Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 233 Provdaná proti své vůli

 Autor: Lajla

Žánr: Biografie, Drama, Naučný

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Maghrebská dívka Lajla sní o sňatku z lásky, ale ten v jejím případě bohužel nepřipadá v úvahu. I přesto, že se narodila ve Francii jednadvacátého století, její matka je Arabka a otec Berber, a oba ctí přísně tradice svého rodu a náboženství, ačkoliv jsou zastaralé a zpátečnické.

Krom rodičů žije Lajla v malém bytě s osmi bratry, se kterými sdílí místnost na spaní, a dva z bratrů začnou dívku sexuálně zneužívat. Ovšem ne sexem v klasickém slova smyslu, protože panenství je pro muslimskou dívku nedotknutelné a posvátné, ale jiným způsobem, který je pro malou dívku ještě více ponižující. Jenže je to "jen děvče," takže i kdyby si stěžovala rodičům, ničeho by nedosáhla.

Díky své výchově je Lajla zvyklá na bití a nadávky, zejména od otce, a na ponižující dotazy a neustálé domlouvání typu: "Kde jsi byla? Ve středu odpoledne se nehneš z domu! Když tě lidi uvidí často venku, budeš mít špatnou pověst!" Dívka tedy vyrůstá v těžkých podmínkách, navzdory tomu nemá ve škole špatné výsledky, tedy alespoň na základce, pak už je to horší. S pubertou se totiž projevuje vzpoura, které se nevyhnou ani sebelépe a přísněji vychované muslimské dívky.

Lajla se začne vyzývavě oblékat, líčit se, a dokonce kouřit, ačkoliv to víra přísně zakazuje. Rodiče si s ní nevědí rady, a dívku jednou zbijí tak, že skončí se zlomenou rukou a naraženými žebry v nemocnici. Po ukončení studia si najde práci, i když je to u muslimských dívek neobvyklé, ale veškeré peníze musí odevzdat rodičům, a k její platební kartě mají neomezený přístup i její bratři,

Lajla však přesto doufá v lepší zítřky, ale tato naděje bohužel padne, když jí rodiče v jednadvaceti letech vyberou ženicha, Maročana, který je o patnáct let starší a kterého dívka nikdy předtím neviděli. Rodiče za ni rozhodli, že jedině s ním bude šťastná, a její názor nemá vůbec žádnou váhu. Lajla je zoufalá, utíká do Paříže ke kamarádce z letních prázdnin, jenže městský život není vůbec takový, jaký si představovala, a jako muslimka, která byla přísně izolována od "nemuslimů" je v šoku z toho, jak žijí jiní lidé.

Vrací se tedy ponížená domů, a aby se vyhnula nenáviděnému manželství, pokouší se neúspěšně o sebevraždu. Rodiče ji místo pochopení zavrhnou a Lajla odmítá mluvit i s lékaři.

Když nakonec nadejde nenáviděný svatební den, Lajla se při svém "ano" dusí pláčem. Manželství nefunguje již od začátku, Mussa se ukazuje jako slaboch, závislý na své matce a absolutně neschopný manžel. Nenáviděná tchyně se nastěhuje k novomanželům, na což má podle zažitého práva nárok. A to pro dívku začíná to pravé peklo. Lajla navíc zjistí, že je těhotná, ale i navzdory tomu chodí pořád do práce, protože je to její jediný únik. Tchyně se projeví jako zmije, ze snachy si udělala služku, těhotná dívka jí dokonce musí koupat a brzy ráno jí chystat snídani.

Ponižování, zákazy a urážky jsou na denním pořádku, ale Lajla nemá nikde zastání, protože je majetkem svého manžela, a ani rodiče nechtějí nic slyšet. Když se vzbouří, manžel ji zbije tak, že skončí v nemocnici. Přesto se nezdává a díky své houževnatosti získá alespoň částečnou svobodu.


Hodnocení: Knížek a filmů na téma utlačování muslimských žen je přehršel. Já jsem toto téma milovala někdy v patnácti, hrozně mě zajímal život muslimských žen, připadalo mi strašné zajímavé a zároveň i děsivé.

Nejvíce mi v paměti utkvěla kniha Bez dcerky neodejdu, to bylo opravdu pěkně děsivé autentické čtení, tuším, že byla i zfilmována, ale film jsem ještě neviděla.

Provdaná proti své vůli mě bavila. Autorčin styl psaní mi přišel trochu zvláštní, místy mi přišel až moc strohý, a takový bez emocí (na knižní databázi jsem četla jeden názor, že autorka si některé věci záměrně přibarvovala, aby byla kniha zajímavější, upřímně, chvílemi mi to tak také přišlo), chvílemi mi vyprávění přišlo až neuvěřitelné. 

Ale je možné, že se pletu, protože jejich komunita je opravdu o hodně jiná než ta naše. Lajla byla v podstatě otrokyní, jak doma, tak pak nakonec v manželském životě. Její způsob přemýšlení byl zvláštní, na jedné straně to brala tak, že je to v pořádku, ale druhá část její osobnosti se chtěla neustále bouřit. To byly opravdu dva velké paradoxy. 

Některé popisované situace mi přišly, jak už jsem zmínila výše, až neuvěřitelné. Lajla jako již dospělá žena vidí u kamarádky v Paříži poprvé několik prostitutek, a jeden z mužů procházejících kolem plácne Lajlu a její kamarádku po zadku. Kamarádka se této situaci zasměje, zatímco Lajla je v šoku, zařve, upadne do bezvědomí, skončí v nemocnici a začne krvácet (krvácení prý bylo z šoku, což jí diagnostikoval lékař v nemocnici.) 

Jako já chápu, že pro muslimku, která toto nikdy v životě neviděla, to musí být asi šok, ale omdlít a začít krvácet? Vždyť i muslimské ženy se učí ve školách o tom, co jsou prostitutky zač, a že muži jsou prostě někdy hulváti a bohužel jsou tak drzí, že plácnou dívky po zadku. Ale konkrétně toto mi přišlo fakt ujeté.

Ale knížka samotná nebyla tak úplně špatná, až na očividné přibarvování některých situací, aby to bylo pro čtenáře zajímavější, se mi kniha četla dobře a měla jsem ji přečtenou za tři večery. Oceňuji to, že jsem se o muslimské kultuře dozvěděla více, než jsem knihu přečetla, netušila jsem, že vůbec existuje nějaký maghrebský národ, také jsem se dozvěděla spoustu informací o oděvech muslimských dívek, a šokovala mě honosnost takové muslimské svatby.

Konec nebyl pesimistický, což oceňuji, protože knihy tohoto typu končí někdy fakt tragicky, ale tady byl konec nadějný, a to se mi líbilo.

Knížku bych doporučila nenáročným čtenářům, protože se opravdu dobře a svižně čte, a jako takový malý vhled do života jiné kultury to není vůbec špatné.

Hodnotím sedmdesáti procenty, protože něco málo mi na knize vadilo, hlavně to očividné přibarvování některých scén, jinak ale celkem dobrý.

A co Vy? Četli jste tuto knížku? Četli jste na stejné téma knihu, nebo viděli film, který mi můžete doporučit? Znáte Bez dcerky neodejdu? Co si myslíte o muslimské kultuře a jejím vztahu k ženám? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Knihu číst určitě nebudu, nedávnou jsem rozečetla podobnou knihu a nikdy víc. Stačí mi, že vím, jak to u nich chodí a ještě o tom číst knihy se mi nechce :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Knížku znám od slyšení, ale nečetla jsem, za to Bez dcerky neodejdu ano. Drsné čtení.

    OdpovědětVymazat
  3. Četla jsem obě knížky a je to, jak píše Janinka, opravdu drsné čtení. Myslím, že je dobré vědět, jak také může jinde vypadat život žen.

    OdpovědětVymazat
  4. V reálu to většinou optimisticky neskončí.

    OdpovědětVymazat
  5. Knížku jsem nečetla,ale viděla film Bez dcerky neodejdu.
    Těžké téma.
    Měj se moc hezky

    OdpovědětVymazat
  6. Knih na toto téma jsem také pár četla. Je to strašné a vždycky mi z toho bývá úzko... Važme si toho, co tu máme..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula