Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 233 Provdaná proti své vůli

 Autor: Lajla

Žánr: Biografie, Drama, Naučný

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Maghrebská dívka Lajla sní o sňatku z lásky, ale ten v jejím případě bohužel nepřipadá v úvahu. I přesto, že se narodila ve Francii jednadvacátého století, její matka je Arabka a otec Berber, a oba ctí přísně tradice svého rodu a náboženství, ačkoliv jsou zastaralé a zpátečnické.

Krom rodičů žije Lajla v malém bytě s osmi bratry, se kterými sdílí místnost na spaní, a dva z bratrů začnou dívku sexuálně zneužívat. Ovšem ne sexem v klasickém slova smyslu, protože panenství je pro muslimskou dívku nedotknutelné a posvátné, ale jiným způsobem, který je pro malou dívku ještě více ponižující. Jenže je to "jen děvče," takže i kdyby si stěžovala rodičům, ničeho by nedosáhla.

Díky své výchově je Lajla zvyklá na bití a nadávky, zejména od otce, a na ponižující dotazy a neustálé domlouvání typu: "Kde jsi byla? Ve středu odpoledne se nehneš z domu! Když tě lidi uvidí často venku, budeš mít špatnou pověst!" Dívka tedy vyrůstá v těžkých podmínkách, navzdory tomu nemá ve škole špatné výsledky, tedy alespoň na základce, pak už je to horší. S pubertou se totiž projevuje vzpoura, které se nevyhnou ani sebelépe a přísněji vychované muslimské dívky.

Lajla se začne vyzývavě oblékat, líčit se, a dokonce kouřit, ačkoliv to víra přísně zakazuje. Rodiče si s ní nevědí rady, a dívku jednou zbijí tak, že skončí se zlomenou rukou a naraženými žebry v nemocnici. Po ukončení studia si najde práci, i když je to u muslimských dívek neobvyklé, ale veškeré peníze musí odevzdat rodičům, a k její platební kartě mají neomezený přístup i její bratři,

Lajla však přesto doufá v lepší zítřky, ale tato naděje bohužel padne, když jí rodiče v jednadvaceti letech vyberou ženicha, Maročana, který je o patnáct let starší a kterého dívka nikdy předtím neviděli. Rodiče za ni rozhodli, že jedině s ním bude šťastná, a její názor nemá vůbec žádnou váhu. Lajla je zoufalá, utíká do Paříže ke kamarádce z letních prázdnin, jenže městský život není vůbec takový, jaký si představovala, a jako muslimka, která byla přísně izolována od "nemuslimů" je v šoku z toho, jak žijí jiní lidé.

Vrací se tedy ponížená domů, a aby se vyhnula nenáviděnému manželství, pokouší se neúspěšně o sebevraždu. Rodiče ji místo pochopení zavrhnou a Lajla odmítá mluvit i s lékaři.

Když nakonec nadejde nenáviděný svatební den, Lajla se při svém "ano" dusí pláčem. Manželství nefunguje již od začátku, Mussa se ukazuje jako slaboch, závislý na své matce a absolutně neschopný manžel. Nenáviděná tchyně se nastěhuje k novomanželům, na což má podle zažitého práva nárok. A to pro dívku začíná to pravé peklo. Lajla navíc zjistí, že je těhotná, ale i navzdory tomu chodí pořád do práce, protože je to její jediný únik. Tchyně se projeví jako zmije, ze snachy si udělala služku, těhotná dívka jí dokonce musí koupat a brzy ráno jí chystat snídani.

Ponižování, zákazy a urážky jsou na denním pořádku, ale Lajla nemá nikde zastání, protože je majetkem svého manžela, a ani rodiče nechtějí nic slyšet. Když se vzbouří, manžel ji zbije tak, že skončí v nemocnici. Přesto se nezdává a díky své houževnatosti získá alespoň částečnou svobodu.


Hodnocení: Knížek a filmů na téma utlačování muslimských žen je přehršel. Já jsem toto téma milovala někdy v patnácti, hrozně mě zajímal život muslimských žen, připadalo mi strašné zajímavé a zároveň i děsivé.

Nejvíce mi v paměti utkvěla kniha Bez dcerky neodejdu, to bylo opravdu pěkně děsivé autentické čtení, tuším, že byla i zfilmována, ale film jsem ještě neviděla.

Provdaná proti své vůli mě bavila. Autorčin styl psaní mi přišel trochu zvláštní, místy mi přišel až moc strohý, a takový bez emocí (na knižní databázi jsem četla jeden názor, že autorka si některé věci záměrně přibarvovala, aby byla kniha zajímavější, upřímně, chvílemi mi to tak také přišlo), chvílemi mi vyprávění přišlo až neuvěřitelné. 

Ale je možné, že se pletu, protože jejich komunita je opravdu o hodně jiná než ta naše. Lajla byla v podstatě otrokyní, jak doma, tak pak nakonec v manželském životě. Její způsob přemýšlení byl zvláštní, na jedné straně to brala tak, že je to v pořádku, ale druhá část její osobnosti se chtěla neustále bouřit. To byly opravdu dva velké paradoxy. 

Některé popisované situace mi přišly, jak už jsem zmínila výše, až neuvěřitelné. Lajla jako již dospělá žena vidí u kamarádky v Paříži poprvé několik prostitutek, a jeden z mužů procházejících kolem plácne Lajlu a její kamarádku po zadku. Kamarádka se této situaci zasměje, zatímco Lajla je v šoku, zařve, upadne do bezvědomí, skončí v nemocnici a začne krvácet (krvácení prý bylo z šoku, což jí diagnostikoval lékař v nemocnici.) 

Jako já chápu, že pro muslimku, která toto nikdy v životě neviděla, to musí být asi šok, ale omdlít a začít krvácet? Vždyť i muslimské ženy se učí ve školách o tom, co jsou prostitutky zač, a že muži jsou prostě někdy hulváti a bohužel jsou tak drzí, že plácnou dívky po zadku. Ale konkrétně toto mi přišlo fakt ujeté.

Ale knížka samotná nebyla tak úplně špatná, až na očividné přibarvování některých situací, aby to bylo pro čtenáře zajímavější, se mi kniha četla dobře a měla jsem ji přečtenou za tři večery. Oceňuji to, že jsem se o muslimské kultuře dozvěděla více, než jsem knihu přečetla, netušila jsem, že vůbec existuje nějaký maghrebský národ, také jsem se dozvěděla spoustu informací o oděvech muslimských dívek, a šokovala mě honosnost takové muslimské svatby.

Konec nebyl pesimistický, což oceňuji, protože knihy tohoto typu končí někdy fakt tragicky, ale tady byl konec nadějný, a to se mi líbilo.

Knížku bych doporučila nenáročným čtenářům, protože se opravdu dobře a svižně čte, a jako takový malý vhled do života jiné kultury to není vůbec špatné.

Hodnotím sedmdesáti procenty, protože něco málo mi na knize vadilo, hlavně to očividné přibarvování některých scén, jinak ale celkem dobrý.

A co Vy? Četli jste tuto knížku? Četli jste na stejné téma knihu, nebo viděli film, který mi můžete doporučit? Znáte Bez dcerky neodejdu? Co si myslíte o muslimské kultuře a jejím vztahu k ženám? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Knihu číst určitě nebudu, nedávnou jsem rozečetla podobnou knihu a nikdy víc. Stačí mi, že vím, jak to u nich chodí a ještě o tom číst knihy se mi nechce :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Knížku znám od slyšení, ale nečetla jsem, za to Bez dcerky neodejdu ano. Drsné čtení.

    OdpovědětVymazat
  3. Četla jsem obě knížky a je to, jak píše Janinka, opravdu drsné čtení. Myslím, že je dobré vědět, jak také může jinde vypadat život žen.

    OdpovědětVymazat
  4. V reálu to většinou optimisticky neskončí.

    OdpovědětVymazat
  5. Knížku jsem nečetla,ale viděla film Bez dcerky neodejdu.
    Těžké téma.
    Měj se moc hezky

    OdpovědětVymazat
  6. Knih na toto téma jsem také pár četla. Je to strašné a vždycky mi z toho bývá úzko... Važme si toho, co tu máme..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Rok se čtyřkou na konci

 Loňský Silvestr a oslavy nového roku u nás doma proběhly tradičně. Udělala jsem hromadu chlebíčků a jednohubek. Původně jsem myslela, že budeme s přítelem sami, ale nakonec přišla neohlášeně na návštěvu moje máma - ještě že bylo těch chlebíčků tolik! Na stole nechyběly ani tyčinky a brambůrky, prostě klasika. Chvíli jsme poseděli a povídali si o všem možném. Ač neohlášená návštěva, byla jsem moc ráda, že máma přišla. Původně jsme měli v plánu ještě procházku, ale tak nějak se nám po těch chlebíčcích nikam nechtělo. Tak jsem ještě nachystala další občerstvení, dosypala do misek brambůrky, a koukali jsme na televizi.  Vloni jsem také po letech dodržela pověru o praní prádla a nevynášení věcí z bytu - což se tedy týkalo odpadků. Mylně jsem se domnívala, že to platí jak na Silvestra, tak na Nový rok, ale na internetu jsem našla různé výklady. Ale nevadí, tak jsem si vyprala až dneska, a ten koš také nebyl ještě úplně plný. Tradičně si každý první den nového roku vaříme čočku s vajíčkem. N