Knižní recenze 200 Mlha

 Autor: Stephen King

Žánr: Povídkový, Horor, Sci-fi 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Dvaadvacet povídek od krále hororů z různých období jeho života, přičemž tu nejstarší napsal v roce 1966, a tu nejnovější o sedmnáct let později. Všechny příběhy však spojuje jediné - čtenáři z nich naskakuje příjemná husí kůže strachu a neubrání se myšlenkám, jestli nejsou některé příběhy, byť sebevíce fantastické, možné i v reálném životě?

Protože každého z nás tak trochu lákají tajemné a nevysvětlitelné věci...

Úvodní povídka Mlha nás zavede do západního Maine, kde zrovna proběhla na konci července silná bouře, která poškodila elektrické vedení a místním obyvatelům i větší či menší škody na majetku. Jedním z nich je i David Drayton. Draytonovým bohužel spadl strom přímo do obýváku, ale David se i s manželkou Steff a synkem Billem stihli schovat do sklepa, takže se vše naštěstí obešlo bez zranění. Jenže s dírou v domě se žít nedá, a proto se David pouští ihned do oprav na domě.

A sotva se uklidnila bouře, vytvořila se podivná mlha. Mlhy samy o sobě mají tajuplnou atmosféru, takovouto však David ještě nikdy neviděl. Jako by popírala samotné přírodní zákony. Vítr totiž fouká proti mlze... David se vydá se synkem a sousedem Nortonem, se kterým nemá nejlepší vztahy, do blízkého supermarketu, aby doplnil základní zásoby a také se pokusil sehnat někoho od energetiky, kdo by opravil spadlé vedení co nejrychleji. Jenže během jízdy do obchodu se mlha začne podivně proměňovat, jako by to snad byla živoucí bytost, protože běžné mlhy vážně nemívají absolutně rovný okraj... A to David ještě netuší, jaká hrůza jej čeká v supermarketu. Podaří se otci a synovi vyváznout z podivné pasti?

V druhé povídce Opice se seznámíme s otcem dvou dětí, který na půdě objeví hračku, která měla být už dávno pohřbená pod zemí, a která jako by byla čirou esencí zla. Je možné, aby plyšová, vypelichaná opice neblaze působila na lidi kolem sebe, a dokonce snad mohla přivodit smrt? Některé hračky rozhodně nepatří do rukou dětem, a i  dospělí by se měli mít na pozoru!

Nezmar nás přenese na opuštěný ostrov, kde mladíka Richarda vyplavila bouře. Je sám, zraněný, záchrana v nedohlednu, bez jídla, má pouze pár sirek a velký balíček heroinu. King si zde pohrává s myšlenkou, jak silný traumatický šok pacient vydrží, a detaily celého příběhu jsou opravdu celkem nechutné...

V povídce Prám si čtyři studenti udělají výlet k jezeru Cascade Lake. Navzdory tomu, že je už polovina října, partička se navzájem vyhecuje a nakonec do příšerně ledové vody jezera vlezou všichni. A mají v plánu připlavat k prámu - což je obyčejný čtverec jasně bílého dřeva, pod nímž jsou zakotvené sudy. Celý plán vymyslel Randy, jako takové symbolické rozloučení s letními dny. Randy, Deke, Rachel a LaVerne, kamarádi ze studentské koleje ale vůbec netuší, že obyčejný výlet se změní v děsivý boj o život.

Ve vodě totiž cosi číhá, věc, která připomíná obyčejnou ropnou skvrnu, ale její moc je mnohem silnější. Hra na kočku a myš právě začíná!

Hodnocení: Jméno Stephen King asi není potřeba dlouze představovat, jeho jméno slyšel snad každý, i když od něj třeba nikdy nic nečetl, ale spousta jeho kvalitních knih byla i zfilmována, a nutno říci, že ve většině případů docela kvalitně.

V knihovně jsem si Mlhu půjčila s mylnou představou, že se jedná o jediný dlouhý příběh. Byla jsem tedy doma překvapená, ale nutno říci, že příjemně. Soubor povídek si vždycky přečtu ráda, a tím spíše od Kinga. Některé povídky jsem už znala - před několika lety jsem četla Hodinu děsu, kde vyšly i některé povídky z této sbírky, ale vůbec mi nevadilo si příběhy připomenout.

Nejvíce mi zůstal po tolika letech v paměti právě Prám. Mlhavě jsem si uvědomovala, že se mi povídka moc líbila, a na druhé přečtení jsem se v tom jen utvrdila. Paráda.

Některé povídky se mi líbily více, jiné méně, jsou tu i krátké "povídky" ve formě veršů přes dvě stránky Pro Owena, což je spíše jen taková krátká básnička celkem bez děje, moc mě to nezaujalo, ale zase se to rychle četlo, nebo Paranoia: Zaklínadlo, která je na čtyři stránky, ale to už se mi četlo lépe. Tyto veršovánky jsou o tom, kam až mohou člověka zahnat paranoidní bludy.

Dále se mi moc líbila Úžina, což je příběh Stelly, nejstarší obyvatelky Kozího ostrova, která nikdy nezavítala na pevninu. Za svých pětadevadesát let nepoznala jiné místo než Kozí ostrov, ale poslední dobou má pocit, že slyší nějaké volání, které ji k sobě vábí, a snad se ještě naposledy přes velkou, širokou úžinu podívá...

Úžinu jsem už také znala z minulé sbírky, a stejně jako Prám se mi líbila i tato, i když zde jsou hororové prvky až ke konci příběhu, což ale není na škodu. Ona i atmosféra světa odříznutého od lidí, tuhý mráz a padající sníh dovede navnadit skvělou atmosféru.

S povídkami je ten problém, že mají proměnlivou kvalitu. Některé jsou skvělé, jiné horší. Platí to i této knížky, ale zde převažují ty lepší. Brala jsem samozřejmě ohled i na to, že některé napsal King jako velmi mladý, ale už zde předvádí nadprůměrné výkony. Dovede vyprávět příběh tak, že čtenáře strhne, baví jej, a hlavně jej v ten správný čas vyděsí. Psát hororové povídky není jednoduché, ale King se dovede do svých postav vcítit, a čtenář si to díky němu užije také.

Knížka má více než šest set stránek, ale protože mě většina povídek moc bavila, měla jsem ji přečtenou rychle. King je zárukou kvalitního čtení, a povídky mu opravdu jdou moc dobře.

Už mám od něj další knížku doma, Prokletí Salemu, a moc se na čtení těším! Pokud máte rádi hororové povídky, nebo sci-fi s nádechem tajemna, knížku doporučuji!

A co Vy? Četli jste tuto knížku? Nebo znáte některou z povídek, kterou jsem zmiňovala? A četli jste i některé jiné knihy od Kinga? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥