Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 233 Provdaná proti své vůli

 Autor: Lajla

Žánr: Biografie, Drama, Naučný

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Maghrebská dívka Lajla sní o sňatku z lásky, ale ten v jejím případě bohužel nepřipadá v úvahu. I přesto, že se narodila ve Francii jednadvacátého století, její matka je Arabka a otec Berber, a oba ctí přísně tradice svého rodu a náboženství, ačkoliv jsou zastaralé a zpátečnické.

Krom rodičů žije Lajla v malém bytě s osmi bratry, se kterými sdílí místnost na spaní, a dva z bratrů začnou dívku sexuálně zneužívat. Ovšem ne sexem v klasickém slova smyslu, protože panenství je pro muslimskou dívku nedotknutelné a posvátné, ale jiným způsobem, který je pro malou dívku ještě více ponižující. Jenže je to "jen děvče," takže i kdyby si stěžovala rodičům, ničeho by nedosáhla.

Díky své výchově je Lajla zvyklá na bití a nadávky, zejména od otce, a na ponižující dotazy a neustálé domlouvání typu: "Kde jsi byla? Ve středu odpoledne se nehneš z domu! Když tě lidi uvidí často venku, budeš mít špatnou pověst!" Dívka tedy vyrůstá v těžkých podmínkách, navzdory tomu nemá ve škole špatné výsledky, tedy alespoň na základce, pak už je to horší. S pubertou se totiž projevuje vzpoura, které se nevyhnou ani sebelépe a přísněji vychované muslimské dívky.

Lajla se začne vyzývavě oblékat, líčit se, a dokonce kouřit, ačkoliv to víra přísně zakazuje. Rodiče si s ní nevědí rady, a dívku jednou zbijí tak, že skončí se zlomenou rukou a naraženými žebry v nemocnici. Po ukončení studia si najde práci, i když je to u muslimských dívek neobvyklé, ale veškeré peníze musí odevzdat rodičům, a k její platební kartě mají neomezený přístup i její bratři,

Lajla však přesto doufá v lepší zítřky, ale tato naděje bohužel padne, když jí rodiče v jednadvaceti letech vyberou ženicha, Maročana, který je o patnáct let starší a kterého dívka nikdy předtím neviděli. Rodiče za ni rozhodli, že jedině s ním bude šťastná, a její názor nemá vůbec žádnou váhu. Lajla je zoufalá, utíká do Paříže ke kamarádce z letních prázdnin, jenže městský život není vůbec takový, jaký si představovala, a jako muslimka, která byla přísně izolována od "nemuslimů" je v šoku z toho, jak žijí jiní lidé.

Vrací se tedy ponížená domů, a aby se vyhnula nenáviděnému manželství, pokouší se neúspěšně o sebevraždu. Rodiče ji místo pochopení zavrhnou a Lajla odmítá mluvit i s lékaři.

Když nakonec nadejde nenáviděný svatební den, Lajla se při svém "ano" dusí pláčem. Manželství nefunguje již od začátku, Mussa se ukazuje jako slaboch, závislý na své matce a absolutně neschopný manžel. Nenáviděná tchyně se nastěhuje k novomanželům, na což má podle zažitého práva nárok. A to pro dívku začíná to pravé peklo. Lajla navíc zjistí, že je těhotná, ale i navzdory tomu chodí pořád do práce, protože je to její jediný únik. Tchyně se projeví jako zmije, ze snachy si udělala služku, těhotná dívka jí dokonce musí koupat a brzy ráno jí chystat snídani.

Ponižování, zákazy a urážky jsou na denním pořádku, ale Lajla nemá nikde zastání, protože je majetkem svého manžela, a ani rodiče nechtějí nic slyšet. Když se vzbouří, manžel ji zbije tak, že skončí v nemocnici. Přesto se nezdává a díky své houževnatosti získá alespoň částečnou svobodu.


Hodnocení: Knížek a filmů na téma utlačování muslimských žen je přehršel. Já jsem toto téma milovala někdy v patnácti, hrozně mě zajímal život muslimských žen, připadalo mi strašné zajímavé a zároveň i děsivé.

Nejvíce mi v paměti utkvěla kniha Bez dcerky neodejdu, to bylo opravdu pěkně děsivé autentické čtení, tuším, že byla i zfilmována, ale film jsem ještě neviděla.

Provdaná proti své vůli mě bavila. Autorčin styl psaní mi přišel trochu zvláštní, místy mi přišel až moc strohý, a takový bez emocí (na knižní databázi jsem četla jeden názor, že autorka si některé věci záměrně přibarvovala, aby byla kniha zajímavější, upřímně, chvílemi mi to tak také přišlo), chvílemi mi vyprávění přišlo až neuvěřitelné. 

Ale je možné, že se pletu, protože jejich komunita je opravdu o hodně jiná než ta naše. Lajla byla v podstatě otrokyní, jak doma, tak pak nakonec v manželském životě. Její způsob přemýšlení byl zvláštní, na jedné straně to brala tak, že je to v pořádku, ale druhá část její osobnosti se chtěla neustále bouřit. To byly opravdu dva velké paradoxy. 

Některé popisované situace mi přišly, jak už jsem zmínila výše, až neuvěřitelné. Lajla jako již dospělá žena vidí u kamarádky v Paříži poprvé několik prostitutek, a jeden z mužů procházejících kolem plácne Lajlu a její kamarádku po zadku. Kamarádka se této situaci zasměje, zatímco Lajla je v šoku, zařve, upadne do bezvědomí, skončí v nemocnici a začne krvácet (krvácení prý bylo z šoku, což jí diagnostikoval lékař v nemocnici.) 

Jako já chápu, že pro muslimku, která toto nikdy v životě neviděla, to musí být asi šok, ale omdlít a začít krvácet? Vždyť i muslimské ženy se učí ve školách o tom, co jsou prostitutky zač, a že muži jsou prostě někdy hulváti a bohužel jsou tak drzí, že plácnou dívky po zadku. Ale konkrétně toto mi přišlo fakt ujeté.

Ale knížka samotná nebyla tak úplně špatná, až na očividné přibarvování některých situací, aby to bylo pro čtenáře zajímavější, se mi kniha četla dobře a měla jsem ji přečtenou za tři večery. Oceňuji to, že jsem se o muslimské kultuře dozvěděla více, než jsem knihu přečetla, netušila jsem, že vůbec existuje nějaký maghrebský národ, také jsem se dozvěděla spoustu informací o oděvech muslimských dívek, a šokovala mě honosnost takové muslimské svatby.

Konec nebyl pesimistický, což oceňuji, protože knihy tohoto typu končí někdy fakt tragicky, ale tady byl konec nadějný, a to se mi líbilo.

Knížku bych doporučila nenáročným čtenářům, protože se opravdu dobře a svižně čte, a jako takový malý vhled do života jiné kultury to není vůbec špatné.

Hodnotím sedmdesáti procenty, protože něco málo mi na knize vadilo, hlavně to očividné přibarvování některých scén, jinak ale celkem dobrý.

A co Vy? Četli jste tuto knížku? Četli jste na stejné téma knihu, nebo viděli film, který mi můžete doporučit? Znáte Bez dcerky neodejdu? Co si myslíte o muslimské kultuře a jejím vztahu k ženám? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Knihu číst určitě nebudu, nedávnou jsem rozečetla podobnou knihu a nikdy víc. Stačí mi, že vím, jak to u nich chodí a ještě o tom číst knihy se mi nechce :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Knížku znám od slyšení, ale nečetla jsem, za to Bez dcerky neodejdu ano. Drsné čtení.

    OdpovědětVymazat
  3. Četla jsem obě knížky a je to, jak píše Janinka, opravdu drsné čtení. Myslím, že je dobré vědět, jak také může jinde vypadat život žen.

    OdpovědětVymazat
  4. V reálu to většinou optimisticky neskončí.

    OdpovědětVymazat
  5. Knížku jsem nečetla,ale viděla film Bez dcerky neodejdu.
    Těžké téma.
    Měj se moc hezky

    OdpovědětVymazat
  6. Knih na toto téma jsem také pár četla. Je to strašné a vždycky mi z toho bývá úzko... Važme si toho, co tu máme..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

Vitamíny a doplňky stravy

 Z dětství si pamatuju docela přesně občasné návštěvy lékárny s rodiči, když jsme šli od doktora s receptem nebo koupit nějakou mastičku. Dodnes si živě pamatuju tu vůni, která tam byla. Tenkrát v našem městě ještě nebyla lékárna na každém rohu, byly tam jen dvě, a já chodila s rodiči do té velké, co byla na náměstí. Tenkrát mi připadala lékárna fascinující. Všude barevné krabičky, zvláštní vůně, a taky mi rodiče vždycky koupili několik těch vitaminových cucavých bonbonů, co byly ve velké skleněné dóze u pokladny. Když jsem byla malý špunt, tak v té době zrovna frčeli vitaminy Marťánci. Každou chvíli jsem na ně viděla reklamu v televizi a tak hrozně moc jsem prosila rodiče že je chci, že mi nakonec jedno balení koupili, a další jsem našla ten rok  pod stromečkem. Měla jsem z nich velkou radost a poctivě si vždycky ráno po snídani jednu tabletku vzala, než jsem šla do školy. Další vitaminy jsem brala v pubertě. To byly pivovarské kvasnice potažené sladkou vrstvou, vypadaly jako lentilky

Nákup přes online antikvariát

Při výběru knih na čtení si většinou vybírám podle autora. Mám už několik favoritů, po jejichž knihách sáhnu jako první. Z těch modernějších jsem si oblíbila detektivky od Martina Goffy, z těch starších miluju krimi příběhy z 87. revíru od slavného autora Eda McBaina. Přečetla jsem už od tohoto autora všechny knížky, které jsou v knihovně. Před dvěma lety jsem s potěšením zjistila, že některé detektivky od McBaina vycházejí v nakladatelství Baronet v novém vydání. Hned jsem si objednala u nás v knihkupectví titul Poslední tanec. Knížka přišla asi do týdne, stála přes dvě stovky, jenže ouha. Doma při čtení velké zklamání. Problém byl v tom, že kniha měla úplně jiný překlad než tituly, které vycházely před více než deseti lety v nakladatelství BB Art. Pryč byla atmosféra, kterou ve svých dílech autor buduje, některé pasáže byly stoprocentně zkráceny, a popis hlavních protagonistů, detektivů, byl také diametrálně odlišný od starých vydání. Byla jsem naštvaná, jako snad nikdy. Tak jsem se