Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 350 Pláž

 Autor: Alex Garland 

Žánr: Román, Psychologický, Thriller

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Richard je mladý cestovatel a dobrodruh, kterého aktuálně nezajímá nic jiného než poznat a prozkoumat toho co nejvíc. Teď se zrovna rozhodl pro Thajsko, konkrétně pro hlavní město Bangkok. Ubytuje se ve "čtvrti batůžkářů," na Khao San Road, v jedné z mnoha anonymních ubytoven, kde tenké umakartové stěny rozhodně neposkytují kdovíjaké soukromí. 

Jak se brzy ukáže, Richardův soused obývající pokoj hned vedle je podivínský. Mluví skotským přízvukem, a neustále blouzní o pláži, korálech, a o Kristovi. Mohlo by se zdát, že jde o dalšího feťáka, kterých se dá v této čtvrti najít celkem dost. Jenže Richarda muž něčím zaujme, a když se druhý den při odchodu ze snídaně dozví, že mu neznámý nechal na recepci dopis, jeho zvědavost to ještě vybičuje. V obálce se nachází mapa, sice amatérsky nakreslená, přesto však přehledná.

Dole vpravo je jediný nápis: "Pláž." Richard se vzápětí vypraví do cizincova pokoje, ale ke svému šoku najde muže ležet v posteli mrtvého, a je evidentní, že spáchal sebevraždu. Při rutinním vyšetřování se zjistí, že  neznámý udal falešné jméno, protože kdo by se jmenoval Kačer Daffy? Příčina smrti je nicméně určena jako sebevražda. Richarda by se nic z toho zdánlivě nemělo týkat, ale plánek pláže mu nedá spát, a rozhodne se ji najít.

Přizve si k tomu dva své francouzské přátele, Etiénna a Francoise. Zjistí ale, že tajemná pláž není zakreslená v oficiálních mapách. Nabízí se tedy otázka, zda vůbec existuje? Jenže trojice je z pobytu v Bangkoku otrávená, a rozhodnou se to pojmout jako výzvu. Buď to vyjde, nebo ne.

Cesta vlakem je poměrně rychlá, a teď už přichází ten horší úkol - přesunout se na ostrov. Naštěstí se Etiénnovi podaří sehnat šejdíře, který je ochoten je na ostrov, ovšem za nemalý finanční obnos, dovézt na motorovém člunu. Sic neochotně, ale nakonec kamarádi souhlasí. Vybaveni jsou pořádnou zásobou pitné vody, nechybí ani konzervy a nudlové polévky, a v případě potřeba se jim snad podaří ulovit nějakou rybu, ač s rybolovem nemají žádnou zkušenost. A samozřejmě nemohou chybět ani cigarety. 

Po pár dnech tápání se jim skutečně podaří objevit místo za vodopádem, kde by mohlo být místo, které hledají. Jenže se objeví překážka v podobě drogového kartelu a ozbrojených hlídačů. Co jsou tito Thajci zač? Když už vše vypadá beznadějně, objeví se znenadání muž, který rozhodně nevypadá jako Thajec, představí se jako Jed, a dovede trojici do tábora.

Do tábora, který je tou opravdovou "pláží," rájem na zemi, místem, které dosud nezasáhla civilizace, a kde se žije jinak. Členové této komunity se živí rybolovem, zahradničením, sami si postavili své příbytky, buď ve formě stanů nebo primitivní ze dřeva. Je tu hojnost kokosů, moře oplývá rybami, v komunitě vládne harmonie, no není tohle opravdová rajská zahrada? 

Jenže negace moderní civilizace tak trochu převládá i tady - drogy, závislost na hraní her, syndrom vietnamské války. Vypadá to, že spousta z členů této na první pohled mírumilovné komunity má svá temná tajemství, která ani mořský odliv jen tak neodnese. 

Když události dospějí do tragického konfliktu, zdá se, že už nic nebude jako dřív. A nebo ano? Lze i přes to všechno žít pořád na pláži v harmonii, nebo se vše otočí v tu nejhorší noční můru...? 




Hodnocení: Pláž jsem si vypůjčila při jedné z posledních návštěv knihobudky. Zaujala mě na první pohled obálka s Leonardem DiCapriem, a bylo mi jasné, že půjde o námět, z kterého čerpal stejnojmenný film. Film jsem neviděla, ale recenze na něj nejsou špatné, tak jsem se těšila, jak mě bude bavit kniha.

Ze začátku mi úplně nesedl styl vyprávění, a nemohla jsem si na něj zvyknout po celou dobu, na můj vkus byl příliš těžkopádný. Příběh je vyprávěn z Richardova pohledu, hlavní hrdina tu na mě působil jako takový povalečský floutek, co pořádně neví, co si počít se životem. Zajímavě byly vystavěné vztahy mezi ústřední trojicí - Richard, Francoise a Etiénne - a místy tu bylo patrné napětí. Autor se snažil o hlubší psychologický profil postav, ale ne vždy se mu to úplně dařilo. 

Koncept života na pláži byl dost zvláštní, popravdě jsem se místy i trochu nudila, nemohla jsem se zbavit dojmu určité prázdnoty. Chápu, že život na pláži měl svůj vlastní rytmus, ale některé pasáže mohly být fakt kratší.

Ale ona ta idylka nebyla taková, jak to na první pohled vypadalo, začaly se objevovat trhliny. Chtělo to ale trochu zapracovat na atmosféře místa, celé mi to přišlo podivně sterilní, chyběl tomu ten správný náboj, která by činila Pláž něčím opravdu výjimečnou. 

Na druhou stranu, když už tedy začalo docházet k menším dramatům, bylo to překvapivě naturalistické. Jen škoda, že to všechno tak trvalo. Chvílemi jsem byla opravdu na vážkách, zda má Richard halucinace, nebo je to reálné - a ve výsledku jsem se to vlastně ani nedozvěděla. Pro mě jakožto českého čtenáře tu bylo moc zmínek o vietnamské válce - hlavně tedy ve vojenském žargonu, byla tu spousta různých zkratek, sice hned na začátku byly vysvětlivky, ale přišlo mi to trochu zbytečné. 

Je velká škoda, že v knize panovala taková nevyváženost - místy velká nuda, pak zase pořádná porce napětí. Je to paradox, protože odlehlý život na ostrově byl zajímavý. Rybolov, shánění rýže, dechberoucí potápění... Celkem tři sta padesát stránek, plus k tomu ještě opravdu malé písmo, z něhož mě bolely oči, musela jsem mžourat - jsem louskala více než týden. 

Závěr byl zase naopak příliš uspěchaný, ani epilog toho mnoho neosvětlil, nevím. Hrozně zvláštní kniha, vlastně ani pořádně nevím, co si o ní mám myslet. Čekala jsem rozhodně víc, mám v plánu se podívat na film, až ho budou dávat v televizi, asi je lepší, že jsem prvně četla knižní předlohu. No nic, půjdu knížku zase vrátit do knihobudky, ať udělá radost někomu dalšímu! 

Hodnotím šedesáti procenty, nemůžu říct, že by se mi knížka extra líbila, ale brak to taky není. Nějak si nemůžu své pocity z četby pořádně utřídit, možná bych si ji mohla za pár let přečíst znovu, a porovnat... 

A co Vy? Viděli jste film Pláž s Leonardem DiCapriem? Líbil se Vám, nebo jste byli zklamaní? Přečetli byste si i knižní předlohu? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Film jsem viděla a působil na mě hodně zvláštně . Nebyl to můj šálek kávy , takže ani knížka .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla