Přeskočit na hlavní obsah

Kajínek (2010)

 Po delší době jsem si udělala filmový večer. K internetu máme i aplikaci sledovani.tv, kde jsou základní kanály ve vysokém rozlišení, je tu možnost přeskočit reklamy, pustit si pořady zpětně, A jako takový malý bonus je každý měsíc pár placených kanálů zdarma - já mám nejraději historické dokumenty, a samozřejmě i filmové kanály jsou fajn.

Včera jsem si projížděla historii vysílání kanálu FilmBox, výběr tu byl poměrně pestrý, ale převážně tu byly starší české filmy. A zaujal mě právě Kajínek. O nejslavnějším českém (bývalém) vězni slyšel snad každý, jeho odsouzení a údajný zločin, který měl spáchat, jednu dobu plnily titulní stránky všech novin. Slavným se stal i díky útěku z nejstřeženější věznice Mírov, který byl vskutku legendárním, a dá se říci i husarským kouskem.

Dopodrobna jsem ale neznala Kajínkův příběh, věděla jsem jen velmi povrchně, zač byl vlastně odsouzený, a hlavně mě zaujalo to, že neustále přesvědčoval všechny o své nevinně, dokonce se neváhal několikrát odvolávat. Rozhodně to ale žádný andílek nebyl, už před doživotím za dvojnásobnou vraždu tu měl nějaká vloupání do chat, bytové krádeže, a napadení veřejného činitele...

Jinak mi přijde celkem bizarní, když se na Wikipedii píše, že Kajínek je vrah, recidivista, televizní celebrita a influencer... 

Tak jsem si včera film pustila, očekávala jsem klasické české béčko, ale musím říct, že jsem nebyla vůbec zklamaná! Ale postupně...



Mladá advokátka Klára Pokorová (Tatiana Dyková) se po telefonické dohodě setkává ve vězení s Jiřím Kajínkem (Konstantin Lavroněnko). V jeho případu se totiž objevilo nově svědectví, které by při obnoveném soudním procesu mohlo jeho doživotní trest zmírnit. I po deseti letech od odsouzení může Kajínek konečně domoci spravedlnosti. 

Zdá se totiž, že nájemným vrahem, který mafiánsky popravil podnikatele Pernera a jeho osobního strážce Klempára, byl někdo úplně jiný. Proč ale Pernerův bratr, který jako jediný krvavou přestřelku přežil, vypovídal vždycky více než podivně, jakoby něco, nebo někoho kryl... 

Klára je Kajínkovým případem tak trochu posedlá, což jí vyčítá i její partner, advokát Doležal. Ten totiž před lety Kajínka obhajoval, leč neuspěl. Ale případ je mnohem spletitější, než se zdá. Nitky případu sahají až k policistům, kteří tehdy případ vyšetřovali. 

Jedním z policistů je i Novotný (Vladimír Dlouhý.) Ten je již nějakým tím rokem v důchodu, mohl by si užívat poklidného stáří. Jenže když dojde k snahám o obnovu procesu, je mu jasné, že to nemůže nechat jen tak být. Pokud by se doopravdy přišlo na to, co se tenkrát na dálnici při přestřelce stalo, byl by z toho průser jak mraky. 

Nejjednodušším řešením je zastrašit mladou advokátku, aby od případu dala ruce pryč. Je naivní, nezkušená, určitě brzy pochopí, kde je její místo... Ale pak Jiří Kajínek uprchne z věznice Mírov, věci dostanou nečekaný spád, a dojde k velké tragédii.

Klára pochopí, že se jí události z minulosti týkají mnohem více, než by jí bylo milé, a je odhodlaná dokázat Kajínkovu nevinnu. Jenže může uspět proti policejní mafii, která prorůstá až do těch nejvyšších pater byrokracie...? 



Na čsfd.cz Kajínek aktuálně třiašedesát procent. To není, na české poměry, nijak špatné hodnocení. Film je starý třináct let, ale vzhledem k okolnostem - tomu, že byl Jiří Kajínek omilostněn, myslím, že dozrál jako víno. Byla jsem opravdu zvědavá, jak to režisér a scénárista Petr Jákl pojal.

V žánru je napsáno, že se jedná o thriller, akční, krimi a drama. To je docela pestrá směsice žánrů. Už úvodní scény z vězeňského prostředí mě moc bavily. Představitel Kajínka, Rus Lavroněnko, byl opravdu charismatický, vizuálně byl i skutečnému Kajínkovi podobný. Jelikož se jedná o herce cizí národnosti, tak byl předabován Janem Šťastným, jehož chraplák se sem opravdu hodil. 

Začátek se rozjel slibně, pak ale přišlo na řadu vyšetřování staré kauzy. A tady už se na můj vkus vynořilo mnoho postav, mnoho jmen, která se mi začala plést dohromady. Více mě bavily scény z vězení - tady musím vyzdvihnout herecký výkon Václava Noida Bárty, který mě strašně bavil, jeho postava oplývala notnou dávkou sarkasmu, a nakonec se ukázal jako dost důležitá postava v celém ději. 

Tatiana Dyková a její herecký projev byl průměrný, osobně tuto herečku zrovna moc nemusím. Ale raději se na ni podívám v trochu vážnější póze, než v nějaké ztřeštěné komedii. Nevím, zrovna jako paní advokátku si ji moc představit neumím. Zato představitel Kajínka mě bavil, pěkné, ač často drsné bylo vylíčení vězeňského života - ale místy mi to trochu sklouzávalo až do parodie, některé scény byly fakt přehnané! 

Bohužel se jednalo o jednu z posledních rolí Vladimíra Dlouhého, který nedlouho po natáčení podlehl zákeřné nemoci. Byl úžasný dabér, a jeho herecký projev je neopakovatelný. Je moc dobře, že si na něj tvůrci po skončení titulků vzpomněli, a věnovali film jeho památce.

Nechybí tu ani krvavé, akční scény, vulgarismy, jedna sexuální scéna jako vystřižená z pornofilmu. Problém byl ten, že jsem se strašně špatně orientovala v tom množství postav, některá jména mi fakt splývaly dohromady, takže dost chaos.

Děj byl parádně akční, bavila jsem se, nejvíce se mi líbily rozhovory z vězení, a pak samozřejmě také napínavé útěky z vězení. Z těch jsem vážně měla husí kůži. 

Režisér během natáčení mluvil i se samotným Jiřím Kajínkem, takže například scéna útěku z vězení byla podle skutečnosti, stejně tak jeho následné dopadení, kde nechyběl slzný plyn, těžkooděnci a zbraně. Některé detaily z Kajínkovy "kariéry" pro mě byly novinkou, a musím říct, že sama za sebe si myslím, že je nevinný.

Celý případ je totiž opravdu dost zvláštní, a nemůžu se zbavit dojmu, že ty dvě obvinění z vraždy na něj někdo parádně ušil přímo na míru. Ale je to jen můj osobní názor.

Kajínek není špatný film. Ale je místy příliš chaotický, některé pasáže nejsou dotažené do konce. A také akční scény chtěly trochu doladit, protože jsou někdy až sebeparodické. Ale možná to byl záměr? Velkým plusem jsou ale šokující a nečekané zvraty. Ovšem nejedná se o biografii - některé prvky scénáře jsou tak ujeté, až bych k popisu přidala i žánr sci-fi... 




Jak už jsem předestřela výše, nejedná se o špatný film. Má v sobě něco, čím by se mohl rovnat i vysoko rozpočtovým americkým bijákům. Ale pořád je to na výborný film málo. Je to průměrný film, ale na český poměry, dá se říci, že podprůměrný. Záleží ale i na divákově úhlu pohledu - je vinen, či nevinen? To musíte posoudit i Vy sami...

Kdybych měla hodnotit, dala bych silnější tři hvězdičky z pěti - kolem šedesáti procent. Myslím, že hodnocení na československé filmové databázi je odpovídající.

Ráda se na film za pár let podívám znovu. 

A co Vy? Viděli jste tento film? Líbil se Vám? sledovali jste kauzy kolem Kajínka? Myslíte, že byl odsouzen nevinný člověk, který se stal obětí české justice? Byla oprávněna prezidentská milost, kterou dostal? Nebo byl souzen oprávněně? Co myslíte? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já si myslím, že filmy o lidech, kteří ještě žijí, by se točit neměly.

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, byl to fajn film, trošku matoucí asi taky, na tohle je ale nejlepší pustit si takový film ještě jednou, kdy už to člověk zvládne trochu víc sledovat, víc se v tom vyzná, a užije si to i dopodrobna. Jinak Dyková ve ztřeštěných rolích minimálně bývala fakt dobrá, naprosto jsem ji milovala jako Klikovou v Četnických humoreskách, taková role jí fakt sedla. Tahle nebyla ta úplně nejlepší, ale nemyslím, že to bylo jejím hraním, spíš něco chybělo už ve scénáři a režii.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js