Autor: F. Paul Wilson
Žánr: Povídkový, Horor, Detektivní
Mé hodnocení: 70%
Obsah: Dvanáct povídek jednoho z nejúspěšnějších a nejlepších amerických spisovatelů začátku tohoto milénia. Pustiny překvapí čtenáře svou tematickou pestrostí, ale jedno mají všechny povídky společné - při jejich čtení se rozhodně nebudete nudit, a také vám místy bude příjemným strachem naskakovat husí kůže!
Jsou zde povídky klasicky hororové, ale vyskytují se zde i prvky humoru, s příměsí akčního sci-fi! Povídka Pustiny začíná nevinným setkáním dvou bývalých spolužáků z vysoké školy, Kathleen a Jonathana. Kdysi spolu prožili víc než jen krátký románek, dokonce spolu bydleli, ale pak je rozdělili Jonathanovi experimenty s drogami.
Jonathan byl totiž vždycky tak trochu zvláštní, ostatní spolužáci jej měli za podivína. Zajímal se hodně o spiritismus, a hlavně měl svou teorii o realitě - totiž podle něj není nic kolem reálné, ale je to jen jakýsi druh projekce... A teď jdou Kathleen a Jon na večeři. Ukáže se, že oba od posledního setkání hodně zestárli, ale Jon vůbec nezmoudřel. Pořád se drží své podivné teorie...
Právě teď se chystá psát knihu o původu lidových pověstí. A jednu kapitolu se chystá věnovat Jerseyskému ďáblovi. A právě k tomu potřebuje pomoc Kathleen. To ona totiž vyrostla v Borových pustinách, což je nejodlehlejší místo v Americe, a také svého druhu nejrozlehlejší. Táhnou se přes sedm okresů a zabírají celou čtvrtinu státu!
A neexistuje ani jejich kompletní mapa, protože tu jsou pořád místa, které lidské oko ještě nespatřilo.
Jon už Borové pustiny navštívil, jenže místní obyvatelé nebyli k "přivandrovalci" z města vůbec vstřícní. Kathleen se rozhodne, že s Jonem na místo zajede. Koneckonců - její osobní život za mnoho nestojí, práce také zrovna teď moc nemá, coby účetní na volné noze si může udělat kdykoliv dovolenou.
Plánují zde zůstat asi tak pět dní, projet nejodlehlejší končiny, udělat pár fotografií a vyzpovídat pár místních starousedlíků. Nejpřátelštěji dvojici přivítá pan Mulliner. Čerstvý sedmdesátník, který si už roky sám pálí poctivou pálenku, si Kathleen pamatuje ještě z dětství.
A tenhle pán Jona hodně zaujme. Tvrdí totiž, že Jerseyského ďábla viděl na vlastní oči, a k tomu se ještě přidal fenomén borových světel - zvláštní, zářící koule, některé velké jako pingpongový míček, jiné zase jako basketbalový balon.
Jisté je, že světla se objevují vždy na konci léta, spolu s ďábelským přízrakem. Jon je celý vzrušený a vydává se i se svou společnicí okamžitě na cestu, kde k úkazu došlo. Jenže Pustiny mají své děsivé tajemství, a oba výletníci se zapletou do něčeho tak neuvěřitelného, že i Kathleen začne pochybovat, zda přeci jen Jon nemá v něčem pravdu...
Desátý prst aneb Začátek mého konce vypráví příběh mladého dentisty Johna Hollidaye. Jelikož se píše rok 1878, má zubařina své poněkud svérázné techniky. John je šikovný zubař, ale více než péče o pacienty jej zajímá jeho vlastní blaho.
Má totiž nepotlačitelnou touhu po bohatství, a zlodějské srdce. Takže si přilepšuje tím, že pacientům, kteří jsou uspáni, jejich zlaté plomby nahrazuje bezcenným kovem, a mezitím se jim ještě stačí prohrabat v osobních věcech a z peněženky uzmout pár dolarů. Vše jde bezvadně až do chvíle, kdy na sobě začne pociťovat účinky kletby.
A jedná se o kletbu pravdomluvnosti - jednoduše to, co má na jazyku, okamžitě řekne. Což vyvolá pochopitelně skandál, a jeho zubařská praxe se začne velice rychle rozpadat. Jak tedy zatočit s kletbou? John je nedůvěřivý, ale i přesto se rozhodne navštívit starou indiánskou squaw.
Rozhodne se otočit kletbu proti tomu, kdo ji vyslal, ale nedokáže ovládnout svou hamižnost. A když se rozhodne starou indiánku uplatit falešným zlatem, věci se velice rychle otočí směrem, který by Johna nikdy v životě nenapadl...
Pustiny se rozhodně nevyplatí číst pozdě v noci, a když je člověk doma sám! Nikdy totiž nemůžeme vědět, zda tam, v temném koutě ložnice, něco nečeká a nečíhá, až zhasneme světlo!
Hodnocení: Pustiny jsem si objednala minulý měsíc z internetového antikvariátu. Na ně jsem se těšila z celé objednávky nejvíc, ale nakupilo se mi toho na čtení moc, do toho jsem měla nějaké problémy a na čtení nebylo tolik času a ani nálada, takže jsem začala číst až minulý týden.
Jako celek hodnotím knihu jako lepší průměr. Některé povídky se mi četly hůře - například ta s názvem Obyčejný den o samozvaném ochránci veřejného pořádku, který si nechává říkat "Dýňoman." To byl opravdu vleklý příběh, který neměl s hororem nic moc společného, to byl spíš akční thriller.
Popravde receno bych indianskou samanku, kterou bych zadal o pomoc z takove brynfy, se nepokousel jeste nejak podvest...je jasne🤞ze se to nevyplati...
OdpovědětVymazatEliss, antikvariáty miluji a nikdy nevynechám navštívit je v jakémkoli městě. Horory nemám ráda ani na čtení, ani ve filmech. Právě dnes jsem si u Dobrovského koupila román Jane Austenová - Slova a cit ... Krásné dny.
OdpovědětVymazatProhlédnu se po ní
OdpovědětVymazat