Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 200 Mlha

 Autor: Stephen King

Žánr: Povídkový, Horor, Sci-fi 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Dvaadvacet povídek od krále hororů z různých období jeho života, přičemž tu nejstarší napsal v roce 1966, a tu nejnovější o sedmnáct let později. Všechny příběhy však spojuje jediné - čtenáři z nich naskakuje příjemná husí kůže strachu a neubrání se myšlenkám, jestli nejsou některé příběhy, byť sebevíce fantastické, možné i v reálném životě?

Protože každého z nás tak trochu lákají tajemné a nevysvětlitelné věci...

Úvodní povídka Mlha nás zavede do západního Maine, kde zrovna proběhla na konci července silná bouře, která poškodila elektrické vedení a místním obyvatelům i větší či menší škody na majetku. Jedním z nich je i David Drayton. Draytonovým bohužel spadl strom přímo do obýváku, ale David se i s manželkou Steff a synkem Billem stihli schovat do sklepa, takže se vše naštěstí obešlo bez zranění. Jenže s dírou v domě se žít nedá, a proto se David pouští ihned do oprav na domě.

A sotva se uklidnila bouře, vytvořila se podivná mlha. Mlhy samy o sobě mají tajuplnou atmosféru, takovouto však David ještě nikdy neviděl. Jako by popírala samotné přírodní zákony. Vítr totiž fouká proti mlze... David se vydá se synkem a sousedem Nortonem, se kterým nemá nejlepší vztahy, do blízkého supermarketu, aby doplnil základní zásoby a také se pokusil sehnat někoho od energetiky, kdo by opravil spadlé vedení co nejrychleji. Jenže během jízdy do obchodu se mlha začne podivně proměňovat, jako by to snad byla živoucí bytost, protože běžné mlhy vážně nemívají absolutně rovný okraj... A to David ještě netuší, jaká hrůza jej čeká v supermarketu. Podaří se otci a synovi vyváznout z podivné pasti?

V druhé povídce Opice se seznámíme s otcem dvou dětí, který na půdě objeví hračku, která měla být už dávno pohřbená pod zemí, a která jako by byla čirou esencí zla. Je možné, aby plyšová, vypelichaná opice neblaze působila na lidi kolem sebe, a dokonce snad mohla přivodit smrt? Některé hračky rozhodně nepatří do rukou dětem, a i  dospělí by se měli mít na pozoru!

Nezmar nás přenese na opuštěný ostrov, kde mladíka Richarda vyplavila bouře. Je sám, zraněný, záchrana v nedohlednu, bez jídla, má pouze pár sirek a velký balíček heroinu. King si zde pohrává s myšlenkou, jak silný traumatický šok pacient vydrží, a detaily celého příběhu jsou opravdu celkem nechutné...

V povídce Prám si čtyři studenti udělají výlet k jezeru Cascade Lake. Navzdory tomu, že je už polovina října, partička se navzájem vyhecuje a nakonec do příšerně ledové vody jezera vlezou všichni. A mají v plánu připlavat k prámu - což je obyčejný čtverec jasně bílého dřeva, pod nímž jsou zakotvené sudy. Celý plán vymyslel Randy, jako takové symbolické rozloučení s letními dny. Randy, Deke, Rachel a LaVerne, kamarádi ze studentské koleje ale vůbec netuší, že obyčejný výlet se změní v děsivý boj o život.

Ve vodě totiž cosi číhá, věc, která připomíná obyčejnou ropnou skvrnu, ale její moc je mnohem silnější. Hra na kočku a myš právě začíná!



Hodnocení: Jméno Stephen King asi není potřeba dlouze představovat, jeho jméno slyšel snad každý, i když od něj třeba nikdy nic nečetl, ale spousta jeho kvalitních knih byla i zfilmována, a nutno říci, že ve většině případů docela kvalitně.

V knihovně jsem si Mlhu půjčila s mylnou představou, že se jedná o jediný dlouhý příběh. Byla jsem tedy doma překvapená, ale nutno říci, že příjemně. Soubor povídek si vždycky přečtu ráda, a tím spíše od Kinga. Některé povídky jsem už znala - před několika lety jsem četla Hodinu děsu, kde vyšly i některé povídky z této sbírky, ale vůbec mi nevadilo si příběhy připomenout.

Nejvíce mi zůstal po tolika letech v paměti právě Prám. Mlhavě jsem si uvědomovala, že se mi povídka moc líbila, a na druhé přečtení jsem se v tom jen utvrdila. Paráda.

Některé povídky se mi líbily více, jiné méně, jsou tu i krátké "povídky" ve formě veršů přes dvě stránky Pro Owena, což je spíše jen taková krátká básnička celkem bez děje, moc mě to nezaujalo, ale zase se to rychle četlo, nebo Paranoia: Zaklínadlo, která je na čtyři stránky, ale to už se mi četlo lépe. Tyto veršovánky jsou o tom, kam až mohou člověka zahnat paranoidní bludy.

Dále se mi moc líbila Úžina, což je příběh Stelly, nejstarší obyvatelky Kozího ostrova, která nikdy nezavítala na pevninu. Za svých pětadevadesát let nepoznala jiné místo než Kozí ostrov, ale poslední dobou má pocit, že slyší nějaké volání, které ji k sobě vábí, a snad se ještě naposledy přes velkou, širokou úžinu podívá...

Úžinu jsem už také znala z minulé sbírky, a stejně jako Prám se mi líbila i tato, i když zde jsou hororové prvky až ke konci příběhu, což ale není na škodu. Ona i atmosféra světa odříznutého od lidí, tuhý mráz a padající sníh dovede navnadit skvělou atmosféru.

S povídkami je ten problém, že mají proměnlivou kvalitu. Některé jsou skvělé, jiné horší. Platí to i této knížky, ale zde převažují ty lepší. Brala jsem samozřejmě ohled i na to, že některé napsal King jako velmi mladý, ale už zde předvádí nadprůměrné výkony. Dovede vyprávět příběh tak, že čtenáře strhne, baví jej, a hlavně jej v ten správný čas vyděsí. Psát hororové povídky není jednoduché, ale King se dovede do svých postav vcítit, a čtenář si to díky němu užije také.

Knížka má více než šest set stránek, ale protože mě většina povídek moc bavila, měla jsem ji přečtenou rychle. King je zárukou kvalitního čtení, a povídky mu opravdu jdou moc dobře.

Už mám od něj další knížku doma, Prokletí Salemu, a moc se na čtení těším! Pokud máte rádi hororové povídky, nebo sci-fi s nádechem tajemna, knížku doporučuji!

A co Vy? Četli jste tuto knížku? Nebo znáte některou z povídek, kterou jsem zmiňovala? A četli jste i některé jiné knihy od Kinga? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Kinga má rád. A myslím, že spoustu těch povídek z "Mlhy" jsem už četl.
    Nejvíc se mi od tohoto autora líbilo "TO".

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj,
    já Kinga číst nemůžu, strašně se bojím. Na jaře jsem se musela povinně dívat na TO (oba dva díly) a pořád se mi stává, že se mi o tom zdá a budím se s noční můrou - naposledy minulý týden. Nemohla jsem pak spát, a proto jsem ve tři ráno četla harlekýnku, abych na to tak nemyslela:-D Fuj....
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Kinga jsem četla jen párkrát, nějak jsem si k němu nenašla cestu, možná k tomu nebyla příležitost, nevím přesně. No a Agatha Christie ho předběhla a už jsem u ní zůstala :).

    OdpovědětVymazat
  4. Vím, že čteš ráda tajuplné knížky, proto ti doporučuji knihy od S. K Treamyne (Sean Thomas) - Ledové sestry a Dítě ohně. Teď je nově přeložená Než jsem zemřela. První dvě jsem četla, moc se mi líbily, třetí mám v plánu si pořídit:)
    Leník

    OdpovědětVymazat
  5. Kinga mám hodně ráda. Píše skvělé knihy a kdžy chci něco temnějšího, tak vždy šáhnu po něm. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Autora samozřejmě znám, ale nic jsem od něj nečetla, není to asi úplně pro mě :D.

    OdpovědětVymazat
  7. Já mám ke Kingovi takový zvláštní vztah :D mám celkem ráda horory, ale potom, co jsem přečetla nějaké jeho knížky jsem zjistila, že je mám radši asi ve filmové podobě :D u knížek nějak moc pracuje moje fantazie a zbytečně moc se bojím :D

    Belle âme

    OdpovědětVymazat
  8. Jeden čas jsem četl hodně od Kinga, i jednu sbírku povídek.. Atmosféru děsu dovede vytvářet dobre

    OdpovědětVymazat
  9. Kinga jsem jednu dobu hodně četla,asi všechny jeho knihy,protože si je kupoval syn.A viděla i nějaké filmy včetně Mlhy,ale knihu jsem myslím nečetla.Možná by stála ještě za to.
    Měj hezký předvánoční čas

    OdpovědětVymazat
  10. Vůbec tuto knížku neznám, ale moc ráda bych si ji přečetla

    Shades of Silvie

    OdpovědětVymazat
  11. Horor v poviedkach? To musí byť super čítanie, hlavne večer keď je doma človek sám! Kinga nepoznám, čo je na škodu, pretože ak je horor dobrý, tak taký mám rada. 🌞

    OdpovědětVymazat
  12. O této knize jsem zatím neslyšela, ale moc ráda po ní mrknu! :) Vypadá dobře!

    OdpovědětVymazat
  13. Já jsem od Kinga četla povídku Doktorův případ v povídkové sbírce Velká kniha příběhů Sherlocka Holmese. Povídka se mi líbila - až jsem si říkala, že by snad King měl psát klasické detektivky. Pak by mě určitě oslovil více. Jeho hororové knihy jsem nečetla, ale pokud si pamatuju, viděla jsem filmy.

    OdpovědětVymazat
  14. Ke Kingovi jsem zatím nenašel cestu, možná i proto, že je nesmírně populární a já jen nerad chodím s velkým davem. Ale je důvodné podezření, že bych se první knížkou chytnul, no a povídky - ty mám jako formu radši o dost víc než bůhvíjak rozsáhlé romány.

    OdpovědětVymazat
  15. Několik knih od Kinga jsem četla, ale tuhle zrovna ne. Popravdě mě tyhle soubory povídek nikdy tolik nelákaly, tak se k tomu zatím ani nechystám. Z jeho knih se mi nejvíce líbil Outsider a Řbitov zvířátek (u toho přiznám, že jsem se bála jak nikdy :D). Četla jsem ještě To, je tedy pravda, že místy jsem se taky bála, ale tato kniha už na mě byla až moc "smyšlená", hlavně při vysvětlení na konci :)

    OdpovědětVymazat
  16. Ach, uwielbiam Kinga <3 I w przeciwieństwie do przedmówcy bardzo lubię jego zbiory opowiadań (a nawet antologie, nad którymi tylko sprawuje patronat, a zawierają zaledwie jedno jego własne opowiadanie, są zwykle bardzo ciekawe). W przedmowach King zwykle pisze, że takie zbiory opowiadań są nieopłacalne, i wydawnictwa średnio je lubią, ale bardzo się cieszę, że mimo tego wciąż je pisze :)

    OdpovědětVymazat
  17. Ach ten King :-D nečetla jsem od něj nic. Nevím, zda si od něj něco přečtu. Láká mě, ale mám toho neustále moc na čtení, takže musí King počkat :-D

    OdpovědětVymazat
  18. Prokletí Salemu není špatné (když se přeneseš přes předlouhý úvod, ale ten hlavně ve starších knihách má vždycky). Mlha je super, i když filmový konec tomu teda dodává grády, a z celé sbírky se mi líbily asi ty samé povídky. Prám jsem už taky četla dřív v jiné sbírce a ten se rozhodně nedá zapomenout.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....