Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 351 Kleptoman

 Autor: Karel Žilák

Žánr: Román, Detektivní

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Slovák Peterko je tak trochu životní otloukánek, ale svým způsobem tomu jde vždycky naproti. O pořádnou práci už roky nezavadil, přežívá díky krátkým brigádám, a nejraději se nechává živit od naivních zamilovaných dámiček. Tohle ovšem nemá nikdy dlouhého trvání, takže k Peterkovu životu neodmyslitelně patří cestování. A teď má namířeno ze slovenského Vrbova až do Zlína. Před několika měsíci totiž potkal Evu, která se mu zalíbila na první pohled, jenže se od ní dozvěděl pouze křestní jméno a to, že bydlí v "baťovských" domcích právě ve Zlíně.

A teď nemá Peterko už kudy kam, tak se rozhodne odcestovat až sem. Jenže hned na první přestupné stanici jej ošklivě zmlátí parta chuligánů, takže do Zlína dorazí ve značně pochroumaném stavu. Jako by toho nebylo málo, venku mrzne až praští, všude ledovka, takže hromotluk vezme zavděk první lavičkou, na kterou narazí. Evu se mu totiž samozřejmě v záplavě úplně stejných domků najít nepodaří - jaksi se zapomněl zeptat na její příjmení.

Jen šťastnou shodou okolností jej spícího najde na lavičce právě Eva, kterou pravidelně uprostřed noci budí její fenka Felinka, a promrzlého ubožáka se ujme, a až doma ke svému údivu zjistí, že toho chlápka potkala před půl rokem na Slovensku! 

Peterko zahrne Evu něžnými slůvky, dokonce někde schrastí růži, kterou jí z lásky přivezl, ale dívka je obezřetná. Je to sotva pár týdnů, co se ošklivě spálila se svým manželem Tondou, který zmizel, a Eva o něm nemá žádné zprávy. A teď by si měla do bytu zase po takové době pustit cizího chlapa?! Navíc má dost náročnou práci, pozdě v noci vstává do pekárny, a nechat tu jen tak člověka, kterého vlastně nezná, ale který je vlastně docela roztomilý...

Nakonec je Eva ráda, že takto netradičně k podivnému Slovákovi přišla. Co se týče práce doma, je Peterko pracovitý, ale nějak moc se nechce ukazovat mezi sousedy, a že by si hledal aktivně práci, o tom se také mluvit nedá. Eva tedy vše finančně táhne sama, její nový přítel má navíc velkou zvláštnost - v těch nejnevhodnějších situacích najednou usíná! 

Když se Peterko nemá ani k odchodu, ani k práci, a navíc se z domu začnou ztrácet peníze, musí začít zoufalou situaci nějak řešit. Ukáže se totiž, že Eva je pořád ještě vdaná, ale Tonda zmizel krátce po svatbě a nikdo vlastně pořádně neví, co s ním je. 

Velice pěkný vztah mají naopak Zdeněk a Martina, oba pracující u policie. Jenže Zdeněk má jednu takovou libůstku, o které by se neměl nikdo dozvědět, hlavně ne tedy jeho nadřízení, a už vůbec ne jeho snoubenka.

Eva se nakonec rozhodne pro radikální řešení celé situace, a do cesty se jí opět připlete Tonda. Společně vymyslí plán, který se ale následně nečekaně zvrhne, a změní životy celé pětice zúčastněných. Tonda a Zdeněk jsou totiž bývalí kamarádi z vojny, a tím se celý kruh uzavírá. Napínavá detektivní zápletka však graduje, a není jisté, kdo je tu vlastně ten kleptoman...? 




Hodnocení: Po Kleptomanovi jsem sáhla v knihovně zcela náhodou v polici se společenskými romány, zaujal mě název, a pak také úryvek na přebalu knihy působil na první pohled velice bizarně, nicméně anotace byla na můj vkus poměrně strohá, ale i tak jsem si knížku vypůjčila domů. 

Hned od úvodních vět mi bylo jasné, že to bude hodně zvláštní román. Slovák, bloudící po městě, kde nikdy v životě nebyl hledajíc ženu, kterou viděl jednou jedinkrát v životě, přesto má teď svůj důvod, proč se ji rozhodl vyhledat, čímž se rozjede kolotoč naprosto šílených situací, které ale píše sám život. 

Postavy byly zajímavé, uvěřitelné, Eva je takový ten typ ženské, co si vybírá pořád ty stejné zoufalce, a pak se diví, že to dopadá špatně. Bavil mě Peterko a jeho drzá upřímnost, a pak také ona zdravotní indispozice, která je poměrně zvláštní, jen je velká škoda, že ji autor trochu více nerozvinul a nezakomponoval do děje. 

Opravdu mě překvapilo, jak se dějová linka vyvinula, když se na scénu vrátil Tonda. První část byla věnována Evě a jejím dvěma mužům, ta druhá už se zaobírala Zdeňkem a Martinou, přičemž jejich vztah působí jako harmonický, ale oba mají své kostlivce ve skříni, kteří hrozí každou chvíli vypadnutím. 

Vše se změní v pořádné drama, když dojde k onomu kriminálnímu zvratu, který byl popsán velmi autenticky a detailně, přičemž následují další popisy z místy činu, které byly opravdu až děsivě nechutné. Hned v úvodu je napsáno, že autor si přizval ke konzultaci i nadporučíka, což je právě na těchto pasážích opravdu znát.

Velmi čtivá, zajímavá kniha, dlouho jsem nečetla žádný takový příběh ze života, a bylo to příjemně osvěžující. Zdánlivě obyčejní lidé, ve kterých se můžeme místy najít my všichni, ale jejich osudy už tak obyčejné nejsou. Ale vlastně - který osud se dá označit jako obyčejný...?

Styl psaní byl příjemně civilní, žádné hloupé šroubované dialogy, což mi v románech opravdu pije krev. Přesto nejsem úplně spokojená, dost mě zklamal závěr, kdy se vše tak najednou utnulo úplně v nejlepším, což je škoda. Dost by mě zajímalo, jak se osudy jednotlivých aktérů vyvíjely dál, ale zase si to jako čtenář můžu domyslet, no... 

Zajímavé postavy, zajímavé prostředí, neotřelý a tak trochu lehce i šílený děj, ale bavila jsem se. Jsem ráda, že jsem zase po dlouhé době vyzkoušela něco jiného, tady je detektivní zápletka upozaděna a soustředíme se více na postavy, což mě bavilo. 

Karel Žilák napsal minimálně ještě dva další romány, tak se po nich v knihovně hned příště podívám. Zvláštní kniha, která asi nesedne každému, ale mě to prostě bavilo! 

A co Vy? Četli jste v poslední době nějaký společenský román? Baví Vás podobné romány z civilního prostředí, kde se může tak trochu najít každý? Četli jste něco od autora? Máte chuť si knížku přečíst? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Často si půjčuju tenhle žánr a naštěstí dneska je takových knížek hodně .

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. To vypadá na zajímavé čtení. Já už jsem asi měsíc nic nečetla, ale naposledy to byl velmi pěkný historický román Velrybí divadlo - kniha se mi líbila tak moc, že jsem ji taky věnovala recenzi. 🙂
    Hezkou neděli.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....