Přeskočit na hlavní obsah

Den leváků

 Na třináctý srpen připadá každoročně moc pěkný významný den, a sice Mezinárodní den leváků, častěji je ale označován jen jako Den leváků. Je moc fajn, že se nás, levoruké, myslí ve speciální den, protože každý, kdo je taky levák, mi dá jistě za pravdu, že to někdy v tom světě převážně praváků nemáme jednoduché!

Oba moji rodiče i starší bratr jsou praváci. Já jediná píšu levou rukou. Už v první třídě s tím ale nastaly problémy. Velké potíže mi totiž dělalo to, naučit se psát. Třebas takové velké psací písmenko A, to byl opravdu horor. A nejhorší byly domácí úkoly, protože rodiče měli velký problém mi ukázat, jak to mám levou rukou napsat. Prostě jsem pořád stáčela ruku na druhou stranu, měla jsem tendence psát to zleva, a nemohla jsem si to přesumírovat v hlavě...

Ale nakonec jsem se psát samozřejmě naučila, ač moje písmo nikdy nebylo ukázkově krasopisné. Navíc když píšete levou, tak často dochází k rozmazání písmenek, protože si po už napsaném přejíždíte hřbetem dlaně, což je opravdu úžasně nepraktické. Já třeba měla i velký problém - nevím, jestli je to leváctvím - ale hrozně mi "skákaly" písmenka. I když jsem měla pod čistým papírem linkovaný lenoch, pořád mi písmenka popojížděla směrem nahoru. 

To se ale také samozřejmě časem spravilo, no i když je fakt, že ze školy jsem už kolik let venku...


Ale i v dospělosti přináší to, že máte dominantní levou ruku, úskalí, která jsou ale často spíše úsměvná. Když jsem byla na praxi ve školní kuchyni, všichni jsme vyfasovali škrabky na brambory. No a co myslíte? Všechny byly pro praváky! S úsměvem jsem ji vrátila mistrovi s tím, že tohle mi opravdu nepůjde, a raději jsem si z domu donesla malý nožík.

Brambory tedy zásadně škrábu levačkou. Ale zajímavé je, že stříhat levou rukou neumím. Když jsme ve škole něco vystřihovali, vždy pravou rukou, stejně tak i když mám třeba zastřihovat keře. 

Leváci to neměli v dřívějších dobách vůbec jednoduché. Přitom například ještě v pravěku byl podle vědců podíl leváků a praváků vyrovnaný - s rozvojem používání bodných zbraní a nástrojů na opracování například zvířecích kůží se zvýšil počet praváků.

Od středověku až do poloviny 20. století se leváctví potlačovalo, a hledělo se na něj jako na něco ďábelského. Což se také hodilo do krámu iniciátorům čarodějnických procesů - používáš levou ruku? Šup s tebou na hořící hranici, protože jsi dozajista čarodějnice! 

Vědci na přelomu osmnáctého a devatenáctého století dokonce hledali "lék" pro "nemocné" leváky. A i v Československu se na školáky, kteří psali levou rukou, nepohlíželo zrovna přátelsky. Do roku 1967 ve školách probíhalo tzv. přeučování leváků. Jednoduše leváky přeučili na praváky. Je moc dobře, že už se od této praxe upustilo. Zde je zpověď paní Jiřiny, kterou přeučování na psaní pravou rukou podle jejích slov poznamenalo:

"Dodnes mám trauma. Jako levačku mě doma i ve škole těžce přeučovali. Mám s tím dodnes velké problémy a při některých činnostech - třeba při šití - si připadám neohrabaná a nešikovná. Nejde mi to tak, jak bych chtěla. A pořád ve mně zůstal - i po těch letech - divný pocit z toho, že i když jsem levák, jsem divná, a je to špatně." 

 



Je opravdu moc dobře, že se od přeučování leváků upustilo. Vůbec si nedovedu představit, jak hrozně to musí člověka ovlivnit - byť se to někomu může zdát jako banalita, tak opravdu věřím tomu, že paní to ošklivě poznamenalo.

I dnes se lidé dívají někdy na leváky jako na něco neobvyklého. Kolikrát se mi stalo, že kolegyně, kamarádka z učňáku se začali divit, jak můžu psát levou rukou, že si to nedovedou představit! Co chcete na tohle říct jiného, než že já bych se zase nenaučila psát pravou rukou, a přitom jim to jde určitě tak báječně... 

A protože máme my, levorucí, dnes svátek, přináším Vám pár zajímavostí o levácích, potažmo leváctví: 

1.) Podle posledních výzkumů leváci více používají pravou hemisféru mozku, ač to zní na první pohled jako hloupost. Podle této studie leváci déle zpracovávají negativní emoce a také se více stydí. To ze své zkušenosti můžu opravdu potvrdit! 

2.) Leváci tvoří pět až deset procent světové populace, přesto více než čtyřicet procent trpí závažnými psychickými poruchami - například schizofrenií. A špatnou zprávou také je, leváci jsou třikrát více náchylní k alkoholismu, než praváci...

3.) I mezi zvířaty se najdou zástupci, kteří dávají přednost levé ruce. Pravou ruku upřednostňují gorily a šimpanzi, ale třeba takoví klokani jsou téměř vždy leváci! 

4.) Podle studií jsou lidé s dominantní levou rukou talentovaní v oblasti architektury, prostorového vidění a matematiky. (Tohle se mě tedy netýká, hlavně ta matematika vůbec!) Praváci naopak více vynikají ve slovních dovednostech.

5.) Lékaři zjistili, že pokud si levák poraní svou dominantní ruku, naučí se používat tu druhou mnohem rychleji, než praváci levou. 

6.) Ženy, které otěhotní ve čtyřiceti letech, mají o 128% vetší pravděpodobnost, že jejich dítě bude levák. 



Na závěr chci popřát vše levákům krásný svátek, jsem zvědavá, kolik se mezi mými čtenáři najde leváků! Napište mi do komentářů, která ruka je Vaše dominantní! Používáte jednu ruku na psaní a druhou na stříhání, jako já? Máte v rodině nějaké leváky? Jste leváci a setkali jste se někdy s nějakým úsměvným problémem, kdy bylo pracovní nářadí navrženo jen pro praváky? 

Souhlasíte s uvedenými zajímavostmi, nebo si je vědci přikrášlili? Napište mi do komentářů Vaše názory a postřehy, budu se moc těšit!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Taky jsem levák a jako jediná z rodiny . Mám to ztíženo ještě tím , že i ruce mám postižený obrnou a mám špatnou jemnou motoriku , takže ruce střídat nemůžu , protože pravá je tak slabá, že neudělá prakticky nic . Na druhou stranu můžu bejt ráda , že aspoň jednu ruku mám trochu pohyblivou . Nevýhoda je , že tím pádem zatěžuju nadměrně jen celou levou stranu těla a mám bolesti .

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem pravák, ale je pravda, že některé věci dělám automaticky levačkou. Teď mi napadá třeba česání, čištění zubů nebo žehlení. Tak to měl i můj otec, levačkou si třeba krájel chleba.

    OdpovědětVymazat
  3. To jsem vůbec nevěděla, že mají levaci svůj den. Můj starší syn I zeť jsou levácí. Já při některých pracích ruce střídám. Syn měl v první třídě učitelku, která stále trvala na sklonu písma. Dala mi brožurku o tom, jak s levákem pracovat, jak má držet ruku, jak má být natočen sešit. A tam stálo, že se nemusí trvat na sklonu, pokud to dítě stresuje. Vzala jsem onu brožuru do školy a řekla učitelce, ať si tu brožuru přečte. A byl klid. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Eliss, je dobře, že se upustilo od přeučování na praváky. Mám ve svém okolí pár lidí, na kterých to zanechalo následky. Pozdravuju, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Jsem levák a jsem na to hrdá! :-) Dvě z mých tří dětí jsou také leváci, i když spíš to budou takoví ti univerzálové, co nemají problém to střídat. Jinak nůžky, kleště a jehlu držím také v pravé. Stejně jako počítačovou myš a nemůžu pochopit, že jedna moje známá tu myš je schopná ovládat levou. To bych nedala :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Moje milostivá je levák. Fascinuje mne její psaní.
    Já jsem pravák, ale hokejku držím jako levák.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za připomenutí, musím ségře popřát. Včera měla svátek leváků, zítra má opravdu svátek :D to je dobrá náhoda :) ségra je levák, já pravák, i když jsme jednovaječná dvojčata. Stejně to mají i dvojčata Plíškovy, známé tenistky. Všechno dělám pravou, jen kružítkem rýsuji levou :D ségra občas taky používá místo levé pravou. Někdy si z ní dělám legraci, jak může psát levou, ale ona ví, že to je sranda :D o levácích jsme se učili ve škole. Je moc dobře, že se přeučování zrušilo. Učily jsme se krasopis a chudák holky levačky to měly kvůli mazání a sklonu těžší, ale levákům uznáváme sklon na druhou stranu. Učitel na střední je přeučený levák a umí psát oběma rukama :D

    OdpovědětVymazat
  8. Jsem pravolevák, vím, že na levé mám snubák, tak je to fajn, fajn je i to, že když mě bolí jedna ruka, přehodím to do druhé:)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....