Přeskočit na hlavní obsah

Psí domov (2019)

Filmy se zvířátky mám moc ráda už od dětství, Neuvěřitelnou cestu jsem měla ještě nahranou na VHS kazetách, a často jsem si ji pouštěla, tento film mi dělal společnost pokaždé. když jsem byla doma nemocná a ležela v horečkách.

 Před nějakou dobou jsem četla knížku Psí poslání od Bruce Camerona. Ještě předtím jsem ale viděla stejnojmenný film, a obě zpracování jsou moc hezká, i když se v některých menších detailech liší.

No a dostala jsem náladu na nějaký pěkný zvířecí film, a moje volba padla na Psí domov. O filmu jsem si předem nic nezjišťovala, prostě jsem si ho stáhla a čekala, že to bude něco jako právě Psí poslání. Nakonec byl trochu jiný, ale zase svým způsobem krásný, a hlavně moc dojemný, na konci jsem bulela jak želva.



Jednoho slunečného dne vykoukne na svět štěňátko pitbulla. Je to fenka, a to moc hravá a aktivní. Kromě psí mámy a sourozenců má i kočičí mámu a koťátka bere za své přátele. Všichni žijí spokojeně v ruinách starého domu, ale jen do dne, kdy přijde odchytová služba. Mužům se podaří odvést psí mámu a sourozence, jediné fence se podaří uniknout. 

A má štěstí, protože narazí na Lucase, mladíka, do kterého se na první pohled zamiluje, a jeho přítelkyni Olivii. Lucas si štěňátko odnese domů a pojmenuje Bella. Doma se Bella seznamuje s Lucasovou mámou, která ji má moc ráda, jen je často smutná, a Bella ji doprovází na sezení válečných veteránů, kde se naučí svou lásku a uklidňující vibrace předávat lidem, kteří prožili hrůzy války.

Jenže jak už to tak bývá, nic nejde úplně hladce. Lucas a jeho máma mají v podnájemní smlouvě napsáno, že nesmějí mít doma psa. Takže se snaží Bellu schovávat, a venčit ji jen, když je tma nebo není venku nikdo v dohledu. Jenže fenka je velmi zvídavá, doma se sama nudí, a začne utíkat. A jednoho dne dojde k nejhoršímu - Bella je převezena v autě odchytové služby do útulku! Nakonec ale skončí u Oliviiných příbuzných.

Lucas s Olivií se chystají hned co nejdříve svou milovanou Bellu vyzvednout, a klidně se kvůli ní přestěhovat, jenže Bella mezitím stihne utéci! Musí přeci domů, tam patří... Napříč americkou divočinou hledá cestu domů, za svým milovaným páničkem. Prožije mnohá dobrodružství, seznámí se s velkým kotětem, kterého se ujme a stará se o něj jako správná máma. Bude muset ale i bojovat s nástrahami divoké přírody.

Podaří se Belle dojít domů, nebo pozná lepší život v divočině, po boku svého velkého kamaráda? Podívejte se na film, a uvidíte, jak Bellino velké putování dopadne!



Tento film je pro všechny milovníky nejen psů, ale i koček. Musí se líbit prostě každému, kdo miluje zvířátka. Psí domov režíroval C. M. Smith, který se krom režisérství věnuje i herectví, když tak koukám na jeho profil, režíroval třeba i další zvířecí film, Můj přítel delfín.

Na scénáři se podílel i autor knižní předlohy, což je skvělé, na filmu je to znát. Herecké výkony všech hlavních představitelů se mi líbily, a hlavně zejména musím vyzdvihnout ty psí! Zajímavostí je, že puma, která se ve snímku objeví, byla vytvořena digitálně, ale třeba kojoti byli skuteční. Ale myslím, že digitální úpravy v těchto filmech ničemu nevadí.

Pejsek, který hrál Bellu, se ve skutečnosti jmenuje Shelby a také to v životě neměl jednoduché. Byl zachráněn ze smetiště a převezen do útulku, kde si jej pro natáčení vybrali filmaři.

Film mě bavil už od začátku. Děj rychle plyne, jsou tu i zábavné okamžiky, a oceňuji i "psí komentář." Knížka je také vyprávěna psím pohledem, tak proč by to nemělo být ve filmu? Na někoho to může působit rušivě, ale já to naopak oceňuji. Hodinka a půl je na film tak akorát, a jak už jsem zmínila, konec byl opravdu dojemný, mě běžně jen tak něco nedojme, ale jak jde o zvířátka...

Hudební složka byla také zvolena výborně. Jedná se o pěkný, odpočinkový rodinný film, není tam zbytečné moralizování ani jiné takové věci, protože svět psím pohledem je prostě a jednoduše báječný. 

Pokud si chcete pustit pěkný film, u kterého se budete bavit, dojímat a smát, Psí domov je přesně pro Vás! Film doporučuji, a asi nejsem úplně objektivní, ale dávám pět hvězdiček z pěti. Na mě to prostě zafungovalo.

A co Vy? Viděli jste tento film? Nebo Psí poslání? A četli jste i knižní předlohy? Máte rádi filmy se zvířátky? Napište mi do komentářů, budu se těšit!

Doufám, že se Vám dnešní článek líbil, děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Film jsem viděla, ale úplně mě nenadchnul :) Víc se mi líbilo psí poslání :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
  2. Zvířata mám velmi ráda, ale filmy s nimi moc nemusím, propadám smutku z nechutných lidských bestií. Mám raději, když někdo příběh vypráví.

    OdpovědětVymazat
  3. Tuhle knížku jsem dostala od kamarádky k narozeninám, líbila se mi moc ☺

    OdpovědětVymazat
  4. Filmy jsem viděla, ne jednou, ale knižní předlohu jsem nečetla

    OdpovědětVymazat
  5. Ellis, děkuju za tip. Na film Psí domov se ráda podívám. Filmy o zvířatech mám ráda, hlavně když jim tam nikdo neubližuje. Jako malí jsme s bráchou milovali Volání divočiny. Měj se hezky Lenka

    OdpovědětVymazat
  6. Já jsem viděla film Psí poslání,dávali ho nedávno v telce.Ten druhý film jsem neviděla.Hrozně se u takových filmů dojímám.Vzhledem k tomu,že máme doma kočku i psa a tak je miluju a hrozně se mě dotýká,když je jim ubližováno.

    OdpovědětVymazat
  7. Jo v dětství jsme koukali na film Bílý bim černé ucho... Měl jsem slzy na krajicku...

    OdpovědětVymazat
  8. Ač film neznám, jedno vím jistě: brečela bych jak želva. Pár snímků podobného ražení jsem viděla jako dítě a byly dojemné naprosto neuvěřitelnou měrou. I když... já zvládnu brečet i u dokumentů, takže moje laťka je opravdu proklatě nízko :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za tip. ☺ Film Psí poslání mám doma na DVD a ráda bych si koupila i pokračování.
    Četla jsem Psí poslání i Psí cestu - obě knihy se mi moc líbily, nasmála jsem se u toho, i si poplakala, což bylo taky způsobeno tím, že mi necelý rok před čtením toho dojemného příběhu, umřela milovaná fenka. Psí domov mám taky doma, ale abych se ti přiznala, ještě jsem ho nečetla - tak nějak očekávám, že budu bulet zase. A taky nás opustil v době, kdy jsem ji kupovala náš milovaný Black, takže jsem se do čtení moc neměla. Letos bych to ráda napravila. A tvá recenze na film mě na knihu nalákala ještě víc. ☺

    OdpovědětVymazat
  10. Psí poslání jsem viděla ten druhý ne tak moc díky Ellis za tip ♥I když vím budu určitě brečet jak se znám. Jsem od mala milovník psů jelikož oni nikdy nezradí vždy přivítají také hojí když máš nemoc a co mě nejvíc zraňuje, když jim ubližují to bych opravdu vraždila!

    OdpovědětVymazat
  11. Viděla jsi film Hačiko? U toho jsme buleli komplet celá rodina! Navíc je to příběh podle skutečné události...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, viděla, a líbil se mi moc. Je opravdu dojemné, jak dovedou být pejsci věrní, takovou lásku člověk nikdy nemůže nikomu dát...

      Vymazat
  12. Jediný film se psem, tedy byl to seriál, jsem viděla ještě v dětství - kultovní Goro - Bílý pes :D.

    OdpovědětVymazat
  13. Já jsem měla ráda film Lessie se vrací a pak ještě jeden o papouškovi...už si na název nevzpomenu...Oba byly super.

    OdpovědětVymazat
  14. Ahoj,
    já se na filmy se zvířaty nemohu dívat, nesu to špatně. Opravdu se tomu vyhýbám... Měj se krásně!
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  15. Zvířátka jsou vždy vděčné téma. A pes? Nenadarmo se říká, že je to první domestikované zvíře a někdy se lidé o psa starají lépe, než o rodinného příslušníka. Kolikrát jsem si to uvědomila. Se psem chodí ven a těší se z něho, na staré prarodiče někteří zapomínají. Také k zamyšlení. ☺

    OdpovědětVymazat
  16. bohužel jsem film neviděla, ale v mé knihovně čeká na přečtení stejnojmenná kniha :) k té jsem se zatím také nedostala :/

    OdpovědětVymazat
  17. Tento film jsem neviděla. Za mého mládí dávali jak už výše je psáno Bílý bim černé ucho, tak to jsme taky měli všichni doma na krajíčku. Bylo víc takových filmů, jsou vždycky dojemné.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  18. Magicmax / Vít1. února 2021 v 6:44

    Film jsem neviděl a možná tento filmový typ nikdy nevyužiji, ale to je vedlejší, protože číst mi o tom, jak je někdo štastný a líbilo se mu to předalo hezký pocit mě a to mi stačí. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Rok se čtyřkou na konci

 Loňský Silvestr a oslavy nového roku u nás doma proběhly tradičně. Udělala jsem hromadu chlebíčků a jednohubek. Původně jsem myslela, že budeme s přítelem sami, ale nakonec přišla neohlášeně na návštěvu moje máma - ještě že bylo těch chlebíčků tolik! Na stole nechyběly ani tyčinky a brambůrky, prostě klasika. Chvíli jsme poseděli a povídali si o všem možném. Ač neohlášená návštěva, byla jsem moc ráda, že máma přišla. Původně jsme měli v plánu ještě procházku, ale tak nějak se nám po těch chlebíčcích nikam nechtělo. Tak jsem ještě nachystala další občerstvení, dosypala do misek brambůrky, a koukali jsme na televizi.  Vloni jsem také po letech dodržela pověru o praní prádla a nevynášení věcí z bytu - což se tedy týkalo odpadků. Mylně jsem se domnívala, že to platí jak na Silvestra, tak na Nový rok, ale na internetu jsem našla různé výklady. Ale nevadí, tak jsem si vyprala až dneska, a ten koš také nebyl ještě úplně plný. Tradičně si každý první den nového roku vaříme čočku s vajíčkem. N