Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 322 Pustiny

 Autor: F. Paul Wilson

Žánr: Povídkový, Horor, Detektivní

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Dvanáct povídek jednoho z nejúspěšnějších a nejlepších amerických spisovatelů začátku tohoto milénia. Pustiny překvapí čtenáře svou tematickou pestrostí, ale jedno mají všechny povídky společné - při jejich čtení se rozhodně nebudete nudit, a také vám místy bude příjemným strachem naskakovat husí kůže! 

Jsou zde povídky klasicky hororové, ale vyskytují se zde i prvky humoru, s příměsí akčního sci-fi! Povídka Pustiny začíná nevinným setkáním dvou bývalých spolužáků z vysoké školy, Kathleen a Jonathana. Kdysi spolu prožili víc než jen krátký románek, dokonce spolu bydleli, ale pak je rozdělili Jonathanovi experimenty s drogami. 

Jonathan byl totiž vždycky tak trochu zvláštní, ostatní spolužáci jej měli za podivína. Zajímal se hodně o spiritismus, a hlavně měl svou teorii o realitě - totiž podle něj není nic kolem reálné, ale je to jen jakýsi druh projekce... A teď jdou Kathleen a Jon na večeři. Ukáže se, že oba od posledního setkání hodně zestárli, ale Jon vůbec nezmoudřel. Pořád se drží své podivné teorie...

Právě teď se chystá psát knihu o původu lidových pověstí. A jednu kapitolu se chystá věnovat Jerseyskému ďáblovi. A právě k tomu potřebuje pomoc Kathleen. To ona totiž vyrostla v Borových pustinách, což je nejodlehlejší místo v Americe, a také svého druhu nejrozlehlejší. Táhnou se přes sedm okresů a zabírají celou čtvrtinu státu! 

A neexistuje ani jejich kompletní mapa, protože tu jsou pořád místa, které lidské oko ještě nespatřilo. 

Jon už Borové pustiny navštívil, jenže místní obyvatelé nebyli k "přivandrovalci" z města vůbec vstřícní. Kathleen se rozhodne, že s Jonem na místo zajede. Koneckonců - její osobní život za mnoho nestojí, práce také zrovna teď moc nemá, coby účetní na volné noze si může udělat kdykoliv dovolenou. 

Plánují zde zůstat asi tak pět dní, projet nejodlehlejší končiny, udělat pár fotografií a vyzpovídat pár místních starousedlíků. Nejpřátelštěji dvojici přivítá pan Mulliner. Čerstvý sedmdesátník, který si už roky sám pálí poctivou pálenku, si Kathleen pamatuje ještě z dětství.

A tenhle pán Jona hodně zaujme. Tvrdí totiž, že Jerseyského ďábla viděl na vlastní oči, a k tomu se ještě přidal fenomén borových světel - zvláštní, zářící koule, některé velké jako pingpongový míček, jiné zase jako basketbalový balon. 

Jisté je, že světla se objevují vždy na konci léta, spolu s ďábelským přízrakem. Jon je celý vzrušený a vydává se i se svou společnicí okamžitě na cestu, kde k úkazu došlo. Jenže Pustiny mají své děsivé tajemství, a oba výletníci se zapletou do něčeho tak neuvěřitelného, že i Kathleen začne pochybovat, zda přeci jen Jon nemá v něčem pravdu...

Desátý prst aneb Začátek mého konce vypráví příběh mladého dentisty Johna Hollidaye. Jelikož se píše rok 1878, má zubařina své poněkud svérázné techniky. John je šikovný zubař, ale více než péče o pacienty jej zajímá jeho vlastní blaho.

Má totiž nepotlačitelnou touhu po bohatství, a zlodějské srdce. Takže si přilepšuje tím, že pacientům, kteří jsou uspáni, jejich zlaté plomby nahrazuje bezcenným kovem, a mezitím se jim ještě stačí prohrabat v osobních věcech a z peněženky uzmout pár dolarů. Vše jde bezvadně až do chvíle, kdy na sobě začne pociťovat účinky kletby.

A jedná se o kletbu pravdomluvnosti - jednoduše to, co má na jazyku, okamžitě řekne. Což vyvolá pochopitelně skandál, a jeho zubařská praxe se začne velice rychle rozpadat. Jak tedy zatočit s kletbou? John je nedůvěřivý, ale i přesto se rozhodne navštívit starou indiánskou squaw. 

Rozhodne se otočit kletbu proti tomu, kdo ji vyslal, ale nedokáže ovládnout svou hamižnost. A když se rozhodne starou indiánku uplatit falešným zlatem, věci se velice rychle otočí směrem, který by Johna nikdy v životě nenapadl... 

Pustiny se rozhodně nevyplatí číst pozdě v noci, a když je člověk doma sám! Nikdy totiž nemůžeme vědět, zda tam, v temném koutě ložnice, něco nečeká a nečíhá, až zhasneme světlo! 



Hodnocení: Pustiny jsem si objednala minulý měsíc z internetového antikvariátu. Na ně jsem se těšila z celé objednávky nejvíc, ale nakupilo se mi toho na čtení moc, do toho jsem měla nějaké problémy a na čtení nebylo tolik času a ani nálada, takže jsem začala číst až minulý týden. 

Ráda čtu povídkové knížky, protože čtení rychle odsýpá, a ráda se soustředím ve čtení na kratší příběhy, protože je to čtenářsky lépe stravitelné. Jenže se sbírkami povídek, byť od jednoho autora, je problémem jejich proměnlivá kvalita. A to je i případ této knížky. Dvě výše zmíněné, Pustiny a Desátý prst aneb Začátek mého konce se mi líbily nejvíce.

Hlavně Pustiny musím opravdu vychválit, protože tohle byla hororová lahůdka. Atmosferické, duchaplné, plné překvapujících zvratů. Už jen ten nápad, zakomponovat takto geniálně do příběhu totálně odlehlou krajinu, to byla paráda. Tato povídka byla o něco delší, ale sedmdesát stránek pořád není tak moc. 

A hlavně musím vypíchnout i to, že se autor tak trochu inspiroval místním folklórem, protože pověst o Jerseyském ďáblovi se zakládá na legendě, která se v New Jersey vypráví dodnes. Můžete si počíst více ve Wikipedii, pokud máte zájem: 

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8E%C3%A1bel_z_Jersey

Jako celek hodnotím knihu jako lepší průměr. Některé povídky se mi četly hůře - například ta s názvem Obyčejný den o samozvaném ochránci veřejného pořádku, který si nechává říkat "Dýňoman." To byl opravdu vleklý příběh, který neměl s hororem nic moc společného, to byl spíš akční thriller. 

Ale jinak jsem s kvalitou povídek spokojená, na to, že kniha vyšla už v roce 2001, pořád nic moc ze svého tajuplného kouzla neztratila. Na čtení před spaním ideální volba (je fakt, že jsem zrovna nebyla sama doma). Rozhodně jsem ráda, že jsem si knížku za pěkné peníze koupila v antikvariátu, protože tohle je pro mou hororovou duši opravdu lahoda. 

Jako další četbu si naordinuju něco trochu odpočinkového - brzy tu bude podzim, to mám raději společenské romány a čtení pro ženy, ale zase se brzy ke svým oblíbeným detektivkám vrátím. Pokud máte rádi klasické hororové povídky, rozhodně můžu tuto sbírku doporučit, nebudete zklamaní! 

A co Vy? Četli jste nějakou knížku od autora? Zaujala Vás recenze? Máte rádi hororové povídky? Nakupujete rádi v antikvariátech? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji příjemný vstup do pracovního týdne, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Popravde receno bych indianskou samanku, kterou bych zadal o pomoc z takove brynfy, se nepokousel jeste nejak podvest...je jasne🤞ze se to nevyplati...

    OdpovědětVymazat
  2. Eliss, antikvariáty miluji a nikdy nevynechám navštívit je v jakémkoli městě. Horory nemám ráda ani na čtení, ani ve filmech. Právě dnes jsem si u Dobrovského koupila román Jane Austenová - Slova a cit ... Krásné dny.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...