Přeskočit na hlavní obsah

Vzít si něco, co mi nepatří?

 Před třemi dny jsem na Facebooku sdílela příspěvek, který bohužel není moc veselý. V obchodě, kam chodíme s přítelem dost často nakupovat, došlo ke krádeži. K incidentu došlo již čtvrtého ledna, policie si ale neví rady, a proto prosí veřejnost o pomoc.

Okradená paní byla třiaosmdesátiletá seniorka. Paní si dala kabelku i s penězi do košíku, a zatímco se otočila regálu s ovocem, mladá dívka využila příležitosti, kabelku otevřela, a paní sprostě okradla o dva a půl tisíce. V příspěvku je i fotka zlodějky, jedná se o mladou dívku, tak o pár let mladší než jsem já. 

Je to opravdu hyenismus. Jen tak, v obchodě, ukrást chladnokrevně důchodci velkou část jeho důchodu. Zlodějce nebylo bohužel díky roušce vidět do obličeje, ale já doufám, že ji někdo pozná, i když u nás je teď hodně turistů, co vyrazili lyžovat, takže dívka vůbec nemusí být odsud.

Co je to za člověka, že se nestydí za bílého dne okrást starého člověka? To chce asi velkou dávku odvahy. Slečna byla při zlodějině rychlá, nikdo nestačil zareagovat, ani ochranka nebyla poblíž. Zkušenému zloději stačí asi chvilička. Dovedete si představit, jak se musela ta okradená paní cítit u pokladny, když chtěla zaplatit, a najednou v šoku zjistila, že nemá peníze. Nejspíše si chtěla udělat větší nákup, proto si sebou vzala víc peněz, a bohužel...

Mám babičku ve stejném věku, a kdyby ji někdo okradl o značnou část důchodu, snažila bych se toho člověka najít. 

Okrást starého, nebo postiženého či jinak nemocného člověka je přeci to nejhorší, co můžeme udělat. Sama jsem byla kdysi okradena, a to na učňáku, když jsem byla na intru. Povedená spolubydlící mi sebrala stovku, kterou jsem měla schovanou na autobus, a domů jsem se dostala jen díky kamarádkám, které se mi složily na autobus. Jenže bohužel jsem spolubydlící nemohla nic dokázat. Nechytila jsem ji při činu, a já jsem taky neměla jak dokázat, že jsem tam tu stovku měla.

Odstěhovala jsem se na jiný pokoj, a té holce jsem se snažila vyhýbat.



Rodiče mi už odmalička vštěpovali, že krást je špatné, hodně špatné. Jenže ono co vám rodiče a jiní zakazují, je přeci tak zajímavé, a člověk to chce vyzkoušet! A tak jsem jednou u nás v sámošce ukradla žvýkačky. Jenže to nebylo tak dobrodružné ani zajímavé. Cítila jsem se kvůli tomu pod psa, ani jsem si ty žvýkačky nedokázala užít, a dala jsem je kamarádce. To mi bylo asi tak deset.

Od té doby jsem nikdy nic neukradla, a dnes mi to ani nepřijde na mysl. Koupím si to, na co mám, co mi umožňuje moje výplata, a tím to končí. 

Bohužel si myslím, že krádeží bude přibývat. A to jak peněz, tak i potravin a různé drogerie. Spousta lidí totiž kvůli koronavirovým opatřením přišla o práci, nebo mají radikálně zkrácený příjem. Někdo má třeba jen na nájem, a na jídlo mu už moc nezbyde. A zoufalý člověk dělá zoufalé věci. Jsou samozřejmě i jiné možnosti, ale pro někoho je jednodušší krást.

Co má dělat třeba matka samoživitelka, která nemá co dát k jídlu svým dětem, nemá nikoho, kdo by jí pomohl, poradil, nebo půjčil peníze? Nechce nechat hladovět děti, a tak jde krást. Zrovna před pár dny jsem o tomto slyšela v rádiu, už nevím, kde se to stalo, ale přivolaný policista ženu nezatkl, ale nákup za ni zaplatil. Nechci paní omlouvat, to ne, ale rozhodně lepší krást potraviny pro děti, než okrást odporným způsobem starého člověka.

Na druhou stranu tu jsou potravinové banky, ty ale také nejsou v každém městě, takže to také nemusí být spása.

Každopádně, každá krádež je špatná, člověk, který nemá peníze, by se měl vždycky zamyslet, jestli je nemůže sehnat jinak než krádeží, třeba nějakou malou brigádou, než se bezhlavě pustit do krádeže, protože každý zločin se může jednou obrátit proti nám a vrátit se stonásobně hůř.

Okradené paní je mi moc líto a doufám, že zlodějku najdou, i když tomu moc šancí nedávám.

Co si o tomto myslíte Vy? Dá se omluvit, že člověk v opravdu tíživé životní situaci krade? A stalo se Vám někdy něco podobného jako mě, že vás okradl třeba spolubydlící? Myslíte, že bude krádeží kvůli složité ekonomické situaci přibývat? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Morální soudy jsou vždycky hrozně těžká věc. Krást je všeobecně vzato určitě špatné - ale pak jsou tu právě ty případy naprosté nouze a jim podobné. Co s nimi? Nejde narýsovat hranici mezi situacemi, kdy už nouze krádež dokáže ospravedlnit a kdy ještě ne. Myslím, že nakonec nám stejně jako konečné vodítko nezbývá než empatie a vlastní svědomí.

    OdpovědětVymazat
  2. Mám to nastavené podobně jako ty. Krást se nemá. Ospravedlňovat krádež hmotnou nouzí a podobnými "zaklínadly" je podle mě špatné.

    OdpovědětVymazat
  3. Japončíci už mají software, který umí rozpoznat obličej i pod rouškou.
    Mnohem horší je, že je mnohdy ten oloupený senior i zmlácen.
    A ještě horší je nezájem okolostojících.

    OdpovědětVymazat
  4. Je to opravdu hyenismus. Nechápu, jak to někdo může udělat, nemít žádné výčitky. Doufám, že se zlodejka brzy najde.
    Leník

    OdpovědětVymazat
  5. Ellis přišla jsem Ti poděkovat za návštěvu na mém blogu, udělalo mi to obrovskou radost ! Souhlasím s Tebou úplně ve všem a také si myslím, že bude kriminality přibývat. Zkušenost mám přímo v rodině, v září byl okraden můj taťka před supermarketem na parkovišti plném aut a lidí. Zloděj si k němu přisedl do auta, když se chystal odjet. Okradl ho o peníze, chtěl mu vzít i mobil, taťka ho prosil, ať mu ho nechá. Nechci ani pomyslet, jak to mohlo dopadnout mnohem hůř, kdyby zloděj jel s taťkou domů...Táta by určitě jel, říkal že se strašně bál, proto ani nezačal křičet...

    OdpovědětVymazat
  6. Eliss, to se neděje jen u vás. Právě připravuji článek o tom, jak u nás byla přepadena 94letá paní, až skončila v nemocnici. Pachatelky byly dvě holky. Hrůza.

    OdpovědětVymazat
  7. Myslím, že krádeže byly, jsou a budou a je to hnus. Krást v hmotné nouzi bych viděla až jako úplně poslední řešení, kdyby nebyly jiné možnosti a i tak je mi to proti srsti.
    Mně jednou byly ukradeny bezdomovcem klíče od domu (hned jsme je vyměňovali) a když jsem bydlela na koleji, spolubydlící mi ukradla jídlo z lednice a vymluvila se na to, že měla hlad. Přitom údajně chodila do práce, ale výplaty nechávala každou noc v hospodách, atd... No, po tomhle zážitku jsem se hodně rychle stěhovala.

    OdpovědětVymazat
  8. jak píšeš... krádež je špatná, ale ta maminka, co kradla pro své děti neviděla jiné východisko a někdy opravdu není :/ člověk je na vše sám, musí nějak fungovat a starat se, a pak je v koncích... neomlouvam to, ale chápu to :)

    ovšem okrást třeba toho seniora... to je hrozné a to nepochopím nejspíše nikdy

    OdpovědětVymazat
  9. Zakázaný ovoce.. Nikdy bych nic neukradla, mám docela vysokou morálku. Ale když je nouze, kdo ví, jak bych reagovala. Je smutné, že jsou matky, které nemají na jídlo pro děti a nikdo jim napomůže, a pak tu jsou lidé, kteří v životě nepracovali a těm je velkoryse dopřáváno! Někde je chyba, ne?

    OdpovědětVymazat
  10. Já krádeže nemám také ráda... Ale když jsem byla malá, asi kolem 8 let, také jsem to zkusila, ukradla jsem 2 bonbony, které stály 1 Kč, ale i tak jsem se cítila strašně provinile. Od té doby jsem to už neudělala. Staré paní je mi moc líto, to také nechápu, hrůza...

    OdpovědětVymazat
  11. Tohle není vůbec jednoduché téma a já se zdráhám kategorizovat a moralizovat. Krádeže nejsou v pořádku, to ano, ale pokud bych se ocitla v situaci bez možnosti pomoci, kdy by neměly moje děti co jíst, nechala bych je umřít hlady? Určitě ne, a ano, přiznávám, i za cenu krádeže jídla.

    OdpovědětVymazat
  12. Článek mi připomněl jednu příhodu asi ze třetí třídy základní školy. Spolužačka mi ukradla ořezávátko, takové to, kde je jeden otvor menší a druhý větší. Mě to tehdy naštvalo, tak jsem to na ni řekla. Ona si na to honem nakreslila svou značku, bohužel jen obyčejnou fixou, která šla smazat... navíc se na tom pořád dala rozeznat moje značka :-D Ořezávátko se mi vrátilo a já jsem byla spokojená :-D

    OdpovědětVymazat
  13. Ach jo, tohle je smutné. Na jednu stranu si myslím, že tohle se prostě nemá, na druhou asi dokážu pochopit, že se někdo ocitne v situaci, kdy mu prostě nic jiného nezbude. A bohužel v této době těchto incidentů asi opravdu bude přibývat... a můj názor je takový, že všechna tato opatření budou mít mnohem horší dopady než samotný vir.

    OdpovědětVymazat
  14. Dle mě se krádež omluvit nedá. Je jedno v jak hrozné je člověk situaci, vždy se to dá řešit jinak. Nejdřív se zeptat rodiny, známých a pak prostě zkusit kolemjdoucí, jestli by jim nedali nějakou korunu. Lidí se špatnou finanční situací bude podle mě přibývat. Ekonomika bude stát už rok a zatím to nevypadá na lepší zítřky.

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  15. Ahoj,
    zločiny na bezbranných (staří lidé, děti, zvířata) mi přijdou obzvlášť odporné. také si myslím, že ekonomické problémy budou přibývat, dnešní doba je docela zlá. Pořád si říkám, že jsou i jiné způsoby než jen loupeže. Je těžké vynášet morální soudy, když existenční problémy opravdu nemám, protože mi každý měsíc přijde normální výplata...
    Měj se hezky, Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  16. Jako dítě jsem znala pár jiných dětí z různých sociálních poměrů, které byly zvyklé krást, alespoň třeba žvýkačky v obchodě... nikdy jsem tohle nepodporovala ani podporovat nebudu. Myslím si, že vždy je nějaké řešení, ale těžko říct, jak bych se chovala v jiných podmínkách, nebo kdybych měla zcela jiné zázemí... :) Co se týká potravinové banky, tak u nás třeba právě není. Pro chudé lidi funguje Ječmínek ze ˇŽďáru nad Sázavou, který dojíždí dovážet jídlo, většinou lidem jen jednou týdně... což si zase nemyslím, že by bylo nějak moc, ale alespoň nějaká pomoc. :) Jen ne každý o těchto možnostech ví a dostane se k informacím. Spousta lidí se bojí vyhledat sociální služby, zeptat se a spousta slabších rodin nemá ani připojení k internetu, nebo neví, že takové stránky a služby existují.

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
  17. Totálně nestíhám, ale neodolal jsem přidat citaci do projektu s citacemi, co mám ve škole. Snad tě to potěšilo. :) Jinak skvělý článek.
    - Vít

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥