Přeskočit na hlavní obsah

Víkend, sluníčko, a přeháňky

 Koncem minulého týdne se počasí pěkně zbláznilo. Prohnala se u nás pekelně hřmící bouřka, které předcházelo velké dusno. Dva dny po sobě, když jsem šla z práce, mě samozřejmě chytil ten největší liják, takže taková letní sprška, paráda! 

Už jsem se nemohla dočkat víkendu, hlavně i proto, že jsem konečně po dlouhé době nebyla sama - přítel má teď volno. Bohužel mi dovolená nevyšla, brzy budou u nás v obci totiž dožínky, které pořádá obec ve spolupráci s naším zemědělským družstvem, takže teď toho máme v práci víc, takže dovolenou dostanu nejdříve v září - dožínky jsou první víkend právě v září.

Takže jsme spolu moc času nestrávili, ale o víkendu jsme si to vynahradili! V sobotu jsme si zajeli do města na nákupy. Nejraději nakupujeme potraviny v Lidlu, ale ještě před tím jsme navštívili přilehlé nákupní centrum. V Pepcu jsem si plánovala koupit nějaké tričko, ale žádné mě tam nezaujalo. Nakonec jsme s přítelem vybrali nového šustícího kamaráda alespoň naší Žofince. 

Je to plyšový slon, uvnitř má nějaký šustící materiál, takže to tak srandovně šustí. Žofinka si slona hned zamilovala, pěkně s ním řádí, ale vždycky se tak trochu leknu, když slyším to šustění, vždycky než si uvědomím, co to je za zvuk.


Vždycky mi udělá hroznou radost, když vidím, jak jsme Žofinku novou hračkou potěšili. 



Krajinky a stromy vyfoceny cestou do práce. Právě v těchto místech je vždycky parkoviště pro návštěvníky dožínek. V tomto týdnu se to kolem krásně vyseká. Na první fotce si můžete všimnout, že už se s trávou cosi dělo - někdy na začátku měsíce tady obecní úřad pořádal akci s kosením této stráně. 

Kosilo se klasicky kosami, viděla jsem na obecních stránkách fotky, a podle všeho se akce vydařila. I díky takovým krásným výhledům do krajiny jsem ráda, že bydlím na horách, a ne někde ve městě obklopená betonem... 


Foceno chvíli po dešti, po rychlé přeháňce. Mám radost, že se mi podařilo zachytit i drobné kapky vody na květech!


Malé hříbky, podle úhlu fotografie je patrné, že nejsou o moc vyšší než nízká tráva. Když jsem tuto fotku ukazovala příteli a ptala se, o jaký druh houby se jedná, nejprve mi tvrdil, že to jsou bedle. Když se ale podíval pozorněji, tak řekl, že se o bedle nejedná, a že neví, co jeto zač. Hříbky měly hrozně tenký klobouček, nejspíše to bude nějaký nejedlý druh.

Ale hřiby už u nás rostou, po těch deštích, kolegyně byla minulý týden na procházce, a domů donesla půl košíku!


Tento pavouček mě přivítal po práci na autobusové zastávce. Omlouvám se, že je fotka trochu rozmazaná, ale fotila jsem zdálky, a přibližovala, protože díky svému strachu z pavouků jsem si blíž opravdu netroufla! Kolem zastávky jich bylo víc, měli krásně utkanou pavučinu. No, raději jsem na autobus počkala kousek dál!


Kvetoucí jetel luční, klasika našich českých polí a luk. 



Včera jsem si zašla po obědě sama na procházku, polní pěšinou dozadu za naši bytovku. Chodím sem pravidelně, je tu moc hezky, příroda, klid ticho, zástupci krásné rostlinné říše. V popředí je pole, ještě před pár lety se zde pěstovala alespoň kukuřice či hrách, poslední roky ale pole zarůstá, už se zde nic nepěstuje. Velká škoda, že kolem to zemědělství takto upadá...




Na první fotce mě zaujal hustě kvetoucí trs vysokých žlutých květin. Na druhé fotce je zobrazen jiný druh, ale jsem ráda, že se mi podařilo takto pěkně cvaknout mouchu. Třebas motýl mi frnknul, jakmile jsem se k němu trochu přiblížila!

Pozná někdo z Vás, o jaký druh rostlin se jedná? 



Pomalu se blíží čas, kdy začnou dozrávat šípky. Tady u polní cesty jsou tyto keře už hrozně dlouho. Zatím jsou převážně zelené, s jemným nádechem do oranžova. Miluju šípkový čaj, ten mám neodmyslitelně spojený s podzimem.

Víkend byl fajn, parádně jsem si ho užila, jen to volno vždycky strašně rychle uteče!

A co Vy? Jak jste si užili víkend? Byli jste také na nákupech, na procházce, nebo jste vyrazili na chatu či chalupu? Máte rádi šípkový čaj? Máte ve svém okolí oblíbené místo, kam chodíte na procházky? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek pracovního týdne, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Slon pro Žofku je krásný dárek . Já osobně jsem sobotu byla u našich - jen jsme ráno šli s pejskem na procházku a pak už jen doma a pak jsem odjela zase k sobě - v neděli mě čekal fotbal . Ono se v tom vedru toho moc podnikat nedá a když , tak hned ráno .

    OdpovědětVymazat
  2. Také bych uvítala trochu deště, u nás už nepršelo docela dlouho, zahrada by to potřebovala a uvítali bychom to i my, protože by se krásně osvěžil vzduch. Měj se hezky, a pokud budeš mít volný víkend užívej si i ten, pá 😀😉

    OdpovědětVymazat
  3. Krásný hold přírodě ve tvém okolí. U
    nás byly dvě prudké bouřky. Jedna zrovna , když šel syn z práce. Nemohl ani přejít přes cestu,jak se změnila v řeku. Zul si boty a překonal ten proud bosky. Předtím byla divoká bouřka pozdě večer. O víkendu jsem se věnovala sladkému nic nedělání doma.

    OdpovědětVymazat
  4. Žofinka je krásná,já mám křečka Žofinku.
    Máš krásnou přírodu v okolí.Já bydlím sice v paneláku,ale na výjezdu z města,ale stejně raději bych bydlela mimo město.Naštěstí celá moje rodina bydlí na vesnici a tak si to užívám u nich.U nás už dlouho nepršelo,včera jenom pár kapek a tak doufám,že snad o víkendu.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  5. Já jsem byla na chalupě - valnou část dne zalezlá, protože ta vedra jsou neskutečná (chalupa má částečně kamenné zdi, takže je v ní i teď příjemně). Cestou tám ´mne v autobusu chytil pěkný liják, ale než jsme dojeli do Pelhřimova, kde mne vyzvedával manžel, bylo už zas sluníčko.

    OdpovědětVymazat
  6. Minulý týden jsem taky pěkně zmokla na kole. Nechyběly ani kroupy :D dlouho jsem pak sušila boty. Také ráda nakupuji v Lidlu, ale nevadí mi ani Penny, i když tam je tedy často protivný personál :(, ale nechodí tam tolik lidí, je tam větší klid. V Budějovicích nakupuji v Albertu, protože ho mám blízko. Pepco mám taky ráda :). Včera jsem byla u koní, potom jsme chtěli jet pracovat na chatu, ale bylo takové vedro, že jsme to posunuli na jindy. Měj se krásně :)

    OdpovědětVymazat
  7. u nás jsou už šípky oranžové :) těším se, až zčervenají a budu je moci použít na podzimní dekorace domácnosti :)

    OdpovědětVymazat
  8. První foto je zlatobýl, je vícero druhů. Většinou roste na zanedbaných plochách ale přidává se i do kytic. Krásné dny Lena

    OdpovědětVymazat
  9. Já se procházel s milostivou rozpálenou Prahou a snažil se zdigitalizovat to vedro.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula