Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 204 Nejhorší obavy

 Autor: Michal Sýkora

Žánr: Krimi, Povídkový 

Mé hodnocení: 90%

Obsah: Po čtyřech románech se oblíbená vyšetřovatelka Marie Výrová vrací, tentokrát v souboru tří samostatných povídek. Marie odešla na odpočinek, po dlouhých letech u policie přijala nabídku na přednášky na olomoucké univerzitě.

Ale ani akademická dráha jí nezabrání v kontaktu s bývalými kolegy a setkání se zločinem. 

V první povídce Před potopou Marii kontaktuje její studentka Lucie. V pozůstalosti svého dědečka totiž našla staré novinové výstřižky a podivné dokumenty, které odkazují k podivné autonehodě, ke které došlo těsně před povodněmi v roce 1997. Tehdy zemřeli při nárazu do stromu manželé Černí. Proč by si starý pán schovával novinové výstřižky ze staré autonehody?

Marii celá záležitost nesmírně zaujme, protože před lety se účastnila právě vyšetřování této autonehody. Mohlo být něco jinak? Měla autonehoda šikovně zamaskovat vraždu? Jenže vyšetřování dávné události spustí takovou reakci, jakou by Marie nečekala. Brzy jde jí i Lucii o život. Kdo a proč stojí o to, aby nebyla dávná událost vyšetřena, a aby Lucie znala o svém dědečkovi pravdu?

Životní dílo akademika Plíška připomíná klasickou "záhadu zamčeného pokoje." Docent Martin Meluzín byl zabit přímo ve své kanceláři, o pauze mezi přednáškami. A protože byl Meluzín dobrým známým Marie Výrová, ta je jeho smrtí velmi zasažena. 

Při vyšetřování však zjišťuje, že její kamarád nebyl zdaleka takový dobrák, za jakého ho měla, a že se dokonce neváhal vozit po jednom ze svých kolegů, který ho vyloženě nesnášel. Mohl být právě toto motiv k vraždě? A jak je možné, že vraha nikdo neviděl přicházet ani odcházet, sekretářka, která byla v inkriminované době ve své kanceláři a jen přes její dveře se dá projít do Meluzínova kabinetu, totiž neviděla vůbec nic...

A nakonec v poslední povídce, v titulních Nejhorších obavách, se s Marií vypravíme až do Jeseníků. Marie si chce užít poklidnou penzi, klid a pohodu na horách vyhlášených lázeňstvím a krásnou, čistou přírodou, a plánuje koupi místní postarší chaty.

Jenže nic není takové, jak se zdá. Lázně dávno nejsou tím čím bývaly, a okolní lesy decimuje s ničivou rychlostí kůrovec. A Marie se nechtíc zaplete do zločinu, jehož aktéry jsou nevěrná paní doktorová a místní kandidát na starostu, který je znám svými zálety. Obětmi zločinu jsou však nevinní lidé, a Marie musí udělat vše proto, aby se podařilo zabránit ještě něčemu horšímu... Nejhorší obavy jsou totiž ty, které se mohou bohužel vyplnit.

Hodnocení: Knížku mi doporučila paní v knihovně, respektive mi ji schovala pod pultík a při mé minulé návštěvě mi ji vynachválila tak, že jsem nemohla odolat. Moderní detektivky mě většinou moc neberou, ale  hned jak jsem knížku začala číst, věděla jsem, že tentokrát to byla dobrá volba.

Hlavní aktérka všech tří povídek Marie Výrová je tak trochu podivínka, samotářka milující Boba Dylana a staré gramofonové desky, ale je obdařena notnou dávkou důvtipu a "čichem" na zločince.

Všechny tří příběhy se mi četly lehce, knížka má dvě stě šedesát stránek, příběhy jsou sice kratší, ale jejich stopáž je optimální právě proto, aby čtenáře nenudila. Jeden recenzent knížce vytýkal, že není moc prostoru na rozvinutí postav a vztahů mezi nimi, mě to ale naopak nevadilo, takové dlouhé "okecávání" v knížkách nemám ráda. 

Autor si dovedl pěkně pohrát s kriminalistickými detaily, a jednotlivé kousky skládačky do sebe začaly nakonec pěkně zapadat. 

Právě poslední příběh, Nejhorší obavy, se mi líbil nejvíce. Až do poslední stránky jsem si totiž vůbec nebyla jistá, jak skončí, a byla jsem překvapená. Byl to sice pěkně tragický konec, ale k tomu bohužel při vyšetřování zločinů často dochází. Navíc mě potěšilo i to, že autor vylíčil věrohodně Jeseníky a okolí - znám je docela dobře, a neopomenul zmínit ani známé památky a zajímavosti. To se opravdu cení.

Knížka se mi opravdu moc líbila, i když se jedná o oddechové čtení, které přečtete i za dva večery. Pokud jste knížku nečetli a chcete sáhnout po dobré detektivce s originální vyšetřovatelkou, rozhodně doporučuji! Mimochodem, předchozí Sýkorovy detektivky byly zfilmovány, například Případ pro exorcistu, který režíroval Jan Hřebejk.

A co Vy? Četli jste tuto knížku? Nebo nějakou jinou od tohoto autora? A máte rádi české detektivky? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥






Komentáře

  1. Díky za tip, až knihovna otevře, určitě se zeptám. Čtu detektivky ráda i české. Docela mě překvapilo i několik detektivek od Jana Cimického., naposledy příběh s detektivní zápletkou Běh na dlouhou trať.

    OdpovědětVymazat
  2. Super tip, kniha vypadá zajímavě :)

    SmileThess

    OdpovědětVymazat
  3. Zajímavý tip, neznám a nečtu, ačkoliv zní to velice zajímavě

    OdpovědětVymazat
  4. Právě o Jeseníkách bych si něco rád přečetl, tak se to akorát hodí..

    OdpovědětVymazat
  5. Českou detektivku jsem ještě nečetla, ale jinak je mám ráda, takže děkuji za tip. 🙂

    OdpovědětVymazat
  6. Já čtu detektivky ráda (vlastně je to asi žánr, který čtu nejvíc). Marii Výrovou si pamatuju právě z toho televizního zpracování a ta povídková knížka vypadá na dobrý tip. Díky.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za typ, detektivky mám ráda, teď jsem dočetla od J.Kellermana The Brutal Art, takže nějaká česká by nebyla špatná. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ahojky,
    autora a ani jeho knihy vůbec neznám, ale dost mě to zaujalo, takže v knihovně se po tom musí mrknout. Říkala jsem si, bych letos mohla číst více českých detektivek, moc jich totiž neznám. Díky za tip!
    Měj se krásně:-)
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula