Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 205 Chromozom 6

 Autor: Robin Cook 

Žánr: Thriller, Krimi z lékařského prostředí 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Patolog Jack Stapleton, který pracuje v newyorské márnici, má před sebou nový, zajímavý případ. Neznámým atentátníkem byl zabit Carlo Franconi, jedna z hlavních postav tamního podsvětí. Franconiho smrt může zkomplikovat život spoustě lidem.

Jack se svou kolegyní Laurie se nemůžou dočkat, až se pustí do pitvy, protože se dá očekávat, že Franconiho smrt vzbudí velký zájem médií. Jenže když otevře Jack chladící box, kde má být mrtvola uložena, najde ho prázdný. Jacka, který je znám svým sarkasmem, tento kousek spíše pobaví, zato Laurie je rozhořčená. Jak mohla mrtvola zmizet, když márnice je i v noci střežena hlídači a o všech přijatých i následně předaných mrtvolách pohřebnímu ústavu se píší přesné záznamy?

I Jacka však přejde humor, když mu na stole přistane zohavená mrtvola, tedy spíše jen torzo trupu ožrané od ryb. Podivné je, že mrtvole chybí játra, která byla ale odstraněna s chirurgickou přesností. A Jack brzy zjistí, že má před sebou Franconiho ostatky. Proč by však někdo mrtvole kradl játra? Když se pustí i s Laurie do dalšího pátrání, jsou zastrašeni místní mafií.

Stopy ale vedou mnohem dál, až do Rovníkové Guiney, do města Kogo, které je zarostlé zelení, a jeho větší část tvoří džungle.

Je tu ale také velká laboratoř, která ve spolupráci s veterinárním centrem provádí podivné genetické pokusy na zvířatech. V čele veterinárního centra stojí vychytralý technik Bertram, který je pověřen starostí o primáty, a to sice o bonoby, o blízké příbuzné šimpanzů. A biolog Kevin Marshall objevil něco děsivého a převratného, co úzce souvisí s chromozomem 6, a co může změnit budoucí vývoj lidstva.

A Jackovi a jeho kolegyni to nedá, a nakonec se rozhodnou spolu s Jackovým nejlepším přítelem Warrenem, se kterým hrají basket, vypravit se právě až do Afriky. Jenže nemají nejmenší tušení, s kým se zapletli. Je totiž i něco mnohem horšího než mafie, a to sobecký finanční magnát, který se pro peníze neštítí ničeho, a to ani rafinovaného zločinu!

Uspěje Jack se svými přáteli pří pátrání, nebo skončí ve spárech místních obyvatel?



Hodnocení: Robin Cook a jeho knihy pro mě nejsou žádnou novinkou. Před pěti lety jsem měla období, kdy jsem jeho knížky doslova hltala a vypůjčila jsem si všechny, které byly v knihovně k dostání.

A protože teď chodím do dvou knihoven, tak v té větší je velký výběr knížek právě i od Cooka, takže jsem neváhala a několik jsem si jich vypůjčila. Knihy z lékařského prostředí mě baví, a moc oceňuji to, že na konci knížky je slovníček lékařských pojmů, které nejsou laikovi úplně srozumitelné, například právě chromozom je podlouhlá struktura v buněčném jádru, která obsahuje DNA.

Knížka mě chytla už od začátku, vůbec mi nevadilo, že kapitoly přeskakují mezi New Yorkem a Afrikou, obě části do sebe totiž nakonec skvěle zapadly. Vyprávění rychle plyne, v knížce nejsou vyloženě nudné a ano moc "okecávací" pasáže. Autor píše opravdu zajímavým stylem. 

Některé postavy pro mě již byly staré známé, právě s Jackem a Laurie jsem se setkala již v předchozích románech, a opětovné setkání s nimi bylo opravdu příjemné.

Knížka se mi líbila, sice byla trochu jiná než předchozí Cookovy romány, nebylo tam moc prostředí nemocnic a jiných zařízení, zato se čtenář seznámil s prostředím Afriky a horkem tropické džungle.

Chromozom 6 se mi líbil, od knížky jsem sice dostala něco trochu jiného než jsem čekala, ale i tak hodnotím vysoko, a pokud máte rádi thrillery z lékařského prostředí, knížku si rozhodně přečtěte!

A co Vy? Četli jste nějakou knížku od autora? A máte rádi knihy z lékařského prostředí, nebo raději sáhnete po jiném žánru? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Tuším, že jeden titul jsem kdysi od autora četla, jinak jsem spíš stará konzerva a upřednostňuji krimipříběhy z počátku minulého a předminulého století :).

    OdpovědětVymazat
  2. Zní to moc zajímavě! :) Od tohoto autora jsem tuším zatím nic nečetla :)

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem několik knížek od Cooka kdysi přečetla, ale teď už dlouho nic

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem od autora nic nečetla, ale tuším, že prababička ano a líbily se jí.
    Z lékařského prostředí, nebo spíš často s tématem lékařství, píše knihy Jodi Picoult, kterou mám moc ráda. 🙂

    OdpovědětVymazat
  5. Autora znám, právě jsem dočetla jeho knihu Osudná léčba. Knihy z lékařského prostředí mám ráda, takže tímto díky za tip ☺

    OdpovědětVymazat
  6. Cook byl za komunistů docela oblíbený, u nás vycházel.. Ale po delší době měl člověk pocit, že všechny jeho k ihy jsou na jedno brdo..

    OdpovědětVymazat
  7. Žadnou knížku jsem od autora nečetla, ale vím, že jsem jich pár zahlédla v knihupectví. Mě lékařské prostředí nevadí, studuju to :D Takže mě nějaký chromozom nepřekvapí :) Příběh se mi ale moc líbí, asi přidám knížku na čekací listinu :D

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  8. Od tohoto autora mám doma 6 knih,ale tahle je asi nová.Zaujala by mě.Zapisuji,až půjdu příště do knihovny ráda bych si ji půjčila.
    Měj hezkou neděli

    OdpovědětVymazat
  9. Od Cook jsem ještě nikdy nic nečetla. Má tolik knih, že nevím, kterou bych měla začít, ale popravně mě moc neláká. Takže jde autor mimo mě. I když některé anotace vypadají dobře, tak mě lákají spíše jiné knihy :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Eliss,
    já jsem několik knih zkoušela číst, ale musím říci, že mě to vůbec nebavilo. Mám je na databazeknih.cz v bazaru, třeba si je někdo koupí. Jinak je mi lékařské prostředí sympatické:-) Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula