Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 342 Můj život u sousedů

 Autor: Huntley Fitzpatricková

Žánr: Pro mládež, Romantický

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Šestnáctiletá Samantha Reedová má v očích ostatních spolužáků a známých dokonalý život. Chodí na tu nejlepší soukromou střední školu ve městě, nosí pěkné oblečení, a o peníze její rodina také nebude mít nouzi, když je její máma politička a zrovna zahájila kampaň do senátních voleb. Jenže všechno tohle je jen pozlátko.

Sam vyrůstala bez otce, který je opustil, když byly Sam dva roky, a máma byla zrovna těhotná s její mladší sestrou Tracy. A to samozřejmě ovlivnilo i výchovu obou sester - Grace byla od té doby tak trochu zatrpklá, a na holky možná až moc přísná. I tak má ale Sam svoje sny, a snaží se vymanit z područí dominantní matky a nepodřizovat svůj život jejím přáním. Jenže copak to jde, když má už na prázdniny naplánovaný rozvrh brigád, a trávení veškerého volného času, aby náhodou neměla na chvíli pocit, že se nudí? 

Každý večer, pokud je hezké počasí, vyleze Sam na svůj malý balkonek a pozoruje rodinu odvedle. Garrettovi jsou totiž pravý opak Reedových - hlasití, chaotičtí, ale hlavně, jde vidět, že se mají všichni hrozně moc rádi. A hlavně je jich jako much - manželé mají celkem osm dětí, a to nejmenší je teprve kojenec. Není tedy divu, že Grace Reedová pohlíží na sousedy jako na obtížný hmyz - věčně mají neposekaný trávník, všude jsou poházené hračky, hlučné basketbalové zápasy...

Všechno se změní v okamžiku, kdy se Sam bláznivě zamiluje do Jaseho Garreta. Začalo to nenápadně - letmé setkání na příjezdové cestě, lehce rozpačitý pokec... Jenže když se Jase jednoho horkého letního večera vyšplhá k Sam do pokoje, je jasné, že to asi nebude jen obyčejné přátelství. Oba se potýkají s nástrahami první lásky, která nepřináší jen ty krásné okamžiky.

Zatímco Garrettovi okamžitě přijmou Sam mezi sebe, ta dokonce ráda hlídá početný houf sourozenců, tak naopak Grace se nesmí dozvědět, jak na tom vlastně jejich vztah je. Láska je téměř dokonalá, i když se mladí díky povinnostem nevídají tak často, jak by si přáli. Prosluněné dny plné lenošení na pláži, procházek po zamilovaných místech a krásy prvního intimního sblížení ale najednou přerve šokující událost, která podrobí Sam i Jaseho zkoušce jejich vztahu, ve které nemusí obstát...

Ojedinělý debut o rodině, přátelství, první lásce a nemožnosti být věrný jediné osobě, kterou milujete, aniž byste zároveň zradili tu další. 



Hodnocení: Někdy vloni jsem četla druhý díl této série s názvem Kluk mého srdce. Ač romantické slaďárny pro mladé zrovna nemusím, tak mě knížka něčím dostala, strašně se mi líbila. Jenže v knihovně byl bohužel jen jeden titul. Proto, když jsem si vloni na konci října zase objednávala pár titulů z online antikvariátu, zkusmo jsem napsala do vyhledavače jméno autorky, a k mému údivu tam Můj život u sousedů byl, a to ještě za pěkné peníze.

Hned jsem tedy knížku vložila do košíku. Je velká škoda, že ač autorka napsala mnohem více románů, do češtiny byly přeloženy pouze tři. Minulý týden jsem dostala chuť na něco fakt oddechového, měla jsem tak trochu čtenářskou krizi, ne že bych přestala číst úplně, ale nejsem úplně spokojená s tím, jak často si na čtení najdu čas.

Od knížky jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Od prvních stránek na mě dýchla taková ta bezstarostná pohoda mládí. Když je člověku sedmnáct, tak samozřejmě už nějaké ty trable řeší, ale když přijde první láska, všechno jde tak trochu stranou. Knížka je o životě a o tom, co všechno nenadálého může přinést. 

Ale stejně mě vždycky šokuje, jak může žena zvládnout vychovat osm dětí, tady v tomto případě je ještě měla velice rychle po sobě. Já vím, že dříve to bývalo normální - moje máma je taky z pěti sourozenců - ale i tak mi to přijde šílené. No ale v Americe to je běžná věc, že ano. 

Příběh je prosycený romantikou, ovšem není nijak přehnaná, ani kýčovitá. Nemám ráda, když jsou stránky knihy přímo poseté všemi možnými klišé, ale tohle se mi fakt líbilo. Krom romantiky tu byly i spletité rodinné vztahy, a pak mě celkem šokovala jedna dramatická událost, to bylo pěkně vymyšlené.

Hlavní hrdinka Sam mi byla sympatická, její panovačná matka už méně, ale vesměs všechny postavy byly fajn, i když jsem měla zpočátku trochu problém se zorientovat v Garrettovic rozvětvené rodině, ale většinu jsem si pamatovala z druhého dílu. Takový typ knihy jsem přesně teď potřebovala, něco vyloženě na odreagování, protože jsem si z knihovny vypůjčila dost náročné čtivo, takže tohle byl takový menší zákusek. 

Jako taková příjemná, možná místy lehce naivní četba na léto k vodě je to ideální. Jedná se fakt o odpočinkové čtení, které je ale čtivé, autorčin styl psaní se mi moc líbil, stránky celkem ubíhaly, i když místy jsem měla dojem, že se tam toho zase tolik neděje, ale nijak mi to nevadilo... 

Takže dámy a slečny, pokud sháníte nějaké pěkné pohodové čtení, u kterého nemusíte moc přemýšlet, tak Můj život u sousedů můžu doporučit. Příjemné pohodové čtení, které pohladí po duši. Dávám sedmdesát procent, v tomto žánru se rozhodně jedná o lepší průměr.

A co Vy? Přečtete si někdy rádi podobnou romantickou slaďárnu? Nebo dáváte přednost náročnějším titulům? Máte rádi knížky i pro mladší ročníky? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Konec nouzového stavu?

 Včera proběhlo ve Sněmovně hlasování o pokračování nouzového stavu. Tentokrát ale premiér Andrej Babiš neměl od začátku vůbec jisté, že jeho návrh bude akceptován. Samotné jednání bylo dokonce přerušeno a premiér vyjednával s opozicí na případném kompromisu. K žádné dohodě ale nedošlo, a po zdlouhavých vyjádřeních politiků došlo k dalšímu neprodloužení nouzového stavu. Ten tedy v neděli večer skončí. Teoreticky by se tak měly otevřít obchody a služby. Do školy s velkou pravděpodobností děti nepůjdou, to už odmítl ministr školství. Děti půjdou do školy, až bude možné je několikrát týdně testovat. Nebo by se děti mohly rovnou testovat samy. Otázkou ovšem je, jestli nebudou děti u těchto domácích testů podvádět. V pondělí by se mohly rozjet i vleky. Na Seznamu se už objevila zpráva, že v pondělí všichni otevřou. No na druhou stranu, lidi na ty lyže stejně vyrazí, přes všechny zákazy a nákazy. Nikomu se už totiž nechce sedět doma. Nejsem fanoušek zimních sportů, ale vůbec se nedivím. ...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...