Knižní recenze 320 Pohřbené kosti

 Autor: Lisa Reganová 

Žánr: Krimi, Thriller

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Detektiv Josie Quinnová pracuje na policejním oddělení v pensylvánském městě Dentonu. A právě teď jede se svým partnerem Noahem, který je zároveň i kolegou, na večeři k jeho matce Colette. Na tuto událost se Josie moc netěší - s Noahovou matkou má celkem chladné vztahy, navíc Colette je moc šikovná hospodyňka a kuchařka, což Josie zrovna moc neovládá. 

Colette v poslední době začala hodně zapomínat, a Noahovi sourozenci se začínají obávat, zda netrpí raným stadiem demence. Před večeří je tedy Josie velmi nervózní, a na náladě jí nepřidá ani to, že spálila tři dezerty, které se pokoušela upéct - musela tedy vzít zavděk kupovanými brownies. 

Jenže když přijedou k matčinu domu, Josiin neomylný policajtský instinkt větří nebezpečí. Něco je špatně. Vchodové dveře jsou otevřené dokořán. To by nebylo až tak neobvyklé u člověka, který pořád něco zapomíná. Ovšem v domě to vypadá, jako by tam někdo něco ve velmi horečném spěchu hledal - pootvírané zásuvky, rozházené šatstvo ve skříni...

A nejvíce zvláštní je to, že zadní dveře do zahrady jsou také otevřené. A právě tam, v záhonu, leží Colette na břiše. Vše nasvědčuje tomu, že se jí při práci na zahradě udělalo zle. Ale když se ji Josie snaží dát dýchání z úst do úst, šokovaně zjistí, že má ústa plná hlíny. Takže žádná nehoda, ale je zcela evidentní, že se jedná o vraždu. 

Josie je v šoku, ale Noah v ještě větším. Pečlivá prohlídka místa činu ukáže, že Colette měla tajemství. Za šicím strojem naleznou vyšetřovatelé flashku se jménem Drew Pratt, což je nejslavnější pohřešovaný prokurátor ve městě. Spolu s flashkou je tu i přezka k opasku, na které je vyražen rok 1973, a pak také hrot šípu. 

To všechno bylo uloženo v igelitovém sáčku. A později objeví Josie v hlíně, kde bylo nalezeno tělo, zahrabaný růženec. Co mají tato podivné fragmenty znamenat? 

Josie se hlouběji ponoří do Prattova případu a brzy zjistí, že jeho bratr Samuel byl také pohřešován, dokud jeho tělo nevyplavila řeka. Postupně se vynořuje čím dál víc souvislostí, ale také přibývá mrtvých, a záhadně vypálených domů, kde by se mohly skrývat inkriminující důkazy. 

Pátrání postupuje jen velmi pomalu vpřed, a navíc se Josie a Noah začínají díky tragédii navzájem odcizovat. Je zřejmé, že se pachatel nezastaví, dokud nebude jeho a Colettino tajemství navždy pohřbeno. Jak hluboko je Josie připravena kopat, aby našla pravdu...?

Hodnocení: Pohřbené kosti bych si osobně sama ke čtení asi nevybrala. Ale jelikož jsem byla zrovna nemocná, poslala jsem do knihovny přítele, aby mi vrátil přečtené knihy a poprosil paní knihovnici, aby mi na výměnu dala nové, něco v tom stylu, co si vždycky půjčuju. 

No a ve sbírce nových knížek byla i tato. Od autorky jsem ještě nic nečetla, snad jsem nějak matně někdy četla o této knižní sérii. Toto je už celkem pátá v řadě. Byla jsem tedy opravdu zvědavá. Od začátku mi sednul autorčin styl psaní, byl takový příjemně civilní. 

Jde se tu celkem rychle na věc - plánovaná večeře, která se zvrtla v hrůzný nález, povolání týmu na místo, rozjezd vyšetřování. Hodně se tu řešily i rodinné vztahy - bylo očividné, že Noahovi příbuzní jeho partnerku moc nemusí, a také jí to dávali dost okatě najevo. A co teprve, když vezmeme v potaz fakt, že nejbližší příbuzní jsou podezřelí jako úplně první!

Vyšetřování se tedy rozjelo rychle, a také slibně. Bavilo mě číst o indiciích při pátrání kolem záhadné přezky a hrotu šípu. Ale postupem času se to celé až moc zamotalo.

Začalo přibývat moc nových jmen, slepých směrů pátrání, samozřejmě také agresivnějších činů neznámého vraha, a místy se to pro mě stávalo velmi nepřehledné. Příběh se začal celkem vléct - ono se tu toho opravdu na jednu knihu stalo celkem hodně šílených situací, ale i tak jsem tu našla mnoho zbytečně hluchých míst. 

A hlavně mě štvalo i velké množství postav. Jinak hlavní hrdinka mi přišla sympatická, Noah už o něco méně, místy mě jeho hloupé chování opravdu vytáčelo. Ale bohužel mi charaktery postav připadaly hodně ploché. Sice tu bylo naznačeno pár důležitých životních milníků z Josiiny minulosti, ale abych byla upřímná, nijak moc mě to nezajímalo - šlo to na můj vkus málo do hloubky. 

Celkem tři sta padesát stránek jsem četla více než týden, což je u mě rekord. Tak dlouho se s čtením opravdu "nemrcám." Nedokázala jsem se plně ponořit do příběhu, chvílemi jsem měla chuť se na to vykašlat, ale nakonec jsem knížku dočetla.

Nemám ráda takto spletité a komplikované příběhy, kdy se v tom ztrácím, musím listovat pár stránek zpátky, abych si ujasnila, kdo je kdo, a o čem to vůbec čtu... Nejlepších bylo posledních dvacet stránek, protože se to celé začínalo konečně rozplétat a dávat smysl. A konečné odhalení vraha bylo opravdu šokující, toho bych si netipla ani náhodou.

Ale musím se ptát, proč tak složitě, s tou velkou spoustou vaty kolem? Kdyby autorka příběh trochu zkrátila, přidala na tempu, seškrtala zbytečné postavy, bylo by to o mnoho čtivější. A to ani nemluvím o spoustě překlepů, což je ale chyba korektury... 

Nebylo to úplně špatné, ale kdovíjaké skvělé pocity z Pohřbených kostí nemám. Ale rozhodně bych moc ráda vyzkoušela i autorčiny další knihy. 

Tentokrát mi při psaní recenze asistovala i moje psí kamarádka Žofka.

A co Vy? Znáte tuto knižní sérii? Máte rádi podobné příběhy? Četli jste tuto nebo jinou knihu od Lisy Reganové? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥