Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 350 Pláž

 Autor: Alex Garland 

Žánr: Román, Psychologický, Thriller

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Richard je mladý cestovatel a dobrodruh, kterého aktuálně nezajímá nic jiného než poznat a prozkoumat toho co nejvíc. Teď se zrovna rozhodl pro Thajsko, konkrétně pro hlavní město Bangkok. Ubytuje se ve "čtvrti batůžkářů," na Khao San Road, v jedné z mnoha anonymních ubytoven, kde tenké umakartové stěny rozhodně neposkytují kdovíjaké soukromí. 

Jak se brzy ukáže, Richardův soused obývající pokoj hned vedle je podivínský. Mluví skotským přízvukem, a neustále blouzní o pláži, korálech, a o Kristovi. Mohlo by se zdát, že jde o dalšího feťáka, kterých se dá v této čtvrti najít celkem dost. Jenže Richarda muž něčím zaujme, a když se druhý den při odchodu ze snídaně dozví, že mu neznámý nechal na recepci dopis, jeho zvědavost to ještě vybičuje. V obálce se nachází mapa, sice amatérsky nakreslená, přesto však přehledná.

Dole vpravo je jediný nápis: "Pláž." Richard se vzápětí vypraví do cizincova pokoje, ale ke svému šoku najde muže ležet v posteli mrtvého, a je evidentní, že spáchal sebevraždu. Při rutinním vyšetřování se zjistí, že  neznámý udal falešné jméno, protože kdo by se jmenoval Kačer Daffy? Příčina smrti je nicméně určena jako sebevražda. Richarda by se nic z toho zdánlivě nemělo týkat, ale plánek pláže mu nedá spát, a rozhodne se ji najít.

Přizve si k tomu dva své francouzské přátele, Etiénna a Francoise. Zjistí ale, že tajemná pláž není zakreslená v oficiálních mapách. Nabízí se tedy otázka, zda vůbec existuje? Jenže trojice je z pobytu v Bangkoku otrávená, a rozhodnou se to pojmout jako výzvu. Buď to vyjde, nebo ne.

Cesta vlakem je poměrně rychlá, a teď už přichází ten horší úkol - přesunout se na ostrov. Naštěstí se Etiénnovi podaří sehnat šejdíře, který je ochoten je na ostrov, ovšem za nemalý finanční obnos, dovézt na motorovém člunu. Sic neochotně, ale nakonec kamarádi souhlasí. Vybaveni jsou pořádnou zásobou pitné vody, nechybí ani konzervy a nudlové polévky, a v případě potřeba se jim snad podaří ulovit nějakou rybu, ač s rybolovem nemají žádnou zkušenost. A samozřejmě nemohou chybět ani cigarety. 

Po pár dnech tápání se jim skutečně podaří objevit místo za vodopádem, kde by mohlo být místo, které hledají. Jenže se objeví překážka v podobě drogového kartelu a ozbrojených hlídačů. Co jsou tito Thajci zač? Když už vše vypadá beznadějně, objeví se znenadání muž, který rozhodně nevypadá jako Thajec, představí se jako Jed, a dovede trojici do tábora.

Do tábora, který je tou opravdovou "pláží," rájem na zemi, místem, které dosud nezasáhla civilizace, a kde se žije jinak. Členové této komunity se živí rybolovem, zahradničením, sami si postavili své příbytky, buď ve formě stanů nebo primitivní ze dřeva. Je tu hojnost kokosů, moře oplývá rybami, v komunitě vládne harmonie, no není tohle opravdová rajská zahrada? 

Jenže negace moderní civilizace tak trochu převládá i tady - drogy, závislost na hraní her, syndrom vietnamské války. Vypadá to, že spousta z členů této na první pohled mírumilovné komunity má svá temná tajemství, která ani mořský odliv jen tak neodnese. 

Když události dospějí do tragického konfliktu, zdá se, že už nic nebude jako dřív. A nebo ano? Lze i přes to všechno žít pořád na pláži v harmonii, nebo se vše otočí v tu nejhorší noční můru...? 




Hodnocení: Pláž jsem si vypůjčila při jedné z posledních návštěv knihobudky. Zaujala mě na první pohled obálka s Leonardem DiCapriem, a bylo mi jasné, že půjde o námět, z kterého čerpal stejnojmenný film. Film jsem neviděla, ale recenze na něj nejsou špatné, tak jsem se těšila, jak mě bude bavit kniha.

Ze začátku mi úplně nesedl styl vyprávění, a nemohla jsem si na něj zvyknout po celou dobu, na můj vkus byl příliš těžkopádný. Příběh je vyprávěn z Richardova pohledu, hlavní hrdina tu na mě působil jako takový povalečský floutek, co pořádně neví, co si počít se životem. Zajímavě byly vystavěné vztahy mezi ústřední trojicí - Richard, Francoise a Etiénne - a místy tu bylo patrné napětí. Autor se snažil o hlubší psychologický profil postav, ale ne vždy se mu to úplně dařilo. 

Koncept života na pláži byl dost zvláštní, popravdě jsem se místy i trochu nudila, nemohla jsem se zbavit dojmu určité prázdnoty. Chápu, že život na pláži měl svůj vlastní rytmus, ale některé pasáže mohly být fakt kratší.

Ale ona ta idylka nebyla taková, jak to na první pohled vypadalo, začaly se objevovat trhliny. Chtělo to ale trochu zapracovat na atmosféře místa, celé mi to přišlo podivně sterilní, chyběl tomu ten správný náboj, která by činila Pláž něčím opravdu výjimečnou. 

Na druhou stranu, když už tedy začalo docházet k menším dramatům, bylo to překvapivě naturalistické. Jen škoda, že to všechno tak trvalo. Chvílemi jsem byla opravdu na vážkách, zda má Richard halucinace, nebo je to reálné - a ve výsledku jsem se to vlastně ani nedozvěděla. Pro mě jakožto českého čtenáře tu bylo moc zmínek o vietnamské válce - hlavně tedy ve vojenském žargonu, byla tu spousta různých zkratek, sice hned na začátku byly vysvětlivky, ale přišlo mi to trochu zbytečné. 

Je velká škoda, že v knize panovala taková nevyváženost - místy velká nuda, pak zase pořádná porce napětí. Je to paradox, protože odlehlý život na ostrově byl zajímavý. Rybolov, shánění rýže, dechberoucí potápění... Celkem tři sta padesát stránek, plus k tomu ještě opravdu malé písmo, z něhož mě bolely oči, musela jsem mžourat - jsem louskala více než týden. 

Závěr byl zase naopak příliš uspěchaný, ani epilog toho mnoho neosvětlil, nevím. Hrozně zvláštní kniha, vlastně ani pořádně nevím, co si o ní mám myslet. Čekala jsem rozhodně víc, mám v plánu se podívat na film, až ho budou dávat v televizi, asi je lepší, že jsem prvně četla knižní předlohu. No nic, půjdu knížku zase vrátit do knihobudky, ať udělá radost někomu dalšímu! 

Hodnotím šedesáti procenty, nemůžu říct, že by se mi knížka extra líbila, ale brak to taky není. Nějak si nemůžu své pocity z četby pořádně utřídit, možná bych si ji mohla za pár let přečíst znovu, a porovnat... 

A co Vy? Viděli jste film Pláž s Leonardem DiCapriem? Líbil se Vám, nebo jste byli zklamaní? Přečetli byste si i knižní předlohu? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Film jsem viděla a působil na mě hodně zvláštně . Nebyl to můj šálek kávy , takže ani knížka .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula