Mezinárodní den bez nákupů

 Každý rok pětadvacátého listopadu si můžeme připomenout, a třeba i dodržet takový pěkný významný den, a sice Mezinárodní den bez nákupů. 

Nápad na tento svátek vznikl v americkém Vancouveru již v devadesátých letech na popud aktivistů, kteří takto chtěli upozornit na čím dál větší rozmach konzumního života a zejména tomu, jak ničivý dopad mají zbytečné nákupy na naši planetu. V Americe dokonce lidé v tento den jezdí s prázdnými nákupními košíky po uličkách velkých obchodů. Trošku zvláštní, to už by přeci mohli zůstat raději doma a vůbec do obchodu nejít, než s prominutím takto šaškovat po obchodě. 

Myslím, že v současné pandemické krizi se hodí zamyslet se nad smyslem tohoto svátku. Spousty lidí se dotkl zákaz nedělního prodeje. Jsou zavřeny malé obchůdky s pečivem, ale i velké řetězce, kde si můžete koupit všechno možné. Tedy, pokud na vás vyjde nákupní košík.

Víte, já si myslím, že je v pořádku, aby byly obchody v neděli zavřené. Klidně to tak může zůstat i po dalším rozvolnění vládních opatření. Opravdu potřebujeme chodit každý den do obchodu? Mám někdy pocit, že náš národ to má tak trochu jako národní sport. Doma je o víkendu nuda, půjdeme i s dětmi do nákupáku, děti se vyblbnou v dětském koutku, pak si dáme oběd, a projdeme si všechna možná oddělení, a domů se vrátíme večer s prázdnou peněženkou, plným žaludkem a kufrem nacpaným věcmi, které už třeba nikdy nevyužijeme, i když tam v obchodě se nám přeci tolik líbily...

Zvykli jsme si na to, že zajít si kdykoliv do obchodu pro cokoliv, na co máme chuť, je samozřejmost. Když začal platit první týden zákaz nedělního prodeje, samozřejmě jsme na to s přítelem zapomněli. V neděli ráno jsme si vyjeli do města na nákup, a já se v půli cesty bouchla do čela s tím, že jedeme zbytečně, protože je přeci zavřeno. Bohužel jsme si nestihli nakoupit v sobotu, takže naše záchrana byl dovoz pizzy k obědu a benzínka, kde jsme si koupili bagetu a pár sladkostí. Mimochodem, už minulý týden psali na internetu, že Češi vzali benzinky útokem. 

No, asi se to stalo víc lidem. Ještě jsem tu zprávu minulý týden četla a smála se tomu, a minulý týden v neděli jsme na té benzince skončili taky. Ono se dá doma i s minimem věcí vykouzlit něco k jídlu, jenže my jsme si nenakoupili ani v sobotu, protože jsme se spoléhali na ranní nedělní nákup, a bylo to...

Ale jsem pro, aby ty obchody zůstaly zavřené v neděli už napořád. Lidi si zvyknou, nakoupí si na neděli všechno co potřebují. Prodavačky si totiž ten jeden den volna zaslouží. Každý den za kasou, poslouchat často vzteklé a náladové zákazníky, to musí být velká zátěž na psychiku. Jedna moje kamarádka byla měsíc na brigádě v Kauflandu a každý den odcházela domů s brekem, protože byla z toho, jak na ni lidi byli často bez důvodu zlí, úplně hotová. 

Opravdu, já bych takovou práci dělat nemohla, a obdivuju každou prodavačku a prodavače, hlavně ve velkých nákupních centrech. Poslední dobou se velkých obchodům vyhýbám, radši si nakoupím u nás ve vsi v malém obchůdku, který je sice o něco dražší, ale nemusím čekat ve frontě, nikdo se na mě nelepí v uličce a nevyhýbám se velkým davům. 

Když si minulý týden naše vláda vymyslela to "chytré" omezení s nákupními košíky a metry čtverečními na zákazníka - každý nakupující musí mít svůj košík nebo vozík, i když jdou tři lidé nakupovat spolu, říkala jsem si, že se v obchodech strhne mela. No, nakonec to zase tak hrozné asi nebude. Nejvíce mě ale překvapilo to, jak pán sekuriťák odmítl pustit do obchodu maminku s kočárkem, protože neměla vozík ani košík. Asi bylo na místě použít zdravý rozum a paní pustit, protože si nákup přeci naskládala do kočárku. V jedné ruce vozík, v druhé kočár? Asi pěkně nepraktické, že. 

A proč se vlastně naši vládní činitelé diví, že ve velkých obchodech je hlava na hlavě, když jsou zavřené ty malé obchůdky. Malé obchůdky, kde se více dbá na dodržení hygienických opatření, nepotkáte se tam s tolika lidmi, a hlavně si tam jdete jen pro nějakou konkrétní věc, na kterou se prodejna zaměřuje, například pro sypaný čaj, a nestrávíte tam tolik času, jako kdybyste si šli pro jednu krabici s čajem do velkého obchodu. Pro malé živnostníky a obchodníky je to vážně diskriminační nařízení, a jsou zase zvýhodňovány velké korporátní řetězce.

Ze včerejška mám zkušenost z Lidlu, jak toto opatření funguje. Jeli jsme s přítelem na nákup. U vchodu byl mladý kluk s cedulkou brigádník. No a ten nám řekl, že si musíme vzít ty velké vozíky, malé že se teď sebou brát vůbec nesmí. Přišlo mi to opravdu zvláštní. Chápu, že je omezený počet vozíků na ten metr čtvereční. Ale proč by mi měl někdo nařizovat, že si musím vzít ten velký vozík, když nám s přítelem běžně stačí ten malý na kolečkách, který táhneme za sebou? K naší smůle jsme zjistili, že nemáme žádné drobné na vozík, takže jsme jeli do Alberta, kde jsme mohli mít ty klasické malé košíky do ruky. Jak vidno, každý řetězec to má zařízené po svém.

Myslím, že je fajn si dát jeden den od nákupů pauzu, bez ohledu na to, zda je či není nějaký významný den. Můžeme si nakoupit i na tři dny, i když čerstvé pečivo je vždycky lepší, a už na druhý den se moc jíst nedá. Ale zase není přeci takový problém si pečivo nebo buchtu vyrobit svépomocí doma! Ve výsledku je přeci osvobozující, odpoutat se jeden den od nákupních košíků a davů lidí, kteří často nakupují jen z nudy.

Co si o tomto významném dnu myslíte Vy? Slyšeli jste už o něm? A vadilo by Vám, kdyby zůstaly zavřené obchody v neděli i po skončení nouzového stavu, nebo toto rozhodnutí vítáte? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥