Přeskočit na hlavní obsah

Bábovky (2020)

 Včera jsem měla konečně příležitost, díky zakoupení filmu na iprima.cz zhlédnout film Bábovky. Na film jsem byla totiž hrozně zvědavá. Ne že bych se vyloženě těšila, ale byla jsem zvědavá, jak se režisér a scénárista vypořádají s knižní předlohou, ve které dvanáct různých žen zažívá takové ty "typické" životní peripetie, a jejich příběhy se podivným způsobem prolnou, i když třeba jen na chvíli.

Stejnojmennou knihu od Radky Třeštíkové jsem četla asi před třemi lety. Z knihy se stal bestseller, z autorky celebrita, takže mě to nalákalo. Počkala jsem si, až bude knížka volná v knihovně. Bohužel to pro mě zase takový trhák nebyl, autorčin styl psaní mi tak úplně nesednul, a já nechápala (a dodnes nechápu), jak se kniha mohla stát hitem, když jsou určitě spousty kvalitnějších románů pro ženy a dívky, které jsou však často bohužel upozaděny. Jediné co mi připadalo na knize zajímavé, bylo právě to téma bábovek, které se v ději často opakovalo, ale i toto mi přišlo v některých momentech moc tlačené na sílu.

O filmu jsem si předem nic moc nezjišťovala, jen jsem letmým pohledem zjistila, že tam hraje Bára Poláková a Jiří Langmajer, takže jsem se pohodlně uvelebila v křesle a dala se do sledování.


Bábovky mají být dramatem, romantikou a komedií. To první a druhé splňují, ale s tou komedií bych nesouhlasila, protože jsem se v průběhu filmu ani jednou nezasmála. 

Dramatická linka - to ano, ale možná až moc. Jedna z hlavních postav, Karolína, jež touží až chorobně po dítěti, a to dokonce tak, že chodí s břichem vycpaným polštářem otevírat pošťačce, a její manžel Martin to už psychicky nezvládá a najde si milenku, mladou učitelku Renatu, která je i přes své vzdělání až neuvěřitelně naivní. 

Pak tu je mladá studentka Nikola, jejíž otec je vlivný politik a adept na ministra školství (skvělý herec výkon Ondřeje Vetchého, tohoto herce opravdu můžu, líbí se mi snad všude, jeden z mála na české herecké scéně, který mi opravdu nevadí), a matka, která je díky své práci manažerky ve velké firmě a na dospívající dceru nemá čas.

Na Nikole se to bohužel podepisuje nejen školními výsledky, ale i touhou unikat od reality jinými dostupnými prostředky. 

Zato stárnoucí padesátnice Miluška má na první pohled šťastný život. Má dobrou práci u záchranné služby, manžela Zdenka, který miluje čtení novinových článků o katastrofách. Krom toho má ale ještě na krku svou dceru Sašu a jejího malého synka Kryštofa, kterého měla již v šestnácti a zůstala sama bez partnera. Jenže bohužel Miluška si od lékaře vyslechla nepříznivé zprávy o svém zdravotním stavu a chce si ještě pořádně užít život, proto si koupí drahou dovolenou v Brazílii.

Linda se již roky živí jako prostitutka, ale chce se konečně trochu vzchopit a vymanit se ze zajetí svého nesnesitelného pasáka, začít nový život a postavit se na vlastní nohy. Podaří se jí to? Osudy všech postav se, byť jen na krátkou chvíli, protnou, a u některých to převrátí naruby celý život. Protože přeci každý, koho v životě potkáme, nás nějakým způsobem ovlivní...


Z Bábovek jsem docela v rozpacích. Je znát, že autorka knižní předlohy se stala i spoluautorkou scénáře, a že některé, byť zbytečné scény prostě filmu nemohla odpustit. V první řadě mi film přišel hrozně negativní a znovu musím zdůraznit, že to opravdu není komedie. Po skončení filmu jsem si fakt oddechla, že na tom nejsem se vztahy ještě tak špatně, protože některé životní situace jsou opravdu nezáviděníhodné.

Z celého filmu mě vlastně bavila jen jedna postava a její vývoj, a to mladičká Nikola, na kterou její rodiče věčně neměli čas, a dokonce i na svátky zůstala sama. Ale bohužel i tady byly některé situace hnané až za práh uvěřitelnosti. Ale ze všech postav mi byla nejvíce sympatická. 

Co musím vyzdvihnout, jsou pěkně natočené interiéry a exteriéry (thajské ulice, prostředí velké nadnárodní společnosti, politická kampaň), protože to bylo fakt na jedničku a některé scény měly - alespoň pro oko diváka - světovou úroveň. Bez legrace. Ovšem s dialogy je to už trochu horší. Některé jsou opravdu pitomé a dost mimo. 

Ve výsledku je to vlastně taková obhajoba žen (dělá z nich ty nejlepší, ty, co to vždycky myslí nejlíp, a to, že se jim nedaří, je přeci chyba mužů, protože to jsou jen obyčejná tupá hovada vhodná jen k tomu, aby zplodila dítě, a tím pro některé ženy jejich úloha končí), což je mimochodem velký nešvar českých filmů tohoto typu, že se snaží obhájit za každou cenu jakési ženství. Je fakt, že my ženy nahlížíme na muže jinak, ale v Bábovkách mi to přišlo trochu za hranou, až moc okaté vyzdvihování feminismu.

Film by nebyl úplně špatný, nakonec jsem z něj neměla dojem totálního propadáku, jen mi přišel... Já nevím, jak to popsat. Prázdný? Unylý? Strojený? Je to takové celkem bez nápadu, bez pořádného děje, ani ta romantika tam moc není, a ani milovník postelových erotických scén si nepřijde na své. Což je bohužel u Třeštíkové fakt (přečetla jsem několik jejích knih, ani jedna se mi nijak zvlášť nelíbila), ona prostě neumí napsat erotickou scénu, usekne ji hned na začátku a zbytek ať si domyslí čtenář sám, což je docela problém u spisovatelky romantických knih, že.

Dojmy z filmu jsou velké prázdno, nuda, a zklamání. Hodnotila bych mezi jednou a dvěma hvězdičkami z pěti, a film už znovu vidět nemusím. Už zítra nebudu pořádně vědět, na co jsem se to vlastně dívala.

Možná jsem moc objektivní, nebo je film pro jinou věkovou kategorii, třeba ve třiceti bych z něj byla nadšená, nebo je to i tím, že mi je autorka knižní předlohy extrémně nesympatická a já se přes to nedokážu přenést, nebo jsou Bábovky opravdu špatný film. 

Za mě tedy ne, ale chápu, že některým mým čtenářkám se film líbil a jsou z něj nadšené. Za mě tedy ne, ale chválím režiséra za velkou snahu natočit film jinak a se zajímavými interiéry a exteriéry, protože toto se u českých filmů hodně cení.

A co Vy? Viděli jste Bábovky?  Nebo jste četli jen knižní předlohu? Líbila se Vám? Četli jste něco od Radky Třeštíkové a máte její knihy rádi? Nebo raději dáváte přednost jiným autorům? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Film jsem neviděla a Radku Třeštíkovou znám pouze ze Star Dance, kdy tančila a myslím, že i navázala vztah s Tomášem Vořechovským. Nic jsem od ní nečetla. Zato v poslední době ujíždím na filmech a seriálech z iPrima.

    OdpovědětVymazat
  2. Knížku jsem četla, ale film jsem neviděla. Mně se kniha líbila, jen ze začátku jsem měla trochu problém s postavami, ale pak jsem to zvládla. Měj se fajn 😉

    OdpovědětVymazat
  3. Neviděla ani nečetla, já teď jedu detektivky :D

    SmileThess

    OdpovědětVymazat
  4. Eliss, zdravím. Od Radky Třeštíkové se mě moc líbila knížka Veselí. Bábovky jsem taky četla, a Foukneš do pěny jsem ani nedočetla... Měj se hezky. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Poslední dobou mi všechno přijde na jedno brdo.

    OdpovědětVymazat
  6. Nečetla, neviděla. Nemám ráda dělat věci, které dělají všichni :D Takže možná, až ten boom opadne, ale nevím no. Tato recenze mě dosti odradila od toho to zkusit :D Protože mám nejradši komedie :)

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  7. Milá Elis, Bábovky neznám ani v jedné podobě. Vidím, že jsem asi o nic nepřišla :) Měj se hezky, zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
  8. Film jsem neviděla,ale četla kritiky a nic moc. A od Třeštíkové jsem nic nečetla.Nějak ji nemusím,tak mě její knížky nelákají

    OdpovědětVymazat
  9. Film ani knihu jsem nečetla, ani se na ně nechystám. Autorku znám ze StarDance a není mi vůbec sympatická. Naopak souhlasím s názorem na O. Vetchého, také se mi ve všech filmech líbí :)

    OdpovědětVymazat
  10. O knížce Bábovky jsem samozřejmě slyšela, ale nečetla jsem ji. Ani nevím, že se natočil film :D. I když nemáš příliš kladnou recenzi, možná aspoň na ten film kouknu :D.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula