Přeskočit na hlavní obsah

Podzim v plném proudu!

 Babí léto a jeho dozvuky už jsou dávno definitivně pryč, počasí v uplynulém týdnu bylo už typicky sychravě podzimní. Rána i večery už jsou mrazivá - ve čtvrtek, kolem páté hodiny ráno, kdy jsem venčila Žofku, byla už tráva pokrytá jinovatkou. Dnes se teploty drží kolem deseti stupňů, a k tomu od rána vytrvale prší. Takže dnes bohužel žádná procházka, ale zase jsem si pěkně pouklízela, a není nad to si ráno poležet s knížkou, a jen tak si při neděli zalenošit... 

Přesto byl letošní říjen teplotně extrémní, takové vysoké teploty, hlavně u nás na horách, opravdu nepamatuji. 

Sluníčko tento týden moc nevykukovalo. Do práce jezdím nabalená jak medvěd, protože ten chlad opravdu nepříjemně štípe. Ale v pátek po práci jsem si vyšla na menší procházku - spojit příjemné s užitečným. Pomalu už začíná padat listí, lehce mrholilo, a ve vzduchu byla cítit předzvěst zimy. 


Tentokrát jsem zvolila úplně jinou trasu než obvykle, vydala jsem se k místní chatce, která slouží jako odpočívadlo pro motoristy - dají se tu opéci špekáčky, je tu k dispozici klasická kadibudka a nechybí ani venkovní posilovací stroje. 

Na chatě se často pořádají soukromé akce jako jsou oslavy narozenin, srazy spolužáků a podobně. Výhodou je i to, že kolem je to dost odlehlé, v sousedství jsou další chatky, které jsou v provozu hlavně v letní a zimní sezóně, kdy se k nám vydávají proudy lyžařů. 


Chvílemi trochu mrholilo, ale déšť nebyl nijak protivný. I kapky na trávě mají své kouzlo - tato fotografie mi připomíná misku, která zadržuje vodu, nebo to může být také lesklý drahokam. 


Na první pohled obyčejný list - co je však zač ta hnědá kulička dole? Jedná se o nemoc, zvláštní výrůstek, nebo něco úplně jiného? Upřímně nemám tušení, co je to zač. Ví to někdo z Vás? Když jsem fotku ukázala příteli tak podotkl, že mu to nejvíc připomíná klíště, to to ale být nemůže. Ale opravdu to tak trochu působí, jako že nacucané klíště hoduje na listech... Každopádně zvláštní! 


Javorové listí bývá vždycky popadané v nejhojnějším počtu - když jdu ráno do práce po cyklostezce, tak na začátku listopadu se už doslova tímto listím brodím. Ale zbarvením patří mezi to nejkrásnější, já osobně mám nejraději červeně a do oranžova zbarvené listí. 



Bodláky, které ještě v červenci nádherně a bohatě kvetly, teď začínají odkvétat. Málem jsem toto bodláčí přehlédla, jak bylo skrčené v trávě .Ale i odkvétající má své kouzlo, moc se mi líbí ta fialová barva, i bodlák je přece ve své podstatě pěkná rostlina, někdy neprávem opomíjená! 



Jírovec maďal je vysazený kousek od chaty. Krásný, statný strom, který už také shazuje své listí, a plody. Na zemi ležela spousta ježatých kuliček, některé rozloupnuté, jiné ještě vcelku. No a tak jsem si pohrála, aranžovala, fotila s bleskem, bez blesku, některé fotky vyšly, jiné ne.



Dva kaštánky jsem rozloupla, a přinesla domů. Jsou výborným pamlskem pro lesní zvěř, samozřejmě jsou i druhy jedlé pro lidi, ty rostou na kaštanovníku jedlém. Kdysi jsem ochutnala na trzích pečený kaštan, a vůbec mi to nechutnalo. Rozloupnuté kaštany mi připomněly obálku knížky Co to bude?. kterou jsem četla před lety, a na které je také rozloupnutý kaštan... 



Mini hříbky rostly na rohu chatky - nesjpíše to bude nějaký druh prašivky, ne? V houbách se nevyznám, ,tak opravdu nevím. 



Vzala jsem s sebou na procházku i rukavice a pytel na odpadky - proto jsem v úvodu psala, že jsem chtěla spojit příjemné s užitečným. U chaty nepořádek nebyl - až na pár nedopalků od cigaret. Ale v přilehlém lesíku to už bylo horší. PET lahev není zase tak překvapivý objev, ale zubní kartáček jsem v lese opravdu ještě neviděla... 

Ale jinak moc odpadků kolem nebylo - jakési pomuchlané ubrousky a podmáčený papír. Tak jsem to všechno sesbírala a doma hodila do popelnice. Sice maličkost, ale já z toho mám hned lepší pocit. Les a příroda není skládka, ale spousta lidí si to pořád jaksi neuvědomuje.

Procházka byla fajn, sice trochu chladnější počasí, ale jsem moc ráda, že jsem se prošla. Víkend utekl hrozně rychle, zítra je zas pondělí, ale já mám teď až do středy dovolenou, takže si pořádně odpočinu, k tomu na mě ještě sedla protivná rýma, takže fakt budu jen odpočívat.

A co Vy? Jak jste si užili víkend Vy? Byli jste někde na procházce? Je u Vás také chladnější počasí? Máte rádi sychravé podzimní počasí, nebo se už nemůžete dočkat jara? Máte rádi jedlé kaštany? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Eliss, u nás je pořád ještě krásně. Dopoledne bývá trochu mlha a v noci nějaká kapka spadne, ale přes den je slunečno, včera bylo odpoledne 19 °C a ještě dneska vidím hodně lidí jen v tričku. Asi to dlouho nevydrží, ale já jsem spokojená 🌞🙋‍♀️

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherná procházka a s tím ůklidem klobouk dolů - jsi úžasná . Tu knížku , o které píšeš jsem taky kdysi četla a tuhle paní spisovatelku mám ráda .

    OdpovědětVymazat
  3. Lepší říjen byl fakt krásný - spousta slunečných dnů (a možná až trochu nepřirozeně vysoké teploty). Kaštany mám taky ráda (zvlášť ty lesklé - čerstvě vylouplé) i javorové listí.
    A tvůj nález zubního kartáčku mi připomněl náš kuriozní nález houbičky na nádobí v Bukovských vrších - na turistické stezce asi 5 km od vsi (pěkně do kopce). Kdo ví, jak se tam dostala...

    OdpovědětVymazat
  4. Moc krásné podzimní momentky. Jsi skvělá, že jsi vzala pitel na odpadky a uklízela po někom, kdo si nezaslouží, aby tu příroda pro něho byla. Nechápu takové lidi, kteří přírodu takto nenávidí, že pi nich zůstane svinčík.

    OdpovědětVymazat
  5. Jsi hodná, že takhle uklízíš. Ráno už je velká zima. Na Kvildě prý bylo až -10°C! Odpoledne už ale bylo pěkně, 17 stupňů, tak jsem hned po škole vyrazila na kolo :) sice jenom na hodinku kvůli tmě, ale i tak to bylo moc příjemné

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...