Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 202 Veselí

Autor: Radka Třeštíková 

Žánr: Román, Romantický, Humoristický

Mé hodnocení: 60%

Obsah: O návratech domů, které jsou tak trochu (ne)veselé...

Třiatřicetiletá Eliška se vrací z Prahy do rodného Veselí nad Moravou. Z domova se odstěhovala před patnácti lety, protože se chtěla vymanit z toho "balíkova" a začít ve velkém městě a něco dokázat. Nicméně se jí v Praze tak úplně nedařilo a proto se vrací domů, začít znovu, do svého dětského pokojíčku a k rodičům.

Jenže návrat je pro Elišku dost šokující. Všechno jakoby zamrzlo v čase, včetně zaplivané nádražní restaurace, počmáraných laviček a taky matky, která na Elišku u nádraží čeká. Doma čeká krom hromady řízků na Elišku další překvapení - atmosféra u stolu během oběda s rodiči je divná, a ona se nemůže zbavit pocitu, že se mezi nimi něco stalo, i když oba to vehementně popírají.

Eliška se rozhodne začít na maloměstě nový život a s vervou se pustí do podnikání, rozhodne se otevřít si obchůdek s rybářskými potřebami. Roky se zabývala marketingem, na vesnici spousta chlapů rybaří, tak to musí jít přeci samo, ne?

Jenže návrat domů bohužel není úplně takový, jak si ho Eliška představovala. Potkává staré známé, bývalé lásky, a znovu rozjitří staré rány a nevyřešené události. Co s ní udělá setkání s Hynkem, mužem, kterého kdysi milovala, a přesto od něj utekla? A jak to vlastně teď na vesnici chodí a jaké se tu naskýtají možnosti zábavy a kulturního vyžití?

Eliška tápe, hledá něco, co jí kdysi v mládí proteklo mezi prsty, a v co marně doufá, že znovu objeví. Když se do toho přidají ještě starosti s obchůdkem a nečekané rodinné překvapení, uvědomuje si Eliška, co ji sem vlastně celou dobu táhlo...



Hodnocení: Od Radky Třeštíkové jsem asi před rokem četla bestseller Bábovky. Ty se mi zase tak moc nelíbily, moje pocity z nich byly rozpolcené, tak nějak jsem nepochopila, jak se knížka mohla stát tak moc prodávanou a čtenou. Průměrný román od průměrné autorky.

Když jsem v knihovně uviděla Veselí, rozhodla jsem se dát autorce další šanci. Nalákalo mě i to, že autorka pochází z jižní Moravy. Bydlím taky na Moravě, sice ne na jižní, ale říkala jsem si, že to bude takový pohodový, třeba i trochu humorný příběh z prostředí malebné české vesničky. Nemohla jsem se bohužel mýlit více. 

Začátek knížky se rozjížděl docela slibně. Jenže s každou další stránkou jsem nabývala čím dál více dojmu, že to nebude asi úplně čtení pro mě.

Nevím, kdy autorka naposledy navštívila své rodné město - protože ona pochází přímo z Veselí, ale jako by se vrátila v čase někdy těsně po pádu komunismu. Místní obyvatele totiž líčí jako křupanské burany, kterým doslova čouhá sláma z bot, jejich téměř jedinou zábavou je popíjení v místní hospůdce a pokřikování na mladá děvčata, a kteří nemají téměř žádné kulturní vyžití.

Tedy až na cvičení matek s dětmi a kurz vaření, případně ochutnávky zelí a nějakou tu tancovačku. 

Dále mě strašně rozčilovalo to moravské nářečí. Myslím že v dnešní době už většina Moraváků mluví hovorovou češtinou, až na pár výjimek, ale někdy mi ta jejich mluva přišla opravdu k smíchu a nemohla jsem se zbavit dojmu, že některé výrazy jsou až nereálné. Autorka to tam podle mě natlačila trochu na sílu, kdyby tam nechala běžnou mluvu a nesnažila se zapůsobit "místním" jazykem, udělala by lépe. 

Pak jsem měla trochu problém i s hlavní hrdinkou. Ze začátku jsem jí fandila, doufala jsem, že návrat domů bude pro ni i novým začátkem, bohužel ne. Začala mi být opravdu nesympatická svým povýšeným chováním, pohodovou promiskuitou a neschopností se upnout k nějakému životnímu cíli. Já vím, že v životě to často není jednoduché, tady mi to přišlo ale až moc hnané do extrému.

Některé humorné scénky byly opravdu výborné, skoro se mi chtělo smát, ale zase tu byl ten problém, že jich bylo prostě moc, téměř na každé stránce, jakoby je tam autorka cpala málem násilím. V ději bylo až moc postav, až moc dějových linek - bývalá láska, hovnocucář, matka alkoholička, záletný nevěrník, tajená nemoc, a do toho právě Eliška, která se snaží všem ostatním radit a všechno řešit, bohužel ve svém životě nemá vyřešené vůbec nic.

Velmi se mi ale líbily pasáže vyprávěné z nemocničního prostředí. Jakoby autorka najednou úplně přehodila kolej, a knížka se obrátila jiným směrem. Tyto pasáže byly opravdu vyprávěné tak věrohodně, s citem, že každý, kdo něco podobného někdy už v životě zažil, se do toho opravdu vcítí. Až mi běhal mráz po zádech.

Bohužel i konec mě zklamal, bylo to takové nedořešené, všechno se v podstatě vrátilo zase na začátek, a já vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Veselí bych doporučila jako hodně oddechové čtení, třeba někam na dovolenou nebo když doma marodíte, ale to je tak všechno. Za mě velké zklamání, mám z knížky smíšené pocity a nevím, jestli si od autorky ještě někdy něco přečtu.

A co Vy? Četli jste tuto knížku? A líbila se Vám? Nebo jste četli Bábovky? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Přikládám ještě rozhovor s autorkou o knize, pokud chcete, mrkněte...



Komentáře

  1. Tak tohle není pro mne.
    Poslední dobou mi všechny knížky přijdou na jedno brdo.

    OdpovědětVymazat
  2. Abych řekla pravdu, po loňské StarDance a způsobu, jak se paní Třeštíková prezentovala, od ní fakt už nikdy nic číst nebudu.
    Eliss, díky za recenzi.
    Zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj,
    já musím souhlasit s Helenkou D., protože Radku Třeštíkovou jsem nikdy jako autorku moc ráda neměla, ale její vystupování ve Stardance mi ji znechutilo asi nadobro. Nerada si promítám osobní antipatie k autorovi do knihy, ale tady se tomu ubránit nemohu. Nějaké její romány jsme doma měli, četla je mamka, ale už jsme je všechny poslali dál. Měj se krásně!
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Ani Veselí ani Bábovky jsem nečetla, ale kamarádka byla na babovkach v kině a říkala, že to stalo zaprd. Mě knížka nelákala už ani předtím a teď si ji tuplem neprectu 😁

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  5. Nepoznám ale podľa Tvojej recenzie som pochopila, že ide fakt o tvrdú realitu života. Myslím že aj o tej treba písať, nie všetko musí skončiť dobrým a šťastným koncom.
    Mne osobne sa moravské nárečie páči - má to niečo do seba a pokiaľ sa používa, nezanikne. To by bolo na škodu aj u iných nárečí. 🌞

    OdpovědětVymazat
  6. Upřímně řečeno, já tento druh literatury nevyhledávám. Od této autorky jsem nic nečetla a po pravdě, nebýt té taneční soutěže, ani bych o p. Třeštíkové nevěděla. Párkrát jsem ji tam viděla a pak četla o jejích názorech, což mě utvrdilo v tom, že se mi zprotivila. Ona se možná tou Star Dance chtěla zviditelnit, což se jí fakt podařilo, ovšem jako kontraproduktivní - znechutila se mnoha lidem a já k nim patřím. Možná není špatná, ale povedlo se jí získat určitý škraloup a bude se toho dlouho zbavovat. Toť můj názor. Hanka

    OdpovědětVymazat
  7. Ve filmech a knihách jsou nářečí opravdu většinou špatně, třeba Valasi mluví směsi Hana jeho a lasskeho riznutou představami autora... Ale rodilý mluvčí by to měl znát... Jinak na Valašsku nářečí úplně nezmizelo, jak otevřu ústa hned poznají, že nejsem místní..

    OdpovědětVymazat
  8. Nečetla jsem. Ale docela mě tvoje recenze spíš navnadila. Jestli si zapamatuji, zkusím si knížku alespoň prolistovat, jaký z ní budu mít pocit. Jestli stejný jako ty, nebo se bude líbit. Protože některé věci, které píšeš, by mi také nesedly.

    OdpovědětVymazat
  9. Já jsem četla Bábovky a docela se mi líbily. Na Stardance jsem nekoukla, takže se mi autorka nemohla zprotivit, i když už jsem o ní slyšela, že je malinko namyšlená.

    OdpovědětVymazat
  10. Radka Třeštíková na mě působí zvláštně.I její názory,ale knížka může být zajímavá.Ovšem já jsem na jiný žánr.
    Měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
  11. Já jsem od autorky nic nečetla a ani mě to neláká.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥