Největší lži historie: Tabák

 Minulý víkend jsem na stanici Prima Zoom narazila na zajímavý dokument Největší lži historie: Tabák. Bohužel jsem viděla jen konec dokumentu, ale jelikož je ke stažení na ulozto, mohla jsem se na něj podívat od začátku.

Dokument je pěkně zpracovaný a dozvěděla jsem se mnoho zajímavých informací nejen o tabáku, ale i o cigaretách jako takových.

V šedesátých letech totiž odstartovala jedna z největších lživých kampaních, týkající se právě cigaret. V roce 1965 byl vysílán na americké televizní komerční stanici rozhovor s lékařem, který sice nikdy nekouřil, ale svým pacientům kouření s klidným srdcem může doporučit. Kouření je prý mnohem méně nebezpečné, než tvrdí americké úřady. Pokud tedy někdo s kouřením přestal, může se k němu zase vrátit, a bude to v pořádku.

Později se na výpisech z bankovního účtu zjistilo, že tabákové firmy tomuto lékaři za jeho lež zaplatily krásných 25 000 dolarů. Dokonce se vysílaly i reklamy, ve kterých kouřili lékaři v ordinacích, krásné modelky a herečky, a takto k tomu nabádaly i ostatní, a dokonce nám doporučily tu nejlepší značku. 

A tabákové firmy zašly ještě dál. Nejen že uplácely doktory, ale také vědce, aby se udrželo co nejdéle pod pokličkou to, že cigarety a tabák jsou nejen návykové, ale také zdraví škodlivé. Cigarety byly rozdávány v letadlech, nemocnicích, ale dokonce i před školou nezletilým dětem. Bylo totiž důležité získat potencionální kuřáky již v mladém věku, aby se co nejdřívě vytvořil návyk, který bude pokračovat až do dospělosti. Zní to dost šíleně, že? O tomto faktu jsem třeba vůbec nevěděla.

Podle statistik každý den zkusí první cigaretu kolem 3000 dětí. A pro ty tehdy byly vyráběny speciální, jemnější a zajímavější "odrůdy" cigaret jako vanilkové nebo mentolové. Ty lupací mentolové se ještě tuším minulý rok prodávaly i u nás, než přišel jejich zákaz. Konečně si někdo uvědomil, že nabádají mladé lidi ke kouření. Ovšem, někteří bohužel začnou brzy i bez mentolových cigaret. Jedna moje spolužačka na střední kouřila jen ty mentolové, a hrozně si na to stěžovala, že je stahují z prodeje. Nakoupila si tedy hromadu krabiček do zásoby.

Ještě já jako dítě si pamatuji, že se prodávaly žvýkačky a bonbony ve tvaru cigarety, což už je dnes také zakázáno. Jenže i tak si tabákový průmysl své konzumenty u mladistvých pořád najde. "Když je zaháčkujeme zamlada, máme je na celý život."

Na tom je opravdu hodně pravdy. Co tak znám kuřáky, většinou začali kouřit v hodně mladém věku, kolem třinácti čtrnácti, a od té doby je tento zlozvyk neopustil. Já sama jsem si první cigaretu zapálila asi ve třinácti. Cigaretu jsem tehdy ukradla strejdovi z kapsy, když u nás byla velká oslava, všude plno lidí, nikdo si ničeho nevšiml. Měla jsem hroznou chuť to zkusit.

Počkala jsem pár dní, až budu sama doma, a v pokojíčku jsem si zapálila (strašně dlouho jsem pak větrala.) No, moc mi to nechutnalo, neuměla jsem ten kouř ani pořádně vdechovat, ale byla jsem odhodlaná to znovu zkusit. Ve třinácti mi to přišlo hrozně moderní a cool, že dělám takovou zakázanou věc.

A to u nás doma nikdy nikdo nekouřil, ani rodiče, ani bratr, ale mě to hrozně lákalo. A právě třeba i v těch filmech nebo reklamách, když tam hlavní hrdina procházel se zapálenou cigaretou, tak jsem tomu strašně fandila a evokovalo to ve mě chuť také kouřit, protože když má cigaretu můj oblíbený hrdina, musí to být skvělé!

Samozřejmě že jsem věděla ze školy, jak jsou cigarety nebezpečné a škodlivé, ale vykládejte to člověku v pubertě, že.

S první zapálenou cigaretou to na pár měsíců skončilo, až pak moje nejlepší kamarádka začala kouřit, samozřejmě tajně. Tenkrát jsme se začaly scházet na hřbitově, kde jsme se vyšplhaly na vysokou kamennou zídku, koukaly na holá opuštěná pole a kouřily cigarety. Já bez šlukování, prostě mi to do těch plic nikdy nějak nešlo. Dnes na ta tajná dobrodružství vzpomínám s úsměvem. Bylo pro nás opravdovou zkouškou si cigarety obstarat, ale kamarádka vypadala o něco starší, takže nám to prošlo, a vždycky jsme si jednu krabičku koupily napůl.

Naštěstí mě tyto kuřácké pokusy brzy přešly a dnes jsem ráda, že nekouřím. Nikdy mi to nechutnalo a strašně mi to smrdí. I proto jsem si vždycky říkala, že můj partner bude nekuřák, aby nám to spolu pěkně ladilo. Jenže, srdci neporučíte, takže nakonec bydlím s kuřákem. Samozřejmě, že mi to hrozně vadí. To hrozné větrání v zimě, smrad cigaret a hrozně protivný zvuk cvakání zapalovače. Ale i tak by mě nikdy nenapadlo si zapálit, to mě vůbec neláká.

Přítel už dvakrát kouřit přestal, jednou i na rok, ale slabá vůle a problémy v práci udělaly své, a on do toho tehdy zase spadl. Sice občas mluví o tom, že přestane, ale to jsou v tomto případě jen plané řeči. 

Celý dokument se mi moc líbí, a ráda bych citovala jednu větu od lékaře, který v něm vystupuje: "Máme přísnější zdravotní předpisy na psí žrádlo, než na cigarety. Látky, které se přidávají do cigaret, nesmějí v krmivu být. Nikotin je levný, a velmi výdělečný." Právě nikotin dodává cigaretě tu její typickou chuť, která je pro kuřáky chutná, ale také návyková. 

Dnes už alespoň víme, jak jsou cigarety nebezpečné, ale přijde mi opravdu hrozné, že kdysi korporátní firmy produkující tabák a cigarety takto lhaly lidem, a dokonce se k tomu propůjčili i lékaři, ke kterým má pacient vždycky velkou důvěru.

Ještě v roce 1994 přísahali u soudu majitelé sedmi největších tabákových firem, že nikotin není návykový. Ale těmto lidem šlo v první řadě o peníze, zdraví lidí a to, že kuřáci zemřou pravděpodobně dříve než nekuřáci, pro ně vůbec nemělo význam. Prodaný produkt totiž znamená peníze, a vzhledem k tomu, kolik stojí výroba jedné cigarety a za kolik se skutečně prodá, se jedná o obrovské peníze.

Nejlepší je s kouřením cigaret vůbec nezačínat. Mojí drogou jsou sladkosti (hlavně čokoláda), cigarety v mém životě prostě nemají místo. Hodně bych si přála, aby i můj přítel přestal kouřit, ale je to jeho rozhodnutí a jeho život. Třeba na to jednou přijde sám a sebere vůli a přestane.

Zjistila jsem při psaní článku, že dokument je i na YouTube, pokud byste chtěli mrknout, tak jej přikládám. Má přes padesát minut, není tedy nijak extra dlouhý, a pokud toho o historii tabáku v Americe moc nevíte, určitě Vás zaujme.

A co Vy? Jak jste na tom s kouřením cigaret? Skončili jste jen u prvního pokusu, nebo se cigareta stala součástí Vašich životů? Myslíte, že filmy a seriály, ve kterých se kouří, mohou ovlivnit děti a mládež a nalákat je tak k potencionální závislosti? Tolerovali byste u partnera cigarety, ač třeba cigarety nesnášíte? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥