Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 235 Oblíbená dcera

 Autor: Kaira Rouda

Žánr: Krimi, Thriller, Psychologický

Mé hodnocení: 50%

Obsah:                                                Jedna z nich lhala.

                                                            Jedna z nich zemřela.

Jane Harrisová žije v luxusním domě ve čtvrti Orange County na pobřeží Tichého oceánu. Na místě, které je na první pohled úžasné a idylické, ale na ten druhý je zasaženo obrovským smutkem. 

Za pár dní tomu bude rok, co při tragické nehodě zemřela Janina starší dcera Mary při tragické nehodě, v místním parku, kde byla viděna naposledy, se zřítila ze skály přímo do vln chladivého oceánu, a její tělo se vyplavilo na břeh až o dva dny později. Dva dny, které byly plné strachu a zoufalství.

Jane od té doby skoro neopouštěla dům a ztrácela se v mlžném oparu ze silných antidepresiv. Ale teď se má vše změnit a Jane se musí konečně vzpamatovat. Její manžel David totiž uspořádal vzpomínkový večírek, na kterém nesmí chybět ani ona, ani mladší dcera Betsy, která navíc za pár dní maturuje na místní střední škole. 

Jak se ale zdá, vztahy v rodině jsou nenávratně narušené. David tráví čas v kanceláři dlouho do večera a Betsy se svou matkou téměř nekomunikuje, o to více si ale rozumí se svým otcem.

Jane se snaží udržet svůj život, ale i život své rodiny pod kontrolou, kterou je posedlá. Ráda budí zdání dokonalosti a sebevědomí jí rozhodně nechybí. Nastal tedy čas více se zaobírat rodinou, která ale vůbec není dokonalá. David se chová odtažitě a vrací se domů pozdě v noci věčně unavený, a zdá se, že i Betsy má nějaké své temné tajemství, které před ostatními úzkostlivě skrývá.

Jane se nehodlá smířit se stavem věcí a pokouší se pátrat na vlastní pěst po tom, co se vlastně Mary tenkrát stalo. Je možné, že byl do celé tragédie zapleten David, nebo dokonce Betsy? Mohla mladší sestra tak moc žárlit, že tu starší a úspěšnější shodila ze skály? Nebo šlo o nehodu, která vznikla při silné hádce?

A nebo to vše bylo úplně jinak a s úmrtím Mary má co do činění někdo další? Zdá se totiž, že někdo v Janině okolí ví něco více, protože onen člověk se neštítí hodit sprosté anonymní dopisy přímo k prahu rodiny, která byla zasažena bolestivou ztrátou.

Za fasádou dokonalé rodiny se vztahy uvnitř tiše hroutí, a děsivý sled událostí se již nedá zastavit!




Hodnocení: Oblíbenou dceru jsem si půjčila při minulé návštěvě knihovny. Zaujala mě obálka, a také nadšená hodnocení na přebalu knihy, která mi slibovala knihu plnou temných tajemství, a napínavý thriller, do kterého když se začtu, tak jej nebudu moci odložit.

Moje pocity z knihy jsou však bohužel hodně rozporuplné. Předně chci říci, že je čtivá, to je pravda. Tedy alespoň od začátku. 

Příběh je vyprávěn z pohledu Jane, truchlící matky, která se snaží postavit na vlastní nohy. Ze začátku mi jí bylo líto, postupem času mi byla extrémně nesympatická. Hrozně mě vytáčely její sebestředné monology, které byly opravdu stupidní. Neustálé chlubení se postavou, to, jak na sobě tvrdě dře, jak všechno obětovala své rodině, to mi fakt přišlo na hlavu. Musím souhlasit s komentářem k hlavní hrdince na databázi knih, kde ji charakterizují jako "ukňouranou." Tak to je opravdu trefné.

Chápu, že příběh měl být vyprávěn psychicky labilní ženou, kterou poznamenala smrt dítěte, ale přišlo mi to opravdu přehnané. 

Dále mi hodně vadilo to, že děj se v podstatě nikam moc neposouval, celé to byl sled situací, které se omílaly pořád dokola, Jane pořád přemýšlela nad těmi samými věcmi, a upřímně, mě to hrozně štvalo a celou knihu to úplně pohřbilo. Nevím, proč je kniha zařazena v žánru thriller, protože nic nijak temného ani hororového se tam neděje.

Detektivní linka je také slaboučká, protože vzhledem k neustálému opakování faktů je jasné, kdo to udělal. Autorka se až moc okatě snaží hodit celou vinu za Maryinu smrt na jednu z postav, takže i průměrnému čtenáři dojde, že to celé bude asi trochu jinak. V tomto směru to bylo pro čtenáře bez fantazie, já třeba celou knihu ráda přemýšlím, kdo to vlastně celé způsobil, ale v této knize to jaksi nešlo.

Závěr knihy byl bohužel jasně předvídatelný, autorka se jej sice snažila pořád oddalovat, ale ve výsledku to celé působilo přeplácaně. Za mě tedy nic moc, čekala jsem od knihy více. 

Poslední dobou si knížky vybírám podle líbivých obálek, a to je asi velká chyba. Ach jo. Knihu hodnotím padesáti procenty za autorčinu úpornou snahu, která byla marná. Bohužel, námět působil slibně, ale výsledek za mnoho nestojí. Knížku bych doporučila asi jen občasným čtenářům, ale nejsem si jistá, zda by se líbila i hodně nenáročnému čtenáři. Ale pro mě tato kniha nebyla tím pravým ořechovým.

A co Vy? Četli jste tuto knížku? Také si někdy vybíráte četbu na základě pěkné, barevné obálky, a pak jste zklamaní? Baví Vás psychologické romány s nádechem thrilleru? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek svátečního dne, Vaše Eliss ♥







Komentáře

  1. je škoda, že tě kniha zklamala :/ od autorky jsem žádnou knihu nečetla a ani se nechystám, nemají moc dobré hodnocení celkově :)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za recenzi. Tato kniha, zdá se není pro mne. Nemám rád ukňouranost.

    OdpovědětVymazat
  3. Hm... napsala jsi dobroi recenzi, vidím, že to není kniha pro mě😣

    OdpovědětVymazat
  4. Já mám thrillery ráda, tahle knížka mi podle popisu přišla zajímavá, ale tvá recenze mne trochu odrazuje.
    A obálky knížek jsou pro mne docela důelžité - mám ráda knížky s pěknou obálkou, která koresponduje s obsahem.

    OdpovědětVymazat
  5. Knížku jsem nečetla.Ze začátku mě zaujala,podle obsahu děje,ale odrazuje mě tvoje hodnocení.Také nemám ráda sebestředné lidi a už vůbec,kteří kňourají,jak se někomu obětovali.
    Měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
  6. Knížku jsem nečetla a asi bych si ji nevybrala. Knížky dle obálky nekupuji, protože mě zajímá především obsah. Samozřejmě obálka zaujme, a tak se člověk podívá na obsah, ale já už si většinou kupují osvědčené autory, takže mě zajímá obsah víc, než hezký přebal.

    OdpovědětVymazat
  7. Škoda, že Tě knížka zklamala, zkus Ledové sestry, podobné téma, o dvojčatech, takže to bylo pro mě blízké... Další kniha od autora Dítě ohně. Zkus, snad se budou líbit. Poslední napsaná Než jsem zemřela se mi bohužel nelíbila :( ale třeba se ti bude líbit...

    OdpovědětVymazat
  8. Ukňouránky nemám ráda ani v reálném světě, knižní na tom bude asi podobně :D.

    OdpovědětVymazat
  9. Knížku jsem nečetla, ani autorku neznám a po tvé dokonalé recenzi se po ní pídit nebudu. Snad kdybych na ni v knihovně narazila náhodou, tak bych si ji půjčila ze zvědavosti, jestli mám stejný názor jako ty, nebo chápu věci jinak. Hezký den.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula