Kaplička a fajn pracovní směna

 Od začátku týdne je u nás na horách dost škaredě. To je na konec října pochopitelné - myslím, že pěkného podzimu jsme si užili celkem dosyta, a teď už bude období klasických plískanic. Takže do práce už si beru několik vrstev - jezdím sice teď autobusem,  ale i ta cesta na autobus není nic příjemného - zvláště kolem páté hodiny ranní. 

Ve čtvrtek na ranním rozdělení práce mě šéf poprosil, jestli bych šla zítra uklidit kapličku. Moje kolegyně se do toho nikdy moc nehrnula, bojí se totiž pavouků, kteří se tam někdy vyhřívají. Já sice také pavouky zrovna nemusím, ale už jsem tu několikrát byla, pavouků tam zase tolik není. Nejraději kapličku uklízím hlavně proto, že je to práce vždycky jen pro jednoho, udělám si práci podle svého, a nemusím se s nikým hádat. 

Ale tentokrát jsem i trochu váhala. Kaplička je totiž na dost odlehlém místě, není přímo v lese, ale vede tudy cesta, po které projíždějí těžařské vozy a lesníci, no a přiznám se, že jsem se i trochu bála. Ale co, mobil jsem měla s sebou, kdyby něco, můžu hned zavolat.

V pátek ráno jsem tedy čekala na autobusové zastávce. Domluvili jsme se tak se šéfem - zbytečně bych jezdila na dílnu, odveze mě přímo do kapličky. 

Po sedmé hodině ranní jsem byla na místě vyzbrojena koštětem, hadry na umývání, kýblem a kanystry se saponátem. Snad pokaždé, když tu uklízím, tak je škaredě, a včerejšek nebyl výjimkou - od rána lilo jako z konve. Ale kaplička je větší, navíc je tu lavička, kam se dá sednout, takže jsem si mohla udělat pohodlí. 

Většinou kapličky a podobné památky spadají pod správu obecního nebo městského úřadu. ale tady je to s pozemky sporné. Část patří našemu zemědělskému družstvu, část obci, ale staráme se o ni vždycky my. 

 Seifertova kaplička se nachází v Domašově na zadní cestě, v údolí Borového potoka. V roce 1938 ji vybudoval místní občan Wilhelm Seifert se svou manželkou Emmou. Důvodem bylo poděkování svaté Matce Marii, že po smrti jejich prvních tří dětí všechny ostatní dostaly život, a také jako poděkování za uzdravení Wilhelma Seiferta po jeho těžkém úrazu.

Až do odsunu německého obyvatelstva byla kaple důležitým kulturním stánkem a místem k setkávání místních obyvatel. Kaple mnoho let chátrala a byla odsouzena ke zbourání, ale v roce 2001 se obec rozhodla pro rekonstrukci. Stav kaple byl tak špatný, že musela být zbourána a postavena znovu. 

Je fajn, že kaplička obec obnovila, protože je opravdu krásná.

Dala jsem se tedy do úklidu. Jako první jsem opatrně sundala obrazy, sošky, všechno to položila na zem, abych mohla umýt poličku, na které jsou obrázky a sošky vystaveny. Pak jsem vymetla pavučiny spolu s mrtvým hmyzem - pavouci tu byli jen sušení, letos na jaře tu byl jeden živý, asi už je na ně chladno. 

Některé obrazy jsem raději ani nesundávala, protože jsou příliš těžké, měla jsem strach, že by mi mohly spadnout na zem. Na dolní fotografii vlevo je Svatá Terezie. Uprostřed, ve vitrážovém okýnku je lev, nebo orlice? Nejsem si jistá, protože znak je viditelný až při vyfocení - když jsem fotila, vůbec jsem si jej nevšimla, a navíc to jde i špatně vidět...

Takže jsem vymetla pavučiny, umyla obrazy, lavičku, a následně i kolem kapličky jsem pohrabala listí, a vymetla další závoje pavučin.

Posvačila jsem a šla se projít i po okolí. Kousek do kopečka nahoru se nachází odpočívadlo s dřevěnými zvířátky, dají se tu opéci i špekáčky. 

Kdysi jsme sem hodně chodila s mámou na procházky, vždycky se mi ta dřevěná zvířátka hrozně líbila. Příjemně mě překvapilo, že kolem nebyl žádný nepořádek, ani jeden jediný nedopalek. 

Pak už zbývalo jen zamést podlahu, ale ještě jsem vše znovu překontrolovala a ještě jednou znovu prošla, hlavně kolem kapličky.

Šla jsem se ještě projít kousek do blízkého lesa. Hřiby ještě rostou, ale já opravdu nerozpoznám jednotlivé druhy, takže ani nevím, jestli je druh na fotce výše jedlý? Vím, že fotka není nijak moc kvalitní, ale pozná někdo z Vás, o jaký druh se jedná? 

Ač jsem houbový laik, tak tuto snad nejznámější poznám i já. Muchomůrka červená nepatří k těm nejjedovatějším druhům, U zdravých jedinců jsou těžké otravy poměrně vzácné, Ale už je to pár let, co jsem ji viděla, tady u mě na blogu ji můžete vidět prvně. Na první fotografii to vypadá, že muchomůrku nějaký hmyz či co tak trochu okousalo, jde vidět charakteristické rýhování pod kloboučkem. 

Venku se mi ještě podařilo zachytit broučka, který přede mnou vytrvale utíkal. Uvnitř jsem ještě potkala berušku, kterou se mi ale bohužel nepodařilo vyfotit, jelikož byla pořád v pohybu! Nebyla to ale ta klasická beruška, myslím, že se jednalo o ten asijský druh, který se teď u nás dost přemnožil. 

Pracovní šichta byla fajn, akorát ke konci mi to už vůbec neutíkalo, naštěstí jsem skončila o něco málo dřív. Šéf mě za úklid pochválil, no a za pár měsíců se budu těšit na zpestření pracovní doby těšit znovu! Ale snad budu mít příště štěstí na počasí, protože to střídavé mrholení bylo vážně protivné...

A co Vy? Máte taky někdy nějaké zpestření v práci - že děláte úplně jinou práci než obvykle? Navštěvuje rádi kapličky a podobná pietní místa? Napište mi do komentářů! 

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥