Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 206 Riskovat se musí

Autor: J. D. Robb 

Žánr: Krimi, Thriller

Mé hodnocení: 75%

Obsah:  Na ulici se najde mrtvola ženy. I když se píše již rok 2050, vraždy, přepadení a jiné zločiny se dějí i v době pokročilých technologií. Je chladné listopadové ráno a na místo činu přijíždí poručík Eva Dallasová se svou podřízenou, detektivkou Delilah Peabodyovou. 

Na první pohled to vypadá, že mrtvá byla na místo jen tak pohozena, vše ukazuje na loupežné přepadení. Žena byla dost brutálně zbita, vrah se neostýchal uhodit bezbrannou ženu pěstí do obličeje, a nakonec jí zlomil vaz. Jenže proč někdo mrtvole ukradl kabát, a nechal jí na nohou drahé boty, a nezajímaly ho ani šperky? Evě se to celé nějak nezdá, a proto začne vést pátrání jiným směrem.

Mrtvá se jmenovala Marta Dickensonová a pracovala jako účetní ve velké firmě zabývající se zpracováváním různých auditů a kontrolou účetních dokladů ve firmě Brewer. A Evě nesedí hned další podivná shoda okolností. Marta byla nalezena před budovou firmy WIN, která se zabývá prodejem zdravotnických potřeb a léků, a zrovna Marta byla pověřena zkontrolováním jejich finančních záležitostí.

Mohl ji zabít někdo z firmy WIN? Její tři majitelé sice působí celkem neškodně, ale Eva se setkala už s pěknou řádkou zločinců, takže nedá na první dojem. Evě krom kolegů pomáhá s pátráním ve finančních kruzích její manžel a multimilionář Roarke, který vlastní spoustu budov a firem nejen na Zemi, ale díky pokročilé době a technologiím i nějaké planety. 

S Evou se seznámili v době, kdy to neměli jednoduché, a mají za sebou nepěkné věci z minulosti. Roarke se před svým zbohatnutím stačil stát šikovným zlodějem, a Eva žila u pěstounů, protože její matka byla feťačka.  

Pátrání po zabijákovi je bezvýsledné, a když je zabit další člověk, a zmizí složky z počítače oběti, je Evě jasné, že se někdo snaží zahladit horké stopy. Když je ale přímo za bílého dne Eva i se svou kolegyní přepadena, musí začít jednat, a rozhodne se nastražit past.

Protože riskovat se někdy prostě musí...



Hodnocení: J. D. Robb je pseudonym autorky Nory Robertsové, která je známá především svými romány pro ženy. Pár jsem jich kdysi četla, nicméně mám mnohem raději její detektivky s Evou Dallasovou. Tato série má v současnosti přes padesát knih, já jsem jich četla asi tak pět. Což mě mrzí, protože tato knižní série stojí opravdu za to, a rozhodla jsem se k ní po letech vrátit.

Knížka se mi hned od začátku dobře četla, líbilo se mi to, že děj byl zasazen do budoucnosti, autorka ji ale nelíčí zase v tak fantastických barvách, žádné sci-fi, pěkně se držela při zemi, což mi vyhovovalo. Pravdou ale bohužel je, že zločin se bude dít dokud bude lidstvo na této planetě.

Hlavní hrdinka poručík Eva Dallasová mi sedla, je to navenek silná a pěkně sarkastická policajtka, ale uvnitř bojuje se svými traumaty a minulostí. 

Někde v půlce ale knížka ztratila na tempu, a začínalo z toho být takové plácání se v ničem. Přibývalo podezřelých, začínala jsem se ztrácet ve jménech a v tom, kdo vlastně patří ke které společnosti, případně jako v ní má vlastně funkci. 

Závěr byl ale opravdu precizní, nechyběly přestřelky, akce, a nakonec ani červený koberec, jak se v bohaté společnosti sluší a patří. Nakonec se mi tedy knížka líbila, četla se jedním dechem, jedná se o oddechovou detektivku, tři sta stránek přelouskáte za pár pohodových večerů s knížkou v posteli.

Pokud jste od této autorky píšící pod svým pseudonymem ještě nic nečetli, můžu Vám tuto knížku, a i těch několik pár, co jsem četla, opravdu vřele doporučit. Pokud máte rádi svižnější tempo vyprávění a nechcete u čtení moc přemýšlet, je pro Vás tato četba jako stvořená. Už se nemůžu dočkat, až si přečtu další díl z této série.

A co Vy? Četli jste nějakou detektivku z této série? Nebo naopak pořádnou romantickou knížku od Nory Roberts? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Pár knížek od autorky jsem četla, a to jak ty pro ženy, tak i detektivní příběhy. Když na nějakou v knihovně narazím, obvykle si ji nesu domů, raději ale ty detektivní ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  2. Tyto detektivky z budoucnosti jsem také četl, je to zas něco jiného než jsme zvyklí. M

    OdpovědětVymazat
  3. Zkusila bych, klasických detektivek jsem moc nečetla, i když příběhů s kriminální zápletkou ano. Tohle vypadá dost dobře, díky za inspiraci.

    OdpovědětVymazat
  4. Autorku vůbec neznám a vlastně nevím, jestli by mne její knížky zaujaly - detektivku z budoucnosti jsem naposledy četla před hroznou dobou, kdy jsem měla období sci-fi. A tenhle žánr mne nějak postupně přestal bavit a už dávno ho nečtu.

    OdpovědětVymazat
  5. Mám moc ráda příběhy, které se odehrávají v budoucnosti, obzvláště, jsou-li filmově zpracovány.

    OdpovědětVymazat
  6. Od autorky jsem nic nečetla, ale moje prababička její detektivky miluje. 🙂

    OdpovědětVymazat
  7. Já teda detektivky nečtu, ale někdy mě dokáže zaujmout taková recenze, nemusí být vůbec špatná tato detektivka :)

    OdpovědětVymazat
  8. Autorku znám. U nás v knihovně se dost půjčuje. Já jsem od ní nic nečetla a bohužel mě ani neláká. :-) a tato mě neláká ani obálkou.

    OdpovědětVymazat
  9. Já mám raději detektivky klasické.

    OdpovědětVymazat
  10. Autorku znám,ale vůbec nevím,že píše i detektivky.Mám nějaké romány od ní doma v knihovně a protože mě už romantika nebere,tak si od ní už nic nevypůjčuji v knihově.
    Tak to si píšu a podívám se po jejích detektivkách.Možná se nejdříve zeptám sestry a neteře,ty si pořád nakupují nové knížky.
    Měj hezkou neděli

    OdpovědětVymazat
  11. Od autorky jsem ještě nikdy nic nečetla. 50 knížek v sérii? Wow, to je nálož :D
    Leník

    OdpovědětVymazat
  12. Já tuto knihu neznám ani autorku, nicméně obsah zní celkem zajímavě. :)

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
  13. Tady v té sérii je snad čtyřicet knížek, četla jsem je všechny :-D některé jsou lepší, některé jsou průměrnější, ale na oddech je to fajn

    Můj inkoustový salát

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula