Knižní recenze 199 Zmizelé z Cooley Ridge

 Autor: Megan Miranda

Žánr: Thriller, Mysteriózní, Krimi

Mé hodnocení: 55%

Obsah: Je to deset let, co osmadvacetiletá Nicollete Farellová odešla z rodného městečka Cooley Ridge v Severní Karolíně. A také je to deset let, co za velmi podivných okolností zmizela její nejlepší kamarádka Corinne, a i po tak dlouhé době není jasné, co se s ní vlastně stalo. 

Nicol začala už dávno žít svůj nový život ve Filadelfii. Je zasnoubená se svým přítelem Everettem, pracuje ve škole jako výchovná poradkyně, a na nedostatek financí si také nemůže stěžovat, protože Everett patří k nejlepším právním zástupcům ve městě.

Jenže pak si Nicol poslechne vzkaz v telefonu, který všechno změní. Volá její bratr Daniel, že je potřeba prodat dům po jejich otci, který je velmi nemocný a žije v centru pro dlouhodobě nemocné, a prosí sestru, aby přijela. Ta nejprve odmítne, ale když pak najde v poště dopis od otce, rázem změní názor. Otec se totiž v dopise zmiňuje, že viděl to děvče. Tím zmíněným děvčetem nemůže být, alespoň podle Nicol, nikdo jiný než Corinne. Kde a kdy ji otec viděl? 

Nicol se tedy rozhodně vrátit do svého rodného města, a čeká ji tam setkání s lidmi, na které by nejraději zapomněla. Třeba s Taylorem, bývalým přítelem, a protože jejich rozchod nebyl zrovna hladký, jsou tato setkání hodně rozpačitá.  A pak je tu Annaleise, současná Taylorova přítelkyně, která bydlí hned vedle pozemku Farellových v malém domku, kde maluje své obrazy.

Nicol navštíví svého otce v ústavu a snaží se zjistit, co se jí snažil v dopise naznačit. Viděl opravdu někde Corinne, nebo se mu popletla minulost s přítomností? Táta sice není moc při smyslech, přesto poskytne dceři vodítko, a ta se vydá na půdu, kde pod nánosy prachu a nepořádku objeví něco, v co doufala, že už nikdy nespatří a co probudí bolestivou minulost.

A pak, o pár dní později, k tomu dojde znovu. Další zmizení. Tentokrát se záhadně v noci ztratí Annaleise. Nicol ji však ještě ten večer viděla v místě svého bydliště, i když je pravda, že to celé působilo podivně.

Co se vlastně stalo tenkrát, když zmizela Corinne? A mohl ten, kdo stojí za jejím zmizením, nyní stejným způsobem unést Annaleise, nebo je potřeba hledat odpovědi na tyto otázky někde úplně jinde? 

Takto si Nicol svůj návrat domů rozhodně nepředstavovala, navíc se nemůže zbavit pocitu, že někdo pečlivě sleduje každý její krok, a čeká na svou příležitost...

Hodnocení: Na této knížce mě zaujala anotace a když jsem knížkou zběžně listovala, na přebalu jsem si přečetla pár zajímavostí o Megan Mirandě, mimo jiné i to, že je autorkou několika young adult románů, a toto je její první dílko pro dospělé čtenáře.

Hned jak jsem knížku začala číst, říkala jsem si, že to bude dobré čtení. Ze začátku tomu tak bylo, ale bohužel postupně mě knížka přestávala bavit, a já se do čtení musela nutit, jednou jsem nečetla celé dva dny, ale jelikož mám teď málo čtiva a do knihovny jdu až příští týden, nakonec jsem ji dočetla.

Rozhodně je to jedna z nejzvláštnějších knížek, které jsem kdy četla. Celý děj je vyprávěn z pohledu Nicol, ale to by mi tak nevadilo. Celý děj je totiž vyprávěn, mimo první kapitolu, od konce. Každá kapitola nás vždycky přesune o den zpátky. U filmů je to celkem běžná věc, ale v knižní podobě jsem se s retrospektivou setkala v takovém rozsahu poprvé, u knížek je to podle mě prostě lepší, když je čtu od začátku do konce, než když znám konec a propracovávám se složitě k začátku.

U detektivních románů to asi může fungovat, nicméně v tomto případě seto podle mě moc nepovedlo. Autorčin styl psaní je zajímavý, a sám o sobě poutavý. Dovedla dobře vystihnout záhadu celého městečka a jeho obyvatele, z nichž každý tak trochu něco skrývá, některé scény, zejména ty noční, měly nádech tajemna, jenže to všechno padalo na kostře příběhu, která byla vyprávěna od konce. Některé detaily mi neseděly, v ději bylo hodně nelogičností. Navíc spousta dialogů a dějových linek bylo úplně zbytečných a těžce stravitelných.

Knížka mě nebavila, přečetla jsem ji jen proto, že mi bylo líto odkládat rozečtenou knížku. Bohužel, za mě ale ne, knížku hodnotím pouhými pětapadesáti procenty, a to budu ještě přivírat jedno oko. Škoda, protože jak jsem zmínila, autorčin styl psaní je dobrý, ale kazí to právě to, že je příběh vyprávěn od konce, já jakožto čtenář jsem byla velmi zmatená a nějak jsem se nemohla pořádně začíst do děje.

Příště rozhodně sáhnu po jiném autorovi. A co Vy? Četli jste někdy knížku, která byla vyprávěna od konce do začátku? A jak se Vám četla? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥