Téma charity, potažmo různých veřejných sbírek, například na oběti živelných pohrom či postižené děti je samo o sobě zajímavé a dlouhodobě hýbe nejen českou společností.
Sama mám k různým sbírkám a charitám vlažný vztah, moc jim nevěřím. Ale zase to není tak, že bych nechtěla pomoci. Naposledy jsem poslala dárcovskou SMS na konci července, a to konkrétně na pomoc lidem zasaženým tornádem na jižní Moravě. To bylo opravdu strašné neštěstí a když jsem viděla ty záběry v televizi, bylo mi do breku, proto jsem se rozhodla pomoci aspoň takto.
Bohužel, lidé jsou hyeny a i v této strašné situaci se někteří neštítí zneužít neštěstí jiných ve svůj prospěch. A k tomuto docházelo i na sociálních sítích, kdy různé "slavné" osobnosti zakládali své "transparentní" účty a prosili lidi, aby jim poslali peníze, že pojedou pomáhat na Moravu, a ono to nakonec dopadlo úplně jinak. Když chci někomu pomoci, pošlu to raději přímo na účet třeba obecnímu úřadu nebo charitě a ne kdejakému vykukovi, který to třeba nemyslí ani upřímně a jen zneužívá dobroty druhých.
V případě sbírky na tornádo stačilo nějakému pánovi pozměnit QR kód, a penízky od přispívajících přesměrovat na jiný účet. Na podvod se brzy přišlo, muži prý hrozí až deset let vězení. Smutné, leč bohužel i tací mezi námi jsou.
Já osobně jsem přes QR kód zatím nic neplatila, upřednostňuji platbu přes mobil či přes účet, protože tomuto způsobu nedůvěřuji. K nějakým divným kódům nemám důvěru. Respektuji to, že někomu tento způsob zase vyhovuje, já jsem na takové novoty asi moc stará... V telefonu nemám zatím ani nainstalovanou čtečku těchto kódů, protože to fakt nevyužívám.
Každoročně se u nás pořádá tříkrálová sbírka (vloni tedy kvůli covidu tři králové nechodili po vesnici, jak jsme byli zvyklí, ale daly se peníze poslat přes účet a v samoobsluhách byla kasička), tak těm vždycky nějaké peníze dám. Vybrané peníze jdou na místní domov důchodců a na pomoc azylovému domu pro opuštěné maminky s dětmi. Jednak znám ty lidi, kteří peníze vybírají, takže jim prostě věřím to, že nepůjdou někam na pivo, ale peníze se dostanou do dobrých rukou, a mám z toho lepší pocit, než kdyby mi u dveří zazvonil někdo cizí.
Často jezdíme s přítelem do Lidlu a tam myslím vždycky v listopadu probíhá sbírka Srdce dětem. Koupí samolepky za třicet korun přispějeme na pomoc rodinám postižených dětí. Rodin zúčastněných v projektu je více, některé mají doma dítě s autismem, jiné s nemocí motýlích křídel, ale také například s onkologickým onemocněním či s nemocí motýlích křídel.
Je smutné, že stát na tyto rodiny často zapomíná či finanční příspěvky na péči o nemocné dítě nejsou adekvátní, a musí se zapojit lidé. Ale je zase pěkné, že k sobě dokážeme být takto solidární. Srdce dětem bylo v roce 2019 oceněno jako nejúspěšnější firemní sbírkový projekt. V roce 2020 se podařilo vybrat krásných 39 000 000 korun.
Když jsem ještě studovala maturitní obor, tak nás celou třídu poslali hned na dvě sbírky. Jednou to byl Český den proti rakovině. To jsme prodávali takové ty žluté kytičky, které si můžete připnout třeba na tričko. K tomu jsme rozdávali ještě letáček. Peníze za kytičky putovaly do zapečetěné kasičky. Někteří lidé nám dali i více peněz, a ty jsme jim nemohli vrátit, na což jsme je předem upozornili.
Tenkrát jsme byli rozděleni do dvou skupinek, začali jsme v osm a asi v devět jsme měli hotovo, protože ty kytičky si fakt kupovalo dost lidí, až jsem z toho byla překvapená.
Na jaře 2019 se celá naše třída maturantů účastnila akce Srdíčkové dny. Já osobně jsem se na to necítila, nechtěla jsem jít prodávat magnetky se zvířátky a kolíčky do ulic, jenže nás bylo málo ve třídě, takže učitelka prostě poslala všechny s tím, že se nebude konat výuka jen pro tři žáky.
Takže jsme dostali tašku plnou magnetů a kolíčků a letáků, a na druhý den jsme vyrazili do ulic. Byli jsme rozdělení do dvou skupinek.
Sbírku Srdíčkové dny pořádá občanské sdružení Život dětem.
S touto sbírkou to bylo složitější, protože tentokrát na nás byli lidé i sprostí a nadávali nám do žebráků. A to spíše ti starší ročníky. Jako já se na jednu stranu nedivím, sice jsme měli všechna ta osvědčení, že nejsme žádní podvodníci, ale i tak jsme často slýchali: "Mě také nikdo zadarmo nic nedá, proč mám někomu něco dávat? O tyto lidi se musí postarat stát, já ze svého nic přispívat nebudu!"
Nakonec se nám samozřejmě podařilo všechny ty magnetky a kolíčky prodat, ale byla to fuška a bylo to hlavně díky tomu, že jsme narazili na skupinu lyžařů, kteří byli vstřícní. Už teď nevím, kolik jsme těch předmětů k prodeji měli, ale řekla bych že tak padesát šedesát? Pak jsme se ještě s tou kasičkou vraceli do školy, aby to bylo vyřízené (přeci jen má člověk lepší pocit, co kdyby se s tou kasičkou do dalšího dne něco stalo?)
Už bych znovu do takového prodeje nešla, protože mi to bylo nepříjemné, otravovat lidi na ulici, něco jim vnucovat, oni jsou pak třeba hnusní, a já se svou introvertní povahou takové situaci nesnáším zrovna dobře. Ale tak zase je fakt, že většinou mluvili průbojnější spolužáci, ale i tak to bylo docela psychicky vyčerpávající. Na takové věci asi musí mít člověk povahu. Ještě že jsme byli ve skupince, protože kdybych měla prodávat sama, tak bych asi neprodala nic.
Ale každopádně byla to zajímavá zkušenost, ale už bych nikdy více do ničeho podobného nešla. Ještě, že už nestuduju...
Krom tříkrálové sbírky, sbírky Srdce dětem a pomoci dárcovské SMS na zasažené obce tornádem jsem nikam nepřispívala, ani na žádné útulky pro opuštěná zvířata nebo tak. Ne že bych nechtěla, problém je, že často nemám v tyto instituce moc důvěru a nikdy nemůžete vědět, u koho ty peníze opravdu skončí. Je tedy potřeba si ty společnosti nebo firmy, kam chceme přispět, opravdu řádně prověřit.
A co Vy? Přispíváte na sbírku Srdce dětem zakoupením samolepky v Lidlu? Znáte Srdíčkové dny? Kupuje si kytičku při příležitosti Českého dne boje proti rakovině? Máte nějaké společnosti, kam pravidelně pomáháte potřebným, nejen třeba finančně, ale třeba darem Vašeho nepotřebného oblečení či jinak? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Mám vytipovaných několik menších institucí, které disponují otevřeným účtem a kam posílám příspěvky, když vidím, že jim zůstatky klesly, a občas něco pošlu konkrétním lidem přes Donio. Jednorázově pomáhám jen málokdy a spíše jen přes zavedené charity nebo akce (např. zmiňovaný Den proti rakovině). Jak vidím někoho vybírat "jen tak" na ulici, moc tomu taky nevěřím.
OdpovědětVymazatJá přes QR kód platím normálně, vždycky je super, když přijde faktura s tímhle (třeba za internet mi tak chodí pravidelně), takže nemusim vypisovat žádný údaje, vyplňovat příkaz, jenom vyfotím kód a před potvrzením platby zkontroluju, že to automaticky vyplnilo správný protiúčet.
OdpovědětVymazatA taky nás ve škole vyhodili jednou na prodávání magnetek na sbírku. V tomhle případě byl ale fór ještě v tom, že nám prostě dali zaplombovanou tašku na peníze, magnety a vůbec žádnej papír nebo cokoli, co by potvrzovalo, že je to reálný, takže když se někdo zeptal, mohli jsme mu max říct, že nás poslala škola. K tomu jsme ještě byly ve dvojici já a spolužačka, kdy obě dvě jsme měly šílenou hrůzu z oslovování cizích lidí a k čemu to pak je. Doteď se důrazně vyhýbám všem pouličním sbírkám, protože to oslovování nemám ráda ani z druhý strany. Ono já nepřispívám celkově na nic, protože prostě ty peníze radši použiju pro sebe, ale tyhle, co zastavují na ulici, tedy až aktivně obtěžují, když má člověk úplně jiný starosti, mi vadí.
Přispívám nárazově a intuitivně, většinou na drahou léčbu, starý lidem, dětem v Bangladéši, v Lidlu do kasičky tak něco přihodím. V pouliční sbírky ale nemám moc velkou důvěru.
OdpovědětVymazatNa Moravu jsme také přispěli. Do prodávání na ulici bych nešla. Jsem na to moc stydlivá. Brala bych si moc osobně, kdyby mě lidé poslali někam.
OdpovědětVymazatJá na ulici přispívám pravidelně jen prostřednictví koupě kytičky na boj proti rakovině, při Tříkrálové sbírce a Světlušce (pokud na ně narazím), což jsou projekty, kterým věřím. Jinak přispívám Cestě domů, která zajišťuje domácí hospicovou péči, což považuji za hodně důležitý projekt. Nemám ráda organizace, které domů posílají různé propagační předměty (propisky, bločky, pohlednice a apod.) se žádostí o příspěvek - vždycky si říkám, že by bylo lepší peníze na tyto věci, které člověk vlastně nepotřebuje, rovnou použít na ten konkrétní účel.
OdpovědětVymazatNa akce v ulicích nepřispívám, protože není jisté, zda nejde o podvod, občas dám 20 Kč nějakému bezdomovci nebo koupím časopis Nový prostor, z jehož prodeje něco mají.
OdpovědětVymazatDělám to obdobně.
VymazatAle některé dny, když jdu v Praze do práce od Muzea, přes Václavák a dále Františkánskou zahradou kolem Kafkovy hlavy, to bývá náročné. Žebráci, neziskovky, Novoprostoristi, falešní Novoprostoristi, feťáci a obskurní Cikánka, ano, ti všichni žádají o al Mužničku.
Kdysi na Slovensku ke mně přistoupila stará cikánka a řekla mi,že mi charita utrhá ruce.
OdpovědětVymazatMně je každého líto a tak jsem dříve přispívala na všelijaké charity až jsem trochu prozřela.Teď už opravdu na prověřené akce jako třeba boj proti rakovině,Světluška a nebo jsem teď přispěla lidem zasažených tornádem.Mojí slabostí jsou nemocné děti,jejichž rodina nemá na lék a útulky.Těm občas něco pošlu.Ale,jak jsem už napsala jsem už hodně opatrná.Oblečení dávám do Adry,to je dobročinná organizace.
Eli,měj hezký víkend
Jak píše Jituška, také už jsem opatrná a hodně. kdysi jsme u nás na náměstí s kolegyní z práce viděly "chudáka" který seděl na zemi, vedle měl rozbitý invalidní vozík a vybíral na nový. Přispěly jsme obě a ne zrovna malou částkou. Když jsme šly z práce, tak jsme tohoto "rádoby chudáka" potkaly. Byl zdravý, rozbitý vozík si vezl na kárce a v ruce měl lahev drahého alkoholu. Tak že na ulici už nepřispěju, kdyby přede mnou klečeli. Už jen na ověřené a nutné sbírky tam, kde vím, kam peníze skutečně jdou a že se k těm potřebným dostanou.
OdpovědětVymazatNa ulici až na výjimky peníze nedávám, jedinou opakovanou výjimkou je právě "žlutá kytička". Jinak občas pošlu na nějaký konkrétní účel třeba i vyšší částky, ale vybírám si sám, na co a jakou formou to bude. QR kódy v principu využívám rád ale ne na platby, dodržuji jednoduchý bezpečnostní princip (pravda, staromódní, ale to mi nevadí :-)), že můj mobilní telefon prostě nemá s placením nic společného.
OdpovědětVymazatMám svůj dobročinný program spojený s během a doufám, že budu moci běhat ještě hodně dlouho a když to nepůjde, budu přispívat dále. Pouliční charity nepodporuji.
OdpovědětVymazatNa pouliční charity až na výjimky nepřispívám,nemám k tomu důvěru. Snažím se pomáhat konkrétně. Občas koupím jídlo místnímu bezdomovci, pomáhám jedné mamince samoživitelce, dělala jsem hračky pro Kapku naděje....a tak. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Ten kvítek mám doma taky a je to jedna z mála podobných akcí do které jsem se zapojil, ještě mám pěkně namalovanou kraslici z husího vejce, taky nějaké připíjací odznaky... Na druhou stranu jsem se stal nedobrovolnou obětí jistých nebudu psát charit, ale pomocníčků. Kteří když zjistili, že jejich pomoc prostě z různých důvodů mimo jiné i zdravotních odmítám, začali se ke mně chovat opravdu jako hyeny a obtěžovači. A já sem si položil otázku proč se na to nevykašlou? A tak mně nějak došlo, že asi proto že z té takzvané pomoci pro mě, mají větší prospěch oni sami, než bych kdy měl já. Tak jsem se na všechno vykašlal, protože už jsem neměl sílu tomu roky se vlekoucímu obtěžování čelit... Jednou jsem dostal takovou kresbu s tabulkou pro zápis lidí, kteří mě serou pro dnešek a kteří mě serou napořád. A ta druhá možnost se v ohledu s touto takzvanou pomocí značně rozšiřuje. Přeju hezký večer. :-)
OdpovědětVymazatUž několikátým rokem jsem v klubu Člověka v tísni a posílám jim každý měsíc menší částku. Tam mám jistotu, že peníze skončí u potřebných a někomu fakt pomůžou. Na ulici oproti tomu nepřispívám skoro nikdy, mimo jiné proto, že už jsem párkrát byla svědkem zcela očividného podvodu.
OdpovědětVymazat