Přeskočit na hlavní obsah

Psí domov (2019)

Filmy se zvířátky mám moc ráda už od dětství, Neuvěřitelnou cestu jsem měla ještě nahranou na VHS kazetách, a často jsem si ji pouštěla, tento film mi dělal společnost pokaždé. když jsem byla doma nemocná a ležela v horečkách.

 Před nějakou dobou jsem četla knížku Psí poslání od Bruce Camerona. Ještě předtím jsem ale viděla stejnojmenný film, a obě zpracování jsou moc hezká, i když se v některých menších detailech liší.

No a dostala jsem náladu na nějaký pěkný zvířecí film, a moje volba padla na Psí domov. O filmu jsem si předem nic nezjišťovala, prostě jsem si ho stáhla a čekala, že to bude něco jako právě Psí poslání. Nakonec byl trochu jiný, ale zase svým způsobem krásný, a hlavně moc dojemný, na konci jsem bulela jak želva.



Jednoho slunečného dne vykoukne na svět štěňátko pitbulla. Je to fenka, a to moc hravá a aktivní. Kromě psí mámy a sourozenců má i kočičí mámu a koťátka bere za své přátele. Všichni žijí spokojeně v ruinách starého domu, ale jen do dne, kdy přijde odchytová služba. Mužům se podaří odvést psí mámu a sourozence, jediné fence se podaří uniknout. 

A má štěstí, protože narazí na Lucase, mladíka, do kterého se na první pohled zamiluje, a jeho přítelkyni Olivii. Lucas si štěňátko odnese domů a pojmenuje Bella. Doma se Bella seznamuje s Lucasovou mámou, která ji má moc ráda, jen je často smutná, a Bella ji doprovází na sezení válečných veteránů, kde se naučí svou lásku a uklidňující vibrace předávat lidem, kteří prožili hrůzy války.

Jenže jak už to tak bývá, nic nejde úplně hladce. Lucas a jeho máma mají v podnájemní smlouvě napsáno, že nesmějí mít doma psa. Takže se snaží Bellu schovávat, a venčit ji jen, když je tma nebo není venku nikdo v dohledu. Jenže fenka je velmi zvídavá, doma se sama nudí, a začne utíkat. A jednoho dne dojde k nejhoršímu - Bella je převezena v autě odchytové služby do útulku! Nakonec ale skončí u Oliviiných příbuzných.

Lucas s Olivií se chystají hned co nejdříve svou milovanou Bellu vyzvednout, a klidně se kvůli ní přestěhovat, jenže Bella mezitím stihne utéci! Musí přeci domů, tam patří... Napříč americkou divočinou hledá cestu domů, za svým milovaným páničkem. Prožije mnohá dobrodružství, seznámí se s velkým kotětem, kterého se ujme a stará se o něj jako správná máma. Bude muset ale i bojovat s nástrahami divoké přírody.

Podaří se Belle dojít domů, nebo pozná lepší život v divočině, po boku svého velkého kamaráda? Podívejte se na film, a uvidíte, jak Bellino velké putování dopadne!



Tento film je pro všechny milovníky nejen psů, ale i koček. Musí se líbit prostě každému, kdo miluje zvířátka. Psí domov režíroval C. M. Smith, který se krom režisérství věnuje i herectví, když tak koukám na jeho profil, režíroval třeba i další zvířecí film, Můj přítel delfín.

Na scénáři se podílel i autor knižní předlohy, což je skvělé, na filmu je to znát. Herecké výkony všech hlavních představitelů se mi líbily, a hlavně zejména musím vyzdvihnout ty psí! Zajímavostí je, že puma, která se ve snímku objeví, byla vytvořena digitálně, ale třeba kojoti byli skuteční. Ale myslím, že digitální úpravy v těchto filmech ničemu nevadí.

Pejsek, který hrál Bellu, se ve skutečnosti jmenuje Shelby a také to v životě neměl jednoduché. Byl zachráněn ze smetiště a převezen do útulku, kde si jej pro natáčení vybrali filmaři.

Film mě bavil už od začátku. Děj rychle plyne, jsou tu i zábavné okamžiky, a oceňuji i "psí komentář." Knížka je také vyprávěna psím pohledem, tak proč by to nemělo být ve filmu? Na někoho to může působit rušivě, ale já to naopak oceňuji. Hodinka a půl je na film tak akorát, a jak už jsem zmínila, konec byl opravdu dojemný, mě běžně jen tak něco nedojme, ale jak jde o zvířátka...

Hudební složka byla také zvolena výborně. Jedná se o pěkný, odpočinkový rodinný film, není tam zbytečné moralizování ani jiné takové věci, protože svět psím pohledem je prostě a jednoduše báječný. 

Pokud si chcete pustit pěkný film, u kterého se budete bavit, dojímat a smát, Psí domov je přesně pro Vás! Film doporučuji, a asi nejsem úplně objektivní, ale dávám pět hvězdiček z pěti. Na mě to prostě zafungovalo.

A co Vy? Viděli jste tento film? Nebo Psí poslání? A četli jste i knižní předlohy? Máte rádi filmy se zvířátky? Napište mi do komentářů, budu se těšit!

Doufám, že se Vám dnešní článek líbil, děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Film jsem viděla, ale úplně mě nenadchnul :) Víc se mi líbilo psí poslání :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
  2. Zvířata mám velmi ráda, ale filmy s nimi moc nemusím, propadám smutku z nechutných lidských bestií. Mám raději, když někdo příběh vypráví.

    OdpovědětVymazat
  3. Tuhle knížku jsem dostala od kamarádky k narozeninám, líbila se mi moc ☺

    OdpovědětVymazat
  4. Filmy jsem viděla, ne jednou, ale knižní předlohu jsem nečetla

    OdpovědětVymazat
  5. Ellis, děkuju za tip. Na film Psí domov se ráda podívám. Filmy o zvířatech mám ráda, hlavně když jim tam nikdo neubližuje. Jako malí jsme s bráchou milovali Volání divočiny. Měj se hezky Lenka

    OdpovědětVymazat
  6. Já jsem viděla film Psí poslání,dávali ho nedávno v telce.Ten druhý film jsem neviděla.Hrozně se u takových filmů dojímám.Vzhledem k tomu,že máme doma kočku i psa a tak je miluju a hrozně se mě dotýká,když je jim ubližováno.

    OdpovědětVymazat
  7. Jo v dětství jsme koukali na film Bílý bim černé ucho... Měl jsem slzy na krajicku...

    OdpovědětVymazat
  8. Ač film neznám, jedno vím jistě: brečela bych jak želva. Pár snímků podobného ražení jsem viděla jako dítě a byly dojemné naprosto neuvěřitelnou měrou. I když... já zvládnu brečet i u dokumentů, takže moje laťka je opravdu proklatě nízko :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za tip. ☺ Film Psí poslání mám doma na DVD a ráda bych si koupila i pokračování.
    Četla jsem Psí poslání i Psí cestu - obě knihy se mi moc líbily, nasmála jsem se u toho, i si poplakala, což bylo taky způsobeno tím, že mi necelý rok před čtením toho dojemného příběhu, umřela milovaná fenka. Psí domov mám taky doma, ale abych se ti přiznala, ještě jsem ho nečetla - tak nějak očekávám, že budu bulet zase. A taky nás opustil v době, kdy jsem ji kupovala náš milovaný Black, takže jsem se do čtení moc neměla. Letos bych to ráda napravila. A tvá recenze na film mě na knihu nalákala ještě víc. ☺

    OdpovědětVymazat
  10. Psí poslání jsem viděla ten druhý ne tak moc díky Ellis za tip ♥I když vím budu určitě brečet jak se znám. Jsem od mala milovník psů jelikož oni nikdy nezradí vždy přivítají také hojí když máš nemoc a co mě nejvíc zraňuje, když jim ubližují to bych opravdu vraždila!

    OdpovědětVymazat
  11. Viděla jsi film Hačiko? U toho jsme buleli komplet celá rodina! Navíc je to příběh podle skutečné události...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, viděla, a líbil se mi moc. Je opravdu dojemné, jak dovedou být pejsci věrní, takovou lásku člověk nikdy nemůže nikomu dát...

      Vymazat
  12. Jediný film se psem, tedy byl to seriál, jsem viděla ještě v dětství - kultovní Goro - Bílý pes :D.

    OdpovědětVymazat
  13. Já jsem měla ráda film Lessie se vrací a pak ještě jeden o papouškovi...už si na název nevzpomenu...Oba byly super.

    OdpovědětVymazat
  14. Ahoj,
    já se na filmy se zvířaty nemohu dívat, nesu to špatně. Opravdu se tomu vyhýbám... Měj se krásně!
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  15. Zvířátka jsou vždy vděčné téma. A pes? Nenadarmo se říká, že je to první domestikované zvíře a někdy se lidé o psa starají lépe, než o rodinného příslušníka. Kolikrát jsem si to uvědomila. Se psem chodí ven a těší se z něho, na staré prarodiče někteří zapomínají. Také k zamyšlení. ☺

    OdpovědětVymazat
  16. bohužel jsem film neviděla, ale v mé knihovně čeká na přečtení stejnojmenná kniha :) k té jsem se zatím také nedostala :/

    OdpovědětVymazat
  17. Tento film jsem neviděla. Za mého mládí dávali jak už výše je psáno Bílý bim černé ucho, tak to jsme taky měli všichni doma na krajíčku. Bylo víc takových filmů, jsou vždycky dojemné.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  18. Magicmax / Vít1. února 2021 v 6:44

    Film jsem neviděl a možná tento filmový typ nikdy nevyužiji, ale to je vedlejší, protože číst mi o tom, jak je někdo štastný a líbilo se mu to předalo hezký pocit mě a to mi stačí. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula