Zemědělci a protesty

 Včera jsem vstávala o něco dříve, a tak jsem si k snídani pustila zprávy v televizi. A jako hlavní téma tu byl protest zemědělců, kteří se vypravili do Prahy, většina přijela v traktorech. Malým i velkým zemědělcům se totiž nelíbí zelená politika Evropské unie, která farmáře dost omezuje, a co jsem z televize pochytila, tak spousta z nich je nespokojena s dovozem levné mouky a jiných surovin z Ukrajiny. 

Ovšem obilí se sem z Ukrajiny dováží již dlouhé roky, a další suroviny taktéž. Problém tedy bude asi trochu jinde. Fakt na rovinu musím říct, že mám dojem, že zemědělství v České republice jde, no, celkem do háje. Máte tu spoustu polí s řepkou, nějaké ovocné sady, kukuřičné lány, které se většinou pěstují pro dobytek, a co dál? Problémem v našich zemědělských podmínkách je samozřejmě i vrtkavé počasí, které často pěstitelům nepřeje. Ale to je prostě něco, co se dá těžko ovlivnit, protože ne vše se dá vypěstovat ve skleníku, že. 

Or roku 2000 do roku 2020 ubylo 3,6% zemědělské půdy. Ono pěstování plodin na poli má také svá pravidla. Zajedno je potřeba půdu nachystat smykováním, vláčením, prostě nemůžeme ihned začít pěstovat plodiny. Důležité pravidlo také je, že plodiny se musí každý rok střídat - jeden rok kukuřice, pak třeba jetel, nebo žito. 

Jako dítě si ještě pamatuji, že jsme chodili na procházky, a pole byla tak krásně zlatá od kvetoucí pšenice... Teď bydlím kousek od toho pole, mám ho prakticky pár set metrů od bytu. Ještě tak před deseti lety se tu pěstovala kukuřice pro dobytek na jedné straně, na druhé jetel, a občas také hrášek. 

A poslední dva, tři roky? Už se tu nepěstuje NIC. Zemědělská půda leží ladem, a co víc, vloni si místní zbohatlík jeden vetší kus pole koupil, a bude tu stavět. Už stihl postavit dvě ohyzdné garáže, které kazí pohled do krajiny. Chápete to, na bývalé zemědělské půdě budou stát dřevěné domy. Takže to pravděpodobně vypadá, že se tu nebude pěstovat už vůbec nic.

Jak jistě víte Vy, kdo mě čtete pravidelně, tak také pracuji v místním zemědělském družstvu. Teď jsem sice aktuálně na nemocenské a doufám, že v létě přejdu na mateřskou, ale defacto jsem pořád jejich zaměstnanec. Dělám ve výrobně sýrů, kde děláme produkty z kravského, ovčího a kozího mléka. Nejčastěji děláme tedy sýry, ale taky jogurty, tvarohové dezerty a pomazánky. 

A i nás podnik je z velké části závislý na dotacích, které dostaneme od Evropské unie. Je to sice na jednu stranu smutné, ale bez nich bychom nemohli fungovat. Vloni v létě byl za všemi zaměstnanci šéf s peticí, protože o velkou část dotací jsme prostě přišli. 

On chod regionálního zemědělského družstva není nic jednoduchého. Nejsme žádný gigant, v obci jsou dva kravíny, z toho jeden je tedy plně robotizovaný, protože lidi tady prostě tuto práci, za ne moc velký plat, dělat prostě a jednoduše nechtějí. Dojení krav je velká dřina, musíte vstávat ve dvě na ranní, prostory nejsou vytápěné, takže se dělá i v krutých mrazech. Nedojí se ručně, k tomu jsou speciální "klepítka," která se nasadí kravám na struky, ale i tak to není legrace. Navíc dobytek je často nevyzpytatelný, ne každá kráva spolupracuje.

Moje máma dělala tuto práci asi rok, než s tím sekla, párkrát jsem se za ní byla v práci podívat, a fakt to není jednoduché, je potřeba dobrá fyzička, a taky určitá míra zručnosti. 

A tak nějak mám pocit, že to i s naším místním zemědělským družstvem jde tak trochu do háje. Nejde jen o rozprodávání zemědělské půdy pochybným podnikatelům. Minulý týden jsem se dozvěděla, že se bude likvidovat prodejna zahradnictví, které také provozuje ZD. Zahradnictví tu fungovalo co si pamatuji, to jsem byla fakt ještě hodně malá, když jsme sem s mámou chodili nakupovat letničky na zahrádku.

Teď ale zahradnictví končí, na Facebooku se jen objevila zpráva, že z důvodu likvidace prodejny je sleva padesát procent na veškerý sortiment. Velká škoda, opravdu. Asi už se to prostě nevyplatí provozovat.

Bohužel problémy má i naše výrobna a prodejna sýrů. Vloni jsme museli díky nákladům naše výrobky několikrát zdražit. Ovšem pokles v naší výrobě mi nepřišel nijak hrozný, za sebe musím říct, že jsme toho měli s kolegyní fakt hodně, naše sýry a jogurty dodáváme třeba i do místních restaurací a školní jídelny.

Jenže už v lednu k nám prosákla informace, která se později ukázala býti pravdivou, a sice, že se letos nebude pořádně začínat s výrobou kozích a ovčích sýrů. Že už by se měly dělat jen kravské sýry. Prý už se to nevyplatí, moc se toho neprodá, a výroba začíná být tudíž ztrátová. Jako ona je pravda, že nejvíce se prodávají kravské produkty. Ty kozí a ovčí sýry mají specifickou vůni a chuť, spousta lidí (včetně mě), to prostě nejí. 

No a ony ty sýry nejsou také zrovna levné. My to děláme poctivě, z čerstvého plnotučného mléka, plus do jogurtů domácí marmelády, takže prostě ten jogurt nemůže stát patnáct korun jako ten, který si koupíte v supermarketu. To bychom opravdu prodělali. Dříve se naše výrobky prodávali třeba i v místních sámoškách. Lidi to nekupovali, prodejci nám to vraceli. Takže teď tu zůstal jeden automat na mléko, a dvě prodejny. Ta naše prodává jen výrobky z mléka, ta druhá prodává i hovězí maso a další masné výrobky.

Plně chápu to, že zemědělci se kvůli dotacím zlobí. Ale největší problém je, že se zapomíná právě na ty malé podniky, kde místní lidé dělají svou práci s láskou. Ty malé dotace nedostanou, ty velké zemědělské korporáty naopak ano. A to mi právě taky nepřijde fér. 

Ale včerejší protest zemědělců nedopadl úplně tak, jak asi měl. Předem chci říct, že s ním plně souhlasím. To, co se děje v českém zemědělství, rozhodně nevěstí dobré zítřky. A velmi mě vytočily názory lidí, kteří protestující ihned šmahem odsoudili. Získala jsem totiž dojem, že spousta diskutujících si neuvědomuje, že jídlo nevyrostlo v supermarketu. Zemědělci jsou tu pro nás pro všechny, abychom měli co jíst! Když nebude obilí, nebude mouka, a tak ani žádné rohlíky a chleba. Bez sadů si nekoupíme jablka, nebo brambory k obědu.

A nebo pozor - koupíme. On to sem přeci někdo doveze, že? Ale že to bude díky tomu dovozu třeba pětkrát dražší, to už se může ukázat jako velký problém. Když tenkrát protestoval Milion chvilek pro Babišovi, to měli všichni pochopení a posílali příspěvky a dary. A těm, co pro nás všechny produkují suroviny k jídlu, těm se budou Pražané vysmívat?! To mi přijde opravdu hodně smutné.

Setkala jsem se s názory, že zemědělci jen natahují ruce pro dotace. Ano, ti velcí, nadnárodní, třeba ano. Ale i pro malé zemědělské podniky to fakt není jednoduché, je to prostě dřina! 

Samozřejmě, nelíbí se mi konečně zneužité celého protestu. Nakonec se tam zviditelnili ti největší dezinformátoři a lidé, kteří nemají se zemědělstvím nic společného. To mě fakt vytočilo, že se původní koncept zemědělského protestu zvrhnul. 

Ale pořád si stojím za tím, že dnešní zemědělci to nemají vůbec jednoduché, vidím i kolem sebe, co se děje, a bude hůř... Pokud můžete, podpořte prosím místní lokální zemědělce, které máte ve svém okolí. Nemusíte u nich nakupovat každý den, ale i malá podpora se počítá. Prosím, udělejte to, pokud nechcete, abychom nakupovali v příštích letech v supermarketech jen nekvalitní dovážené potraviny...

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné úterý, Vaše Eliss ♥