Přeskočit na hlavní obsah

Jídlo jako lék, jídlo jako jed

 V současné době máme, co se týče jídla, takřka neomezené možnosti. Tedy, omezené jsou, ale jen a pouze naší peněženkou. Ve velkém supermarketu máme na výběr ze spoustu druhů salámů, sýrů, cukrovinek, a také jogurtů. Můžeme vybírat podle obalu, výrobce, a také ceny.

Pro většinu lidí je totiž hlavním ukazatelem při tom, kterou potravinu hodí do košíku, cena. Je to v akci, nebo chybí danému výrobku jen pár dní do data minimální trvanlivosti, a je proto levnější? Hurá s tím do košíku!

Ale bohužel často platí to, že co je až moc levné, není většinou vůbec kvalitní. Kdysi jsem si coby chudý student snažila ušetřit každou kačku, a kupovala jsem si ty nejlevnější salámy, tuším že to byl nějaký druh Junioru. Když si dneska vzpomenu na tu vážně odpornou chuť, maso tam opravdu moc cítit nebylo, nejspíše tam bylo pomleté kdovíco, tak se otřesu odporem. Kdybych dneska neměla peníze, radši bych si nekoupila žádný salám, prostě bych si dala chleba jen tak s máslem, to taky není úplně k zahození, no ne? Lepší nic, než něco nekvalitního, a navíc škodlivého pro zdraví. 



Odvykla jsem si také kupovat salámy v plastových obalech ve velkých řetězcích, raději zajdu k nám do malé samoobsluhy, kde pan majitel bere opravdu kvalitní uzeninu. Je sice o něco dražší, ale vím, že to co jím, má v sobě opravdu maso. 

Můj přítel miloval takové ty malé salámky, co se prodávaly v Lidlu. Na výběr bylo několik příchutí, on si nejčastěji kupoval ty s chilli. Jenže salámky bohužel Lidl stáhl z prodeje, protože obsahovaly nějaké zakázané látky. Poslední dobou mi přijde, že se toto děje opravdu často. Každou chvíli probleskne ve zprávách v televizi nebo na internetu zpráva, že byl objeven nějaký závadný výrobek. Otázkou tedy je, jak se může věc, která je pro lidské tělo potencionálně velmi nebezpečná, vůbec dostat do prodeje? Je to chyba výrobce, nebo nějakého člověka, který posuzuje kvalitu výrobku? Těžko posoudit. 

Ráda vařím, vymýšlím různé recepty, a úplně nejraději vařím nějakou dobrou polévku, nejčastěji kuřecí vývar z kuřecích hřbetů, které také kupuju v Lidlu, ve srovnání třeba s Penny mi v Lidlu chutná to maso více, i co se týče zeleniny. Tento týden jsem si ale po dlouhé době koupila takovou tu polévku v pytlíku - zalejete to horkou vodou, necháte chvíli odstát, a můžete se dát s "chutí" do jídla. Tuto instantní směs jsem si koupila jako takovou krabičku poslední záchrany, až bude velký hlad nebo si zase neuvědomím, že si v neděli nenakoupím.

Celá suchá polévková směs značky Vitana váží dvacet gramů, objem hotového výrobku má být podle obalu 0,2 litru. Prostě polévka do hrnečku. Já jsem si koupila hovězí s celestýnskými nudlemi, a cena byla 10,90. Musím přiznat že jsem si tuto polévku v sáčku asi rok nekoupila, jak jsem začala v karanténě vymýšlet různé recepty a vychytávky, nějak nebyla potřeba. Složení ale zase není tak hrozné, jak by se mohlo zdát. Na obalu je napsáno, že díky sušení již není potřeba přidávat žádné konzervační látky, a také "éčka" jako taková ve výrobku nejsou. Dokonce je v něm celých 0,7 procent hovězího masa. Na dvacet gramů výrobku nic moc.



Při dalším studiu složení a s pomocí internetu to ale už taková hitparáda není. Víte třeba, co je to vlastně sušený sójový hydrolyzát? Já jsem neměla nejmenší tušení, co by se pod tímto tak vznešeným názvem mohlo skrývat. A on je to přitom obyčejný glutamát! Na lidovkách jsem našla článek, kde se autor zmiňuje, že tímto vychytralým trikem vlastně výrobce tak trochu klame spotřebitele, když slovo glutaman sodný nahradil jiným názvem. Mimochodem, glutamát v jídle může u citlivějších jedinců vyvolávat silné migrény. Dále polévka obsahuje ještě barvivo riboflavin, což je přírodní barvivo, jedná se o vitamin B2.



Polévka bohužel obsahuje i palmový tuk, který zase není pro lidské zdraví nic moc přínosného, tento tuk se ale bohužel vyskytuje ve spoustě sladkostí, zejména proto, že je levný. Můžeme jej najít ale i ve zmrzlině, majonézách, ale i běžném pečivu. Palmový olej obsahuje vysoké množství nasycených mastných kyselin, a jeho velká konzumace může vést až k ucpání tepen.

Když vařím domácí vývar, ani jednou jsem do něj nepřidala ani špetku masoxu. Nechám maso pořádně vyvařit, kuřecí stačí něco přes hodinu, ochutím bylinkami, solí a pepřem, nakrájím vyvařenou kořenovou zeleninu a je to. Vývar je sice hodně silný, ale já to mám tak ráda, když si dám polévku někde v jídelně tak je to jen taková ochucená voda. Ale zase chápu, že každý nemá rád silné polévky, je to o vkusu.

Dá se jíst relativně zdravě, někdy opravdu stačí se trochu zajímat o složení výrobku, co se pod kterým názvem vlastně skrývá za chyták, a nekupovat úplně ty nejlevnější věci, ale o pár korun si připlatit, samozřejmě pokud to jde.

Někdy stačí i maličkost, třeba používat méně cukru a nahradit ho medem. Já mám med celkem ráda, každý rok kupujeme několik sklenic od včelaře z naší obce. Nemám ráda med v čaji, ale ráda si ho dám s horkým mlékem, je to výborné i na spaní, nebo jen tak na chleba s máslem. Med s máslem jsme svačili ve školce, a mně to vždycky ohromně chutnalo.

Bohužel se všem škodlivým látkám v jídle nemůžeme úplně vyhnout, jediným řešením by bylo jíst všechno bio, ale i tam si myslím, že si nemůžeme být stoprocentně jistí tím, co jíme. Ale za sebe musím říci, že jsme jednu dobu kupovali bio máslo, a opravdu chutnalo jinak. Tak nějak lépe.

Co si o tomto myslíte Vy? Studujete pečlivě etikety a složení výrobků? Nebo nakupujete jen podle ceny? A kupujete si domů i bio výrobky, třeba z nějaké místní farmy? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Co jím, řeším poměrně dost, a snažím se to různými způsoby vylepšit, aby to jednak bylo zdravé a jednak to příliš nezatěžovalo životní prostředí. V poslední době tak docela hodně omezuju konzumaci masa a řeším, jestli je ta cibule, co si kupuju, z Nového Zélandu, nebo z Čech. Nejspokojenější jsem byla, když jsme odebírali tzv. bedýnky v rámci KPZky (komunitou podporované zemědělství). To bylo skvělé jak kvalitou, tak chutí a dostali jsme se k řadě druhů zeleniny i ovoce, které v normálním krámě člověk vůbec nevidí :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Zajímavý článek, poslední dobou se dost snažím přemýšlet nad tím, co jím a máš pravdu v tom, že aby člověk měl jen zdravou stravu, bylo by dobré zahrnout vše bio - bohužel na to ale většina z nás nemá finance...

    OdpovědětVymazat
  3. Mám štěstí, jsem všežravec s oblibou v kvalitních potravinách, a s odporem k plýtvání potravinami, snažím sekupovat jen takové mnozství, které se spotřebuje. Jo,
    zároveň nepohrdnu chlebem namazaným máslem a posolený, navíc si dost zeleniny vypěstuji:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není nad chleba se sádlem a cibulí.

      Vymazat
    2. Máš pravdu, pamatuji si, že jsme se už jednou na tom shodli)

      Vymazat
  4. To je užitečné zamyšlení :) My jsme s manželem se začátkem důchodu upravili trochu životosprávu - přestali jsme kupovat rohlíky a sušenky, sladit čaj i kávu, jíme víc ryby a ořechy. Ale sladkého se úplně vzdát neumíme - ke kávě musíme něco mít, ale to si sami upečeme :) Taky každodenní procházka je naším cílem :) No, snažíme se, ale na zhubnutí to nestačí :(

    OdpovědětVymazat
  5. Jako v jiných oblastech života se řídím především rozumem a heslem "Všeho s mírou", ani jeden extrém se mi nelíbí. Například glutamát - lidské tělo ho obsahuje a dokonce potřebuje ke spoustě funkcí a taky se na něj nedíváme s odporem. A to ho vyrobí kolem 50 gramů denně. Kdybych se striktně chtěla vyhýbat glutamátu, nemohla bych jíst ani zralá rajčata, sýry, houby... Takže ještě jednou - používat zdravý selský rozum a bez paniky :).

    OdpovědětVymazat
  6. Když manželovi před mnoha lety zjistili celiakii, začala jsem opravdu pečlivě pročítat složení potravin a prostě nekoupím kde co.
    V podstatě kupuji prioritně základní suroviny, ne polotovary a raději méně, ale kvalitnější.
    Myslím, že člověk by do sebe neměl cpát kde co. Zároveň souhlasím s názorem Janinky, že je důležitá pestrost a zdravý rozum, žádný extrém není ideální.
    Pestře, přiměřeně a co nejvíc přirozeně. Asi tak bych to shrnula... :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Jde o vyváženost.
    Já mám rád mořské ryby (bez ohledu na cenu), ale chce je kupovat ve specializovaných prodejnách.

    OdpovědětVymazat
  8. Já mám knížku s tímto názvem.Jídlo jako lék,jídlo jako jed.
    Vždy jsem si dávala pozor,co kupuji a zapomněla koukat na cenu.Teď už na ni koukám.
    Vzhledem k tomu,že jsme měly s dcerou léta nemocný žaludek,tvořila se nám nadměrně žaludeční kyselina a tak jsem vždy dbala,co jíme a dbám pořád.Spousty pochutin vůbec nejím,uzeninu tak akorát na obložených chlebíčkách,když tam je.Pečivo si peču doma a cukrovinky také nekupuji,raději něco upeču.Jíme doma hodně ovoce a já mám ráda zeleninu a ryby.Pro manžela vařím českou klasiku.
    Měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
  9. Moc krásný článek, ne každý se zajímá o to co jí. Miluji zdravé jídlo ale taky si dám nějaký kousek nezdravého :) Samozřejmě vše s mírou.

    OdpovědětVymazat
  10. My máme hodně věcí ze zahrady nebo přímo od nějakého farmáře. Ale i tak něco nakupujeme v obchodech a někdy se i snažíme hledat ty kvalitní potraviny. Zajímavé bylo, že třeba v hodnocení másla bylo nejlepší to levné, ne ta drahá. A třeba u chleba jsem si myslela, že ten tmavý se semínky je lepší. Kamarádka, která si čte i složení, mně vyvedla z omylu. Někdy teda nerozhoduje ani cena, ani náš pocit a je často těžké najít skutečně dobrou potravinu. Možná snad jen doba trvanlivosti, ty kvalitní nebudou mít zřejmě dobu prodlouženou konzervanty. Hezky napsáno, Eliss

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj,
    i když na to moje postava vůbec nevypadá, tak si docela dost hlídám to, co kupuji. Už mnoho let nekupuji nic instantního nebo dopředu udělaného (kromě kečupu, hořčice a tatarky - tu ale často dělám i domácí). Hodně si hlídám šunku (jedině nad 90% masa). Jsem zvyklá vařit z čerstvých surovin, pro maso chodím nejvíce do Billy nebo do masny k řezníkovi. Marmelády děláme domácí, stejně tak sirupy na pití. Med bereme od včelaře, je to fakt rozdíl v chuti. Kromě toho mamka objednává z jedné farmy bílé jogurty, tvarohy a sýry. Je to sice dražší, ale chuť je úplně jiná. V obchodě jinak sleduji etikety, dívám se na složení a taky se snažím kupovat české produkty. Co se týče pečiva, mám ráda obyčejné rohlíky nebo jeden chleba z Kauflandu, kde není kmín.
    Měj se krásně!
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  12. Ono asi platí všeho s mírou... To by se člověk s toho musel zbláznit.. Vejce zasovarna zdraví.. Vejce zasovarna cholesterolu... A jak říkal Paracelsus:Všechny letky jsou jedy, toliko dávka rozhoduje..

    OdpovědětVymazat
  13. Tak je pravda, že chemii se úplně nevyhneme. Člověk už nevěří ani tomu, co píší na obalu. Já se snažím kupovat taky v malých obchodech. Navíc jeden takový obchod mám za barákem, takže raději přispěju tam, než v marketech. Tam má i dobré maso, a v salámech si lze taky vybrat. I když já toho masa moc nespotřebuji, jen když mi chybí nějaký ten vitamín a mám potřebu či chuť na maso. U zeleniny a ovoce to mám jak kdy. Někdy se snažím si sehnat od někoho kdo má zahradu a má něco na prodej. Na pečivo si jezdím do vedlejšího města do malého obchůdku s čerstvým pečivem, je úplně jiné jak z těch marketů.. Prostě se snažím podpořit spíš malé obchody a lidi, kteří prodávají ze svých zahrad. Horší je to se sladkým, to si koupím i když vím co to obsahuje, ale je to jednou za čas. No a drogerii využívám taky málo. Většinou si vyrobím něco doma nějakou tu kosmetiku. Třeba prací prášky si občas kupuji. Jinak na různé domácí čištění používám ocet, nebo sodu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...