Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 351 Kleptoman

 Autor: Karel Žilák

Žánr: Román, Detektivní

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Slovák Peterko je tak trochu životní otloukánek, ale svým způsobem tomu jde vždycky naproti. O pořádnou práci už roky nezavadil, přežívá díky krátkým brigádám, a nejraději se nechává živit od naivních zamilovaných dámiček. Tohle ovšem nemá nikdy dlouhého trvání, takže k Peterkovu životu neodmyslitelně patří cestování. A teď má namířeno ze slovenského Vrbova až do Zlína. Před několika měsíci totiž potkal Evu, která se mu zalíbila na první pohled, jenže se od ní dozvěděl pouze křestní jméno a to, že bydlí v "baťovských" domcích právě ve Zlíně.

A teď nemá Peterko už kudy kam, tak se rozhodne odcestovat až sem. Jenže hned na první přestupné stanici jej ošklivě zmlátí parta chuligánů, takže do Zlína dorazí ve značně pochroumaném stavu. Jako by toho nebylo málo, venku mrzne až praští, všude ledovka, takže hromotluk vezme zavděk první lavičkou, na kterou narazí. Evu se mu totiž samozřejmě v záplavě úplně stejných domků najít nepodaří - jaksi se zapomněl zeptat na její příjmení.

Jen šťastnou shodou okolností jej spícího najde na lavičce právě Eva, kterou pravidelně uprostřed noci budí její fenka Felinka, a promrzlého ubožáka se ujme, a až doma ke svému údivu zjistí, že toho chlápka potkala před půl rokem na Slovensku! 

Peterko zahrne Evu něžnými slůvky, dokonce někde schrastí růži, kterou jí z lásky přivezl, ale dívka je obezřetná. Je to sotva pár týdnů, co se ošklivě spálila se svým manželem Tondou, který zmizel, a Eva o něm nemá žádné zprávy. A teď by si měla do bytu zase po takové době pustit cizího chlapa?! Navíc má dost náročnou práci, pozdě v noci vstává do pekárny, a nechat tu jen tak člověka, kterého vlastně nezná, ale který je vlastně docela roztomilý...

Nakonec je Eva ráda, že takto netradičně k podivnému Slovákovi přišla. Co se týče práce doma, je Peterko pracovitý, ale nějak moc se nechce ukazovat mezi sousedy, a že by si hledal aktivně práci, o tom se také mluvit nedá. Eva tedy vše finančně táhne sama, její nový přítel má navíc velkou zvláštnost - v těch nejnevhodnějších situacích najednou usíná! 

Když se Peterko nemá ani k odchodu, ani k práci, a navíc se z domu začnou ztrácet peníze, musí začít zoufalou situaci nějak řešit. Ukáže se totiž, že Eva je pořád ještě vdaná, ale Tonda zmizel krátce po svatbě a nikdo vlastně pořádně neví, co s ním je. 

Velice pěkný vztah mají naopak Zdeněk a Martina, oba pracující u policie. Jenže Zdeněk má jednu takovou libůstku, o které by se neměl nikdo dozvědět, hlavně ne tedy jeho nadřízení, a už vůbec ne jeho snoubenka.

Eva se nakonec rozhodne pro radikální řešení celé situace, a do cesty se jí opět připlete Tonda. Společně vymyslí plán, který se ale následně nečekaně zvrhne, a změní životy celé pětice zúčastněných. Tonda a Zdeněk jsou totiž bývalí kamarádi z vojny, a tím se celý kruh uzavírá. Napínavá detektivní zápletka však graduje, a není jisté, kdo je tu vlastně ten kleptoman...? 




Hodnocení: Po Kleptomanovi jsem sáhla v knihovně zcela náhodou v polici se společenskými romány, zaujal mě název, a pak také úryvek na přebalu knihy působil na první pohled velice bizarně, nicméně anotace byla na můj vkus poměrně strohá, ale i tak jsem si knížku vypůjčila domů. 

Hned od úvodních vět mi bylo jasné, že to bude hodně zvláštní román. Slovák, bloudící po městě, kde nikdy v životě nebyl hledajíc ženu, kterou viděl jednou jedinkrát v životě, přesto má teď svůj důvod, proč se ji rozhodl vyhledat, čímž se rozjede kolotoč naprosto šílených situací, které ale píše sám život. 

Postavy byly zajímavé, uvěřitelné, Eva je takový ten typ ženské, co si vybírá pořád ty stejné zoufalce, a pak se diví, že to dopadá špatně. Bavil mě Peterko a jeho drzá upřímnost, a pak také ona zdravotní indispozice, která je poměrně zvláštní, jen je velká škoda, že ji autor trochu více nerozvinul a nezakomponoval do děje. 

Opravdu mě překvapilo, jak se dějová linka vyvinula, když se na scénu vrátil Tonda. První část byla věnována Evě a jejím dvěma mužům, ta druhá už se zaobírala Zdeňkem a Martinou, přičemž jejich vztah působí jako harmonický, ale oba mají své kostlivce ve skříni, kteří hrozí každou chvíli vypadnutím. 

Vše se změní v pořádné drama, když dojde k onomu kriminálnímu zvratu, který byl popsán velmi autenticky a detailně, přičemž následují další popisy z místy činu, které byly opravdu až děsivě nechutné. Hned v úvodu je napsáno, že autor si přizval ke konzultaci i nadporučíka, což je právě na těchto pasážích opravdu znát.

Velmi čtivá, zajímavá kniha, dlouho jsem nečetla žádný takový příběh ze života, a bylo to příjemně osvěžující. Zdánlivě obyčejní lidé, ve kterých se můžeme místy najít my všichni, ale jejich osudy už tak obyčejné nejsou. Ale vlastně - který osud se dá označit jako obyčejný...?

Styl psaní byl příjemně civilní, žádné hloupé šroubované dialogy, což mi v románech opravdu pije krev. Přesto nejsem úplně spokojená, dost mě zklamal závěr, kdy se vše tak najednou utnulo úplně v nejlepším, což je škoda. Dost by mě zajímalo, jak se osudy jednotlivých aktérů vyvíjely dál, ale zase si to jako čtenář můžu domyslet, no... 

Zajímavé postavy, zajímavé prostředí, neotřelý a tak trochu lehce i šílený děj, ale bavila jsem se. Jsem ráda, že jsem zase po dlouhé době vyzkoušela něco jiného, tady je detektivní zápletka upozaděna a soustředíme se více na postavy, což mě bavilo. 

Karel Žilák napsal minimálně ještě dva další romány, tak se po nich v knihovně hned příště podívám. Zvláštní kniha, která asi nesedne každému, ale mě to prostě bavilo! 

A co Vy? Četli jste v poslední době nějaký společenský román? Baví Vás podobné romány z civilního prostředí, kde se může tak trochu najít každý? Četli jste něco od autora? Máte chuť si knížku přečíst? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Často si půjčuju tenhle žánr a naštěstí dneska je takových knížek hodně .

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. To vypadá na zajímavé čtení. Já už jsem asi měsíc nic nečetla, ale naposledy to byl velmi pěkný historický román Velrybí divadlo - kniha se mi líbila tak moc, že jsem ji taky věnovala recenzi. 🙂
    Hezkou neděli.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js