Půlka února skoro pryč!

 Za pár dní to už bude skoro měsíc, co jsem doma na neschopence. A to kvůli začátku těhotenství. Hned jak jsem se tu radostnou zprávu dozvěděla jsem byla rozhodnutá, že zůstanu doma. Samozřejmě jsem se setkala i s názory, že těhotenství není nemoc, a není potřeba být doma. To je sice pravda, ale přesto tělo prochází velkou hormonální bouří, která se někdy dost intenzivně projevuje. 

Aktuálně jsem v jedenáctém týdnu. To je ještě první trimestr, takže ještě nemám úplně vyhráno, ale pevně věřím, že všechno bude v pořádku. Na další kontrolu jdu za dva týdny, a na začátku března jedu do Olomouce na vyšetření na genetiku. Tam se prý dělají krevní testy, podrobnější ultrazvuk, tak jsem zvědavá.

Hlavně jsem ráda, že se mi podařilo dát se do pořádku psychicky. Když mě totiž nepěkně sepsula moje praktická doktorka a odmítla mi napsat neschopenku, dost to se mnou zamávalo. Ale doktor na gyndě měl pochopení a neschopenku mi napsal bez řečí. Mám i dost pěkné vycházky, což je super. Já si fakt nedovedu představit, že bych měla chodit do práce. Zajedno jsem strašně unavená, chodím spát kolem osmé večer, a vstávám tak kolem deváté ráno. Teď se mi stává i to, že se v noci budím a strašně se mi chce čurat, což se mi běžně neděje.

A druhý problém je s jídlem. Tedy konkrétně to, že pracuju v sýrárně, kde vyrábíme kravské, kozí a ovčí sýry. Teď je mimo sezonu, vyrábí se pouze kraví a ovčí sýry. Ale, nebudu nic nelhávat, ony, zvláště ty ovčí sýry, prostě dost smrdí. Já nejím ani kozí, ano ovčí sýry, ty kravské miluju. A ruku na srdce, tohle bych teď nezvládla. 

Už takhle mám problém s jídlem, konkrétně tedy s vůněmi. Vůbec nemůžu jíst vepřové, ani hovězí. Nebo tedy - sníst to můžu, ale skončí to v záchodové míse rychlostí světla. Předevčírem jsem si dala v jídelně segedínský guláš. Už když jsem jedla, moc mi to nechutnalo, ale říkala jsem si, zaplatila sis to, tak to sníš! No nebyl to nejlepší nápad. To jsem ty peníze mohla ve výsledku spláchnout do záchodu... 

Přiznám se úplně na rovinu, že si teď doma teplá jídla nevařím. Nemám na to chuť, ani energii. Od příštího měsíce si zaplatím obědy v místní školní jídelně, kde se věří pro děti, tudíž se ta jídla moc nekoření ani nesolí. Takže celkem ideální. Dneska jsem si třeba taky zajela v jedenáct hodin na oběd. Na meníčko byla fazolová polévka a králík s bramborovou kaší. 

Tak to mi opravdu chutnalo, naposledy jsem králíka pekla někdy vloni, ale i ten z restaurace byl výborný. A jak jsem polévky nikdy moc nejedla, tak přemýšlím, že si o víkendu nějakou uvařím. Třeba čočkovou, tu taky můžu.

Ale nejlepší alternativou k jídlu jsou pro mě v současnosti obložené chleby. Prostě chlebíčky s nějakou pomazánkou, hodně ráda mám vlašský nebo pařížský salát. K tomu ideálně papriku, sýr, kousek salámu, ředkvičku. 

Co se týče ostatního jídla, tak jím skoro všechno. Poslouchám svoje tělo a dám si to, na co mám chuť. Hodně si kupuju pomeranče, mandarinky, jogurty, a nesmí chybět ani něco sladkého. Čokoládové koblihy, vdolečky, ve spíži mám ještě balení mandlí v horké čokoládě. Jím teď opravdu daleko častěji, někdy menší porce, ale rozhodně nechodím spát hladová. 

Hlavně jsem ráda, že ty nevolnosti nejsou nijak extrémní - musím to tedy zaklepat na dřevo! Co jsem doma, tak mi ty dny letí strašně rychle, za chvíli je březen, to už začnou první záchvěvy jara. Důležité pro mě je, že jsem se zbavila těch šílených úzkostí, které jsem měla na začátku, kdy jsem se málem zhroutila po proslovu od doktorky, která mi nechtěla dát neschopenku a byla pěkně jedovatá. 

Já už na všechen stres kašlu. Ono to všechno nějak dopadne, a i kdyby se nedejbože něco miminku stalo, je už jenom to, že jsem otěhotněla, pro mě strašně velká životní zkušenost a budu na to vzpomínat jako na období, kdy jsem byla opravdu šťastná. Protože teď jsem opravdu šťastná, už necítím to prázdno, kdy jsem měla obavy, že nikdy nebudu mít děti, a nebudu tak mít naplněný život, jak bych si přála. 

Musím vyzdvihnout i svého přítele, který se ke mně chová naprosto úžasně, i když je teď pracovně zase v Německu a jezdí domů jen na pár dní, vždycky si to spolu krásně užijeme. Večeře, kino, procházky... Jsem hrozně ráda, že mám už skoro jedenáct let vedle sebe spřízněnou duši. 

Kvůli tady tomu drobečkovi všechny ty nevolnosti a nepříjemnosti prostě stojí za to! 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užijte si krásného Valentýna, pokud jej slavíte, mějte se hezky, Vaše Eliss ♥