Přeskočit na hlavní obsah

Kajínek (2010)

 Po delší době jsem si udělala filmový večer. K internetu máme i aplikaci sledovani.tv, kde jsou základní kanály ve vysokém rozlišení, je tu možnost přeskočit reklamy, pustit si pořady zpětně, A jako takový malý bonus je každý měsíc pár placených kanálů zdarma - já mám nejraději historické dokumenty, a samozřejmě i filmové kanály jsou fajn.

Včera jsem si projížděla historii vysílání kanálu FilmBox, výběr tu byl poměrně pestrý, ale převážně tu byly starší české filmy. A zaujal mě právě Kajínek. O nejslavnějším českém (bývalém) vězni slyšel snad každý, jeho odsouzení a údajný zločin, který měl spáchat, jednu dobu plnily titulní stránky všech novin. Slavným se stal i díky útěku z nejstřeženější věznice Mírov, který byl vskutku legendárním, a dá se říci i husarským kouskem.

Dopodrobna jsem ale neznala Kajínkův příběh, věděla jsem jen velmi povrchně, zač byl vlastně odsouzený, a hlavně mě zaujalo to, že neustále přesvědčoval všechny o své nevinně, dokonce se neváhal několikrát odvolávat. Rozhodně to ale žádný andílek nebyl, už před doživotím za dvojnásobnou vraždu tu měl nějaká vloupání do chat, bytové krádeže, a napadení veřejného činitele...

Jinak mi přijde celkem bizarní, když se na Wikipedii píše, že Kajínek je vrah, recidivista, televizní celebrita a influencer... 

Tak jsem si včera film pustila, očekávala jsem klasické české béčko, ale musím říct, že jsem nebyla vůbec zklamaná! Ale postupně...



Mladá advokátka Klára Pokorová (Tatiana Dyková) se po telefonické dohodě setkává ve vězení s Jiřím Kajínkem (Konstantin Lavroněnko). V jeho případu se totiž objevilo nově svědectví, které by při obnoveném soudním procesu mohlo jeho doživotní trest zmírnit. I po deseti letech od odsouzení může Kajínek konečně domoci spravedlnosti. 

Zdá se totiž, že nájemným vrahem, který mafiánsky popravil podnikatele Pernera a jeho osobního strážce Klempára, byl někdo úplně jiný. Proč ale Pernerův bratr, který jako jediný krvavou přestřelku přežil, vypovídal vždycky více než podivně, jakoby něco, nebo někoho kryl... 

Klára je Kajínkovým případem tak trochu posedlá, což jí vyčítá i její partner, advokát Doležal. Ten totiž před lety Kajínka obhajoval, leč neuspěl. Ale případ je mnohem spletitější, než se zdá. Nitky případu sahají až k policistům, kteří tehdy případ vyšetřovali. 

Jedním z policistů je i Novotný (Vladimír Dlouhý.) Ten je již nějakým tím rokem v důchodu, mohl by si užívat poklidného stáří. Jenže když dojde k snahám o obnovu procesu, je mu jasné, že to nemůže nechat jen tak být. Pokud by se doopravdy přišlo na to, co se tenkrát na dálnici při přestřelce stalo, byl by z toho průser jak mraky. 

Nejjednodušším řešením je zastrašit mladou advokátku, aby od případu dala ruce pryč. Je naivní, nezkušená, určitě brzy pochopí, kde je její místo... Ale pak Jiří Kajínek uprchne z věznice Mírov, věci dostanou nečekaný spád, a dojde k velké tragédii.

Klára pochopí, že se jí události z minulosti týkají mnohem více, než by jí bylo milé, a je odhodlaná dokázat Kajínkovu nevinnu. Jenže může uspět proti policejní mafii, která prorůstá až do těch nejvyšších pater byrokracie...? 



Na čsfd.cz Kajínek aktuálně třiašedesát procent. To není, na české poměry, nijak špatné hodnocení. Film je starý třináct let, ale vzhledem k okolnostem - tomu, že byl Jiří Kajínek omilostněn, myslím, že dozrál jako víno. Byla jsem opravdu zvědavá, jak to režisér a scénárista Petr Jákl pojal.

V žánru je napsáno, že se jedná o thriller, akční, krimi a drama. To je docela pestrá směsice žánrů. Už úvodní scény z vězeňského prostředí mě moc bavily. Představitel Kajínka, Rus Lavroněnko, byl opravdu charismatický, vizuálně byl i skutečnému Kajínkovi podobný. Jelikož se jedná o herce cizí národnosti, tak byl předabován Janem Šťastným, jehož chraplák se sem opravdu hodil. 

Začátek se rozjel slibně, pak ale přišlo na řadu vyšetřování staré kauzy. A tady už se na můj vkus vynořilo mnoho postav, mnoho jmen, která se mi začala plést dohromady. Více mě bavily scény z vězení - tady musím vyzdvihnout herecký výkon Václava Noida Bárty, který mě strašně bavil, jeho postava oplývala notnou dávkou sarkasmu, a nakonec se ukázal jako dost důležitá postava v celém ději. 

Tatiana Dyková a její herecký projev byl průměrný, osobně tuto herečku zrovna moc nemusím. Ale raději se na ni podívám v trochu vážnější póze, než v nějaké ztřeštěné komedii. Nevím, zrovna jako paní advokátku si ji moc představit neumím. Zato představitel Kajínka mě bavil, pěkné, ač často drsné bylo vylíčení vězeňského života - ale místy mi to trochu sklouzávalo až do parodie, některé scény byly fakt přehnané! 

Bohužel se jednalo o jednu z posledních rolí Vladimíra Dlouhého, který nedlouho po natáčení podlehl zákeřné nemoci. Byl úžasný dabér, a jeho herecký projev je neopakovatelný. Je moc dobře, že si na něj tvůrci po skončení titulků vzpomněli, a věnovali film jeho památce.

Nechybí tu ani krvavé, akční scény, vulgarismy, jedna sexuální scéna jako vystřižená z pornofilmu. Problém byl ten, že jsem se strašně špatně orientovala v tom množství postav, některá jména mi fakt splývaly dohromady, takže dost chaos.

Děj byl parádně akční, bavila jsem se, nejvíce se mi líbily rozhovory z vězení, a pak samozřejmě také napínavé útěky z vězení. Z těch jsem vážně měla husí kůži. 

Režisér během natáčení mluvil i se samotným Jiřím Kajínkem, takže například scéna útěku z vězení byla podle skutečnosti, stejně tak jeho následné dopadení, kde nechyběl slzný plyn, těžkooděnci a zbraně. Některé detaily z Kajínkovy "kariéry" pro mě byly novinkou, a musím říct, že sama za sebe si myslím, že je nevinný.

Celý případ je totiž opravdu dost zvláštní, a nemůžu se zbavit dojmu, že ty dvě obvinění z vraždy na něj někdo parádně ušil přímo na míru. Ale je to jen můj osobní názor.

Kajínek není špatný film. Ale je místy příliš chaotický, některé pasáže nejsou dotažené do konce. A také akční scény chtěly trochu doladit, protože jsou někdy až sebeparodické. Ale možná to byl záměr? Velkým plusem jsou ale šokující a nečekané zvraty. Ovšem nejedná se o biografii - některé prvky scénáře jsou tak ujeté, až bych k popisu přidala i žánr sci-fi... 




Jak už jsem předestřela výše, nejedná se o špatný film. Má v sobě něco, čím by se mohl rovnat i vysoko rozpočtovým americkým bijákům. Ale pořád je to na výborný film málo. Je to průměrný film, ale na český poměry, dá se říci, že podprůměrný. Záleží ale i na divákově úhlu pohledu - je vinen, či nevinen? To musíte posoudit i Vy sami...

Kdybych měla hodnotit, dala bych silnější tři hvězdičky z pěti - kolem šedesáti procent. Myslím, že hodnocení na československé filmové databázi je odpovídající.

Ráda se na film za pár let podívám znovu. 

A co Vy? Viděli jste tento film? Líbil se Vám? sledovali jste kauzy kolem Kajínka? Myslíte, že byl odsouzen nevinný člověk, který se stal obětí české justice? Byla oprávněna prezidentská milost, kterou dostal? Nebo byl souzen oprávněně? Co myslíte? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já si myslím, že filmy o lidech, kteří ještě žijí, by se točit neměly.

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, byl to fajn film, trošku matoucí asi taky, na tohle je ale nejlepší pustit si takový film ještě jednou, kdy už to člověk zvládne trochu víc sledovat, víc se v tom vyzná, a užije si to i dopodrobna. Jinak Dyková ve ztřeštěných rolích minimálně bývala fakt dobrá, naprosto jsem ji milovala jako Klikovou v Četnických humoreskách, taková role jí fakt sedla. Tahle nebyla ta úplně nejlepší, ale nemyslím, že to bylo jejím hraním, spíš něco chybělo už ve scénáři a režii.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...