Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 320 Pohřbené kosti

 Autor: Lisa Reganová 

Žánr: Krimi, Thriller

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Detektiv Josie Quinnová pracuje na policejním oddělení v pensylvánském městě Dentonu. A právě teď jede se svým partnerem Noahem, který je zároveň i kolegou, na večeři k jeho matce Colette. Na tuto událost se Josie moc netěší - s Noahovou matkou má celkem chladné vztahy, navíc Colette je moc šikovná hospodyňka a kuchařka, což Josie zrovna moc neovládá. 

Colette v poslední době začala hodně zapomínat, a Noahovi sourozenci se začínají obávat, zda netrpí raným stadiem demence. Před večeří je tedy Josie velmi nervózní, a na náladě jí nepřidá ani to, že spálila tři dezerty, které se pokoušela upéct - musela tedy vzít zavděk kupovanými brownies. 

Jenže když přijedou k matčinu domu, Josiin neomylný policajtský instinkt větří nebezpečí. Něco je špatně. Vchodové dveře jsou otevřené dokořán. To by nebylo až tak neobvyklé u člověka, který pořád něco zapomíná. Ovšem v domě to vypadá, jako by tam někdo něco ve velmi horečném spěchu hledal - pootvírané zásuvky, rozházené šatstvo ve skříni...

A nejvíce zvláštní je to, že zadní dveře do zahrady jsou také otevřené. A právě tam, v záhonu, leží Colette na břiše. Vše nasvědčuje tomu, že se jí při práci na zahradě udělalo zle. Ale když se ji Josie snaží dát dýchání z úst do úst, šokovaně zjistí, že má ústa plná hlíny. Takže žádná nehoda, ale je zcela evidentní, že se jedná o vraždu. 

Josie je v šoku, ale Noah v ještě větším. Pečlivá prohlídka místa činu ukáže, že Colette měla tajemství. Za šicím strojem naleznou vyšetřovatelé flashku se jménem Drew Pratt, což je nejslavnější pohřešovaný prokurátor ve městě. Spolu s flashkou je tu i přezka k opasku, na které je vyražen rok 1973, a pak také hrot šípu. 

To všechno bylo uloženo v igelitovém sáčku. A později objeví Josie v hlíně, kde bylo nalezeno tělo, zahrabaný růženec. Co mají tato podivné fragmenty znamenat? 

Josie se hlouběji ponoří do Prattova případu a brzy zjistí, že jeho bratr Samuel byl také pohřešován, dokud jeho tělo nevyplavila řeka. Postupně se vynořuje čím dál víc souvislostí, ale také přibývá mrtvých, a záhadně vypálených domů, kde by se mohly skrývat inkriminující důkazy. 

Pátrání postupuje jen velmi pomalu vpřed, a navíc se Josie a Noah začínají díky tragédii navzájem odcizovat. Je zřejmé, že se pachatel nezastaví, dokud nebude jeho a Colettino tajemství navždy pohřbeno. Jak hluboko je Josie připravena kopat, aby našla pravdu...?


Hodnocení: Pohřbené kosti bych si osobně sama ke čtení asi nevybrala. Ale jelikož jsem byla zrovna nemocná, poslala jsem do knihovny přítele, aby mi vrátil přečtené knihy a poprosil paní knihovnici, aby mi na výměnu dala nové, něco v tom stylu, co si vždycky půjčuju. 

No a ve sbírce nových knížek byla i tato. Od autorky jsem ještě nic nečetla, snad jsem nějak matně někdy četla o této knižní sérii. Toto je už celkem pátá v řadě. Byla jsem tedy opravdu zvědavá. Od začátku mi sednul autorčin styl psaní, byl takový příjemně civilní. 

Jde se tu celkem rychle na věc - plánovaná večeře, která se zvrtla v hrůzný nález, povolání týmu na místo, rozjezd vyšetřování. Hodně se tu řešily i rodinné vztahy - bylo očividné, že Noahovi příbuzní jeho partnerku moc nemusí, a také jí to dávali dost okatě najevo. A co teprve, když vezmeme v potaz fakt, že nejbližší příbuzní jsou podezřelí jako úplně první!

Vyšetřování se tedy rozjelo rychle, a také slibně. Bavilo mě číst o indiciích při pátrání kolem záhadné přezky a hrotu šípu. Ale postupem času se to celé až moc zamotalo.

Začalo přibývat moc nových jmen, slepých směrů pátrání, samozřejmě také agresivnějších činů neznámého vraha, a místy se to pro mě stávalo velmi nepřehledné. Příběh se začal celkem vléct - ono se tu toho opravdu na jednu knihu stalo celkem hodně šílených situací, ale i tak jsem tu našla mnoho zbytečně hluchých míst. 

A hlavně mě štvalo i velké množství postav. Jinak hlavní hrdinka mi přišla sympatická, Noah už o něco méně, místy mě jeho hloupé chování opravdu vytáčelo. Ale bohužel mi charaktery postav připadaly hodně ploché. Sice tu bylo naznačeno pár důležitých životních milníků z Josiiny minulosti, ale abych byla upřímná, nijak moc mě to nezajímalo - šlo to na můj vkus málo do hloubky. 

Celkem tři sta padesát stránek jsem četla více než týden, což je u mě rekord. Tak dlouho se s čtením opravdu "nemrcám." Nedokázala jsem se plně ponořit do příběhu, chvílemi jsem měla chuť se na to vykašlat, ale nakonec jsem knížku dočetla.

Nemám ráda takto spletité a komplikované příběhy, kdy se v tom ztrácím, musím listovat pár stránek zpátky, abych si ujasnila, kdo je kdo, a o čem to vůbec čtu... Nejlepších bylo posledních dvacet stránek, protože se to celé začínalo konečně rozplétat a dávat smysl. A konečné odhalení vraha bylo opravdu šokující, toho bych si netipla ani náhodou.

Ale musím se ptát, proč tak složitě, s tou velkou spoustou vaty kolem? Kdyby autorka příběh trochu zkrátila, přidala na tempu, seškrtala zbytečné postavy, bylo by to o mnoho čtivější. A to ani nemluvím o spoustě překlepů, což je ale chyba korektury... 

Nebylo to úplně špatné, ale kdovíjaké skvělé pocity z Pohřbených kostí nemám. Ale rozhodně bych moc ráda vyzkoušela i autorčiny další knihy. 

Tentokrát mi při psaní recenze asistovala i moje psí kamarádka Žofka.

A co Vy? Znáte tuto knižní sérii? Máte rádi podobné příběhy? Četli jste tuto nebo jinou knihu od Lisy Reganové? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já mám tuto detektivní sérii moc ráda, detektivky jako takové moc nečtu, ale tuto hltám a prokládám tím ostatní žánry, které čtu.

    OdpovědětVymazat
  2. Já mám detektivky Liny Regan docela ráda. Zatím jsem přečetla dvě a chce to číst je postupně, protože se znalostí předchozího případu se člověk líp orientuje. Pohřbené kosti jsem zatím nečetla.

    OdpovědětVymazat
  3. Ještě jsem od této autorky nic nečetla a žánr mě láká
    I když take nemám ráda mnoho postav, musím se pak vracet. Zkusím se pi knize poptat.

    OdpovědětVymazat
  4. Jakmile je detektivka moc zaplevelena velkým množstvím vedlejších příběhů, tak ji odkládám.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js