Konec prázdnin se blíží!

 Tento srpen nebude v mnoha ohledech patřit mezi měsíce, na něž budu vzpomínat s úsměvem. Začalo to "obyčejným" oparem s afty, a nakonec se to celé tak nějak zvrtlo v takovou psychickou nepohodu, že na mě začaly padat záchvaty panické ataky.

Přiznám se zcela na rovinu, že jsem nevěřila, že nějaké panické ataky mohou člověka reálně potkat. Pořád jsem si říkala, že je to jakýsi výmysl rozmazlených lidí, kteří si nalhávají jakési psychické záchvaty. Ale jen do doby, než jsem sama poznala, jak strašné to může být.

Začalo to nenápadně. Byla jsem nemocná, bolela mě celá pusa, opar taky nebyl zrovna příjemná záležitost. A asi to, že jsem po dlouhé době byla nemocná, navíc taky sama doma, začala jsem si připouštět zdravotní problémy, které nebyly reálné. Večer jsem ležela v posteli a představovala jsem si samé hrozné věci, a nejvíce se mi začínalo v hlavě omílat to, že do rána umřu, protože mám určitě něco se srdcem.

Následkem těchto utkvělých představ bylo samozřejmě to, že mi to srdce začalo prudce bušit. To celé jsem si způsobovala sama svým strachem. Na vině byl určitě i předchozí stres z práce, plus ta nemoc, najednou jsem kolem sebe neměla kolektiv, na který jsem byla zvyklá, a tak se to začalo motat v bludném kruhu.

Nebylo jednoduché s tím bojovat, ale musím říct, že se cítím normálně. Prostě jako vždycky, úzkosti už jsou pryč. Ještě minulý týden mě to na chvíli chytlo, ale najednou všechny strachy pominuly. Teda doufám. V úterý jsem byla na kontrole u doktorky, a všechno mám v pořádku, dělala mi i krevní testy. Jak jsem začala chodit do práce, není na žádné smutky a úzkosti ani čas, prostě na sobě cítím, jak jsem se zklidnila, což je fajn.

Ale netvrdím, že mě nikdy nepřepadne špatná nálada, ale nemám už takové návaly strachu, což je nejdůležitější.  Hlavně se snažím hledat radost v maličkostech, na což jsem skoro zapomněla. Chodím hodně ven, na procházky, a trávím hodně času s lidmi, kteří jsou pro mě důležití.

Krásně barevné květiny v plném květu u lázeňského domu, kde jsem byla v úterý na kontrole u doktorky. Svítilo sluníčko, byl fajn den, a na to, že je konec srpna, to kolem jen zářilo barvami.

Pomaličku už začínají dozrávat kuličky černého bezu. Kdysi jsem si v kavárně často dávala bezinkovou limonádu, ta je opravdu skvělá! Ale plody mají své využití i v lékařství - pomáhají například při zánětu průdušek. 

A čaj z listů zase podporuje činnost ledvin, a pomáhá zmírňovat otoky nohou. 

Tento krásně zbarvený polokeř přerůstal plot u rodinného domku, bohužel se mi nepodařilo pořádně vyfotit tu barevnou krásu, mám i okvětí vyfocené zblízka, ale bohužel všecky fotky rozmazané! Neví někdo z Vás, o jaký druh by se mohlo jednat? Pokud ano, napište mi do komentářů! 

Ovečky od nás z práce, z ovčína. Tyto dvě jsou v menší ohradě zvlášť, protože jsou zrovna březí, naháněči je neposílají na pastvu na louku s ostatními, nechávají je izolovaně od ostatních. Tyto ovečky jsou totiž velmi neklidné, často bečí a chovají se nepředvídatelně, což není dobré pro stádový chov. Takto mi to aspoň nedávno vysvětlovala jedna kolegyně. 

Je fakt, že upovídané jsou velmi, když máme na dílně otevřené okno, to máte slyšet ten nekončící bečící koncert! Mám ráda všechny zvířata, a být takhle denně v kontaktu s ovečkami je hrozně fajn. 

Srpen se pomalu blíží ke konci, dětem zase brzy začne škola, ale počasí zatím zůstává letní, ale od neděle má přijít ochlazení. 

Doufám, že září už pro mě bude více radostný měsíc, hlavně už bez nemocí, a negativních emocí! A co Vy? Jaksi užíváte poslední srpnové dny Vy? Chodíte někam na procházky? Je u Vás také ještě teplejší počasí? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek víkendu, Vaše Eliss ♥