Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 203 Temný soumrak

 Autor: David Morrell

Žánr: Povídkový, Horor, Thriller, Mysteriózní

Mé hodnocení: 70%

Obsah: David Morrell je celosvětově známým a uznávaným spisovatelem - jeho román První krev se stal předlohou pro známý snímek Rambo: První krev. Napsal také spoustu špionážních románů a thrillerů. Podle žebříčku sestavovaném New York Times se stal šestkrát nejprodávanějším autorem.

Temný soumrak představuje čtenáři čtrnáct povídek různého žánru, nejvíce ale převažují příběhy hororové, při kterých příjemně běhá mráz po zádech. 

Povídky vznikaly mezi lety 1952 - 1972, a v jednotlivých příbězích tedy může čtenář posoudit, kam se autor ve své tvorbě posunul.

V povídce Bouře se seznamujeme s obyčejným mužem, otcem a manželem, kterého však postihlo podivné prokletí. Při své cestě po amerických končinách jednou zastaví na benzinové stanici uprostřed nehostinné coloradské pouště. A tam rodina narazí u staré opuštěné chatrče na starého tančícího Indiána, který o sobě prohlašuje, že je mediciman, a podivným tancem přivolává déšť.

Podle mužova názoru je Indián jen obyčejný šarlatán, který prodává obyčejné misky, páchne alkoholem a nemá vůbec žádné zázračné schopnosti. A také mu to pln vzteku řekne.

Starý Indián si však poradí po svém, a muže prokleje. A to deštěm, který pomocí rituálu právě přivolává. Muži se to zdá nejprve velmi humorné, ovšem smích ho přejde, když se záhy skutečně spustí přívalová bouře, před kterou jakoby rodina nemohla uniknout. A když se výletníci vrátí domů, bouře dál sílí, a pustoší domy v okolí.

Šílené je to, že muže pronásleduje na každém kroku, ničí život jeho rodině, a on se bude muset brzy odhodlat k činu...

Rituál vypráví příběh mladého studenta Dannyho, který se nechá zlákat svým kamarádem Joeyem a oba si postupně vylepší fyzičku natolik, aby se dostali do vyhlášeného ragbyového týmu. Jenže žádný úspěch není zadarmo, a krom toho, že si oba chlapci musí odpustit tučné svačiny v rychlém občerstvení, čeká je i něco dalšího.

Ragbyový tým vedený svérázným trenérem Haysem totiž před každou hrou vykonává podivný rituál, který jim má přinést úspěch ve hře. Běda však tomu, kdo se tomuto pokusí vysmát, či snad tajemství prozradí. Danny už brzy přijde na to, že úspěch není vše, a jeho prozření bude mít děsivé následky!



Hodnocení: Když jsem si knížku půjčovala v knihovně, anotace byla tak zvláštně napsaná, že jsem získala dojem, že se jedná o jeden ucelený příběh, a doma mě pak čekalo překvapení, že mám před sebou knihu s povídkami.

To mi zase tak moc nevadilo, povídkové knížky sice nemám v moc velké oblibě, ale když jsem zjistila, že většina z nich je hororová, s chutí jsem se ponořila do čtení.

Povídky jsou proměnlivé kvality, vzhledem k tomu, že některé psal autor velmi mladý, ale v těch ranných je znát jiskra napětí a cit pro zajímavé vyprávění, které udržuje ve čtenáři napětí. Ocenila jsem i to, že téměř před každým příběhem byla vsuvka - krátké vysvětlení okolností, za kterých příběh vznikl, případně co autora inspirovalo.

Morrell si bohužel v životě prošel velkou tragédií - jeho syn Matt zemřel velmi mladý na leukémii, a to, jak sám píše, ovlivnilo jeho tvorbu a z této tragédie se tak trochu vypsal, a v jedné povídce použil i své alter ego. 

Od autora jsem ještě nikdy nic nečetla, a byla jsem příjemně překvapená. Téměř všechny povídky jsou plné napětí, četly se samy, a já jsem byla opravdu vtažená do děje. Třeba výše zmíněná povídka Bouře se mi líbila snad nejvíce, stopáž povídky je tak akorát, já osobně nemám ráda takové ty dlouhé rozpláclé příběhy, které se táhnou, jsem zastáncem toho, že v jednoduchosti je krása.

Můj celkový dojem z knížky je takový, že se jedná o oddechové čtení s dávkou napětí a tajemna - jedna povídka je vyloženě humorná, což je příjemně osvěžující. Od autora si určitě ještě někdy něco přečtu, na zadní obálce je vyfocený široký seznam jeho titulů, a zrovna bych si ráda přečetla tu První krev, podle které byl natočen Rambo.

Pokud máte rádi povídky s nádechem tajemna a napětí, zkuste si knížku půjčit v knihovně, třeba Vás zaujme více než mě, a budete z knížky úplně nadšeni! Knížka prostě ani nenadchne, ale ani neurazí.

A co Vy? Máte rádi hororové povídky? Nebo ne? A četli jste něco od tohoto autora? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Taky zrovna dvakrát nevyhledávám knihy s povídkami, ale letos jsem udělala výjimku - Velká kniha příběhů Sherlocka Holmese a Hercul Poirot - Povídky. Nejsou to sice hororové povídky, nicméně detektivky jsou taky napínavé :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O Sherlockovi mám staré vydání pod názvem Muž s dýmkou a houslemi - vybrané povídky, velmi pěkné vydání. Ale ten Poirot by mě docela zajímal. Jinak povídkové knihy - těch mám dost, většinou z oblasti scifi, fantasy a horory, skvělý výběr třeba ve sbírce Tichá hrůza, kterou jsem uváděla nedávno. Nebo Kingovy povídkové, třeba Mrtví se někdy vracejí, nebo Mlha (ta je rozsáhlejší). Když je povídka dobrá, dokáže vcucnout. Taky jsem si několik let kupovala dvouměsíčníky Magazín SF a fantasy, kde jsem našla některé fakt luxusní kousky.

      Vymazat
  2. Knihy povídek také nejsou můj šálek kávy, ale tuhle bych si půjčit mohla. Jen si budu muset počkat, až knihovna zase otevře. Díky za tip ☺

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj,
    kniha nezní špatně, ale já horory nemůžu číst, strašně se bojím. Bojím se i u detektivek, horor bych asi nedala. Ale mám kamarádku, která je má ráda, tak si to budu pamatovat jako možný tip na dárek:-) Díky moc! Měj se krásně a přeji vše nejlepší do nového roku:-)
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Od autora jsem nic nečetla, ale povídky celkem číst můžu, takže tohle bych si asi bez problémů přečetla.

    OdpovědětVymazat
  5. Čítať horor pre mňa zaujímavé nie je, ale ak je dobrý horor sfilovaný, tak taký si pozriem rada. Aspoň sa dobre zasmejem ... Do nového roku prajem všetko najlepšie a samozrejme, dobré a pevné zdravie! 🌞

    OdpovědětVymazat
  6. Četl jsem od něho některé thrillery, bylo zajímavé, jak tak uvádí některá tvrzení běžná v této literatuře na pravou míru...

    OdpovědětVymazat
  7. Povídková nejsem,ale tahle knížku by se mi asi líbila.Mám ráda tenhle žánr.
    Píšu si.Já se začetla do knížky,kterou jsem dostala od vnučky k vánocům od Daniela Cole.Je to
    návaznost na jeho dva předchozí romány.
    Měj hezký první víkend nového roku

    OdpovědětVymazat
  8. Eliss, autora znám, ale nic jsem od něj nečetla. nechce se mi do patra do ložnice, ale myslím, že zrovna tuhle knihu má manžel.
    Děkuji za recenzi a přeji hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
  9. Já moc hororové povídky nemusím, ale tady se mi nezdá, že by to bylo příliš strašidelné :).

    OdpovědětVymazat
  10. Tento autor ji mi dost neznámý, ale ty dvě vybrané povídky mi štymují. Navíc i něco připomínájí - Bouře třeba povídku Hlad, kde byl dotyčný taky proklet. A ten tým ragbyisů - neměnili se v tygry?

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula