Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 204 Nejhorší obavy

 Autor: Michal Sýkora

Žánr: Krimi, Povídkový 

Mé hodnocení: 90%

Obsah: Po čtyřech románech se oblíbená vyšetřovatelka Marie Výrová vrací, tentokrát v souboru tří samostatných povídek. Marie odešla na odpočinek, po dlouhých letech u policie přijala nabídku na přednášky na olomoucké univerzitě.

Ale ani akademická dráha jí nezabrání v kontaktu s bývalými kolegy a setkání se zločinem. 

V první povídce Před potopou Marii kontaktuje její studentka Lucie. V pozůstalosti svého dědečka totiž našla staré novinové výstřižky a podivné dokumenty, které odkazují k podivné autonehodě, ke které došlo těsně před povodněmi v roce 1997. Tehdy zemřeli při nárazu do stromu manželé Černí. Proč by si starý pán schovával novinové výstřižky ze staré autonehody?

Marii celá záležitost nesmírně zaujme, protože před lety se účastnila právě vyšetřování této autonehody. Mohlo být něco jinak? Měla autonehoda šikovně zamaskovat vraždu? Jenže vyšetřování dávné události spustí takovou reakci, jakou by Marie nečekala. Brzy jde jí i Lucii o život. Kdo a proč stojí o to, aby nebyla dávná událost vyšetřena, a aby Lucie znala o svém dědečkovi pravdu?

Životní dílo akademika Plíška připomíná klasickou "záhadu zamčeného pokoje." Docent Martin Meluzín byl zabit přímo ve své kanceláři, o pauze mezi přednáškami. A protože byl Meluzín dobrým známým Marie Výrová, ta je jeho smrtí velmi zasažena. 

Při vyšetřování však zjišťuje, že její kamarád nebyl zdaleka takový dobrák, za jakého ho měla, a že se dokonce neváhal vozit po jednom ze svých kolegů, který ho vyloženě nesnášel. Mohl být právě toto motiv k vraždě? A jak je možné, že vraha nikdo neviděl přicházet ani odcházet, sekretářka, která byla v inkriminované době ve své kanceláři a jen přes její dveře se dá projít do Meluzínova kabinetu, totiž neviděla vůbec nic...

A nakonec v poslední povídce, v titulních Nejhorších obavách, se s Marií vypravíme až do Jeseníků. Marie si chce užít poklidnou penzi, klid a pohodu na horách vyhlášených lázeňstvím a krásnou, čistou přírodou, a plánuje koupi místní postarší chaty.

Jenže nic není takové, jak se zdá. Lázně dávno nejsou tím čím bývaly, a okolní lesy decimuje s ničivou rychlostí kůrovec. A Marie se nechtíc zaplete do zločinu, jehož aktéry jsou nevěrná paní doktorová a místní kandidát na starostu, který je znám svými zálety. Obětmi zločinu jsou však nevinní lidé, a Marie musí udělat vše proto, aby se podařilo zabránit ještě něčemu horšímu... Nejhorší obavy jsou totiž ty, které se mohou bohužel vyplnit.

Hodnocení: Knížku mi doporučila paní v knihovně, respektive mi ji schovala pod pultík a při mé minulé návštěvě mi ji vynachválila tak, že jsem nemohla odolat. Moderní detektivky mě většinou moc neberou, ale  hned jak jsem knížku začala číst, věděla jsem, že tentokrát to byla dobrá volba.

Hlavní aktérka všech tří povídek Marie Výrová je tak trochu podivínka, samotářka milující Boba Dylana a staré gramofonové desky, ale je obdařena notnou dávkou důvtipu a "čichem" na zločince.

Všechny tří příběhy se mi četly lehce, knížka má dvě stě šedesát stránek, příběhy jsou sice kratší, ale jejich stopáž je optimální právě proto, aby čtenáře nenudila. Jeden recenzent knížce vytýkal, že není moc prostoru na rozvinutí postav a vztahů mezi nimi, mě to ale naopak nevadilo, takové dlouhé "okecávání" v knížkách nemám ráda. 

Autor si dovedl pěkně pohrát s kriminalistickými detaily, a jednotlivé kousky skládačky do sebe začaly nakonec pěkně zapadat. 

Právě poslední příběh, Nejhorší obavy, se mi líbil nejvíce. Až do poslední stránky jsem si totiž vůbec nebyla jistá, jak skončí, a byla jsem překvapená. Byl to sice pěkně tragický konec, ale k tomu bohužel při vyšetřování zločinů často dochází. Navíc mě potěšilo i to, že autor vylíčil věrohodně Jeseníky a okolí - znám je docela dobře, a neopomenul zmínit ani známé památky a zajímavosti. To se opravdu cení.

Knížka se mi opravdu moc líbila, i když se jedná o oddechové čtení, které přečtete i za dva večery. Pokud jste knížku nečetli a chcete sáhnout po dobré detektivce s originální vyšetřovatelkou, rozhodně doporučuji! Mimochodem, předchozí Sýkorovy detektivky byly zfilmovány, například Případ pro exorcistu, který režíroval Jan Hřebejk.

A co Vy? Četli jste tuto knížku? Nebo nějakou jinou od tohoto autora? A máte rádi české detektivky? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥






Komentáře

  1. Díky za tip, až knihovna otevře, určitě se zeptám. Čtu detektivky ráda i české. Docela mě překvapilo i několik detektivek od Jana Cimického., naposledy příběh s detektivní zápletkou Běh na dlouhou trať.

    OdpovědětVymazat
  2. Super tip, kniha vypadá zajímavě :)

    SmileThess

    OdpovědětVymazat
  3. Zajímavý tip, neznám a nečtu, ačkoliv zní to velice zajímavě

    OdpovědětVymazat
  4. Právě o Jeseníkách bych si něco rád přečetl, tak se to akorát hodí..

    OdpovědětVymazat
  5. Českou detektivku jsem ještě nečetla, ale jinak je mám ráda, takže děkuji za tip. 🙂

    OdpovědětVymazat
  6. Já čtu detektivky ráda (vlastně je to asi žánr, který čtu nejvíc). Marii Výrovou si pamatuju právě z toho televizního zpracování a ta povídková knížka vypadá na dobrý tip. Díky.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za typ, detektivky mám ráda, teď jsem dočetla od J.Kellermana The Brutal Art, takže nějaká česká by nebyla špatná. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ahojky,
    autora a ani jeho knihy vůbec neznám, ale dost mě to zaujalo, takže v knihovně se po tom musí mrknout. Říkala jsem si, bych letos mohla číst více českých detektivek, moc jich totiž neznám. Díky za tip!
    Měj se krásně:-)
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js