Knižní recenze 202 Veselí

Autor: Radka Třeštíková 

Žánr: Román, Romantický, Humoristický

Mé hodnocení: 60%

Obsah: O návratech domů, které jsou tak trochu (ne)veselé...

Třiatřicetiletá Eliška se vrací z Prahy do rodného Veselí nad Moravou. Z domova se odstěhovala před patnácti lety, protože se chtěla vymanit z toho "balíkova" a začít ve velkém městě a něco dokázat. Nicméně se jí v Praze tak úplně nedařilo a proto se vrací domů, začít znovu, do svého dětského pokojíčku a k rodičům.

Jenže návrat je pro Elišku dost šokující. Všechno jakoby zamrzlo v čase, včetně zaplivané nádražní restaurace, počmáraných laviček a taky matky, která na Elišku u nádraží čeká. Doma čeká krom hromady řízků na Elišku další překvapení - atmosféra u stolu během oběda s rodiči je divná, a ona se nemůže zbavit pocitu, že se mezi nimi něco stalo, i když oba to vehementně popírají.

Eliška se rozhodne začít na maloměstě nový život a s vervou se pustí do podnikání, rozhodne se otevřít si obchůdek s rybářskými potřebami. Roky se zabývala marketingem, na vesnici spousta chlapů rybaří, tak to musí jít přeci samo, ne?

Jenže návrat domů bohužel není úplně takový, jak si ho Eliška představovala. Potkává staré známé, bývalé lásky, a znovu rozjitří staré rány a nevyřešené události. Co s ní udělá setkání s Hynkem, mužem, kterého kdysi milovala, a přesto od něj utekla? A jak to vlastně teď na vesnici chodí a jaké se tu naskýtají možnosti zábavy a kulturního vyžití?

Eliška tápe, hledá něco, co jí kdysi v mládí proteklo mezi prsty, a v co marně doufá, že znovu objeví. Když se do toho přidají ještě starosti s obchůdkem a nečekané rodinné překvapení, uvědomuje si Eliška, co ji sem vlastně celou dobu táhlo...

Hodnocení: Od Radky Třeštíkové jsem asi před rokem četla bestseller Bábovky. Ty se mi zase tak moc nelíbily, moje pocity z nich byly rozpolcené, tak nějak jsem nepochopila, jak se knížka mohla stát tak moc prodávanou a čtenou. Průměrný román od průměrné autorky.

Když jsem v knihovně uviděla Veselí, rozhodla jsem se dát autorce další šanci. Nalákalo mě i to, že autorka pochází z jižní Moravy. Bydlím taky na Moravě, sice ne na jižní, ale říkala jsem si, že to bude takový pohodový, třeba i trochu humorný příběh z prostředí malebné české vesničky. Nemohla jsem se bohužel mýlit více. 

Začátek knížky se rozjížděl docela slibně. Jenže s každou další stránkou jsem nabývala čím dál více dojmu, že to nebude asi úplně čtení pro mě.

Nevím, kdy autorka naposledy navštívila své rodné město - protože ona pochází přímo z Veselí, ale jako by se vrátila v čase někdy těsně po pádu komunismu. Místní obyvatele totiž líčí jako křupanské burany, kterým doslova čouhá sláma z bot, jejich téměř jedinou zábavou je popíjení v místní hospůdce a pokřikování na mladá děvčata, a kteří nemají téměř žádné kulturní vyžití.

Tedy až na cvičení matek s dětmi a kurz vaření, případně ochutnávky zelí a nějakou tu tancovačku. 

Dále mě strašně rozčilovalo to moravské nářečí. Myslím že v dnešní době už většina Moraváků mluví hovorovou češtinou, až na pár výjimek, ale někdy mi ta jejich mluva přišla opravdu k smíchu a nemohla jsem se zbavit dojmu, že některé výrazy jsou až nereálné. Autorka to tam podle mě natlačila trochu na sílu, kdyby tam nechala běžnou mluvu a nesnažila se zapůsobit "místním" jazykem, udělala by lépe. 

Pak jsem měla trochu problém i s hlavní hrdinkou. Ze začátku jsem jí fandila, doufala jsem, že návrat domů bude pro ni i novým začátkem, bohužel ne. Začala mi být opravdu nesympatická svým povýšeným chováním, pohodovou promiskuitou a neschopností se upnout k nějakému životnímu cíli. Já vím, že v životě to často není jednoduché, tady mi to přišlo ale až moc hnané do extrému.

Některé humorné scénky byly opravdu výborné, skoro se mi chtělo smát, ale zase tu byl ten problém, že jich bylo prostě moc, téměř na každé stránce, jakoby je tam autorka cpala málem násilím. V ději bylo až moc postav, až moc dějových linek - bývalá láska, hovnocucář, matka alkoholička, záletný nevěrník, tajená nemoc, a do toho právě Eliška, která se snaží všem ostatním radit a všechno řešit, bohužel ve svém životě nemá vyřešené vůbec nic.

Velmi se mi ale líbily pasáže vyprávěné z nemocničního prostředí. Jakoby autorka najednou úplně přehodila kolej, a knížka se obrátila jiným směrem. Tyto pasáže byly opravdu vyprávěné tak věrohodně, s citem, že každý, kdo něco podobného někdy už v životě zažil, se do toho opravdu vcítí. Až mi běhal mráz po zádech.

Bohužel i konec mě zklamal, bylo to takové nedořešené, všechno se v podstatě vrátilo zase na začátek, a já vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Veselí bych doporučila jako hodně oddechové čtení, třeba někam na dovolenou nebo když doma marodíte, ale to je tak všechno. Za mě velké zklamání, mám z knížky smíšené pocity a nevím, jestli si od autorky ještě někdy něco přečtu.

A co Vy? Četli jste tuto knížku? A líbila se Vám? Nebo jste četli Bábovky? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Přikládám ještě rozhovor s autorkou o knize, pokud chcete, mrkněte...