Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 199 Zmizelé z Cooley Ridge

 Autor: Megan Miranda

Žánr: Thriller, Mysteriózní, Krimi

Mé hodnocení: 55%

Obsah: Je to deset let, co osmadvacetiletá Nicollete Farellová odešla z rodného městečka Cooley Ridge v Severní Karolíně. A také je to deset let, co za velmi podivných okolností zmizela její nejlepší kamarádka Corinne, a i po tak dlouhé době není jasné, co se s ní vlastně stalo. 

Nicol začala už dávno žít svůj nový život ve Filadelfii. Je zasnoubená se svým přítelem Everettem, pracuje ve škole jako výchovná poradkyně, a na nedostatek financí si také nemůže stěžovat, protože Everett patří k nejlepším právním zástupcům ve městě.

Jenže pak si Nicol poslechne vzkaz v telefonu, který všechno změní. Volá její bratr Daniel, že je potřeba prodat dům po jejich otci, který je velmi nemocný a žije v centru pro dlouhodobě nemocné, a prosí sestru, aby přijela. Ta nejprve odmítne, ale když pak najde v poště dopis od otce, rázem změní názor. Otec se totiž v dopise zmiňuje, že viděl to děvče. Tím zmíněným děvčetem nemůže být, alespoň podle Nicol, nikdo jiný než Corinne. Kde a kdy ji otec viděl? 

Nicol se tedy rozhodně vrátit do svého rodného města, a čeká ji tam setkání s lidmi, na které by nejraději zapomněla. Třeba s Taylorem, bývalým přítelem, a protože jejich rozchod nebyl zrovna hladký, jsou tato setkání hodně rozpačitá.  A pak je tu Annaleise, současná Taylorova přítelkyně, která bydlí hned vedle pozemku Farellových v malém domku, kde maluje své obrazy.

Nicol navštíví svého otce v ústavu a snaží se zjistit, co se jí snažil v dopise naznačit. Viděl opravdu někde Corinne, nebo se mu popletla minulost s přítomností? Táta sice není moc při smyslech, přesto poskytne dceři vodítko, a ta se vydá na půdu, kde pod nánosy prachu a nepořádku objeví něco, v co doufala, že už nikdy nespatří a co probudí bolestivou minulost.

A pak, o pár dní později, k tomu dojde znovu. Další zmizení. Tentokrát se záhadně v noci ztratí Annaleise. Nicol ji však ještě ten večer viděla v místě svého bydliště, i když je pravda, že to celé působilo podivně.

Co se vlastně stalo tenkrát, když zmizela Corinne? A mohl ten, kdo stojí za jejím zmizením, nyní stejným způsobem unést Annaleise, nebo je potřeba hledat odpovědi na tyto otázky někde úplně jinde? 

Takto si Nicol svůj návrat domů rozhodně nepředstavovala, navíc se nemůže zbavit pocitu, že někdo pečlivě sleduje každý její krok, a čeká na svou příležitost...

Hodnocení: Na této knížce mě zaujala anotace a když jsem knížkou zběžně listovala, na přebalu jsem si přečetla pár zajímavostí o Megan Mirandě, mimo jiné i to, že je autorkou několika young adult románů, a toto je její první dílko pro dospělé čtenáře.

Hned jak jsem knížku začala číst, říkala jsem si, že to bude dobré čtení. Ze začátku tomu tak bylo, ale bohužel postupně mě knížka přestávala bavit, a já se do čtení musela nutit, jednou jsem nečetla celé dva dny, ale jelikož mám teď málo čtiva a do knihovny jdu až příští týden, nakonec jsem ji dočetla.

Rozhodně je to jedna z nejzvláštnějších knížek, které jsem kdy četla. Celý děj je vyprávěn z pohledu Nicol, ale to by mi tak nevadilo. Celý děj je totiž vyprávěn, mimo první kapitolu, od konce. Každá kapitola nás vždycky přesune o den zpátky. U filmů je to celkem běžná věc, ale v knižní podobě jsem se s retrospektivou setkala v takovém rozsahu poprvé, u knížek je to podle mě prostě lepší, když je čtu od začátku do konce, než když znám konec a propracovávám se složitě k začátku.

U detektivních románů to asi může fungovat, nicméně v tomto případě seto podle mě moc nepovedlo. Autorčin styl psaní je zajímavý, a sám o sobě poutavý. Dovedla dobře vystihnout záhadu celého městečka a jeho obyvatele, z nichž každý tak trochu něco skrývá, některé scény, zejména ty noční, měly nádech tajemna, jenže to všechno padalo na kostře příběhu, která byla vyprávěna od konce. Některé detaily mi neseděly, v ději bylo hodně nelogičností. Navíc spousta dialogů a dějových linek bylo úplně zbytečných a těžce stravitelných.

Knížka mě nebavila, přečetla jsem ji jen proto, že mi bylo líto odkládat rozečtenou knížku. Bohužel, za mě ale ne, knížku hodnotím pouhými pětapadesáti procenty, a to budu ještě přivírat jedno oko. Škoda, protože jak jsem zmínila, autorčin styl psaní je dobrý, ale kazí to právě to, že je příběh vyprávěn od konce, já jakožto čtenář jsem byla velmi zmatená a nějak jsem se nemohla pořádně začíst do děje.

Příště rozhodně sáhnu po jiném autorovi. A co Vy? Četli jste někdy knížku, která byla vyprávěna od konce do začátku? A jak se Vám četla? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Věřím, že retrospektivní knížku jsem už párkrát četla. Ale nevzpoměnu si teď jakou. :)

    OdpovědětVymazat
  2. podle anotace kniha zní zajímavě, ale asi i mně by se četla špatně, když jde pozpátku... nemám zkušenost s takovou knihou, takže nevím :) ale odradilo by mě to od čtení :)

    OdpovědětVymazat
  3. Určitě jednu ano. Ale ať se snažím si vzpomenout, co a kdo to napsal tak ne. Jen si pamatuju, že jsem byla ze začátku zmatená. Ta kniha ale byla tak dobře napsaná že se mi podařilo zapadnout do děje a bavila mě. Ale není to můj šálek čaje, takže další takovou knihu určitě ne….

    OdpovědětVymazat
  4. To je hodně zajímavé. Věřím, že se to muselo číst špatně.
    Ani ne před týdnem jsem dočetla Porodní sestru z Osvětimi. Tam také byly kapitoly před Osvětimí, v Osvětimi a po Osvětimi, stále se střídaly, ale dávalo to smysl. Tohle muselo být opravdu divné... Člověk si nemůže ani na chvíli oddechnout, stále musí přemýšlet, jak co bylo, aby to dávalo smysl...
    Leník

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to je škoda, že sa ti až tak nezapáčila :/ Nečítala som ju, ale zaujalo ma to retrospektívne rozprávanie o deň dozadu :)
    What A Fancy World

    OdpovědětVymazat
  6. Tak tenhle žánr mám ráda,ale asi bych v tom měla guláš.Pokud je to od konce a nebo nějaké vzpomínání.Nemám ráda ani takové filmy,které se pořád někam vrací.
    Ale obsah mě zaujal.Třeba příště.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  7. Knížku čtenou od konce příběhu jsem ještě nečetla. A asi u toho i zůstanu :D.

    OdpovědětVymazat
  8. Já četa Sběratele očí - stránky byly očíslované od konce, příběh začínal tuším epilogem. Byla to dobrá knížka. A smysl dávala.
    O knížce jsem uvažovala - i mě zaujala anotace. Nakonec jsem ale dala přednost jiné... A teď vím, že ji vynechám.

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj,
    ta anotace a popis děje od tebe se mi líbily, ale musím říct, že tvoje hodnocení mě k přečtení zrovna nemotivovalo. když je kniha postavená jen na retrospektivě, tak to taky nemám ráda. Já mám doma naopak obrovské hromady nepřečtených knih, mám co dělat:-) Měj se krásně!
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  10. It's really interesting book. Thank you for sharing :)

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj chcela by som sa ťa opýtať, či by si mi neporadila s grafikou na blogu myslím napr. nastaviť si tam tých sledujúcich a tak. A budem rada ak sa opäť pozrieš na môj blog.

    OdpovědětVymazat
  12. Tak nezbyva nez místo na konec se těšit na začátek...

    OdpovědětVymazat
  13. Tak málo procent jsi dala? Tak to jí asi číst nebudu. Mám ji sice na seznamu, ale je tak dlouhý, že tuto knihu díky tvé recenzi vyřadím. :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak už...

  ...jsme doma i s Julinkou, obě jsme v pořádku, až se dám trochu víc dohromady napíšu víc... Je to náročné, ale hrozně krásné... ♥♥

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa