Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 203 Temný soumrak

 Autor: David Morrell

Žánr: Povídkový, Horor, Thriller, Mysteriózní

Mé hodnocení: 70%

Obsah: David Morrell je celosvětově známým a uznávaným spisovatelem - jeho román První krev se stal předlohou pro známý snímek Rambo: První krev. Napsal také spoustu špionážních románů a thrillerů. Podle žebříčku sestavovaném New York Times se stal šestkrát nejprodávanějším autorem.

Temný soumrak představuje čtenáři čtrnáct povídek různého žánru, nejvíce ale převažují příběhy hororové, při kterých příjemně běhá mráz po zádech. 

Povídky vznikaly mezi lety 1952 - 1972, a v jednotlivých příbězích tedy může čtenář posoudit, kam se autor ve své tvorbě posunul.

V povídce Bouře se seznamujeme s obyčejným mužem, otcem a manželem, kterého však postihlo podivné prokletí. Při své cestě po amerických končinách jednou zastaví na benzinové stanici uprostřed nehostinné coloradské pouště. A tam rodina narazí u staré opuštěné chatrče na starého tančícího Indiána, který o sobě prohlašuje, že je mediciman, a podivným tancem přivolává déšť.

Podle mužova názoru je Indián jen obyčejný šarlatán, který prodává obyčejné misky, páchne alkoholem a nemá vůbec žádné zázračné schopnosti. A také mu to pln vzteku řekne.

Starý Indián si však poradí po svém, a muže prokleje. A to deštěm, který pomocí rituálu právě přivolává. Muži se to zdá nejprve velmi humorné, ovšem smích ho přejde, když se záhy skutečně spustí přívalová bouře, před kterou jakoby rodina nemohla uniknout. A když se výletníci vrátí domů, bouře dál sílí, a pustoší domy v okolí.

Šílené je to, že muže pronásleduje na každém kroku, ničí život jeho rodině, a on se bude muset brzy odhodlat k činu...

Rituál vypráví příběh mladého studenta Dannyho, který se nechá zlákat svým kamarádem Joeyem a oba si postupně vylepší fyzičku natolik, aby se dostali do vyhlášeného ragbyového týmu. Jenže žádný úspěch není zadarmo, a krom toho, že si oba chlapci musí odpustit tučné svačiny v rychlém občerstvení, čeká je i něco dalšího.

Ragbyový tým vedený svérázným trenérem Haysem totiž před každou hrou vykonává podivný rituál, který jim má přinést úspěch ve hře. Běda však tomu, kdo se tomuto pokusí vysmát, či snad tajemství prozradí. Danny už brzy přijde na to, že úspěch není vše, a jeho prozření bude mít děsivé následky!



Hodnocení: Když jsem si knížku půjčovala v knihovně, anotace byla tak zvláštně napsaná, že jsem získala dojem, že se jedná o jeden ucelený příběh, a doma mě pak čekalo překvapení, že mám před sebou knihu s povídkami.

To mi zase tak moc nevadilo, povídkové knížky sice nemám v moc velké oblibě, ale když jsem zjistila, že většina z nich je hororová, s chutí jsem se ponořila do čtení.

Povídky jsou proměnlivé kvality, vzhledem k tomu, že některé psal autor velmi mladý, ale v těch ranných je znát jiskra napětí a cit pro zajímavé vyprávění, které udržuje ve čtenáři napětí. Ocenila jsem i to, že téměř před každým příběhem byla vsuvka - krátké vysvětlení okolností, za kterých příběh vznikl, případně co autora inspirovalo.

Morrell si bohužel v životě prošel velkou tragédií - jeho syn Matt zemřel velmi mladý na leukémii, a to, jak sám píše, ovlivnilo jeho tvorbu a z této tragédie se tak trochu vypsal, a v jedné povídce použil i své alter ego. 

Od autora jsem ještě nikdy nic nečetla, a byla jsem příjemně překvapená. Téměř všechny povídky jsou plné napětí, četly se samy, a já jsem byla opravdu vtažená do děje. Třeba výše zmíněná povídka Bouře se mi líbila snad nejvíce, stopáž povídky je tak akorát, já osobně nemám ráda takové ty dlouhé rozpláclé příběhy, které se táhnou, jsem zastáncem toho, že v jednoduchosti je krása.

Můj celkový dojem z knížky je takový, že se jedná o oddechové čtení s dávkou napětí a tajemna - jedna povídka je vyloženě humorná, což je příjemně osvěžující. Od autora si určitě ještě někdy něco přečtu, na zadní obálce je vyfocený široký seznam jeho titulů, a zrovna bych si ráda přečetla tu První krev, podle které byl natočen Rambo.

Pokud máte rádi povídky s nádechem tajemna a napětí, zkuste si knížku půjčit v knihovně, třeba Vás zaujme více než mě, a budete z knížky úplně nadšeni! Knížka prostě ani nenadchne, ale ani neurazí.

A co Vy? Máte rádi hororové povídky? Nebo ne? A četli jste něco od tohoto autora? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Taky zrovna dvakrát nevyhledávám knihy s povídkami, ale letos jsem udělala výjimku - Velká kniha příběhů Sherlocka Holmese a Hercul Poirot - Povídky. Nejsou to sice hororové povídky, nicméně detektivky jsou taky napínavé :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O Sherlockovi mám staré vydání pod názvem Muž s dýmkou a houslemi - vybrané povídky, velmi pěkné vydání. Ale ten Poirot by mě docela zajímal. Jinak povídkové knihy - těch mám dost, většinou z oblasti scifi, fantasy a horory, skvělý výběr třeba ve sbírce Tichá hrůza, kterou jsem uváděla nedávno. Nebo Kingovy povídkové, třeba Mrtví se někdy vracejí, nebo Mlha (ta je rozsáhlejší). Když je povídka dobrá, dokáže vcucnout. Taky jsem si několik let kupovala dvouměsíčníky Magazín SF a fantasy, kde jsem našla některé fakt luxusní kousky.

      Vymazat
  2. Knihy povídek také nejsou můj šálek kávy, ale tuhle bych si půjčit mohla. Jen si budu muset počkat, až knihovna zase otevře. Díky za tip ☺

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj,
    kniha nezní špatně, ale já horory nemůžu číst, strašně se bojím. Bojím se i u detektivek, horor bych asi nedala. Ale mám kamarádku, která je má ráda, tak si to budu pamatovat jako možný tip na dárek:-) Díky moc! Měj se krásně a přeji vše nejlepší do nového roku:-)
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Od autora jsem nic nečetla, ale povídky celkem číst můžu, takže tohle bych si asi bez problémů přečetla.

    OdpovědětVymazat
  5. Čítať horor pre mňa zaujímavé nie je, ale ak je dobrý horor sfilovaný, tak taký si pozriem rada. Aspoň sa dobre zasmejem ... Do nového roku prajem všetko najlepšie a samozrejme, dobré a pevné zdravie! 🌞

    OdpovědětVymazat
  6. Četl jsem od něho některé thrillery, bylo zajímavé, jak tak uvádí některá tvrzení běžná v této literatuře na pravou míru...

    OdpovědětVymazat
  7. Povídková nejsem,ale tahle knížku by se mi asi líbila.Mám ráda tenhle žánr.
    Píšu si.Já se začetla do knížky,kterou jsem dostala od vnučky k vánocům od Daniela Cole.Je to
    návaznost na jeho dva předchozí romány.
    Měj hezký první víkend nového roku

    OdpovědětVymazat
  8. Eliss, autora znám, ale nic jsem od něj nečetla. nechce se mi do patra do ložnice, ale myslím, že zrovna tuhle knihu má manžel.
    Děkuji za recenzi a přeji hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
  9. Já moc hororové povídky nemusím, ale tady se mi nezdá, že by to bylo příliš strašidelné :).

    OdpovědětVymazat
  10. Tento autor ji mi dost neznámý, ale ty dvě vybrané povídky mi štymují. Navíc i něco připomínájí - Bouře třeba povídku Hlad, kde byl dotyčný taky proklet. A ten tým ragbyisů - neměnili se v tygry?

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥