Knižní recenze 321 Zloděj tváří

 Autor: Arnošt Vašíček

Žánr: Horor, Thriller, Detektivní 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Ne všechny cesty v lužním lese vedou do bezpečí... 

Na Slovensku vyplaví rozvodněná Dunaj mrtvolu muže. Na místo se okamžitě vypraví vrchní komisař Drexler. No, i když okamžitě není to správné slovo. Drexler má v současnosti velké problémy s alkoholem, což se negativně projevuje jak na jeho pracovních výsledcích, tak i v soukromém životě.

Na místo tedy komisař dorazí se zpožděním, jelikož tělo už jeho kolegové dávno převezli do márnice. Následný rozhovor se soudním lékařem odhalí mnohá překvapení. "Plaváček" ve vodě moc dlouho nepobyl - maximálně tři dny, a příčina smrti nebyla utopení, nýbrž kulka do pravého spánku.

A co je hlavní, a na celé situaci nejhrůznější. Vrah vzal oběti tvář - kdosi z ní pilkou odřízl celou obličejovou část... Navíc je patrné, že tělo leželo dva dny pohřbené v zemi, a pak až došlo k hrůznému skalpování. 

Proč by někdo vykopal mrtvolu, odřízl jí obličej, a pak ji hodil do řeky? 

Naštěstí je tu ale důležitá stopa. Mrtvý měl u sebe klíč s plastovou visačkou s nápisem Penzion Bažina. Inspektorka Kociánová rychle zjistí, že na Slovensku žádný takový penzion není, ale v sousední České republice, v lužních lesích na jižní Moravě, se jeden takový nachází. 

A tady se Drexler seznámí s mladým inspektorem Hartmanem. Bude se tedy jednat tak trochu o mezinárodní spolupráci. Penzion Bažina se nachází v tak trochu tajuplné krajině - plno vodních kanálů, tůní, bažin a močálů. To vše ukrývá temné tajemství. 

Brzy po příjezdu slovenského vyšetřovatele ale dojde k podivné události. Redaktorka Iva Martínková na policii oznámí, že ji přepadla smečka obrovských psů. Psi jí sice nic neudělali, ale byla vyděšená k smrti. Jenže jak to, že na autě, které měli psi údajně poskákat, se nenašly otisky tlap, přestože pršelo? A další "perličkou" je i popis muže, který měl krvelačnou smečku na starosti. 

Místo mužovy tváře viděla Iva totiž jen cosi jako lebku s prázdnými očními důlky.

Stala se pouhou obětí přeludu, nebo viděla na vlastní oči přízrak? Místní "bába kořenářka," Ester Bergrová, díky svým schopnostem vycítí v okolí přítomnost velkého Zla, a jeho moc navíc rychle roste. 

Neznámý vrah své tempo zrychluje, výskyt mrtvých se povážlivě zvyšuje, a hlavní modus operandi, tedy skalpovaný obličej oběti, zůstává. K čemu mají sloužit krvavé trofeje? Souvisejí snad tyto události s vymítáním démonů, které na Břeclavsku prováděli židovští rabíni v sedmnáctém století? A podaří se československým kolegům objevit pachatele hrůzných vražd? 

Hodnocení: Zloděje tváří jsem si koupila nedávno v knihkupectví. Nalákal mě plakát u vchodu, obálka působila tajuplně, a nejvíce mě do očí uhodil název autora. Arnošt Vašíček je totiž slavný záhadolog, nedávno jsem viděla jeho úžasnou dokumentární sérii Planeta záhad. 

A byla jsem tedy opravdu zvědavá, jaká knížka bude, a co nejdříve jsem se pustila do čtení. Anotace slibovala detektivku s prvky hororu, což je pro mou čtenářskou duši lahoda.

Prvních pár stránek pro mě bylo tak trochu rozpačitých. Styl psaní byl lehce kostrbatý, hlavně tu bylo moc postav, ve kterých jsem se nestíhala orientovat. Ale po pár stránkách se to rozjelo, a už mi to větší množství postav tolik nevadilo, protože se postupně propojovaly v příběhu. 

Detektivní linka se rozjela slibně, bavily mě vyšetřovací postupy, lehké špičkování mezi českým a slovenským vyšetřovatelem, a směr, kterým se pátrání vydalo. Hodně zajímavá byla linka s tajemstvím zámku Valtice, protože legenda je zčásti založena na pravdivých událostech. Prvky židovské mystiky mě upřímně moc neoslovily, hlavně mi přišly strašně složité, a ve výsledku také nudné popisy všech možných rituálů, včetně složitých jmen.

Ale jinak to nebylo vůbec špatné!

Bavila mě ta tajuplná atmosféra zapadlého penzionu Bažina, syrový popis okolí, a hlavně aura tajemství, co se vznášela kolem. Jen škoda toho trochu místy těžkopádného způsobu psaní, některé pasáže se četly lépe, jiné hůře, ale pořád jsem se bavila.

No a závěrečné rozuzlení bylo pěkně překvapivé, pořád jsem hádala, kdo to vlastně má celé na svědomí, zda člověk z masa a kostí, nebo bytost z onoho světa. A byla jsem pořádně překvapená, jak to autor nakonec zaonačil, ale opravdu víc prozrazovat nebudu!

Hodnotím osmdesáti procenty, i přes menší výtky se jedná o povedenou detektivku okořeněnou hororem. Ještě by to chtělo trošku vybrousit stylizaci dialogů, nepsat místy tak moc škrobeně, a mohlo to být ještě o stupínek lepší!

Rozhodně nelituji, že jsem si tuto knižní novinku koupila. Večer v posteli jsem totiž místy při čtení cítila příjemné mrazení v zádech, a co víc si přát? 

Rozhodně doporučuji shlédnout od Arnošta Vašíčka některou z jeho tajemných dokumentárních sérií. Pokud máte rádi tajemno, jsou pro Vás jako stvořené!

A co Vy? Zaujala Vás recenze? Viděli jste nějakou dokumentární sérii od Arnošta Vašíčka? Nebo jste četli nějakou z jeho knih? Máte rádi podobně laděné knihy? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥