zomablog

  Autor: Viktória Dominová  Žánr: Román, Mysteriózní, Thriller, Horor Mé hodnocení: 70%  Obsah: Neboj se, maminka je u tebe... Natálie nedávno oslavila jednatřicáté narozeniny, je čerstvě zasnoubená se svým dlouholetým přítelem Rosťou, a před pár dny se dozvěděla, že čeká miminko. V jednom módním časopise píše pravidelnou rubriku, a už se těší, až nastoupí na mateřskou dovolenou. Největší radost jí ale teď dělá příprava na svatbu a postupné nakupování výbavičky pro miminko. Jenže vše zhatí jedna zdánlivě nevinně pronesená věta.  Rosťa se totiž rozhodl na svatbu pozvat Natáliinu matku Renátu. A jelikož Natálie již několik let s matkou nemluví, protože dívčino dětství nebylo po boku matky zrovna šťastné, Natálie dostane šílený hysterický záchvat. Nechápe, jak ji Rosťa mohl tak zradit, o matce vždy mluvila vyhýbavě a sama řekla, že si na svatbu nepřeje pozvat nikoho z rodinného kruhu. A jak Natálie v amoku vyběhne ven z bytu na ulici, v zimě, téměř neoblečená, na autobu...

 Podzim už definitivně převzal vládu a zdá se, že teplejším dnům odzvonilo. Minulý týden konečně trochu více popršelo, u nás pršelo i předevčírem, ale pořád má země málo vláhy. Sucho je opravdu úmorné a díky tomu také letos hrozně brzy padá listí. Konec října, a všude už jsou hromádky listí. U nás v lesoparku chodila minulý týden skupinka pracovníků obce, kteří měli fukar na listí a takto to bylo uklizené, jenže za dva dny to tam bylo napadané zpátky.  Ale mně se to líbí, miluju krásně zbarvené stromy, listí, v kamnech hoří oheň a doma je hrozně fajn. Fajn je i Julince, ale teď se jí moc nechce ven. Pokud je doma přítel, tak třeba celý den prolenoší u knížky a u hraček, teď ji hrozně baví stavět věž z kostek. Po snídani a po obědě na chvíli pustím pohádky, jinak televizi buď vypnu nebo si tam pustím něco svého, když je tam třeba dokument o zvířatech, to se Juli taky líbí.  Už si tak nějak zvykla, že musí mít ponožky a bundu, dokonce si nechá i šálu, ovšem čepice, to je po...

  Autor: Ruth Rendellová  Žánr: Román, Detektivní, Psychologický  Mé hodnocení: 60% Obsah: Kolik životů má na svědomí muž s monogramem J. L.?  Minty Knoxová vyrostla v chudší londýnské čtvrti, ale tohle jí nikdy velkou hlavu nedělalo. Od dvou let, kdy ji matka nechala u sousedky "na půl hodinku pohlídat," již svou matku nikdy neviděla a vychovala ji sousedka, které neřekla nikdy jinak než "tetička Winnie." Tetička byla trochu svérázná, co se týče výchovy, hlavně byla chorobně posedlá čistotou jak domova, tak i tělesné schránky, takže Minty si tohle vše odnesla s sebou do dospělosti.  Našla si práci v prádelně, kde denně žehlí košile, a tato práce jí vzhledem ke svému zaměření maximálně vyhovuje. Trpí totiž jistou formou obsedantně-kompulzivní poruchy. Několikrát denně pere, koupe se minimálně pětkrát za den, a nikdy by nesnědla žádné jídlo, kde je vepřové maso. Taková ideální svačina je pro Minty sendvič s hlávkovým salátem a suchým, nekořeněným kuřecím masem. B...

 Asi je do jisté míry normální, že se dívky i předpubertálního věku zajímají o kosmetiku a líčení. Já sama jsem jako malá pokukovala po mámině poličce v koupelně. Máma se moc nelíčila, výjimečně, když šli s tátou na zábavu nebo třeba na rodinnou či sousedskou oslavu. Ale nepamatuji si, že by používala make-up nebo to s líčením nějak přeháněla.  A mě bavilo sedět na prádelním koši a pozorovat mámu, jak se krášlí. Řasenka, stíny, lesk na rty a bylo to. Hrozně mě ta mámina kosmetika lákala, samozřejmě. Máma mi vysvětlovala, že holčičky se nemalují, že je to jen pro dospělé paní, a až budu větší, bude se mi to třeba líbit. A když někdy máma nebyla doma, prohlížela jsem si řasenky a stíny a opatrně jsem si trochu dala na pleť, jen pro ten pocit. Ale nikdy jsem se vyloženě nenalíčila.  Líbilo se mi, jak kosmetika voněla, a když mi bylo tak jedenáct a nikdo nebyl večer doma, rozhodla jsem si "vyčistit pleť." Neměla jsem vůbec žádné zkušenosti s ničím. A jak jsem tehdy nevěděla, ...

Přede dvěma týdny jsem na Facebooku s potěšením zaregistrovala zprávu, že se uskuteční podzimní bazárek knih vyřazených z městské knihovny. To je pro mě velká věc, jakožto pro milovníka knížek a "křečka," který rád schraňuje knihy obzvlášť. Žel moje domácí knihovna není nafukovací, takže to poslední roky dělám tak, že průběžně vyřazuji přečtené knihy a ty odnáším do knihobudky, a zase doplním novými kousky.  Přijde mi to fér, když koupím starší knihy za pár korun, tak pak zase je zdarma poslat dál, aby udělaly radost dalšímu čtenáři. Náš městský knižní bazárek navštěvuji pravidelně, pokud nejsem nemocná či se neděje něco vážného, tak se pokaždé zúčastním. Většinou se koná ve čtvrtek a pátek, a v říjnu proto, že je Týden knihoven. Měla jsem v plánu jít na bazárek už včera, leč plány se mi zhatily. Nepříznivé počasí, hlídání pro Julinku jsem měla zajištěno, jenže mi neplánovaně usnula, tak jsem se na to vykašlala.  Dnes je doma přítel, včera v noci přijel z práce, takže si užil...

Někdy v roce 2012 jsem se rozhodla, že bych potřebovala jít k psychologovi. Měla jsem za sebou poměrně složité období, co se týče situace v rodině, a potřebovala jsem si o svých problémech s někým popovídat. Ani jsem si tehdy nijak nepročítala na internetu, kteří odborníci u nás ve městě pořádně jsou. Věděla jsem, že na naší poliklinice sídlí centrum duševního zdraví, tak mi přišlo nejschůdnější se zaregistrovat tam.  Absolvovala jsem průvodní rozhovor se sestrou, která si zapsala všechny osobní údaje do počítače, ptala se mě na spoustu věcí - rodinnou anamnézu, závislosti, bylo toho docela dost. A pak jsem dostala kartičku s termínem, bylo to tuším do dvou týdnů. Na kartičce bylo i jméno psycholožky, později jsem zjistila, že jich tam takto funguje asi pět, každý má přidělenou svou kancelář a klienty.  Na to první sezení jsem šla se smíšenými pocity, víceméně jsem se ale spíše těšila. Že si budu mít konečně s kým popovídat, svěřit se, vypovídat se z problémů. Nevěděla jsem te...

 Již několik let je na trhu velká spousta streamovacích služeb, kde si díky placenému obsahu můžeme pouštět něco "navíc." Seriály, filmy, dokonce jsou i aplikace zaměřené jen pro děti. Nemáme doma Netflix ani Oneplay - dříve "Voyo," ale s čím jsme již roky spokojeni, je aplikace sledovani.tv. Dříve jsme tuto aplikaci měli v mobilu a na počítačích, ale co jsme si koupili "chytrou" televizi, tak aplikace nám nahradila pozemní vysílání.  Aplikaci platíme spolu s internetem, stojí nás něco málo přes tři stovky, takže dohromady je to každý měsíc osm set korun. Což si myslím, že není vůbec špatné. Ačkoliv na tu televizi zase tak moc času není - večer občas stihnu seriál, ráda se podívám na Krimi zprávy, a pokud je sychravé počasí, tak Julince pustím nějakou pohádku, teď aktuálně miluje prasátko Peppu a Tlapkovou patrolu, případně Kouzelnou školku. A s aplikací jsem při svém občasném sledování televize spokojená.  Co mě ale štve, tak samozřejmě reklamy. Když si p...

  Autor: Patricie Farská  Žánr: Román, Podle skutečné události, Psychologický  Mé hodnocení: 50%  Obsah: Osmadvacetiletá Rebeka se živí jako fotografka na volné noze. Procestovala už všechny možné kouty světa, a právě teď zahajuje vernisáž své nejnovější výstavy fotografií, které nafotila v Bhútánu. Je to pro ni první takové velká příležitost, a tak je nervózní. Rebeka má totiž velmi křehkou psychiku, sice na všechny působí jako vyrovnaná a úspěšná mladá žena, která procestovala kontinenty a poznala spoustu cizích kultur, ale bojuje s vnitřními démony. Už několik měsíců bere téměř každou noc Neurol, aby se vůbec mohla vyspat...  Před několika lety našla svého otce oběšeného na půdě, a tohle ji velmi poznamenalo. Táta pro ni byl jediným člověkem, kterému kdy mohla věřit, byl pro ni kotvou a pevnou skálou. I přes svůj úspěch je Rebeka dost velký introvert, a když na vernisáži náhodou potká svou nejlepší kamarádku ze školy Veroniku, hned si obě nadšeně vymění telef...

 Pokud je podzim hezký, bez velkých plískanic a studeného větru, užívám si ho plnými doušky. A zatím ten letošní přesně takový je. Ideální je, když prší klidně celou noc, a přes den je třeba pod mrakem, ale neprší. Jako třeba včera - v noci pršelo, přes den zamračeno, chladněji, ale tak nějak prostě fajn. Co na mě ale začíná doléhat, tak to, že se dříve stmívá, a rána jsou také tmavá, než vyjde slunce, je to celé takové ponuřejší. Vždyť ještě nedávno jsme chodily s Julinkou po sedmé hodině ranní ven si hrát, a teď je ještě tma...  Začínám pociťovat podzimní únavu, ráno se mi fakt nechce vstávat, a i Julinka si poslední dny ráda přispí. A tak nějak si i všímám, že se jí chce méně ven, v létě se těšila, a teď mi už ráno, než jdeme na autobus, hlásí: "Zima." No, to někdy opravdu je, ale přesto chci, aby byla Juli alespoň na chvilku venku, ale když je doma přítel, už jsem nechala Juli párkrát doma a jela jsem sama. Prostě se jí nechtělo, a když je jí doma dobře, proč ne.  Jul...