Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 205 Chromozom 6

 Autor: Robin Cook 

Žánr: Thriller, Krimi z lékařského prostředí 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Patolog Jack Stapleton, který pracuje v newyorské márnici, má před sebou nový, zajímavý případ. Neznámým atentátníkem byl zabit Carlo Franconi, jedna z hlavních postav tamního podsvětí. Franconiho smrt může zkomplikovat život spoustě lidem.

Jack se svou kolegyní Laurie se nemůžou dočkat, až se pustí do pitvy, protože se dá očekávat, že Franconiho smrt vzbudí velký zájem médií. Jenže když otevře Jack chladící box, kde má být mrtvola uložena, najde ho prázdný. Jacka, který je znám svým sarkasmem, tento kousek spíše pobaví, zato Laurie je rozhořčená. Jak mohla mrtvola zmizet, když márnice je i v noci střežena hlídači a o všech přijatých i následně předaných mrtvolách pohřebnímu ústavu se píší přesné záznamy?

I Jacka však přejde humor, když mu na stole přistane zohavená mrtvola, tedy spíše jen torzo trupu ožrané od ryb. Podivné je, že mrtvole chybí játra, která byla ale odstraněna s chirurgickou přesností. A Jack brzy zjistí, že má před sebou Franconiho ostatky. Proč by však někdo mrtvole kradl játra? Když se pustí i s Laurie do dalšího pátrání, jsou zastrašeni místní mafií.

Stopy ale vedou mnohem dál, až do Rovníkové Guiney, do města Kogo, které je zarostlé zelení, a jeho větší část tvoří džungle.

Je tu ale také velká laboratoř, která ve spolupráci s veterinárním centrem provádí podivné genetické pokusy na zvířatech. V čele veterinárního centra stojí vychytralý technik Bertram, který je pověřen starostí o primáty, a to sice o bonoby, o blízké příbuzné šimpanzů. A biolog Kevin Marshall objevil něco děsivého a převratného, co úzce souvisí s chromozomem 6, a co může změnit budoucí vývoj lidstva.

A Jackovi a jeho kolegyni to nedá, a nakonec se rozhodnou spolu s Jackovým nejlepším přítelem Warrenem, se kterým hrají basket, vypravit se právě až do Afriky. Jenže nemají nejmenší tušení, s kým se zapletli. Je totiž i něco mnohem horšího než mafie, a to sobecký finanční magnát, který se pro peníze neštítí ničeho, a to ani rafinovaného zločinu!

Uspěje Jack se svými přáteli pří pátrání, nebo skončí ve spárech místních obyvatel?



Hodnocení: Robin Cook a jeho knihy pro mě nejsou žádnou novinkou. Před pěti lety jsem měla období, kdy jsem jeho knížky doslova hltala a vypůjčila jsem si všechny, které byly v knihovně k dostání.

A protože teď chodím do dvou knihoven, tak v té větší je velký výběr knížek právě i od Cooka, takže jsem neváhala a několik jsem si jich vypůjčila. Knihy z lékařského prostředí mě baví, a moc oceňuji to, že na konci knížky je slovníček lékařských pojmů, které nejsou laikovi úplně srozumitelné, například právě chromozom je podlouhlá struktura v buněčném jádru, která obsahuje DNA.

Knížka mě chytla už od začátku, vůbec mi nevadilo, že kapitoly přeskakují mezi New Yorkem a Afrikou, obě části do sebe totiž nakonec skvěle zapadly. Vyprávění rychle plyne, v knížce nejsou vyloženě nudné a ano moc "okecávací" pasáže. Autor píše opravdu zajímavým stylem. 

Některé postavy pro mě již byly staré známé, právě s Jackem a Laurie jsem se setkala již v předchozích románech, a opětovné setkání s nimi bylo opravdu příjemné.

Knížka se mi líbila, sice byla trochu jiná než předchozí Cookovy romány, nebylo tam moc prostředí nemocnic a jiných zařízení, zato se čtenář seznámil s prostředím Afriky a horkem tropické džungle.

Chromozom 6 se mi líbil, od knížky jsem sice dostala něco trochu jiného než jsem čekala, ale i tak hodnotím vysoko, a pokud máte rádi thrillery z lékařského prostředí, knížku si rozhodně přečtěte!

A co Vy? Četli jste nějakou knížku od autora? A máte rádi knihy z lékařského prostředí, nebo raději sáhnete po jiném žánru? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Tuším, že jeden titul jsem kdysi od autora četla, jinak jsem spíš stará konzerva a upřednostňuji krimipříběhy z počátku minulého a předminulého století :).

    OdpovědětVymazat
  2. Zní to moc zajímavě! :) Od tohoto autora jsem tuším zatím nic nečetla :)

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem několik knížek od Cooka kdysi přečetla, ale teď už dlouho nic

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem od autora nic nečetla, ale tuším, že prababička ano a líbily se jí.
    Z lékařského prostředí, nebo spíš často s tématem lékařství, píše knihy Jodi Picoult, kterou mám moc ráda. 🙂

    OdpovědětVymazat
  5. Autora znám, právě jsem dočetla jeho knihu Osudná léčba. Knihy z lékařského prostředí mám ráda, takže tímto díky za tip ☺

    OdpovědětVymazat
  6. Cook byl za komunistů docela oblíbený, u nás vycházel.. Ale po delší době měl člověk pocit, že všechny jeho k ihy jsou na jedno brdo..

    OdpovědětVymazat
  7. Žadnou knížku jsem od autora nečetla, ale vím, že jsem jich pár zahlédla v knihupectví. Mě lékařské prostředí nevadí, studuju to :D Takže mě nějaký chromozom nepřekvapí :) Příběh se mi ale moc líbí, asi přidám knížku na čekací listinu :D

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  8. Od tohoto autora mám doma 6 knih,ale tahle je asi nová.Zaujala by mě.Zapisuji,až půjdu příště do knihovny ráda bych si ji půjčila.
    Měj hezkou neděli

    OdpovědětVymazat
  9. Od Cook jsem ještě nikdy nic nečetla. Má tolik knih, že nevím, kterou bych měla začít, ale popravně mě moc neláká. Takže jde autor mimo mě. I když některé anotace vypadají dobře, tak mě lákají spíše jiné knihy :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Eliss,
    já jsem několik knih zkoušela číst, ale musím říci, že mě to vůbec nebavilo. Mám je na databazeknih.cz v bazaru, třeba si je někdo koupí. Jinak je mi lékařské prostředí sympatické:-) Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vášně kolem voleb

 Od té doby, co jsem v osmnácti letech získala právo volit, tak toho využívám. Účastnila jsem se zatím všech voleb - ať už to bylo do parlamentu, senátu, komunálních, ale i těch prezidentských. Vždy mi přišlo tak nějak líto, že by můj hlas měl jen tak propadnout. Už za pár dní nás čekají opravdu důležité volby - na pět let si budeme volit novou hlavu státu. Přiznám se, že v posledních volbách jsem svůj hlas dala Miloši Zemanovi. Bylo to zčásti dáno i tím, že žádný lepší kandidát tam nebyl. Ani jeho protivník Jiří Drahoš mě nijak nezaujal - na vykonávání funkce mi přišel příliš "měkký."  Když mám hodnotit svou volbu zpětně, tak mě bohužel ve svém druhém volebním období v mnohých názorech a postojích zklamal, ale upřímně nevím, zda by některý z jeho protikandidátů zastával svou funkci lépe. Když začaly volební kampaně, všude se objevovaly billboardy s kandidáty, plákátky s líbivými hesly typu "konečně budeme mít důstojného prezidenta!" a různě. Já sama se vždycky rozh

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Je to udržitelné?

 Stalo se už takovou tradicí, že současná vláda dělá spoustu nepopulárních kroků, které vzbuzují u občanů velkou nevoli a vztek. Nepopírám, že za všechno vláda nemůže. Ale tak si říkám, jestli to, co se děje poslední týden, není už tak trochu přes čáru, a zda to není výsměch poctivému, pracujícímu člověku, který si často nepřeje nic jiného, než žít klidně a v rámci možností i důstojně.  Jelikož jsem člověk mladší čtyřiatřiceti let, podle současných propočtů bych měla odejít do důchodu v 68 letech. Tak nějak nevím, zda se tomu věku smát, či nad tím brečet, protože to je prostě strašné číslo. Podle lékařů už totiž v pětašedesáti letech nastává zlom - člověk začíná trpět řadou chronických nemocí, které tak nějak už ke stáří neodmyslitelně patří. Dochází také k rychlému snižování psychických a fyzických sil, s tím jde roku v ruce i vyšší nemocnost.  Mojí mamince bude letos šedesát let. Stále ale ještě chodí do práce, do důchodu jí ještě nějaký ten rok chybí. Do svých čtyřiceti let pracoval