Přeskočit na hlavní obsah

Kaplička a fajn pracovní směna

 Od začátku týdne je u nás na horách dost škaredě. To je na konec října pochopitelné - myslím, že pěkného podzimu jsme si užili celkem dosyta, a teď už bude období klasických plískanic. Takže do práce už si beru několik vrstev - jezdím sice teď autobusem,  ale i ta cesta na autobus není nic příjemného - zvláště kolem páté hodiny ranní. 

Ve čtvrtek na ranním rozdělení práce mě šéf poprosil, jestli bych šla zítra uklidit kapličku. Moje kolegyně se do toho nikdy moc nehrnula, bojí se totiž pavouků, kteří se tam někdy vyhřívají. Já sice také pavouky zrovna nemusím, ale už jsem tu několikrát byla, pavouků tam zase tolik není. Nejraději kapličku uklízím hlavně proto, že je to práce vždycky jen pro jednoho, udělám si práci podle svého, a nemusím se s nikým hádat. 

Ale tentokrát jsem i trochu váhala. Kaplička je totiž na dost odlehlém místě, není přímo v lese, ale vede tudy cesta, po které projíždějí těžařské vozy a lesníci, no a přiznám se, že jsem se i trochu bála. Ale co, mobil jsem měla s sebou, kdyby něco, můžu hned zavolat.

V pátek ráno jsem tedy čekala na autobusové zastávce. Domluvili jsme se tak se šéfem - zbytečně bych jezdila na dílnu, odveze mě přímo do kapličky. 

Po sedmé hodině ranní jsem byla na místě vyzbrojena koštětem, hadry na umývání, kýblem a kanystry se saponátem. Snad pokaždé, když tu uklízím, tak je škaredě, a včerejšek nebyl výjimkou - od rána lilo jako z konve. Ale kaplička je větší, navíc je tu lavička, kam se dá sednout, takže jsem si mohla udělat pohodlí. 

Většinou kapličky a podobné památky spadají pod správu obecního nebo městského úřadu. ale tady je to s pozemky sporné. Část patří našemu zemědělskému družstvu, část obci, ale staráme se o ni vždycky my. 



 Seifertova kaplička se nachází v Domašově na zadní cestě, v údolí Borového potoka. V roce 1938 ji vybudoval místní občan Wilhelm Seifert se svou manželkou Emmou. Důvodem bylo poděkování svaté Matce Marii, že po smrti jejich prvních tří dětí všechny ostatní dostaly život, a také jako poděkování za uzdravení Wilhelma Seiferta po jeho těžkém úrazu.

Až do odsunu německého obyvatelstva byla kaple důležitým kulturním stánkem a místem k setkávání místních obyvatel. Kaple mnoho let chátrala a byla odsouzena ke zbourání, ale v roce 2001 se obec rozhodla pro rekonstrukci. Stav kaple byl tak špatný, že musela být zbourána a postavena znovu. 



Je fajn, že kaplička obec obnovila, protože je opravdu krásná.

Dala jsem se tedy do úklidu. Jako první jsem opatrně sundala obrazy, sošky, všechno to položila na zem, abych mohla umýt poličku, na které jsou obrázky a sošky vystaveny. Pak jsem vymetla pavučiny spolu s mrtvým hmyzem - pavouci tu byli jen sušení, letos na jaře tu byl jeden živý, asi už je na ně chladno. 




Některé obrazy jsem raději ani nesundávala, protože jsou příliš těžké, měla jsem strach, že by mi mohly spadnout na zem. Na dolní fotografii vlevo je Svatá Terezie. Uprostřed, ve vitrážovém okýnku je lev, nebo orlice? Nejsem si jistá, protože znak je viditelný až při vyfocení - když jsem fotila, vůbec jsem si jej nevšimla, a navíc to jde i špatně vidět...

Takže jsem vymetla pavučiny, umyla obrazy, lavičku, a následně i kolem kapličky jsem pohrabala listí, a vymetla další závoje pavučin.

Posvačila jsem a šla se projít i po okolí. Kousek do kopečka nahoru se nachází odpočívadlo s dřevěnými zvířátky, dají se tu opéci i špekáčky. 



Kdysi jsme sem hodně chodila s mámou na procházky, vždycky se mi ta dřevěná zvířátka hrozně líbila. Příjemně mě překvapilo, že kolem nebyl žádný nepořádek, ani jeden jediný nedopalek. 

Pak už zbývalo jen zamést podlahu, ale ještě jsem vše znovu překontrolovala a ještě jednou znovu prošla, hlavně kolem kapličky.


Šla jsem se ještě projít kousek do blízkého lesa. Hřiby ještě rostou, ale já opravdu nerozpoznám jednotlivé druhy, takže ani nevím, jestli je druh na fotce výše jedlý? Vím, že fotka není nijak moc kvalitní, ale pozná někdo z Vás, o jaký druh se jedná? 



Ač jsem houbový laik, tak tuto snad nejznámější poznám i já. Muchomůrka červená nepatří k těm nejjedovatějším druhům, U zdravých jedinců jsou těžké otravy poměrně vzácné, Ale už je to pár let, co jsem ji viděla, tady u mě na blogu ji můžete vidět prvně. Na první fotografii to vypadá, že muchomůrku nějaký hmyz či co tak trochu okousalo, jde vidět charakteristické rýhování pod kloboučkem. 


Venku se mi ještě podařilo zachytit broučka, který přede mnou vytrvale utíkal. Uvnitř jsem ještě potkala berušku, kterou se mi ale bohužel nepodařilo vyfotit, jelikož byla pořád v pohybu! Nebyla to ale ta klasická beruška, myslím, že se jednalo o ten asijský druh, který se teď u nás dost přemnožil. 

Pracovní šichta byla fajn, akorát ke konci mi to už vůbec neutíkalo, naštěstí jsem skončila o něco málo dřív. Šéf mě za úklid pochválil, no a za pár měsíců se budu těšit na zpestření pracovní doby těšit znovu! Ale snad budu mít příště štěstí na počasí, protože to střídavé mrholení bylo vážně protivné...

A co Vy? Máte taky někdy nějaké zpestření v práci - že děláte úplně jinou práci než obvykle? Navštěvuje rádi kapličky a podobná pietní místa? Napište mi do komentářů! 

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥




Komentáře

  1. Jako vždycky moc hezký fotky - takový místa miluju , ale bohužel ne všude se s vozíkem k nim dostanu , spíš nikam , ale o to radši si prohlížím fotky kapliček ostatních . Jinak i na facebooku existuje skupina s názvem Kostely, kostelíčky, synagogy, boží muka... , kde jsem i já , která se přímo zaměřuje na fotky kapliček, kostelů a tak . Takže , kdo má tohle taky rád , rozhodně doporučuju .

    OdpovědětVymazat
  2. Eli, jsi moc šikovná. Takových lidí jako jsi Ty, si moc vážím. Na prvním obrázku ta houba, je ryzec kravský a není jedlý. Přeji Ti krásné podzimní dny.

    OdpovědětVymazat
  3. krásné fotky hub :) u nás kromě včerejšku, kdy pršelo, je stále krásný podzim :)

    OdpovědětVymazat
  4. Já na se na kapličku přímo dívám, ona to oficiálně kaple zasvěcená sv. Václavu, mám k ní běžeckou trasu. Je to kouzelné místo “ genus loci”

    OdpovědětVymazat
  5. Na Vysočině bylo včera nádherně, sluníčko - ještě jsme s kafem seděli odpoledne venku. Dneska bylo ještě ráno hezky, teď už se to kazí a vypadá to na déšť. Kapličky mám ráda - potěší mne, když na výletě nějakou potkáme.

    OdpovědětVymazat
  6. Jsi hodná, jak tam pěkně uklízíš. Kapličku máte moc hezkou, je dobře, že se zrenovovala. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...