Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 352 Duch domu Ashburnů

Autor: Darcy Coates 

Žánr: Horor, Mysteriózní

Mé hodnocení: 60% 

Obsah: Adrienne nedávno oslavila třiadvacáté narozeniny, a tak trochu neví, co si pořádně počít se životem. Nedávno jí zemřela matka, jediná příbuzná, kterou měla, a veškeré její úspory spolkla nákladná léčba, která nakonec bohužel nebyla úspěšná. Adrienne prodala dům, auto, a nakonec skončila v provizorním náhradním bydlení u své kamarádky. 

Jenže dům byl pro tři lidi a nevrlého kocoura tak trochu těsný, takže dívka nakonec musela vzít zavděk levným hotelem. Nad vodou ji drží jen těch pár článků, které posílá svým klientům - píše za ně články do novin a časopisů. Jediným štěstím je, že aktuálně je bez dluhů, jenže to jí střechu nad hlavou a plný žaludek rozhodně nezajistí... Jako obrovské štěstí se tedy ukáže dopis od notáře, kde jí oznámí, že po své pratetě Edith zdědila dům v malé vesničce Ipson. 

To je konečně šance na nový začátek! Adrienne se tedy hned do vesničky vydá, v tu chvíli jsou jejím jediným majetkem dvacet dolarů, kufr s trochou šatstva, notebook a přepravka s milovaným kocourkem Wolfgangem. Taxík projíždí malebnou vesničkou s překrásnými domky a malebnými zahrádkami, ovšem celou tou krásou projede až na úplný zapadlý konec vesnice. Kolem široko daleko nejsou žádní sousedé, a pěšky zpátky do města, třebas na nákupy, to zabere určitě dobrou hodinu. 

Třípatrový obrovský dům působí na první dojem ponurým dojmem, je evidentní, že by potřeboval pořádnou rekonstrukci, a ani okolí nepůsobí vůbec vesele, porost je tu řídký, vytáhlý, a očividně nemocný. 

Ale co. Pro Adrienne je to nový začátek, a nové věci přeci vždycky něco stojí. Po chvíli si ale vybaví vzpomínku z dětství, kdy ji matka z tohoto domu vezla autem v šíleném úprku, a Edith stojící ve dveřích ve svých tmavých, nemoderních šatech, a rozčileně na ně něco křičíc. Měla snad prateta vůči Adrienne nějaké výčitky svědomí, a proto jej dívce odkázala? 

Ať či tak, uvnitř to vypadá velmi starodávně, ale zároveň tak trochu zanedbaně. Ale k dívčině překvapení funguje elektrika, i když pojistky, které jsou dost netradičně umístěny venku, není zrovna jednoduché nahodit. 

Je tedy čas vydat se na průzkum nového domova! Kocour není zrovna nadšen, nijak se mu tu nelíbí, a dává velmi okatě najevo svůj neklid. Pokojů je tu opravdu spousta, pracovny, několik ložnic, vše zařízeno ve starožitném stylu, jedinou výjimkou je koupelna. Ovšem podivné je, že nikde v domě nejsou žádná zrcadla, a na místech, kde by měla být, ční velký nápis: "Žádná zrcadla." Byla snad Edith tak trochu praštěná, nebo trpěla stařeckou demencí?

Na chodbě jsou rozmístěny portréty všech členů rodiny Ashburnových, a Edith je tu ještě zvěčněna jako dítě. Když dnes druhý den dům navštíví místní vyhlášené drbny, aby Adrienne přivítaly v městečku, dozví se dívka o ponuré historii místa víc. Charles Ashburn, jeho žena a jejich rodiče byli zavraždění neznámým šílencem. Jediná Edith, jejich neteř, krvavé řádění přežila. Proč proboha zůstávala v místě, kde byli zabiti její příbuzní? 

Adrienne byla vždycky racionálně uvažující člověk, ale když prozkoumá pořádně dům a jeho okolí, začíná být opravdu neklidná. V noci někdo chodí kolem domu, a co to vrzání na schodech? Že by vítr, nebo...? A co hrob v lese, který vypadá čerstvě? Může jít jen o kanadský vtípek místních chuligánů? Začíná věřit zvěstem, které se o minulosti domu vyprávějí, zdá se, že má opravdu temnou minulost, a zdá se, že v něm ožívá cosi nadpřirozeného. 

Dávní obyvatelé domu totiž nespí, a Adrienne rozhodně nečeká klidné spaní!




Hodnocení: Původně jsem si v knihovně chtěla vypůjčit od autorky jinou knihu - hororovou novinku Šeptající mrtví. Jenže tu u nás neměli, tak mi paní knihovnice nabídla, že mi z městské knihovny objedná nějakou jinou. Dívala se do počítače a prý je tu celá série o strašidelných domech. Tak jsem si řekla, že to je přesně pro mě, a poprosila ji, ať mi tedy objedná první díl na zkoušku, uvidím, jak se mi knížka bude líbit, a případně bych si vypůjčila další. 

Minulý týden mi pípla SMS, že knížka už je k dostání, hned ten den jsem si ji vyzvedla, ale číst jsem začala až později, jelikož jsem měla rozečtený román. Před nějakým časem byla tato série dost populární, na Facebooku jsem v knižních skupinách vídala nadšené recenze, ale mě většinou tyto čtenářské trendy minou, a najdu si k nim cestu až později. 

Na Ducha domu Ashburnů jsem se vrhla s poměrně velkým nadšením a očekáváním. Nakonec jsem knížku přečetla za tři dny, ale moje dojmy jsou tak trochu rozpačité. Začátek byl slibný, takový klasický, co se tedy týká filmových hororů. Mladá osamělá dívka, kterou doprovází jen domácí mazlíček, jede na defacto neznámé místo, které navštívila jako malá holka. 

Dům i okolí působí ponuře, obyvatelé městečka nejsou taky úplně přátelští, a do toho děsivá pověst, která Ashburnovo sídlo doprovází. 

Adrienne mi přišla taková taky tak trochu podivínská, nějak nevěděla, co si počít se životem, a snad opravdu chtěla začít znovu. Ale už po pár stránkách mi přišlo zvláštní, že se nějak moc nestarala o zvelebování svého nového domova, dost divné bylo i to, že jednotlivé místnosti pořádně neprozkoumala, což se čtenář dozví až v závěru. Tak přeci když se přestěhuji do nového domu, logicky mě zajímá, co všechno skrývá, a chci jej propátrat úplně celičký! 

Příběh samotný nebyl místy úplně špatný. Atmosféra byla opravdu ponurá, hlavně noční scény byly vylíčeny velmi sugestivně. Opravdu mi běhal mráz po zádech, když jsem si představila ten rozlehlý dům na samotě, šumící noční les, a pak také ty kroky, které se ozývaly venku... Jak příběh postupoval, začala se rozplétat zajímavá rodinná historie, ale bohužel jsem se v ní nemohla pořádně zorientovat. 

Chybělo mi tu více jmen, návaznost rodinných vztahů mi přišla taková dost odfláknutá, a až do konce jsem se v tom nemohla pořádně zorientovat. Zvláštní bylo i chování hlavní hrdinky, místy opravdu nelogické, chápu, že zažívala hororové situace, ale přesto... 

Tempo začala velmi rychle ztrácet na síle. Přitom ale měla autorka nakročeno opravdu dobře, třeba scéna s hrobem v lese byla úžasná. Jenže se to tak trochu zvrtlo, jednotlivé pasáže začaly být jako přes kopírák, a to mě přestalo bavit. Spousta scén nedávala moc smysl, a i na horor to bylo prostě přestřelené. 

Ale přesto nemůžu říct, že je to špatná knížka. Ani dobrá, ani špatná. Líbilo se mi zapojení kočičího hrdiny, dobře vykreslená ponurost domu a jeho okolí, ale moc mi k tomu už neseděl ten zbytek. Vše dospělo až k závěru, kde se nakonec objevilo jedno velké překvapení, a trochu to osvětlilo to, co se dělo předtím. 

Jenže za mě tohle není kdovíjaké veledílo. Napsat dobrý horor je zatraceně těžké, a tohle bylo béčko, a ne knižní trhák. Styl psaní se mi líbil, nebylo to kdovíjak utahané, ale čekala jsem trochu víc. Nenadchne, neurazí, ale námět byl výborný, jen se to tak trošku zvrtlo. 

I přesto ale hodnotím šedesáti procenty, a rozhodně si vypůjčím i další knihy ze série strašidelných domů. Třeba se autorka od prvního dílu posunula k lepšímu, chtělo to zapracovat více na hlavní hrdince, doladit pár detailů, a mohl to být v mých očích trhák...

A co Vy? Četli jste nějakou knížku od Darcy Coates? Znáte její sérii se strašidelnými domy? Nebo jste četli jinou hororovou knížku? Jak se Vám líbila? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. četla jsem všechny její knihy ze série Strašidelné domy a zrovna tato je ta z těch lepších :D aspoň podle mně :) mile mě teď překvapila její novinka Smrt v domě Gillespieů, to jsou povídky a pěkně mi to sedlo :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tato autorka mě zatím míjí ze stejného důvodu jako tebe.
    Nejsem moc na horory, ale loni jsem četla Skryté obrázky a knížka se mi moc líbila.
    Hezký den. 🙂

    OdpovědětVymazat
  3. Já mysteriózní literaturu nečtu, nějak mě neláká. ale i tak díky za recenzi. Zdravím 😉😊

    OdpovědětVymazat
  4. Sérii znám.
    Její styl se mi líbí.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js