Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 201 Dobří sousedé

 Autor: A. J. Bannerová

Žánr: Krimi, Thriller

Mé hodnocení: 55%

Obsah: Sarah Phoenixová se nedávno přestěhovala za svým novomanželem, o deset let starším doktorem Johnnym McDonaldem do městečka Shadow Cove. Toto městečko se zdá ze začátku Sarah úžasné - je obklopeno hustými lesy a krásnou přírodou, má malebné uličky, a hlavně v něm žijí dobří sousedé. 

To si Sarah myslela až do chvíle, než někdo zapálil dům jejich sousedů, kteří se právě vrátili z dovolené. Bohužel plameny zachvátily i dům Johnnyho a Sarah, a ta se dost těžce zraní při hrdinském činu. Jejich dům, který si oba manželé nestačili ani pořádně užít, je neobyvatelný, proto se přestěhují na druhý konec města, do srubu, který pronajímá přátelská Eris. 

Jenže po té nehodě jakoby se najednou rozplynulo všechno štěstí, které Sarah pociťovala. Proč je najednou její manžel podivně uzavřený, a proč místo pravidelného běhání v lese navštěvuje těhotnou sousedku Theresu? Na tom by nebylo nic tak špatného, kdyby o tom nelhal své ženě... A pak se Sarah vrací na místo činu, do trosek bývalého domu. Pár předmětů se podařilo jako zázrakem zachránit, a na jedné zpola ohořelé fotografii sedí Johnny na molu s nějakou ženou, jejíž obličej ale díky poškození není vidět. 

Sarah začne přicházet na to, že její muž není tím, kým se zdá. Je jen náhoda, že v noc, kdy došlo k požáru, byla Sarah sama doma a Johnny byl na služební cestě? Když si náhodou promluví s dobrovolným hasičem, který tehdy pomáhal požár u sousedů likvidovat, začíná mít pocit, že někdo má na ni spadeno. Někdo, kdo ji sleduje na každém kroku a je blíže, než se může zdát...

Hodnocení: Tuto knížku jsem si vypůjčila v knihovně v době, kdy se knihy mohly půjčovat ještě pouze přes výdejní okénko. Vybrala jsem si ji v internetovém katalogu naší knihovny, zaujal mě název, a pěkně zpracovaná grafika obálky. O knížce jsem si předem nic nezjišťovala, ani o čem je, a ani hodnocení a případné recenze.

Teď si říkám, že to byla docela chyba, protože kdybych si pročetla pár recenzí, rozhodně bych si knížku nepůjčila.

Hlavní hrdinka Sarah mi byla nesympatická, stále žárlila na svého manžela, chovala se jako šílená stíhačka - přitom je ale logické, že když máte o něco staršího partnera, tak před vámi asi měl už nějaké vztahy, a musíte to brát jak to je, jinak se z toho zblázníte, že, jenže Sarah to tak nějak nedocházelo, a celkově její myšlenkové pochody mi nedávaly bohužel moc smysl.

Dále mě zarazilo, že ač má kniha něco kolem dvě stě dvaceti stran, vyskytuje se v ní hrozně moc postav, které nakonec s dějem nijak nesouvisí, chvilkově se mihnou, a po chvilce jsem v těch jménech měla docela velký zmatek, listovala pozpátku a říkala si, o kom se to vlastně bavíme?

Celá knížka byla hodně překombinovaná - únos, vražda, pronásledování, žhářství, krádeže, lži, nevěry, nemanželské dítě... Na jednu knihu toho bylo opravdu hodně, nepůsobilo to vůbec věrohodně a přirozeně. Navíc jsem ani ne v polovině knihy měla jasno v tom, kdo to všechno spáchal, takže jsem na konci nebyla vůbec překvapená. Zamrzelo mě to, protože většinou u knih nikdy neodhalím toho správného padoucha, tady se mi to ale povedlo. 

Knížka vyšla v roce 2017 v nakladatelství Kniha Zlín v edici THRILL. Několik knížek z tohoto nakladatelství a konkrétně i z této série jsem četla, ale ještě jsem nebyla tak zklamaná. Vlastně jsem dlouho nebyla zklamaná z thrilleru. Tento žánr mám nejraději, ale Dobří sousedé spadají do kategorie béčkové knihy. Přirovnala bych to k levné detektivce, která se každou sobotu vysílá na Prima Love, taky je tam spousta lidí a vražd a zvratů, a bůhvíčeho ještě... Kdysi jsem se občas na tyto filmy podívala ale z odstupem času mi to přijde jako plýtvání času.

Zápletka knížky se táhla, bylo to zbytečně natahované, a závěr byl naproti tomu hodně uspěchaný a jakoby useknutý, hodně věcí mi tam nedávalo prostě vůbec smysl. Tohle je prostě typ četby, ze které si už příští týden nebudete pamatovat nic. Kniha postrádá napětí, gradaci, a bohužel i nějakou tu atmosféru, která by se do malého městečka s pár lidmi hodila. 

Takže dnes svým čtenářům bohužel nedávám tip na dobrou knihu, ale spíše na tu, které byste se měli obloukem vyhnout, pokud se nechcete při čtení otrávit a nudit. Vždycky nemá člověk štěstí na kvalitní čtení, a já pokaždé knížku dočtu, i když mě nebaví.

A co Vy? Jaké bylo Vaše poslední největší knižní zklamání? A máte rádi thrillery? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥




Komentáře

  1. No jo, občas se mi stává, že mám z množství postav v knize docela guláš. Jediná spisovatelka, které to dokážu odpustit, je Agatha Christie :D.

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že si knížku nechám ujít.
    Zklamání z knih jsem zažila dost, ale kdybych to měla zhodnotit za letošní rok, pak je to rozhodně Mám nad tebou moc.

    OdpovědětVymazat
  3. Název v kombinaci s tím, že se jedná o thriller, zní docela zajímavě, hodnocení už výrazně míň. Já se naposledy "spálila" z knížkami z edice Původní česká detektivka (Smrt s kolombínou, Mrtvý ze Zlaté stoky) - mám i články na blogu.

    OdpovědětVymazat
  4. Tuhle knihu jsem četla před několika lety a naprosto mě nadchla. Pamatuji si, že to byla jedna z mých prvních s thrillerovými prvky, nebo jak to napsat :) Hrozně mě překvapil ten konec a vůbec celej souběh těch událostí, jak nevíš komu máš věřit... Byla to super jízda! :)

    OdpovědětVymazat
  5. V první chvíli už jsem si chtěla knížku zapsat, ale po tvém hodnocení to dělat nebudu. Thrillery ráda mám, ale nemám ráda knihy, kde se vyskytuje moc postav, a to tady je. JInak díky za recenzi, Také jsem si nanosila z knihovny knihy, kdyby zase náhodou .....

    OdpovědětVymazat
  6. Knihu neznám a dle tvé recenze ani za moc nestojí :-( číst ji nehodlám :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Eliss,
    to je fakt škoda, anotace i obálka vypadají poutavě, ale když čtu tvé hodnocení, tak vím, že si ji sama nepůjčím. Měj se krásně!
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula