Autor: Bernhard Schlink
Žánr: Historický, Romantický, Válečný, Román
Mé hodnocení: 70%
Obsah: Olga Rinkeová se narodila v roce 1883 v Německé říši do chudé rodiny pradleny a přístavního dělníka. Rané dětství neměla šťastné i díky tomu, že doma byla velká bída, a Olga brzy pochopila, že vyrůstá ve velmi chudé čtvrti. Byla velmi osamělá, protože v tmavých dvorech a na chodbách domů se děti nejčastěji prosazovaly pěstmi, a Olga byla příliš zakřiknutá, než aby se pouštěla do sporů.
Když oba rodiče onemocněli skvrnitým tyfem a skončili v nemocnici, Olga je již víckrát nespatřila. V šesti letech se odstěhovala k babičce do Pomořan. Babička nikdy nesouhlasila se synovým sňatkem a hlavně s tím, že si jako rodilý Němec vzal Polku. A co jí vadilo nejvíce - že dítě pojmenoval po matce. Ale když se babička pokusila Olgu přejmenoval, kruté narazila.
Babička byla na děvče přísná, i když k tomu neměla nejmenší důvod - Olga se skvěle učila, chtěla se učit, vědět, znát víc, ale musela jako každé dítě v chudé vsi tvrdě dřít na poli. Přesto si vždycky našla čas na milované učení.
Zato stejně starý Herbert a jeho sestra Victoria pocházeli z úplně jiné společenské vrstvy. Rodiče postavili na nohy bývalý cukrovar a pivovar, pocházeli z aristokratického rodu a měli dost peněz na to, aby spekulovali s akciemi. Herbert byl povahově úplně jiný než Olga - nejvíce jej charakterizovalo to, že odmalička rád běhal. Byl pořád v pohybu, neklidný, také toužil po vědění - ale zajímal se o věci, na nějž nebyla žádná odpověď...
Olga a Herbert se do sebe od prvního setkání zamilují. Jejich láska je prudká, vášnivá, ale okolí, a hlavně Herbertovi rodiče jí příliš nepřejí. Zprvu byli všichni tři nerozluční přátelé, postupně si však dva milenci kradli čas jen pro sebe, a Victoria začala logicky žárlit. Díky intrikám se jí podařilo Olgu vystrnadit do vzdálenějšího městečka, kde začala učit.
Ani tohle však velkou lásku nezničilo. Herbert začal za svou láskou dojíždět, kdykoliv jen mohl. Ale přesto jej cosi pořád pudilo k běhu - navštívil Afriku, Brazílii, Kamčatku... Olga Herberta miluje, ale tak úplně nerozumí jeho touze po dalekých krajinách. Není v tom něco jiného...?
Když Herbert v roce 1911 vyrazí na šílenou expedici lodí na Špicberky a v ledových pustinách těsně před první světovou válkou se po něm slehne zem, Olga nepřestává doufat, že se jí její láska vrátí. Mezitím si najde práci jako učitelka, a snaží se plnit si své sny. I když ten největší je tak zoufale nedostupný.
V druhé části knihy Olgu na prahu padesátky představí mladík Ferdinand, u jehož rodičů po léta šila a spravovala zničené oblečení. Dozvídáme se, že díky těžké chřipce Olga ohluchla - ale nijak jí to nezkazilo radost ze života, a dokonce nepřestala ani učit.
Olžin život vlastně představí německé dějiny v časovém rozměru sto čtyřiceti let - monarchii, obě světové války, Spolkovou republiku Německo a postupnou globalizaci celého světa.
Třetí, nejvíce emocionálnější část, tvoří Olžiny dopisy Herbertovi. Dopisy, které zůstaly bez odpovědi, a které odhalí tajemství, které se jako červená nit spřádá celou knihu. Ale je šokující, emocionální, a ve své podstatě i dojemné.
Hodnocení: Olgu jsem si koupila minulý měsíc ve svém oblíbením knihkupectví. Byla ve velké slevě, stála pouhých sedmdesát korun. Sáhla jsem po ní zejména i proto, že ráda čtu edici Světová knihovna Odeon. Romány z této edice jsou velmi specifické, často se nejedná o jednoduché čtení, a rozhodně bych edici doporučila spíše zralejším čtenářům.
je super, že se ti kniha líbila :)
OdpovědětVymazat