Lidské tělo je opravdu důmyslný a promyšlený "biologický stroj," vyvíjený díky evoluci doslova po miliony let. S rozvojem lékařství a vědy se může zdát, že už je vlastně jasné, jak náš organismus funguje. Stále ale zůstávají nezodpovězené otázky, u kterých můžeme jen hádat.
Nedávno jsem psala o zívání, u kterého se odborníci pořád nemohou shodnout, k čemu vlastně slouží. Jasně, je to znak únavy, nudy, ale někdy nastává i v situacích, kdy bychom teoreticky zívat nemuseli, a přesto se tak děje. Znáte to určitě také - stačí na zívání jen pomyslet, nebo o něm číst, a nutkání k zívnutí dokonce evokuje i obrázek člověka, který zívá...
Velkou záhadou našeho organismu je například i slepé střevo. Slepé střevo, neboli apendix, je okrajová část a výběžek tlustého střeva, v podstatě zakrnělá a zdánlivě tělu ničím neprospívající "zbytečnost." U nás v rodině má slepák operačně odstraněný jen sestřenice. Z blízké rodiny jsme nikdo na operaci slepého střeva nebyl.
Pořád jsem měla v hlavě totiž zafixované, že důležitá je v zánětlivosti slepého střeva i dědičnost, ale dočetla jsem se, že to není pravda. Když jsem byla menší, tak mi máma totiž často říkala, že mi v rodině na" slepák" netrpíme, takže já taky nebudu...
Ale slepé střevo mám - to mi zjistili před několika lety, kdy jsem byla na ultrazvuku právě pro podezření na zánět, který se nepotvrdil. Akutní zánět slepého střeva totiž nejčastěji postihuje děti a mladistvé mezi 10-15 roky věku - ale může se projevit samozřejmě i v dospělosti.
Klasický průběh zánětu začíná neurčitou tupou bolestí v nadbřišku, nebo kolem pupku. Bolest sílí při pohybu, a prakticky neustává. Může se přidat i úporné zvracení či průjem. Po čase se bolest přelije do pravé části břicha,, může se přidat i velmi vysoká horečka. Jedna moje kamarádka se mi kdysi svěřila, že když měl její přítel zánět slepého střeva, chytlo ho to tak akutně, že nemohl ani chodit.
Důležité je navštívit okamžitě lékaře, protože slepé střevo může prasknout, a to může být pro člověka fatální! Operace na odstranění slepého střeva bývají většinou banální zákroky, ale samozřejmě se mohou vyskytnout komplikace.
Podle výsledků největšího výzkumu, který v minulosti na téma užitečnosti slepého střeva proběhl, má v těle pořád významnou úlohu. Biologové hovoří o tom, že v trávicím systému produkuje a ukládá mikroby, které jsou nezbytné pro zdravou střevní mikroflóru!
Když jsou přátelští mikrobi z těla kvůli nemoci nebo antibiotické léčbě odplavováni, uvolní slepé střevo tyto své "zásoby", čímž dojde k rychlejšímu nastolení rovnováhy a posílení celkové imunity. Každopádně, pořád se o jeho užitečnosti vedou nekonečné diskuze!
Nepříjemné je pro mnohé z nás i škytání. Naštěstí se jedná o krátkodobou záležitost, která brzy pomine. A také se říká, že když škytáme, zrovna na nás někdo myslí.
Jedná se o křeče bránice, vyvolané drážděním tzv. bráničních nervů. Tyto stahy následně vedou k se chystá bourat praserychlému nasátí vzduchu do plic a zároveň k uzavření hrtanové příklopky. Vzduch nahromaděný v plicích zamíří ven přes hlasivky, a tehdy začínáme škytat.
Párkrát v životě už mě chytla opravdu nepříjemná škytavka, která trvala i pět minut. Nepomohlo ono klasické napít se hodně vody, nebo zadržet dech. Škytala jsem pořád dál. Nejčastější teze mluví o souvislosti s hltáním jídla - ale já často škytám i bez toho, aniž bych cokoli snědla! Vědeckých důkazů je totiž málo.
Největším "škytacím" rekordmanem je Charles Osborne. Třináctého června roku 1922 se právě chystá bourat 160 kilogramů těžké prase. Když ho ale začne zvedat na hák, uklouzne a vepř dopadne přímo na něj. Nehoda se naštěstí obejde bez zranění, Charles pouze začne škytat.
Záhy tomu nevěnuje pozornost, ale škytání trvá hodiny, dny, a záhy dokonce týdny, a prostě ne a ne přestat. Charles začně objíždět lékaře po celé Americe, zkouší všemožné babské rady, ale škytá pořád dál... Jeho škytavka je prostě nezastavitelná, a bohužel i poměrně divoká. Postupně se ustálí na dvaceti škytnutích za minutu.
Navzdory tomu ale Charles prožil plnohodnotný život. Ale nedovedu si představit, jak mu škytání muselo šíleně znepříjemňovat život.
"Člověk je jediný tvor, který se červená. Není divu. Jako jediný má za co." Tento citát Marka Twaina je opravdu trefný.
Červenání je i v dávné historii hojně propíraný jev. Červenající se Panna Marieči stydlivá dívka s rudými tvářemi je dlouho výrazem jakési ctnosti a zdrženlivosti. Ovšem dnes je známo, že je vůlí neovlivnitelný projev, který vzniká v okamžiku, kdy cítíme rozpaky a stud. Souvisí také s fyzickou námahou, a hodně se červenají i lidé s vysokým tlakem.
Prokazatelně se více červenají ženy než muži - to prý souvisí a větší emocionální citlivostí!
Samotný jev zčervenání způsobuje rozšíření krevních cévek ve tváři, což vede k tomu, že více prosvítá barva. Toto je zpravidla dočasné - červená barva rychle vymizí, pokud tedy nejde o nějaký zdravotní problém, ale zčervenání může způsobit i vysoká, nebo naopak příliš nízká teplota. Někteří lidé, kteří se často červenají, toto vnímají jako svůj handicap, a dokonce mají i závažné psychické problémy.
Tohle je asi ve společnosti zakořeněný problém, že máme tendenci se dívat na lidi, kteří se červenají, jako na špatné. Pokud za to nemohou, proč je odsuzovat?
Amnézie - tedy krátkodobá ztráta paměti je vědci dosud nepochopený proces. Lidská paměť se vyvíjí zhruba do pětadvaceti let věku. Pak už postupně slábne, ale samozřejmě je vhodné ji trénovat a posilovat - křížovky, četba...
Přesný proces vzniku vzpomínek zatím vědci úplně neobjasnili. Nicméně je pravděpodobné, že na začátku je fáze, kdy je vzpomínka zpracována tak, aby ji bylo možné později vyvolat. Pokud tento složitý proces něco přeruší, vymizí celé vlákno vzpomínky.
Na vině je nejčastěji vážnější úraz hlavy, ale také alkohol. Kdo z nás neměl někdy díky alkoholu pořádné okno? Mám jeden zvláštní zážitek. Bylo mi asi devatenáct, tehdy jsem šla s kamarádkou z hospody domů, notně ovíněná. Pamatovala jsem si všechno, co se dělo uvnitř. Ale cestu domů jsem si nepamatovala vůbec. Nevím, jak jsem se domů dostala, co se dělo po cestě, ráno jsem se vzbudila, a místo cesty domů úplná tma. Jestli to nezpůsobil ten čerstvý vzduch, nebo nevím?
Stalo se mi to jednou jedinkrát, bylo to opravdu zvláštní...
Záhad, tajemství, ale hlavně úžasných věcí, které lidské tělo dokáže, je obrovská spousta, a v některém z příštích článků jich určitě zase pár podrobněji popíšu!
A co Vy? Přepadla Vás někdy nepříjemná škytavka? Myslíte, že je zívání nakažlivé? Byli jste na operaci slepého střeva? Měli jste někdy krátkodobou amnézii? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥
Velmi zajímavý článek. Na operaci slepého střeva jsem zatím nemusela, vidím-li někoho zívat, zívám také, v mládí jsem se červenala, když jsem byla v rozpacích třeba před hezkým klukem a výpadek paměti jsem zažila také. Dvakrát podobně jako ty, ojíněná a nevěděla jsem, jak jsem se dostala domů, nebo jak jsem platila jízdenku v autobuse. Ale co nesouviselo s alkoholem, to byl výpadek paměti u maturity. Zajásala jsem, když jsem si vytáhla skvělé otázky a nevím zda právě ta obrovská pozitivní emoce způsobila totální útlum a já nevěděla, čeho se chytit. A to nám profesoři říkali, že výpadek paměti u zkoušky je výmysl studentů. Já to zažila a v ten moment sehraje ještě roli panika, neboť není na co navázat.
OdpovědětVymazatSlepák mi nastěstí vyndat ještě nemuseli a byla bych ráda , kdyby to tak zůstalo , prý to pekelně bolí .
OdpovědětVymazatslepák už nemám :) byl mi vyjmut prý za minutu dvanáct... takže jsem měla štěstí :) a možná je to banální operace, ale rekonvalescence tak banální teda není a je to na delší dobu :)
OdpovědětVymazat