Jídlo jako lék, jídlo jako jed

 V současné době máme, co se týče jídla, takřka neomezené možnosti. Tedy, omezené jsou, ale jen a pouze naší peněženkou. Ve velkém supermarketu máme na výběr ze spoustu druhů salámů, sýrů, cukrovinek, a také jogurtů. Můžeme vybírat podle obalu, výrobce, a také ceny.

Pro většinu lidí je totiž hlavním ukazatelem při tom, kterou potravinu hodí do košíku, cena. Je to v akci, nebo chybí danému výrobku jen pár dní do data minimální trvanlivosti, a je proto levnější? Hurá s tím do košíku!

Ale bohužel často platí to, že co je až moc levné, není většinou vůbec kvalitní. Kdysi jsem si coby chudý student snažila ušetřit každou kačku, a kupovala jsem si ty nejlevnější salámy, tuším že to byl nějaký druh Junioru. Když si dneska vzpomenu na tu vážně odpornou chuť, maso tam opravdu moc cítit nebylo, nejspíše tam bylo pomleté kdovíco, tak se otřesu odporem. Kdybych dneska neměla peníze, radši bych si nekoupila žádný salám, prostě bych si dala chleba jen tak s máslem, to taky není úplně k zahození, no ne? Lepší nic, než něco nekvalitního, a navíc škodlivého pro zdraví. 

Odvykla jsem si také kupovat salámy v plastových obalech ve velkých řetězcích, raději zajdu k nám do malé samoobsluhy, kde pan majitel bere opravdu kvalitní uzeninu. Je sice o něco dražší, ale vím, že to co jím, má v sobě opravdu maso. 

Můj přítel miloval takové ty malé salámky, co se prodávaly v Lidlu. Na výběr bylo několik příchutí, on si nejčastěji kupoval ty s chilli. Jenže salámky bohužel Lidl stáhl z prodeje, protože obsahovaly nějaké zakázané látky. Poslední dobou mi přijde, že se toto děje opravdu často. Každou chvíli probleskne ve zprávách v televizi nebo na internetu zpráva, že byl objeven nějaký závadný výrobek. Otázkou tedy je, jak se může věc, která je pro lidské tělo potencionálně velmi nebezpečná, vůbec dostat do prodeje? Je to chyba výrobce, nebo nějakého člověka, který posuzuje kvalitu výrobku? Těžko posoudit. 

Ráda vařím, vymýšlím různé recepty, a úplně nejraději vařím nějakou dobrou polévku, nejčastěji kuřecí vývar z kuřecích hřbetů, které také kupuju v Lidlu, ve srovnání třeba s Penny mi v Lidlu chutná to maso více, i co se týče zeleniny. Tento týden jsem si ale po dlouhé době koupila takovou tu polévku v pytlíku - zalejete to horkou vodou, necháte chvíli odstát, a můžete se dát s "chutí" do jídla. Tuto instantní směs jsem si koupila jako takovou krabičku poslední záchrany, až bude velký hlad nebo si zase neuvědomím, že si v neděli nenakoupím.

Celá suchá polévková směs značky Vitana váží dvacet gramů, objem hotového výrobku má být podle obalu 0,2 litru. Prostě polévka do hrnečku. Já jsem si koupila hovězí s celestýnskými nudlemi, a cena byla 10,90. Musím přiznat že jsem si tuto polévku v sáčku asi rok nekoupila, jak jsem začala v karanténě vymýšlet různé recepty a vychytávky, nějak nebyla potřeba. Složení ale zase není tak hrozné, jak by se mohlo zdát. Na obalu je napsáno, že díky sušení již není potřeba přidávat žádné konzervační látky, a také "éčka" jako taková ve výrobku nejsou. Dokonce je v něm celých 0,7 procent hovězího masa. Na dvacet gramů výrobku nic moc.

Při dalším studiu složení a s pomocí internetu to ale už taková hitparáda není. Víte třeba, co je to vlastně sušený sójový hydrolyzát? Já jsem neměla nejmenší tušení, co by se pod tímto tak vznešeným názvem mohlo skrývat. A on je to přitom obyčejný glutamát! Na lidovkách jsem našla článek, kde se autor zmiňuje, že tímto vychytralým trikem vlastně výrobce tak trochu klame spotřebitele, když slovo glutaman sodný nahradil jiným názvem. Mimochodem, glutamát v jídle může u citlivějších jedinců vyvolávat silné migrény. Dále polévka obsahuje ještě barvivo riboflavin, což je přírodní barvivo, jedná se o vitamin B2.

Polévka bohužel obsahuje i palmový tuk, který zase není pro lidské zdraví nic moc přínosného, tento tuk se ale bohužel vyskytuje ve spoustě sladkostí, zejména proto, že je levný. Můžeme jej najít ale i ve zmrzlině, majonézách, ale i běžném pečivu. Palmový olej obsahuje vysoké množství nasycených mastných kyselin, a jeho velká konzumace může vést až k ucpání tepen.

Když vařím domácí vývar, ani jednou jsem do něj nepřidala ani špetku masoxu. Nechám maso pořádně vyvařit, kuřecí stačí něco přes hodinu, ochutím bylinkami, solí a pepřem, nakrájím vyvařenou kořenovou zeleninu a je to. Vývar je sice hodně silný, ale já to mám tak ráda, když si dám polévku někde v jídelně tak je to jen taková ochucená voda. Ale zase chápu, že každý nemá rád silné polévky, je to o vkusu.

Dá se jíst relativně zdravě, někdy opravdu stačí se trochu zajímat o složení výrobku, co se pod kterým názvem vlastně skrývá za chyták, a nekupovat úplně ty nejlevnější věci, ale o pár korun si připlatit, samozřejmě pokud to jde.

Někdy stačí i maličkost, třeba používat méně cukru a nahradit ho medem. Já mám med celkem ráda, každý rok kupujeme několik sklenic od včelaře z naší obce. Nemám ráda med v čaji, ale ráda si ho dám s horkým mlékem, je to výborné i na spaní, nebo jen tak na chleba s máslem. Med s máslem jsme svačili ve školce, a mně to vždycky ohromně chutnalo.

Bohužel se všem škodlivým látkám v jídle nemůžeme úplně vyhnout, jediným řešením by bylo jíst všechno bio, ale i tam si myslím, že si nemůžeme být stoprocentně jistí tím, co jíme. Ale za sebe musím říci, že jsme jednu dobu kupovali bio máslo, a opravdu chutnalo jinak. Tak nějak lépe.

Co si o tomto myslíte Vy? Studujete pečlivě etikety a složení výrobků? Nebo nakupujete jen podle ceny? A kupujete si domů i bio výrobky, třeba z nějaké místní farmy? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥