Přeskočit na hlavní obsah

Černý trh - jídlo: Odpad

 Ráda sleduju v televizi a na internetu různé dokumenty, většinou ty, které se týkají paranormálních jevů. Před nějakou dobou jsem ale narazila na dokumentární cyklus týkající se jídla. Černý trh - jídlo nás zavede na tak trochu jinou výpravou za jídlem a donutí nás zamyslet se nad tím, co vlastně tak často a rádi konzumujeme.

Celkem bylo natočeno osm dílů, a každým provází mladá Pákistánka Nelufar Hedayat, která je reportérkou, blogerkou, a je velmi hrdou vegetariánkou. Dívka žije už několik let v Americe.

Jak už název napovídá, tento díl se týká odpadků. Tentokrát to nebudou plasty, ale papír, ale jídlo. Komu z nás se nikdy nestalo, že nakoupil víc jídla, než kolik nakonec snědl, a musel ho vyhodit? Doma jsme s tím také mívali problém. Přítel si vždycky nakoupil spoustu pečiva, rohlíků, které já moc nejím, mám raději chleba, takže nakonec jsme dali nespotřebované pečivo sušit do komory, a odnesli jej sousedce pro slepičky, a ona nám za to dala pár vajíček.



Opravdu mě to trápí, když se plýtvá jídlem. Snažím se to v domácnosti korigovat, ale bohužel někdy se stane, že koupíme něco, co nespotřebujeme, a nezbyde nám nic jiného než to prostě vyhodit. Ale třeba slupky, vařenou zeleninu z polévky a jiné rostlinné zbytky dávám do popelnice na bio odpad, kterou máme u bytovky společnou. Ještě jsem zapomněla zmínit, že té sousedce dávám i skořápky z vajíček, prý to dává těm slepicím.

Vždycky jsem měla výčitky, co se týče vyhozených potravin. Ovšem po shlédnutí dokumentu Černý trh si říkám, že na tom nejsem tak špatně. To, co jsem tam totiž viděla, mě šokovalo.

Nelufařino pátrání po vyhozeném jídle začíná na obří skládce zbytků jídla kdesi v poušti. Kolem se jako mravenci míhají lidé s pytli, kteří jsou na tom tak špatně, že sbírají tyto potraviny, které už někdo třeba napůl pozřel, a sbírají je do pytlů. Vzápětí se ale dozvídáme, že nejen tyto potraviny se vyhazují.

Na skládce se dá najít třeba i balení čínského zelí, které výrobce či prodejce vyhodil jen proto, že stroj na balení se porouchal a místo tří malých balení udělal jedno velké vcelku. Logické by asi bylo velké balení prostě rozříznout, vysypat, a udělat to znovu, jenže to ne. Místo toho balení potraviny, která by se dala normálně zkonzumovat, putovalo od odpadků a posléze skončilo na skládce. 

Podle hlavního správce skládky je problém ve velké nadprodukci jídla, ale také v tom, že kupující si koupí raději prostě zboží, které je čerstvější. A to méně čerstvé, ale ještě zdaleka ne prošlé zboží, prostě prodejci vyřadí. Takže nějaký zemědělec to zelí vypěstoval, zaléval, staral se o ně, aby bylo co nejpěknější, a nakonec skončí kvůli chybě stroje na skládce. jako nepoužitelné. To je prostě strašné. 

Další putování nás ale zavede na místo, kde se problematika bere z jiné stránky. Skupinka dobrovolníků zachraňuje jídlo, které někdo vyhodil, a dává mu druhou šanci. Ulice jsou plné černých pytlů, kde se skrývá jídlo, které ještě někdo může bez obav sníst aniž by mu to nějak zdravotně uškodilo. První zastávka celé skupinky začíná u supermarketu. V odložených pytlích je třeba i chléb, jehož datum spotřeby uplynulo už před třemi týdny. Podle vedoucí celé výpravy za jídlem je mnohdy datum spotřeby velmi matoucí. Tento druh chleba je totiž plný konzervantů, a tudíž vydrží déle čerstvý. 

V tomto případě bych asi váhala, jestli bych jedla pečivo, plné konzervantů a asi i jiných chemických látek celé tři týdny po datu spotřeby. V pytlích je ale také sushi, které někdo vyhodil zrovna dnes, a dnes bylo také vyhozeno. Proč někdo vyhazuje takové jídlo? Tomu sushi by přeci nebylo nic ani zítra, a snad ani pozítří...

Dobrovolníci toto jídlo, které by jinak skončilo na skládkách, nosí do potravinových bank. Do jedné takové se podíváme, a i tady jsou další dobrovolníci, kteří z těchto potravin vaří chutná jídla, která zasytí lidi bez domova nebo sociálně chudé.



Seznámíme se s matkou pěti dětí, která je na této potravinové pomoci závislá. Bez ní by neměla svým dětem dát co k jídlu. Je to docela velký paradox, že člověk téměř bez peněz spoléhá na ty, kteří mají zjevně peněz dost a mohou si dovolit plýtvat jídlem...

A nakonec v poslední části se Nelufar zamýšlí nad tím, jak vlastně zákazníci nakupují. Samozřejmě, že většinou očima. Farmář Oskar z Guatemaly pěstuje zelené fazole. Pro místní trh dodává všechno, co vypěstuje. Ale do Evropy a do Ameriky ne. Tam se musí fazole speciálně vybírat. Jedna malá skvrnka? Tak už neprojde! Dokonce má speciální "metr" kterým měří průměr fazolek. Musí mít správnou velikost, aby si je nároční zákazníci koupili... Následují obrázky z Instagramu, kde si různé vlogerky fotí krásné fazolové lusky bez jediné skvrnky. 





Lusky, které se nehodí na export, zůstanou v Guatemale, kde si je koupí místní lidé. Nelufar jeden z trhů navštíví a zjistí ke svému překvapení, že i otlučený banán nebo jablko jsou naprosto chuťově v pořádku, možná jsou na tom dokonce lépe, než přehnaně krásné jídlo...

Když to srovnám s našimi velkoobchody, tak tam je sice ovoce taky třeba potlučené, ale bohužel kvalitou taky odpovídá tomu, jak vypadá. Je o tom, naučit se chytře nakupovat a hlavně zboží prohlížet. 

Z dokumentu jsem si odnesla spoustu zajímavých informací a tak si říkám, že v lecčem na tom nejsme ve srovnání s velkými zeměmi tak špatně, třeba u nás se myslím zase tak moc neválí pytle plné jídla, které by se dalo ještě zpracovat....

Je na každém z nás, jak se budeme v tomto směru chovat. Někdy se prostě nedá nic dělat, a musíme chtě nechtě vyhodit jídlo, které jsme koupili. Jenže dnešní konzumní společnost z toho má normu a spousta lidí o tom nechce přemýšlet...

Pokud se chcete na dokument podívat, je volně dostupný na uložto - do vyhledávače napište nadpis článku, a můžu Vám jen doporučit i další díly z této série o jídle.

A co Vy? Co si myslíte o plýtvání jídlem? A taky nakupujete především očima? A taky nosíte zbytky pečiva, které nesníte, někomu, kdo jej zužitkuje? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Já se snažím nakupovat s rozumem a co nakoupím, tak taky zpracovat. Na chalupě zbytky dávám sousedům pro slepice nebo pro králíky (tvrdý chleba), v Praze na sídlišti moc není komu... (a schovávat dlouho tvrdé pečivo doma nejde - stane se líhní moučných molů :( a to nechceš). Bohužel zatím tu není ani popelnice na bioodpad. Jinak FB existuje pražská skupina "Zachraň jídlo", kde se dají nabídnout jídelní přebytky (já se takhle zbavila třeba darovaných bonboniér nebo čaje)

    OdpovědětVymazat
  2. Plýtvání jídlem mi docela vadí, ale občas se taky stane...

    Suším chleba i skořápky pro kolegyni, co má slepice - neumím to vyhazovat.

    Jinak popelnici na bioodpad bych taky přivítala, u nás nejsou k dispozici.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc zajímavý článek. Viděla jsem nedávno také v nějakém dokumentu, jak bezdomovci v USA hledají jídlo v odpadcích. A nacházeli vyhozená celá balení nedotčených sotva prošlých potravin. Takže se měli docela dobře :)
    Nám je taky moc líto, když na něco zapomeneme a musíme vyhodit.... Stane se. Ale je to málokdy.
    Zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
  4. Občas se i mně stane, že někde v lednici něco "zapomenu", ale stává se mi to velice zřídka, vesměs všechny zbytky se snažím zužitkovat. Pečivo nevyhazuji, Matýsek miluje chleba nebo rohlík ve vajíčku, takže se u nás spotřebuje všechen. Pokud tedy dřív nezplesniví :D.

    OdpovědětVymazat
  5. Ano, článek stojí za zamyšlení. Myslím si, že by asi každý měl jednou v životě zažít opravdový hlad, aby si jídla vážil. Myslím si, že toto téma je teď před Vánocemi dvojnásob aktuální...Přeji Ti krásné a pohodové poslední předvánoční dny.

    OdpovědětVymazat
  6. No, doma se snažíme neplýtvat, přebytky zamražujeme. A hlavně se snažíme s milostivou kupovat kvalitní potraviny v menším množství.

    OdpovědětVymazat
  7. Plýtvání jídlem mi přijde hrozné, ale vzhledem ke kvalitě, která se u nás běžně prodává, snad i nevyhnutelné. Když mrkve zplesniví po dvou dnech, co se s nimi pak dá dělat?

    OdpovědětVymazat
  8. Myslím si,že potravinami neplýtváme.Kupujeme jich hodně,ale manžel je velký jedlík a tak se musí doplňovat.Staré pečivo ukládáme a dcera ho vozí kamarádce.Dříve jsme ho dávali mladým,to měli velké hospodářství,ale teď už nic nemají.Manžel má rád vajíčka a stará se i o skořápky.Drtí je a máme vždy doma krabičky plné rozdrcených skořápek.Má na ně odběratele.Doma máme velkého psa a tak nějaké zbytky ji dáme a teď jsme zjistili,že s masem z polévky snědla i zeleninu.Když zbyde něco vařeného vše zamrazuji.Ale to jenom občas,spíše se u nás nedostává,protože se tu každou chvíli nečekaně staví někdo z dětí a nebo vnoučat.Na dokumenty koukám ráda na Youtube,z Ulož to si stahuji hlavně filmy.Tak se podívám i po nějakém dokumentu.
    Měj hezký večer

    OdpovědětVymazat
  9. Mám k jídlu úctu a snažím se hospodařit tak, aby potravin v koši bylo co nejméně, což třeba u pečiva platí téměř stoprocentně. Někdy se ale člověk neubrání, to když se mu potraviny zkazí dřív, než by odpovídalo vyznačené trvanlivosti.

    OdpovědětVymazat
  10. Myslím si, že jídlem se doma neplýtvá. Když něco zbyde ohledněk pečivna nebo ovoce či zeleniny, tak to mají slípky. Stejně tak dostávají i skořápky kvůli vápníku. :D

    OdpovědětVymazat
  11. To musí být zajímavý dokument :)! Já taky nemám ráda plýtvání jídlem a snažím se nakupovat tak, aby se nemuselo vyhazovat, ale někdy se také stane :/. Mně nevadí ani trochu potlučené banány nebo tak :D.

    OdpovědětVymazat
  12. Tak o tomto dokumentu jsem ještě vůbec neslyšela a moc ráda se na něho podívám!

    OdpovědětVymazat
  13. V tržní ekonomice se počítá s přebytky, Kdyby se nevyrabelo víc, než se spotřebuje, neexistovala by konkurence... Když nejsou přebytky s com si lze konkurovat?.... Ale kdyby šlo ty přebytky nějak uchopit a rozdělit potřebným, kterým se nedostává a nemají na řádně zakoupileni.. ... Ale jak to udělat... Vietnamců aspoň dávají těsně prošlé potraviny bezdomovců...

    OdpovědětVymazat
  14. Eliss, my máme ty slepice :-) A musím napsat, že když jsem prohlásila, že slepice zrušíme, tak první komentář byl - a komu budeme dávat zbytky? Logičtější by byl komentář - a to budeme kupovat vajíčka? :-)

    OdpovědětVymazat
  15. I u nás je bioodpad a jsem za to ráda. Ovšem taky se mi už stalo, že jsem na něco zapomněla a pak zbytečně musela vyhodit. Co jsem sama, musela jsem se naučit kupovat si potravin méně. Kupuji si domácí vejce od bývalého švagra, a skořápky mu vracím taky. :-) Některé potraviny si dám i do mrazáku, a některé si zavařím, nebo i nasuším. :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Napriek tomu že nie som nábožensky založená považujem plytvanie jedlom za obrovský a neodpustiteľný hriech! Nik neznalý si nevie predstaviť ako "šialene hospodária" potravinové reťazce s nepredaným jedlom (šunky, salámy, párky ... atd) !! Oni to nechajú odvážať do kafilérie! A nik si nevie predstaviť, o aké obrovské množstvo sa jedná! Iba malé prevádzky majú dohodu so ZOO kde vyvážajú nepredané jedlo, ktorému nič síce nieje ale je už po dátume spotreby. Skutočne, je to do plaču...
    I tak : prajem všetkým a samozrejme i Tebe krásne, pokojné a pohodové Vianoce!!! 🎄

    OdpovědětVymazat
  17. Na dokument určitě mrknu, teď na to mezi svátky budu mít čas a tohle téma mě obecně hodně zajímá. :)

    OdpovědětVymazat
  18. To je hrozné, takové plýtvání, kolikrát úplně zbytečné - viz ty hlávky salátu, jak píšeš...
    Já se snažím neplýtvat, ale občas k tomu bohužel dojde. :(
    Jinak: dík za tip na dokument.
    Ela

    OdpovědětVymazat
  19. Taky se snažím pokud možno neplýtvat, ale nepodaří se vždycky (naposled jsem se tak dlouho odhodlávala pustit se do granátového jablka, až zplesnivělo tak, že jsem si ho netroufla dát ani do kompostéru). Bránila jsem se vermikompostéru a pořád nejsem úplně nadšená z faktu, že bydlím v bytě s hromadou žížal, ale na slupky a čajové sáčky je to perfektní řešení.
    Měj se i v novém roce dobře :)

    OdpovědětVymazat
  20. Co se jídla týče, tak tam dlouhodobě vidím velký ekonomický i ekologický problém. :) I když se třeba taky možná blýská na lepší časy. Mi hlavně vadí plýtvání jídel. Například jako firma musíme plnit roční hlášení o produkci odpadů za rok 2021, ale to, že vedle bytovky stojí kontejnery, které doslova přetékají zbytky od vánoc, cukrovím a já nevím čím dalším, tak nad tím se mávne rukou a děláme, že to nevidíme.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥