Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 322 Pustiny

 Autor: F. Paul Wilson

Žánr: Povídkový, Horor, Detektivní

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Dvanáct povídek jednoho z nejúspěšnějších a nejlepších amerických spisovatelů začátku tohoto milénia. Pustiny překvapí čtenáře svou tematickou pestrostí, ale jedno mají všechny povídky společné - při jejich čtení se rozhodně nebudete nudit, a také vám místy bude příjemným strachem naskakovat husí kůže! 

Jsou zde povídky klasicky hororové, ale vyskytují se zde i prvky humoru, s příměsí akčního sci-fi! Povídka Pustiny začíná nevinným setkáním dvou bývalých spolužáků z vysoké školy, Kathleen a Jonathana. Kdysi spolu prožili víc než jen krátký románek, dokonce spolu bydleli, ale pak je rozdělili Jonathanovi experimenty s drogami. 

Jonathan byl totiž vždycky tak trochu zvláštní, ostatní spolužáci jej měli za podivína. Zajímal se hodně o spiritismus, a hlavně měl svou teorii o realitě - totiž podle něj není nic kolem reálné, ale je to jen jakýsi druh projekce... A teď jdou Kathleen a Jon na večeři. Ukáže se, že oba od posledního setkání hodně zestárli, ale Jon vůbec nezmoudřel. Pořád se drží své podivné teorie...

Právě teď se chystá psát knihu o původu lidových pověstí. A jednu kapitolu se chystá věnovat Jerseyskému ďáblovi. A právě k tomu potřebuje pomoc Kathleen. To ona totiž vyrostla v Borových pustinách, což je nejodlehlejší místo v Americe, a také svého druhu nejrozlehlejší. Táhnou se přes sedm okresů a zabírají celou čtvrtinu státu! 

A neexistuje ani jejich kompletní mapa, protože tu jsou pořád místa, které lidské oko ještě nespatřilo. 

Jon už Borové pustiny navštívil, jenže místní obyvatelé nebyli k "přivandrovalci" z města vůbec vstřícní. Kathleen se rozhodne, že s Jonem na místo zajede. Koneckonců - její osobní život za mnoho nestojí, práce také zrovna teď moc nemá, coby účetní na volné noze si může udělat kdykoliv dovolenou. 

Plánují zde zůstat asi tak pět dní, projet nejodlehlejší končiny, udělat pár fotografií a vyzpovídat pár místních starousedlíků. Nejpřátelštěji dvojici přivítá pan Mulliner. Čerstvý sedmdesátník, který si už roky sám pálí poctivou pálenku, si Kathleen pamatuje ještě z dětství.

A tenhle pán Jona hodně zaujme. Tvrdí totiž, že Jerseyského ďábla viděl na vlastní oči, a k tomu se ještě přidal fenomén borových světel - zvláštní, zářící koule, některé velké jako pingpongový míček, jiné zase jako basketbalový balon. 

Jisté je, že světla se objevují vždy na konci léta, spolu s ďábelským přízrakem. Jon je celý vzrušený a vydává se i se svou společnicí okamžitě na cestu, kde k úkazu došlo. Jenže Pustiny mají své děsivé tajemství, a oba výletníci se zapletou do něčeho tak neuvěřitelného, že i Kathleen začne pochybovat, zda přeci jen Jon nemá v něčem pravdu...

Desátý prst aneb Začátek mého konce vypráví příběh mladého dentisty Johna Hollidaye. Jelikož se píše rok 1878, má zubařina své poněkud svérázné techniky. John je šikovný zubař, ale více než péče o pacienty jej zajímá jeho vlastní blaho.

Má totiž nepotlačitelnou touhu po bohatství, a zlodějské srdce. Takže si přilepšuje tím, že pacientům, kteří jsou uspáni, jejich zlaté plomby nahrazuje bezcenným kovem, a mezitím se jim ještě stačí prohrabat v osobních věcech a z peněženky uzmout pár dolarů. Vše jde bezvadně až do chvíle, kdy na sobě začne pociťovat účinky kletby.

A jedná se o kletbu pravdomluvnosti - jednoduše to, co má na jazyku, okamžitě řekne. Což vyvolá pochopitelně skandál, a jeho zubařská praxe se začne velice rychle rozpadat. Jak tedy zatočit s kletbou? John je nedůvěřivý, ale i přesto se rozhodne navštívit starou indiánskou squaw. 

Rozhodne se otočit kletbu proti tomu, kdo ji vyslal, ale nedokáže ovládnout svou hamižnost. A když se rozhodne starou indiánku uplatit falešným zlatem, věci se velice rychle otočí směrem, který by Johna nikdy v životě nenapadl... 

Pustiny se rozhodně nevyplatí číst pozdě v noci, a když je člověk doma sám! Nikdy totiž nemůžeme vědět, zda tam, v temném koutě ložnice, něco nečeká a nečíhá, až zhasneme světlo! 



Hodnocení: Pustiny jsem si objednala minulý měsíc z internetového antikvariátu. Na ně jsem se těšila z celé objednávky nejvíc, ale nakupilo se mi toho na čtení moc, do toho jsem měla nějaké problémy a na čtení nebylo tolik času a ani nálada, takže jsem začala číst až minulý týden. 

Ráda čtu povídkové knížky, protože čtení rychle odsýpá, a ráda se soustředím ve čtení na kratší příběhy, protože je to čtenářsky lépe stravitelné. Jenže se sbírkami povídek, byť od jednoho autora, je problémem jejich proměnlivá kvalita. A to je i případ této knížky. Dvě výše zmíněné, Pustiny a Desátý prst aneb Začátek mého konce se mi líbily nejvíce.

Hlavně Pustiny musím opravdu vychválit, protože tohle byla hororová lahůdka. Atmosferické, duchaplné, plné překvapujících zvratů. Už jen ten nápad, zakomponovat takto geniálně do příběhu totálně odlehlou krajinu, to byla paráda. Tato povídka byla o něco delší, ale sedmdesát stránek pořád není tak moc. 

A hlavně musím vypíchnout i to, že se autor tak trochu inspiroval místním folklórem, protože pověst o Jerseyském ďáblovi se zakládá na legendě, která se v New Jersey vypráví dodnes. Můžete si počíst více ve Wikipedii, pokud máte zájem: 

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8E%C3%A1bel_z_Jersey

Jako celek hodnotím knihu jako lepší průměr. Některé povídky se mi četly hůře - například ta s názvem Obyčejný den o samozvaném ochránci veřejného pořádku, který si nechává říkat "Dýňoman." To byl opravdu vleklý příběh, který neměl s hororem nic moc společného, to byl spíš akční thriller. 

Ale jinak jsem s kvalitou povídek spokojená, na to, že kniha vyšla už v roce 2001, pořád nic moc ze svého tajuplného kouzla neztratila. Na čtení před spaním ideální volba (je fakt, že jsem zrovna nebyla sama doma). Rozhodně jsem ráda, že jsem si knížku za pěkné peníze koupila v antikvariátu, protože tohle je pro mou hororovou duši opravdu lahoda. 

Jako další četbu si naordinuju něco trochu odpočinkového - brzy tu bude podzim, to mám raději společenské romány a čtení pro ženy, ale zase se brzy ke svým oblíbeným detektivkám vrátím. Pokud máte rádi klasické hororové povídky, rozhodně můžu tuto sbírku doporučit, nebudete zklamaní! 

A co Vy? Četli jste nějakou knížku od autora? Zaujala Vás recenze? Máte rádi hororové povídky? Nakupujete rádi v antikvariátech? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji příjemný vstup do pracovního týdne, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Popravde receno bych indianskou samanku, kterou bych zadal o pomoc z takove brynfy, se nepokousel jeste nejak podvest...je jasne🤞ze se to nevyplati...

    OdpovědětVymazat
  2. Eliss, antikvariáty miluji a nikdy nevynechám navštívit je v jakémkoli městě. Horory nemám ráda ani na čtení, ani ve filmech. Právě dnes jsem si u Dobrovského koupila román Jane Austenová - Slova a cit ... Krásné dny.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js