstvo hromadně decimovaly, tím pádem se lidé dožívají čím dál vyššího věku.

Ani kapacity hospodářských zvířat, půdy a obilovin nejsou bezedné. Není to paradox? Lidstvo spěje k přemnožení, nebude dostatek potravin, a my dál vesele vyhazujeme jídlo a pochutiny, které by někdo jiný mohl využít, a doslova by nám za ně utrhal ruce...


Podle velké části odborníků je velkým problémem Afrika, a na druhém místě je Asie. V roce 2100 by mohlo v Africe žít čtyřicet procent populace.

Jenže co s tím? Právě v Africe je velkým problémem chudoba, malé vzdělání, a antikoncepce nebo bezpečný sex jejím obyvatelům nic moc neříkají. Některým samozřejmě ano, ale ono je to asi velmi složité. V této zemi mají úplně jinou mentalitu a náhled na věci než u nás.

Bohužel i u nás se najdou jisté sociální skupiny, pro které je výhodnější udělat si hodně dětí a starat se o ně klidně celý život, než jít do práce a podílet se na chodu společnosti. To je ale na trochu jiné téma. 

Takže je vlastně něco, co se dá s neúměrným počtem lidí dělat? Čína měla až do roku 2015 zákon jednoho dítěte, od roku 2016 to navýšila na dvě. Jen v roce 2016 bylo právě v Číně registrováno 17,9 milionů porodů...

Myslím, že u nás je spousta možností - antikoncepce, bezpečný sex... Jenže spousta mladých dívek se dostane svou nebo partnerovou nezodpovědností do nechtěného těhotenství. Není úplně dobré do sebe cpát hormony, ale zase to dává ženě možnost rozhodnout se kdy, a jestli vůbec bude chtít potomka. 

Jednou jsem se někde na sociálních sítích setkala s dost drsným příběhem mladé ženy, která se nechala dobrovolně sterilizovat, protože se rozhodla nemít děti právě z důvodů enormního množství lidí na planetě. To asi není úplně nejrozumnější, možná k tomu žena měla i jiné důvody. I když to dítě třeba mít nebudu, někdo ho bude mít za mě, že. Matce s pěti dětmi a patřičným finančním zázemím je už pak asi jedno, jestli si udělá i to šesté...

Dalším problémem spojeným s vysokým nárůstem populace může být nedostatek potravin. Podle expertky z New York University by měl člověk přijímat převážně rostlinnou stravu. Ideální by podle této paní byla vegetariánská dieta - mléčné výrobky, vejce... Jenže ne každý se stane dobrovolně vegetariánem, navíc čisté vegetariánství sebou může nést i zdravotní rizika, a lidi co mají rádi maso, si ho prostě neodepřou, tedy dokud se bude prodávat v obchodech.

Takže těžko říct, jak se budou prognózy a předpovědi odborníků vyplňovat, jisté ale je, že populace bude pořád růst - mimochodem, ani řádění koronaviru a úmrtí s ním spojená nedecimují populaci tak, jak by se dalo čekat. Takže, uvidíme.

Co si o tomto myslíte Vy? Je planeta přelidněná, nebo zvládne uživit daleko více lidí? A je správné, že je v Číně regulovaná porodnost? Jak by to dopadlo, kdyby se to zavedlo i v jiných zemích? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Kladeš nelehké otázky, Eliss! Myslí, že ani všichni vědci a odborníci se na tom neumí shodnout. O regulaci porodnosti v Číně jsem dost četla a musím říct, že se mi nelíbí. Ale to není jediné, co se mi na Číně nelíbí...
    Přeji hezké dny, Helena

    OdpovědětVymazat
  2. Nebyl by to takový problém, kdyby se nedalo žít a fungovat jen na malém procentu povrchu planety. A myslím, že to není až takový problém tady, on tady se ten růst populace moc nezrychluje, spíš naopak, nejrychlejší je pořád v oblastech, kde jsou podmínky horší, a jakmile se dostanou na úroveň třeba Evropy, ono by se to snížilo taky, zkrátka pohodlí a rozvoj přináší menší porodnost. Ale problém je se na tu úroveň dostat. Nebo aby církve přestaly krafat do osobních záležitostí a do toho co kdo dělá se svými genitáliemi a třeba přestaly lobbovat v Africe za nepoužívání antikoncepce, pokud to tam ještě dělají, rozhodně to tam dělali katolíci.

    OdpovědětVymazat
  3. Tohle je jedna z otázek, které klade ve svém posledním dokumentu David Attenborough - že je nás moc, pořád fakt rychle rosteme, a pokud budeme chtít všichni jíst maso, máme velký problém. Rostlinná strava je pro planetu mnohem méně náročná - a musím říct, že třeba vegetariánské burgery už jsou tak vyšuftěné, že člověk vážně nepozná rozdíl. Trvalé a jediné řešení to ale samozřejmě není: tím je jen vzdělání. Zkušenost zcela zjevně ukázala, že kam přijde vzdělání a vyšší životní úroveň, tam klesne počet dětí, a to tak, že hodně. Takže vzdělávejme, hlavně mladé dívky, a držme si palce.

    OdpovědětVymazat
  4. Ano s růstem vzdělanosti a životní úrovně se porodnost apod snižuje a dostává na úroveň vyspělých zemí... Toto by mohlo být konečným východiskem..

    OdpovědětVymazat
  5. Sedm miliard. Ale když to srovnám se schodkem státního rozpočtu...

    OdpovědětVymazat
  6. Nuž my to tu asi nevyriešime. Avšak nedávno ma zaujala myšlienka ovplyvnená práve týmto nadbytkom v niektorých zemiach. Na základe tej úvahy, tým, že sme rozvojom získali prevahu nad predátormi a v podstate eliminovali značnú časť hrozby živlov (napr. chlad), sa jednak prestali využívať naše vrodené inštinkty. No tou horšou časťou je, že kvôli nedostatku prirodzených nepriateľov, voči ktorým by telo mohlo bojovať, sa to telo (ktoré bojovať neprestalo) obrátilo na seba vo forme akýchsi chorôb evolučnej nezhody. (alebo to tak bolo aspoň nazvané v slovenskom preklade.)
    Laicky povedané „títo dnešní ľudia už nevedia čo od dobroty.“ :-D

    No vracajúc sa k preľudneniu, v podstate som zástancom teórie, že zvýšením vzdelanostnej úrovne obyvateľstva by sa mohla zvýšiť aj životná úroveň. Ak by širšie spektrum ľudí malo možnosť mať život aj o inom ako o prežívaní a plnení biologickej potreby každého druhu o zachovaní rodu. A samozrejme poskytnúť možnosť výberu to dieťa si vziať. (Čo mnoho žien stále nemá.)

    Nuž k Číne. Aj to je riešenie. Som skôr asi viac pre, ako proti. (Proti by bolo azda len drobné čosi v mojom vnútri naivne veriace v existenciu demokracie.)

    OdpovědětVymazat
  7. Eliss, uhodila jsi hřebíček na hlavičku s tímto tématem. To co píšeš, je vážná věc, sice my to neovlivníme, ale tento problém je známý už hodně let. Osobně jsem se s tím setkala při studiu, kdy demografie byla součástí oboru a už tehdy, je to dobrých 20 let, se jevilo jako hlavní problém to, že se zkracuje doba, kdy se obyvatelstvo planety zdvojnásobí. 7 miliard je už dost a už tehdy jsem slyšela o tom, co se děje nyní nebo už před pár lety - jak uprchlíci z 'Afriky směřují do Ëvropy. Tehdy se nám to zdálo jako utopie, ale dnes je to skutečnost. Pro demografy není tak těžké spočítat, kolik lidí bude v plodném věku a podle toho se vypočítá přírůstek. Jestli k tomu v tom časopise ještě něco je, dej vědět, zajímá mě to. ☺

    OdpovědětVymazat
  8. Jé to šílené, jak rychle to stoupá v posledních letech... A vůbec netuším, co s tím dělat :O

    OdpovědětVymazat
  9. Za sebe mohu ovlivnit jen malinko - 2 dcery a příliš neplýtvat :)
    Nedávno jsem četla zajímavou detektnivku Číňan, dost poučnou o Číně od 19. století po současnost.
    přeji zdravé dny, Marie

    OdpovědětVymazat
  10. On je to trochu komplexnější problém. Ve vyspělé Evropě obyvatelstvo stárne, snižuje se počet narozených dětí, lidí ubývá. V chudých zemích se rodí mnoho dětí, ale dospělosti se třeba z deseti dožijí jen dva. Příroda přirozeným způsobem reguluje porodnost. A jestli nás naše planeta uživí nebo jsou zdroje vyčerpatelné? Na tuto otázku neumím přesvědčivě odpovědět. S násilným regulováním porodnosti nesouhlasím.

    OdpovědětVymazat
  11. Problém je to hodně komplexní a bohužel také velmi aktuální. Jako lidstvo celkově planetě opravdu moc neprospíváme a spíše ji ničíme. A obávám se, že zásoby zdrojů dojdou, a možná i dříve, než si myslíme... Každopádně já se snažím ničím zbytečně neplýtvat (jídlo, věci, kosmetika atd.) a možná, že když se přestane globálně plýtvat vším možným, mohla by to být udržitelná cesta pro všechny.

    OdpovědětVymazat
  12. Zvykli jsme si že naše pohodlí je samozřejmost. Plýtvá se vodou, jídlem, elektřinou atd. Že by najednou něco nebylo, nám přijde spíš jako sci-fi. Co s tím, to asi nevyřešíme, to by se museli všichni lidé na planetě ze dne na den domluvit a začít žít úsporně, ekologičtěji, nesobecky. Což je bohužel nereálné...

    OdpovědětVymazat
  13. Tak to je známé, že nás je přemnoho mnoho mnoho... ale jistě i víš, že kvůli covidu zemřelo dost lidí a další umírají... a ne jen kvůli tomu. Myslím, že si to částečně příroda umí vyrovnat. :)
    Ale plýtvání, s tím je to hrozné... tolik věcí přijde nazbyt.

    OdpovědětVymazat
  14. Je přelidněná, neskutečně! Ale co s tím?
    My jako jednotlivci toho asi moc nezmůžeme.

    Snad si s tím příroda pomůže sama - přece jen je tu ten covid a další nemoci. Možná i těch Američanů začne časem ubývat, protože je zahubí civilizační choroby způsobené jejich životním stylem. (I když my bychom se taky měli nad sebou samozřejmě zamyslet, neříkám, že Češi žijí ukázkovým způsobem.)

    V Africe se sice rodí hodně dětí, ale zase se jich asi větší procento nedožije dospělosti. Taktéž v Asii. A přitom kdyby těch dětí bylo méně, byla by větší šance je všechny uživit, vzdělat atd., nakonec by to bylo lepší.


    Obávám se ale, že nakonec se zahubíme sami tím, jak se chováme k planetě. :-/ To už je ale úplně jiná kapitola.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥