Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 198 Ztracený

 Autor: Tim Weaver

Žánr: Thriller, Krimi, Román

Mé hodnocení: 90%

Obsah: David Raker, bývalý novinář, se vzdal práce u novin z jednoho závažného důvodu. Trápily jej kauzy nevysvětlených a záhadných zmizení, a proto se rozhodnul přesunout se na opačnou stranu barikády, a začal pracovat jako soukromý vyšetřovatel.

Pátrá po pohřešovaných osobách - čímž jim také propůjčuje hlas, neustále je tím připomíná, protože za každým podivně zmizelým člověkem zůstává někdo, kdo jej měl rád, třeba jen jako kamaráda, a každý má právo vědět, co se jeho blízkému vlastně stalo.

Nový případ, který si vzal na starosti, však bude, jak se zdá, o mnoho jiný než ty ostatní. Davida vyhledá Julia Wrenová, jejíž manžel Sam zmizel za podivných okolností před půl rokem. Toho dne vstal o něco dříve, a vyrazil do práce, nastoupil do metra, a zde jeho stopa končí. Vypadá to totiž, že z metra nikdy nevystoupil, což následně dokážou i záznamy z bezpečnostních kamer, které se k Davidovi dostanou. Celé je to hodně podivné.

Žádný člověk se přeci jen tak nepropadne do země, a zmizet v kabině metra, to je opravdu podezřelé.

David pátrá i po Samově minulosti, a přes kolegy z práce se pomalu dostává ke kostlivcům, které má schované ve skříni. Zdá se, že manželství nebylo zdaleka tak idylické, jak tvrdila Julia, a navíc podle fotografií David zjistí, že Sam za posledního půl roku hodně zhubnul. Jako by jej něco tížilo, něco, s čím si nedokázal sám poradit...

Je snad možné, že by Sam své zmizení plánoval? Proč by ale utíkal z metra, kde

Dokáže David rozplést pavučinu lží, kterou kolem sebe, jak se zdá, Sam pečlivě vybudoval? Nebo se stanou tyto lži osudné i jemu?



Hodnocení: Tuto knížku jsem si půjčila v knihovně, kterou jsem ještě stihla narychlo navštívit před tím, než se ještě téměř vše díky koronavirové pandemii uzavřelo. Zaujal mě název, a také to, že na obalu bylo žluté kolečko s nápisem Sunday Times Bestseller. 

Ze zkušenosti bývám skeptická ke knížkám, které jsou označeny touto nálepkou, protože ne vše, co mizí z knižních pultů rychlostí blesku je také kvalitní - viz například Padesát odstínů. Knížku jsem si ještě před vypůjčením zběžně prolistovala, zaujala mě anotace, takže jsem si ji nakonec vzala domů. 

A zpětně musím říci, že to byla opravdu dobrá volba.

Knížku vydalo v roce 2018 nakladatelství Mystery Press - toto byla moje první zkušenost s tímto nakladatelstvím, nikdy jsem o něm neslyšela, ani od něj žádnou knihu nečetla. 

Jak jsem začala číst, překvapila mě dost velká písmena. V knížkách, které čtu, jsou totiž písmena často malá, a je fakt, že z toho dost bolí oči, takže Ztracený měl hned první plusové body. No a pak už to šlo samo. Vyprávění mě tak vtáhlo do děje, že jsem měla problémy s tím přestat číst. Postavy uvěřitelné, dialogy naprosto přirozené, téměř na každé stránce se dělo něco zajímavého, a když jsem si tak za polovinou knihy říkala, že už mám jasno, kdo je viník, nemohla jsem se více mýlit.

Knížku jsem měla přečtenou za tři dny, četla jsem po večerech, a dokonce jsem si ji vzala i do práce, abych si přečetla alespoň pár stránek při svačině.

Celý děj tak nějak spěl k závěru, který mě absolutně šokoval, jako už dlouho žádná detektivka, a hned jak se otevře knihovna, prostě si musím vypůjčit další díly z této série - tento je třetí, ale knihy na sebe volně navazují, nebyla jsem nijak zvlášť ztracená v ději.

Zatím je knížek z této série sedm, tedy alespoň na zadní straně je jich vyfoceno šest, plus tato, a jen mě mrzí, že jsem netušila, že mě četba bude tak bavit, protože bych si je vzala z knihovny rovnou.

Pokud sháníte dobrou detektivku, při které budete napnutí, rozhodně Vám Ztraceného můžu doporučit!

A co Vy? Četli jste tuto knížku? Nebo nějakou od autora Tima Weavera? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. No vida, zrovinka se chystám udělati online objednávku, tak si toho Weavera přihodím.

    OdpovědětVymazat
  2. Uż jsem taky objednávala - nejen pod stromeček.
    Musím říct, že jsem od autora nic nečetla, ale sérii znám a moc mě láká. Moje knihovna je však plná, tak jedině zkusit e-knihu. Děkuji za zajímavý tip. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj,
    neznám ani nakladatelství a ani autora, ale rozhodně jsi mě nalákala. Určitě vím, co si půjčím v knihovně hned, jak ji otevřou. Páni, už se moc těším:-) Měj se krásně!
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Tim Weaver toho napsal poměrně dost. Dříve mě hodně lákal, ale jak toho začal psát moc, tak mě to odrazuje. Mám doma plno knih na čtení, v práci musím číst a zároveň vychází plno skvělých knih, takže mě Tim prostě míjí a zatím ho nehodlám číst, i když jeho knihy vypadají dobře :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to je četba přímo pro mě.Už jsem si kniha napsala a hned se po ni podívám,protože moje knihovna je pořád zavřená.
    Děkuji za tip.
    Hezký večer

    OdpovědětVymazat
  6. o autorovi jsem už slyšela, ale nic jsem od něj nečetla :) kniha zní každopádně zajímavě :)

    OdpovědětVymazat
  7. Knížka vypadá hodně dobře, přesně takové žánry mě baví. :))

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula