Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 204 Nejhorší obavy

 Autor: Michal Sýkora

Žánr: Krimi, Povídkový 

Mé hodnocení: 90%

Obsah: Po čtyřech románech se oblíbená vyšetřovatelka Marie Výrová vrací, tentokrát v souboru tří samostatných povídek. Marie odešla na odpočinek, po dlouhých letech u policie přijala nabídku na přednášky na olomoucké univerzitě.

Ale ani akademická dráha jí nezabrání v kontaktu s bývalými kolegy a setkání se zločinem. 

V první povídce Před potopou Marii kontaktuje její studentka Lucie. V pozůstalosti svého dědečka totiž našla staré novinové výstřižky a podivné dokumenty, které odkazují k podivné autonehodě, ke které došlo těsně před povodněmi v roce 1997. Tehdy zemřeli při nárazu do stromu manželé Černí. Proč by si starý pán schovával novinové výstřižky ze staré autonehody?

Marii celá záležitost nesmírně zaujme, protože před lety se účastnila právě vyšetřování této autonehody. Mohlo být něco jinak? Měla autonehoda šikovně zamaskovat vraždu? Jenže vyšetřování dávné události spustí takovou reakci, jakou by Marie nečekala. Brzy jde jí i Lucii o život. Kdo a proč stojí o to, aby nebyla dávná událost vyšetřena, a aby Lucie znala o svém dědečkovi pravdu?

Životní dílo akademika Plíška připomíná klasickou "záhadu zamčeného pokoje." Docent Martin Meluzín byl zabit přímo ve své kanceláři, o pauze mezi přednáškami. A protože byl Meluzín dobrým známým Marie Výrová, ta je jeho smrtí velmi zasažena. 

Při vyšetřování však zjišťuje, že její kamarád nebyl zdaleka takový dobrák, za jakého ho měla, a že se dokonce neváhal vozit po jednom ze svých kolegů, který ho vyloženě nesnášel. Mohl být právě toto motiv k vraždě? A jak je možné, že vraha nikdo neviděl přicházet ani odcházet, sekretářka, která byla v inkriminované době ve své kanceláři a jen přes její dveře se dá projít do Meluzínova kabinetu, totiž neviděla vůbec nic...

A nakonec v poslední povídce, v titulních Nejhorších obavách, se s Marií vypravíme až do Jeseníků. Marie si chce užít poklidnou penzi, klid a pohodu na horách vyhlášených lázeňstvím a krásnou, čistou přírodou, a plánuje koupi místní postarší chaty.

Jenže nic není takové, jak se zdá. Lázně dávno nejsou tím čím bývaly, a okolní lesy decimuje s ničivou rychlostí kůrovec. A Marie se nechtíc zaplete do zločinu, jehož aktéry jsou nevěrná paní doktorová a místní kandidát na starostu, který je znám svými zálety. Obětmi zločinu jsou však nevinní lidé, a Marie musí udělat vše proto, aby se podařilo zabránit ještě něčemu horšímu... Nejhorší obavy jsou totiž ty, které se mohou bohužel vyplnit.

Hodnocení: Knížku mi doporučila paní v knihovně, respektive mi ji schovala pod pultík a při mé minulé návštěvě mi ji vynachválila tak, že jsem nemohla odolat. Moderní detektivky mě většinou moc neberou, ale  hned jak jsem knížku začala číst, věděla jsem, že tentokrát to byla dobrá volba.

Hlavní aktérka všech tří povídek Marie Výrová je tak trochu podivínka, samotářka milující Boba Dylana a staré gramofonové desky, ale je obdařena notnou dávkou důvtipu a "čichem" na zločince.

Všechny tří příběhy se mi četly lehce, knížka má dvě stě šedesát stránek, příběhy jsou sice kratší, ale jejich stopáž je optimální právě proto, aby čtenáře nenudila. Jeden recenzent knížce vytýkal, že není moc prostoru na rozvinutí postav a vztahů mezi nimi, mě to ale naopak nevadilo, takové dlouhé "okecávání" v knížkách nemám ráda. 

Autor si dovedl pěkně pohrát s kriminalistickými detaily, a jednotlivé kousky skládačky do sebe začaly nakonec pěkně zapadat. 

Právě poslední příběh, Nejhorší obavy, se mi líbil nejvíce. Až do poslední stránky jsem si totiž vůbec nebyla jistá, jak skončí, a byla jsem překvapená. Byl to sice pěkně tragický konec, ale k tomu bohužel při vyšetřování zločinů často dochází. Navíc mě potěšilo i to, že autor vylíčil věrohodně Jeseníky a okolí - znám je docela dobře, a neopomenul zmínit ani známé památky a zajímavosti. To se opravdu cení.

Knížka se mi opravdu moc líbila, i když se jedná o oddechové čtení, které přečtete i za dva večery. Pokud jste knížku nečetli a chcete sáhnout po dobré detektivce s originální vyšetřovatelkou, rozhodně doporučuji! Mimochodem, předchozí Sýkorovy detektivky byly zfilmovány, například Případ pro exorcistu, který režíroval Jan Hřebejk.

A co Vy? Četli jste tuto knížku? Nebo nějakou jinou od tohoto autora? A máte rádi české detektivky? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥






Komentáře

  1. Díky za tip, až knihovna otevře, určitě se zeptám. Čtu detektivky ráda i české. Docela mě překvapilo i několik detektivek od Jana Cimického., naposledy příběh s detektivní zápletkou Běh na dlouhou trať.

    OdpovědětVymazat
  2. Super tip, kniha vypadá zajímavě :)

    SmileThess

    OdpovědětVymazat
  3. Zajímavý tip, neznám a nečtu, ačkoliv zní to velice zajímavě

    OdpovědětVymazat
  4. Právě o Jeseníkách bych si něco rád přečetl, tak se to akorát hodí..

    OdpovědětVymazat
  5. Českou detektivku jsem ještě nečetla, ale jinak je mám ráda, takže děkuji za tip. 🙂

    OdpovědětVymazat
  6. Já čtu detektivky ráda (vlastně je to asi žánr, který čtu nejvíc). Marii Výrovou si pamatuju právě z toho televizního zpracování a ta povídková knížka vypadá na dobrý tip. Díky.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za typ, detektivky mám ráda, teď jsem dočetla od J.Kellermana The Brutal Art, takže nějaká česká by nebyla špatná. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ahojky,
    autora a ani jeho knihy vůbec neznám, ale dost mě to zaujalo, takže v knihovně se po tom musí mrknout. Říkala jsem si, bych letos mohla číst více českých detektivek, moc jich totiž neznám. Díky za tip!
    Měj se krásně:-)
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥