Přeskočit na hlavní obsah

Samota v době koronavirové

 Vždycky jsem patřila mezi introvertní typy, co samotu a klid přímo zbožňují a nejraději se zahrabou do postele s knížkou, a hlavně ať je nikdo neruší. 

Jenže postupně, a zejména je to dáno současnou pandemickou situací, to není tak jednoduché. Můj den vypadá prakticky pořád stejně. Na šest hodin jedu do práce, tam jsem někdy do dvanácti, někdy do jedné - běžně končím až ve dvě, teď je ale poptávka nižší - pracuju ve výrobně sýrů, nejčastěji pracuju s vakuovacím strojem a balím sýry do sáčků - takže když není co dělat, pořádně se uklidí a pošlou nás domů. Pracujeme tam čtyři, z toho jedna kolegyně jen rozváží, takže na čistý provoz jsme jen tři, a když jsem nastoupila v září, měli jsme se hodně co otáčet, jenže teď je to bohužel úplně jiné. Mám vážný strach o to, jestli o práci nepřijdu.

Z práce jedu autobusem, mám to naštěstí kousek domů, necelé čtyři kilometry. Zastavím se v obchodě na menší nákup, doma vyvenčím psa, jdeme na menší procházku, a pak mě čeká úklid doma a vaření.

Jenže co potom? Aktuálně jsem už druhým týdnem sama doma, přítel je na služební cestě, a já se snažím omezit co nejvíc kontakty mezi lidmi, a už mi to začíná jít docela na hlavu. V práci si sice člověk popovídá, ale já jsem byla zvyklá na kávy s kamarádkou, nebo jsem si jen tak udělala výlet do města a courala po obchodech, a to teď moc nejde. 

Takže mi zbývají knížky - čtu teď víc než kdy jindy, po večerech pořád, dokonce si čtu někdy i do noci, ale pak v práci vypadám jako zombie, protože jsem unavená. No a pak je tu televize, jenže ta mě moc nebaví, takže se snažím alespoň pořád vymýšlet doma co bych ještě uklidila, případně zkouším nové recepty z internetu.

Po večerech si volám s rodinou, s přítelem, nebo si píšeme na sociálních sítích. Jenže tohle nemůže nahradit ten osobní kontakt, ale bohužel se nedá nic dělat.

A bohužel mi na náladě nepřidává ani to, že Covidem 19 onemocněli čtyři členové rodiny. Nakazil se bratr mého přítele se svou manželkou, a dnes mi volala máma, že pozitivní test měl i můj bratr se švagrovou - obě jsou zdravotní sestřičky, nakazily se při práci. Jejich onemocnění má naštěstí lehký průběh, mají horečky, trochu kašel, prý to není nic tak hrozného, ale musí být čtrnáct dní v karanténě, což asi není nic příjemného - nemůžou ani na nákup, nakupují jim sousedi a jen jim to nechají přede dveřmi.

Večer jsem si psala s kamarádkou z intru, a ta také onemocněla Covidem 19. Měla trochu těžší průběh, už je jí ale dobře, ale mě zarazilo něco jiného. Nějaký "hrdina" jí posílal z internetu nenávistné zprávy, že "roznáší nemoc po městě, a ať zdechne." Byla z toho dost nešťastná, já se vůbec nedivím. Bohužel tato doba ukazuje, jak mohou být lidé hodní, ale také zlí. 

Nikdo přeci nemůže za to, že onemocní. Tento vir můžete chytnout kdekoliv, v práci, v autobuse, dokonce i když si třeba jen povídáte se sousedkou. Není to nic, za co by se měl člověk stydět nebo si to vyčítat, ono i poctivé nošení roušky nemusí ochránit, zdravotníci mají přeci k dispozici ochranné obleky, a kolik se jich už nakazilo?

Bohužel je tu ale i opačný extrém - kamarádka mi nedávno psala, že se její kolegyně z práce tímto onemocněním chlubila na sociálních sítích, což asi taky není zrovna nejrozumnější. 

Nevím, tak nějak na mě všechno hodně doléhá, nepomáhá tomu ani nevlídné počasí venku, a jsem ráda, že chodím alespoň do té práce, byť na kratší pracovní dobu, protože tam vždycky na všechno zapomenu a je mi tak nějak líp. 

V duchu se modlím za to, aby se mí nejbližší uzdravili, a neměli žádné trvalé následky, a hlavně abychom celou tuto situaci všichni nějak přečkali. Myslím, že díky této pandemii si spousta lidí uvědomila, že zdraví je opravdu to nejdůležitější.

Pokud žije člověk úplně sám a navíc ve vyšším věku, dovedu si představit, jak pro něj musí být tato situace smutná a deprimující. Snažím se pravidelně volat své babičce, která žije sama, a mně je vždycky strašně líto, jak tuto situaci hrozně prožívá a skoro mi brečí do telefonu. Je to nanic.

Pevně věřím, že se situace zlepší, a budeme zase žít svoje normální životy, a hlavně si budeme více vážit zdánlivých maličkostí.

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Eliss, moc hezky jsi vše napsala a musím s Tebou jen souhlasit. Ve všem. Také si říkám, že onemocnět může každý, tak proč to někdo někomu vyčítá? Je to těžká doba a tak je zapotřebí, těšit se z maličkostí a obklopovat se věcmi, co nám dělají radost.
    Přeji klidné dny. D.

    OdpovědětVymazat
  2. Taky si moc přeji, ať už je co nejdřív stav v normálu...
    Je to letos vážně náročný rok.

    OdpovědětVymazat
  3. Chybí mi posezení s přáteli. A já jsem už navíc přes měsíc na home office a žádný webex nemůže nahradit osobní kontakt s kolegy.
    Věnuji se četbě, ale čtu rychle, takže jsem si včera objednal přes internet čtyři nové knížky. Leze to do peněz.

    OdpovědětVymazat
  4. já se musím přiznat, že zatím ten "nekontakt" na mě nějak nepadá, s přáteli si píšeme a naučila jsem se teď díky tomu mít více času na sebe a zkoušet věci, co jsem dlouho odkládala :)

    doufám, že tvá rodina bude brzy v pořádku a věřím, že to všichni nějak přečkáme :)

    OdpovědětVymazat
  5. Tato doba a tento rok lidi prověří, ukáže se jací vlastně jsou a co zvládnou, nemyslím jak jsou odolní nákaze, ale jejich charaktery a vnitřní sílu. Jinak tvořivý člověk se ani v této době nudit nemusí, hlavně doma je pořád co dělat. To se nám to bude blejskat... Hanka

    OdpovědětVymazat
  6. Ľudia sú bohužiaľ aj zlí. Napísať niekomu "ať zdechne" je teda skutočne chrapúnstvo toho najväčšieho kalibru... 👎👎
    Nerob si nič z toho, že si doma sama, pokús sa na to pozrieť z tej pozitívnej stránky. Oddýchneš si od bežného zhonu, prečítaš si minimálne jednu dobrú knihu, pozrieš v telke film, navaríš alebo upečieš si nejakú dobrotku ... Ale hlavne buď rada že si teraz čo najmenej s ľuďmi od ktorých by si tú koronu mohla dostať. Nie je to sranda - o to viac, že nevieme ako dlho to potrvá.
    Mám ale jednu veľmi dobrú správu: v Číne kde korona vypukla je už kľud, korona je preč z celej krajiny a ľudia žijú už bežným životom. 👍👍 Číňania mali koronu teda približne rok, snáď to bude rovnaké aj u nás. Ale musíme dodržať poctivo všetky nariadené opatrenia... 🌞

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář, a hlavně za tu pozitivní zprávu s tou Čínou, to jsem vůbec nevěděla :) Opravdu věřím, že pokud vydržíme a budeme zodpovědní, nějak to půjde, ve zprávách říkali, že u nás počty nakažených pomalu klesají, tak snad to tak půjde i nadále...

      Vymazat
  7. Ještě, že můžeš chodit do práce a aspoň trošku ti to zlepší den. Já jsem doma na online výuce, máme toho do školy dost, takže se nenudím. Ale také si moc ráda čtu, i když nemůžu tolik, jak bych chtěla, protože knihovna je zavřená, takže bych si nemohla půjčit další knížku. Za babičkou a dědou chodíme denně, vždy jeden člen z rodiny, dáváme jim léky. Je to smutné, jak se nemůžeme sejít :(. Včera moje teta oslavila 60. narozeniny. Oslava proběhla pouze online :/. Snažím se vždy o víkendu jezdit na koně, ti potřebují, abychom se o ně postarali, i když je covid. Vyčistím si u toho hlavu, ještě, že je mám.
    Leník

    OdpovědětVymazat
  8. Hezky jsi to napsala. Přeji hodně síly a trpělivosti a taky, ať práce vydrží. A ať máme příští rok zase zpátky náš obyčejný život.
    Zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
  9. Opět moc hezký článek napsaný, musíme věřit že bude zase dobře i když tento rok je děsný jen vše brát pozitivně jelikož stres hodně uškodí i mě je z toho smutno nevidím dceru ani prvního vnuka, alespoň že se můžeme vidět přes internet a to je fajn:) Tak hodně síly přeji ♥

    OdpovědětVymazat
  10. Je to blbé období, ale nedá se s ním - jako ostatně s každým jiným těžkým obdobím - dělat nic jiného než ho přežít pokud možno se ctí a s nadějí.

    OdpovědětVymazat
  11. My to s manželem zažíváme,jsme zavřený doma od 17.října.Jsem překvapená,že to snášíme dobře,hlavně manžel,který je zvyklý na kamarády a chodí často na pivo.Ovšem on už končí a dnes se vypraví sám na nákup.Já musím vydržet ještě do středy,což budu teď špatně snášet,protože se zdá,že nás čekají krásné dny.Samotou netrpíme,já jsem pořád ve spojení s celou rodinou a nejbližší kamarádkou a také mám koníčky a těmi se zabavím.Také začnu postupně desinfikovat byt,aby sem mohl zpátky syn a vnučky.
    Myslím si,že si postupně nákazou projde většina lidí,dnešní přírůstek byl zase hodně vysoký.
    Elli,měj hezké listopadové dny

    OdpovědětVymazat
  12. Tohle období není opravdu lehké. Je to zkouška pro nás všechny. Ti, kteří se chovají hnusně a bezohledně by si měli jít naliskat. Lidé, co se chovají zodpovědně a pomáhají druhým, ti si zaslouží velké díky. V současné době je aspoň potřeba telefonicky být kontaktu se svými blízkými, jelikož jak jsi již psala, když někdo bydlí sám, tak z toho blázní. Když bývám sama doma, tak se též snažím zabavit třeba čtením knih, popřípadě čumím na anime či seriály nebo poklízím po domě.
    Nezbývá nám nic, než tohle období přečkat. Přeji ti mnoho sil a zdraví.

    OdpovědětVymazat
  13. Hezky jsi to vystihla a musím se přiznat, že druhá vlna na mě doléhá určitě víc než ta první. Už je to všechno hrozně dlouhé a otravné, a i když oceňuju čas na koncentraci, díky kterému se můžu skutečně plně věnovat studiu, občas bych nějaké to rozptýlení s přáteli uvítala. Tak si držme palce a tvojí rodině přeju brzké uzdravení! :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Je to podivná doba. Prožíváme něco, co jsme nikdy nepoznali a o to je to náročnější. Jsem už v dů chodu, sama a tak se snažím zabavit, jak to jde. Čtením, vařením, ručnmi pracemi a tak podobně. Těším se to někdy skončí a hlavně doufám, že se mi ta potvora virusová vyhne, protože není o co stát. Přeji Ti hodně zdraví a dobré pohody.

    OdpovědětVymazat
  15. Je to situace úplně naprd! Přeji, abys o práci nepřišla, já momentálně o přivýdělek během studia přišla, což není moc příjemné, když bydlím už sama s přítelem a končím bakalářský ročník, takže se to prostě musí nějak doklepat. :/ Ale pořád jsou na tom lidé hůř a přeji celé této situaci, ať už se začne vše uklidňovat a vracet do normálu! Hodně sil a ať se všichni uzdraví!

    OdpovědětVymazat
  16. Současná situace je dost blbá. Myslím, že o práci se teď bojí dost lidí, přijít o ni není nikdy příjemné. V druhé polovině října jsme měli s přítelem dovolenou a docela mě štvalo, že bylo zrovna všechno zavřené, ale nedalo se nic dělat. Tak jsme šli akorát do obchodu a občas ven, třeba do lesa. Věřím, že příští rok si to všechno vynahradíme.

    OdpovědětVymazat
  17. Eliss, věřím, že tví příbuzní budou v pořádku.
    V některých pasážích tvého článku jsem se našla, takže posílám hodně síly i tobě. :)

    OdpovědětVymazat
  18. Tak to mě mrzí. Já nechodit vypomáhat přítely do práce a nechodit se psem taky mě asi doma jebne.., Ještě, že mám blog, instagram a youtube. Pomáhá mi to vypnout. Ke čtení se dostanu občas, ale jsem ráda, že knížky mám. Nebát přítele a zvířat tak nevím co bych dělala. Držím palce ať je lépe jak tobě tak i vaší rodině. Lepší dny.. <3

    OdpovědětVymazat
  19. Moc hezky napsáno. Mrzí mě, že jsou mezi námi pořád lidi, kteří jsou tak nenávistní nebo dokonce "na Covid nevěří". Přijde mi, že se jim to vyhýbá obloukem a vůbec netuší, jaké to je, když se nakazí někdo z jejich blízkých. V tu chvíli si nepřeje člověk nic jiného, než aby byli v pohodě. A já věřím, že vaše rodina bude taky brzy v pořádku! Přeju pevné nervy, společně to zvládneme a hlavně hodně zdraví a sílu <3 Ady

    OdpovědětVymazat
  20. Držím palce, ať si práci udržíš a ať je partner brzy zpátky doma. :) Taky jsem během covidu hodně sama, pracuji z domu a přes týden vycházím minimálně, spíše jen na nákup. Snažím se užít si aspoň víkendy a vyrazit někam do přírody, ale je to náročné, co si budeme povídat.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js