Přeskočit na hlavní obsah

Největší lži historie: Tabák

 Minulý víkend jsem na stanici Prima Zoom narazila na zajímavý dokument Největší lži historie: Tabák. Bohužel jsem viděla jen konec dokumentu, ale jelikož je ke stažení na ulozto, mohla jsem se na něj podívat od začátku.

Dokument je pěkně zpracovaný a dozvěděla jsem se mnoho zajímavých informací nejen o tabáku, ale i o cigaretách jako takových.

V šedesátých letech totiž odstartovala jedna z největších lživých kampaních, týkající se právě cigaret. V roce 1965 byl vysílán na americké televizní komerční stanici rozhovor s lékařem, který sice nikdy nekouřil, ale svým pacientům kouření s klidným srdcem může doporučit. Kouření je prý mnohem méně nebezpečné, než tvrdí americké úřady. Pokud tedy někdo s kouřením přestal, může se k němu zase vrátit, a bude to v pořádku.

Později se na výpisech z bankovního účtu zjistilo, že tabákové firmy tomuto lékaři za jeho lež zaplatily krásných 25 000 dolarů. Dokonce se vysílaly i reklamy, ve kterých kouřili lékaři v ordinacích, krásné modelky a herečky, a takto k tomu nabádaly i ostatní, a dokonce nám doporučily tu nejlepší značku. 

A tabákové firmy zašly ještě dál. Nejen že uplácely doktory, ale také vědce, aby se udrželo co nejdéle pod pokličkou to, že cigarety a tabák jsou nejen návykové, ale také zdraví škodlivé. Cigarety byly rozdávány v letadlech, nemocnicích, ale dokonce i před školou nezletilým dětem. Bylo totiž důležité získat potencionální kuřáky již v mladém věku, aby se co nejdřívě vytvořil návyk, který bude pokračovat až do dospělosti. Zní to dost šíleně, že? O tomto faktu jsem třeba vůbec nevěděla.





Podle statistik každý den zkusí první cigaretu kolem 3000 dětí. A pro ty tehdy byly vyráběny speciální, jemnější a zajímavější "odrůdy" cigaret jako vanilkové nebo mentolové. Ty lupací mentolové se ještě tuším minulý rok prodávaly i u nás, než přišel jejich zákaz. Konečně si někdo uvědomil, že nabádají mladé lidi ke kouření. Ovšem, někteří bohužel začnou brzy i bez mentolových cigaret. Jedna moje spolužačka na střední kouřila jen ty mentolové, a hrozně si na to stěžovala, že je stahují z prodeje. Nakoupila si tedy hromadu krabiček do zásoby.

Ještě já jako dítě si pamatuji, že se prodávaly žvýkačky a bonbony ve tvaru cigarety, což už je dnes také zakázáno. Jenže i tak si tabákový průmysl své konzumenty u mladistvých pořád najde. "Když je zaháčkujeme zamlada, máme je na celý život."

Na tom je opravdu hodně pravdy. Co tak znám kuřáky, většinou začali kouřit v hodně mladém věku, kolem třinácti čtrnácti, a od té doby je tento zlozvyk neopustil. Já sama jsem si první cigaretu zapálila asi ve třinácti. Cigaretu jsem tehdy ukradla strejdovi z kapsy, když u nás byla velká oslava, všude plno lidí, nikdo si ničeho nevšiml. Měla jsem hroznou chuť to zkusit.

Počkala jsem pár dní, až budu sama doma, a v pokojíčku jsem si zapálila (strašně dlouho jsem pak větrala.) No, moc mi to nechutnalo, neuměla jsem ten kouř ani pořádně vdechovat, ale byla jsem odhodlaná to znovu zkusit. Ve třinácti mi to přišlo hrozně moderní a cool, že dělám takovou zakázanou věc.

A to u nás doma nikdy nikdo nekouřil, ani rodiče, ani bratr, ale mě to hrozně lákalo. A právě třeba i v těch filmech nebo reklamách, když tam hlavní hrdina procházel se zapálenou cigaretou, tak jsem tomu strašně fandila a evokovalo to ve mě chuť také kouřit, protože když má cigaretu můj oblíbený hrdina, musí to být skvělé!

Samozřejmě že jsem věděla ze školy, jak jsou cigarety nebezpečné a škodlivé, ale vykládejte to člověku v pubertě, že.

S první zapálenou cigaretou to na pár měsíců skončilo, až pak moje nejlepší kamarádka začala kouřit, samozřejmě tajně. Tenkrát jsme se začaly scházet na hřbitově, kde jsme se vyšplhaly na vysokou kamennou zídku, koukaly na holá opuštěná pole a kouřily cigarety. Já bez šlukování, prostě mi to do těch plic nikdy nějak nešlo. Dnes na ta tajná dobrodružství vzpomínám s úsměvem. Bylo pro nás opravdovou zkouškou si cigarety obstarat, ale kamarádka vypadala o něco starší, takže nám to prošlo, a vždycky jsme si jednu krabičku koupily napůl.

Naštěstí mě tyto kuřácké pokusy brzy přešly a dnes jsem ráda, že nekouřím. Nikdy mi to nechutnalo a strašně mi to smrdí. I proto jsem si vždycky říkala, že můj partner bude nekuřák, aby nám to spolu pěkně ladilo. Jenže, srdci neporučíte, takže nakonec bydlím s kuřákem. Samozřejmě, že mi to hrozně vadí. To hrozné větrání v zimě, smrad cigaret a hrozně protivný zvuk cvakání zapalovače. Ale i tak by mě nikdy nenapadlo si zapálit, to mě vůbec neláká.

Přítel už dvakrát kouřit přestal, jednou i na rok, ale slabá vůle a problémy v práci udělaly své, a on do toho tehdy zase spadl. Sice občas mluví o tom, že přestane, ale to jsou v tomto případě jen plané řeči. 

Celý dokument se mi moc líbí, a ráda bych citovala jednu větu od lékaře, který v něm vystupuje: "Máme přísnější zdravotní předpisy na psí žrádlo, než na cigarety. Látky, které se přidávají do cigaret, nesmějí v krmivu být. Nikotin je levný, a velmi výdělečný." Právě nikotin dodává cigaretě tu její typickou chuť, která je pro kuřáky chutná, ale také návyková. 


Dnes už alespoň víme, jak jsou cigarety nebezpečné, ale přijde mi opravdu hrozné, že kdysi korporátní firmy produkující tabák a cigarety takto lhaly lidem, a dokonce se k tomu propůjčili i lékaři, ke kterým má pacient vždycky velkou důvěru.

Ještě v roce 1994 přísahali u soudu majitelé sedmi největších tabákových firem, že nikotin není návykový. Ale těmto lidem šlo v první řadě o peníze, zdraví lidí a to, že kuřáci zemřou pravděpodobně dříve než nekuřáci, pro ně vůbec nemělo význam. Prodaný produkt totiž znamená peníze, a vzhledem k tomu, kolik stojí výroba jedné cigarety a za kolik se skutečně prodá, se jedná o obrovské peníze.

Nejlepší je s kouřením cigaret vůbec nezačínat. Mojí drogou jsou sladkosti (hlavně čokoláda), cigarety v mém životě prostě nemají místo. Hodně bych si přála, aby i můj přítel přestal kouřit, ale je to jeho rozhodnutí a jeho život. Třeba na to jednou přijde sám a sebere vůli a přestane.


Zjistila jsem při psaní článku, že dokument je i na YouTube, pokud byste chtěli mrknout, tak jej přikládám. Má přes padesát minut, není tedy nijak extra dlouhý, a pokud toho o historii tabáku v Americe moc nevíte, určitě Vás zaujme.

A co Vy? Jak jste na tom s kouřením cigaret? Skončili jste jen u prvního pokusu, nebo se cigareta stala součástí Vašich životů? Myslíte, že filmy a seriály, ve kterých se kouří, mohou ovlivnit děti a mládež a nalákat je tak k potencionální závislosti? Tolerovali byste u partnera cigarety, ač třeba cigarety nesnášíte? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já na gymplu kouřil dýmku.
    Abych měl imidž poklesslého básníka.
    Lži o prodávaných produktech jdou světem, co člověk existuje.

    OdpovědětVymazat
  2. Nekouřím a nikdy jsem nekouřila, smrdí mi to. Atraktivní a cool mi to nepřipadá. U chlapů se mi to nelíbí, můj manžel nekouří. Kdyby kouřil, tak nevím jestli by byl mým manželem:-D

    OdpovědětVymazat
  3. Kouření nesnáším.Můj manžel kouřil do padesáti a v té době čekala dcera naše první vnouče.Manžel se hrozně těšil a dcera mu řekla,že pokud bude kouřit,že k nám s ním chodit nebude.Přestal.Sice přibral 30 kilo,ale to mi tolik nevadí.Bohužel kouří i syn,Samozřejmě,jak je u nás do něj reju,říká,že má do padesátky,kdy přestal jeho táta rok čas.Tak jsem zvědavá.Jinak v celé široké rodině u nás nikdo nekouří.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  4. Nekouřím a nikdy jsem nekouřila, manžel kouří a beru to jako jeho věc, jeho život, jeho zdraví, nekouří doma ani přede mnou, ano, kdyby přestal byla bych ráda, ale já mám zase svoje zlozvyky a taky bych nechtěla aby mi do toho kecal :D

    SmileThess

    OdpovědětVymazat
  5. Nekouřím a nikdy jsem nekouřila. Manžel kouří s pauzou deseti let skoro celý život. Nadšená nejsem, ale rozvádět se kvůli tomu nebudu :)

    OdpovědětVymazat
  6. Zajímavý článek i téma. Já osobně kouření nesnáším i když můj táta kouřil a to byly tehdy cigarety bez filtru. Smrdí mi to i když potkám kuřáka na ulici a přede mnou vyfoukne kouř. nesnáším to. Jen že je to taková móda či zlozvyk. Mnohé mladé maminy si stěžují, že nemají na obědy pro děti, ale na krabičku cigaret denně peníze vždycky najdou. Je zajímavé, kde...Ale to by bylo na zcela jiné téma.
    Měj se hezky a opatruj se.

    OdpovědětVymazat
  7. To mi velmi připomíná film Děkujeme, že kouříte. Tam se tohle téma taky hodně řeší a vzpomínám si na naprosto dokonale výstižnou hlášku právě o vědci, co měl prokazovat, jak jsou cigarety ok: "Je to borec. Ten by zvládnul vyvrátit i gravitaci."

    OdpovědětVymazat
  8. Eliss, zdravím. Já jsem nekuřák celoživotní a moji tři synové taky, což jsem moc ráda. Ale kouří můj táta, brácha i muž. Toleruju to, co mě zbývá... Jinak jsou bezva, každý máme nějaké mínus...Muž kouří samozřejmě jen venku, doma bych to nedovolila a ani by ho to nenapadlo. Měj se hezky. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  9. Nekouřím a ani nikdy nebudu, ale kuřáky neodsuzuji - je to jejich věc.

    OdpovědětVymazat
  10. Žvýkačkové cigarety prodávají Vietnamci u nás na růžku, jestli je to zakázané, nevím, v každém případě tyhle žvejdy frčí. Jinak sama nekouřím, jen jednou za pár let si dám doutník :D.

    OdpovědětVymazat
  11. Nekouřím a nikdy jsem nekouřila. Manžel už 25 let nekouří a jsem moc ráda.
    Eliss, měj hezký večer. Helena

    OdpovědětVymazat
  12. jako dítě jsem milovala žvýkačkové cigarety, připadala jsem si cool :D ale na normální jsem nikdy nesáhla :) u nás v rodině nikdo ani nekouří, takže mě to nelákalo nikdy :) dědeček sice kouřil, ale přestal ještě, než jsem se narodila :)

    a to co píšeš... je to hrozné, ale peníze hýbou světem a myslím si, že se to děje i v dnešní době

    OdpovědětVymazat
  13. Já nedošel ani k tomu prvnímu pokusu a nikdy mi to nechybělo :-).

    OdpovědětVymazat
  14. To je hrozné, že to takhle propagovali! Jako by nestačilo, že kouřil každý hrdina v televizi...
    Potáhnout z cigarety jsem si zkusila, ale vůbec mě to neoslovilo, hnusí se mi to.

    OdpovědětVymazat
  15. Já jsem začala kouřit v prvním ročníku na střední. A to jen proto, abych se zapojila do kolektivu. Cigaretu jsem ukradla mamince, která kouřila tajně ,vlastně jenom v práci, ale všichni jsme to věděli. Další krabičky cigaret už jsem si kupovala z peněz na stravenky. Šlukovat nás učila jedna ze spolužaček v lesíku při přestávce na bramborové brigádě. Kouřit jsem přestávala mockrát, ale podařilo se mi to až ve svých 48 letech, kdy jsem navštívila počítačovou terapii na odvykání. A to vlastně proto, abych dokázala, že nějaká počítačová terapie je naprostá blbost a nemůže fungovat. Prý během 24 hodin se odnaučím kouření. Poctivě jsem všechno dodržela a opravdu se mi z mozku vytratila paměť na chuť nikotinu. A když nevím, jak něco chutná nemohu na to mít chuť. Kouření v mé blízkosti mi nevadilo pár let, ale nyní mi to vadí silně. Nedokázala jsem odpočívat bez cigarety, vykouřila jsem někdy i krabičku denně. Nekouřím už 18 let.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js