Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 342 Můj život u sousedů

 Autor: Huntley Fitzpatricková

Žánr: Pro mládež, Romantický

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Šestnáctiletá Samantha Reedová má v očích ostatních spolužáků a známých dokonalý život. Chodí na tu nejlepší soukromou střední školu ve městě, nosí pěkné oblečení, a o peníze její rodina také nebude mít nouzi, když je její máma politička a zrovna zahájila kampaň do senátních voleb. Jenže všechno tohle je jen pozlátko.

Sam vyrůstala bez otce, který je opustil, když byly Sam dva roky, a máma byla zrovna těhotná s její mladší sestrou Tracy. A to samozřejmě ovlivnilo i výchovu obou sester - Grace byla od té doby tak trochu zatrpklá, a na holky možná až moc přísná. I tak má ale Sam svoje sny, a snaží se vymanit z područí dominantní matky a nepodřizovat svůj život jejím přáním. Jenže copak to jde, když má už na prázdniny naplánovaný rozvrh brigád, a trávení veškerého volného času, aby náhodou neměla na chvíli pocit, že se nudí? 

Každý večer, pokud je hezké počasí, vyleze Sam na svůj malý balkonek a pozoruje rodinu odvedle. Garrettovi jsou totiž pravý opak Reedových - hlasití, chaotičtí, ale hlavně, jde vidět, že se mají všichni hrozně moc rádi. A hlavně je jich jako much - manželé mají celkem osm dětí, a to nejmenší je teprve kojenec. Není tedy divu, že Grace Reedová pohlíží na sousedy jako na obtížný hmyz - věčně mají neposekaný trávník, všude jsou poházené hračky, hlučné basketbalové zápasy...

Všechno se změní v okamžiku, kdy se Sam bláznivě zamiluje do Jaseho Garreta. Začalo to nenápadně - letmé setkání na příjezdové cestě, lehce rozpačitý pokec... Jenže když se Jase jednoho horkého letního večera vyšplhá k Sam do pokoje, je jasné, že to asi nebude jen obyčejné přátelství. Oba se potýkají s nástrahami první lásky, která nepřináší jen ty krásné okamžiky.

Zatímco Garrettovi okamžitě přijmou Sam mezi sebe, ta dokonce ráda hlídá početný houf sourozenců, tak naopak Grace se nesmí dozvědět, jak na tom vlastně jejich vztah je. Láska je téměř dokonalá, i když se mladí díky povinnostem nevídají tak často, jak by si přáli. Prosluněné dny plné lenošení na pláži, procházek po zamilovaných místech a krásy prvního intimního sblížení ale najednou přerve šokující událost, která podrobí Sam i Jaseho zkoušce jejich vztahu, ve které nemusí obstát...

Ojedinělý debut o rodině, přátelství, první lásce a nemožnosti být věrný jediné osobě, kterou milujete, aniž byste zároveň zradili tu další. 



Hodnocení: Někdy vloni jsem četla druhý díl této série s názvem Kluk mého srdce. Ač romantické slaďárny pro mladé zrovna nemusím, tak mě knížka něčím dostala, strašně se mi líbila. Jenže v knihovně byl bohužel jen jeden titul. Proto, když jsem si vloni na konci října zase objednávala pár titulů z online antikvariátu, zkusmo jsem napsala do vyhledavače jméno autorky, a k mému údivu tam Můj život u sousedů byl, a to ještě za pěkné peníze.

Hned jsem tedy knížku vložila do košíku. Je velká škoda, že ač autorka napsala mnohem více románů, do češtiny byly přeloženy pouze tři. Minulý týden jsem dostala chuť na něco fakt oddechového, měla jsem tak trochu čtenářskou krizi, ne že bych přestala číst úplně, ale nejsem úplně spokojená s tím, jak často si na čtení najdu čas.

Od knížky jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Od prvních stránek na mě dýchla taková ta bezstarostná pohoda mládí. Když je člověku sedmnáct, tak samozřejmě už nějaké ty trable řeší, ale když přijde první láska, všechno jde tak trochu stranou. Knížka je o životě a o tom, co všechno nenadálého může přinést. 

Ale stejně mě vždycky šokuje, jak může žena zvládnout vychovat osm dětí, tady v tomto případě je ještě měla velice rychle po sobě. Já vím, že dříve to bývalo normální - moje máma je taky z pěti sourozenců - ale i tak mi to přijde šílené. No ale v Americe to je běžná věc, že ano. 

Příběh je prosycený romantikou, ovšem není nijak přehnaná, ani kýčovitá. Nemám ráda, když jsou stránky knihy přímo poseté všemi možnými klišé, ale tohle se mi fakt líbilo. Krom romantiky tu byly i spletité rodinné vztahy, a pak mě celkem šokovala jedna dramatická událost, to bylo pěkně vymyšlené.

Hlavní hrdinka Sam mi byla sympatická, její panovačná matka už méně, ale vesměs všechny postavy byly fajn, i když jsem měla zpočátku trochu problém se zorientovat v Garrettovic rozvětvené rodině, ale většinu jsem si pamatovala z druhého dílu. Takový typ knihy jsem přesně teď potřebovala, něco vyloženě na odreagování, protože jsem si z knihovny vypůjčila dost náročné čtivo, takže tohle byl takový menší zákusek. 

Jako taková příjemná, možná místy lehce naivní četba na léto k vodě je to ideální. Jedná se fakt o odpočinkové čtení, které je ale čtivé, autorčin styl psaní se mi moc líbil, stránky celkem ubíhaly, i když místy jsem měla dojem, že se tam toho zase tolik neděje, ale nijak mi to nevadilo... 

Takže dámy a slečny, pokud sháníte nějaké pěkné pohodové čtení, u kterého nemusíte moc přemýšlet, tak Můj život u sousedů můžu doporučit. Příjemné pohodové čtení, které pohladí po duši. Dávám sedmdesát procent, v tomto žánru se rozhodně jedná o lepší průměr.

A co Vy? Přečtete si někdy rádi podobnou romantickou slaďárnu? Nebo dáváte přednost náročnějším titulům? Máte rádi knížky i pro mladší ročníky? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula